K dobré teorii/076: PENZE: Krása o reformě I.

 Napsáno před pár dny, v logice věci zařazuji do seriálu o dobré teorii.

Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása bývalý poslanec Poslanecké sněmovny ČR za ODS a od roku 1998 za Unii svobody napsal na svůj blog komentář k penzijní reformě motivovaný nedělním diskusním pořadem V. Moravce. Považuji za vhodné jej zveřejnit s průběžným komentářem. Jednak proto, že poměrně dobře informuje o tom, v jaké poloze se problematika penzijní reformy diskutuje, jednak proto, že obsahuje řadu podnětných a střízlivých názorů současně s obecně se vyskytujícími nedostatky chápání některých klíčových otázek. Své vložené poznámky odlišuji touto barvou i velikostí:

Opravdu potřebujeme důchodovou reformu? – 1. část

Václav Krása

V nedělním diskusním pořadu Václava Moravce se diskutovalo o důchodové reformě, a to v kontextu výsledků důchodové komise, která pracuje na MPSV. Hosty byli ministryně financí Alena Schillerová, předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová a hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek. Debata byla velmi zajímavá, ale nijak objevná. Všichni neustále tvrdí, jak je nutná důchodová reforma, ale nikdo neřekne, co si pod tím přestavuje. Myslím si, že politici, ale i odborníci se trumfují, kdo hlasitěji řekne, že potřebujeme penzijní reformu, ale tím to končí. Osobně jsem přesvědčen, že základní reformu jsme provedli v roce 1995, kdy byl přijat zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Ten má v sobě zabudované regulační mechanismy a záleží jen na politické vůli, aby byly použity.

Náš průběžný penzijní systém (PAYG - Pay As You Go) vychází z toho principu, že ekonomicky aktivní jednotlivci (tj. zaměstnanci a OSVČ) přispívají průběžně do penzijního systému a tyto platby jsou ihned použity k vyplácení penzí. Jednoduše řečeno, peníze vybrané každý měsíc na důchodovém pojištění jsou ihned vypláceny v penzích. V současnosti funguje důchodový systém velmi efektivně a dá se předpokládat, že i v budoucnosti bude možné tento systém efektivně řídit (i za předpokládaného velmi nepříznivého demografického vývoje). Stabilita PAYG je dána třemi parametry (pokud pominu možnosti vnitřních úprava systému – např. náhradní a vyloučené doby, potřebná doba pojištění a další).

Prvním faktorem je náhradový poměr (je to poměr průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé popřípadě čisté mzdě). Tento náhradový poměr by neměl, při použití hrubé mzdy, ani v budoucnosti klesnout pod 40%. V roce 2019 byl cca 39.7% (cca 34 000 Kč, cca 13 500 Kč).

Druhým faktorem je počet důchodců v systému. Tento počet je především dán věkem odchodu do důchodu. Pokud bude mít vláda odvahu, tak není problém zvyšovat věk odchodu do důchodu i po roce 2030 takovým tempem, aby počet důchodců příliš nerostl. Několik posledních let počet důchodců fakticky stagnuje na cca 2 900 000 (věk funguje velmi efektivně, i když v menší míře také funguje snižování počtu pozůstalostních důchodů a stagnace počtu invalidních důchodů).

Moje poznámka

První a závažná nepřesnost, resp. nedotaženost v pohledu na problém reformy penzijního systému. Je problém zvyšovat věk odchodu do důchodu! A to nejen proto, že je to krajně nepopulární (Rusko, Francie).

Rovněž tak je nejdříve potřeba řešit otázku, jak odchod do důchodu zvyšovat. Zde jsou dvě možnosti: Buď paušálně, povinně všem posunutím hranice odchodu do důchodu, nebo na základě účinných motivací, které povedou k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění dle individuálních dispozic (rezerva je zde velká, současný systém je demotivující).

Paušální zvýšení je demotivující. Ve věku po 60 létech se již výrazně projevuje indivudální odlišnost v možnosti vykonávat produktivní činnost a 65 let až moc na to, aby většina populace nebyla vystavena fyzickému i psychickému týrání. Naopak selektivní dobrovolné prodloužení doby odchodu na základě motivací, které by měly být hlavním cílem reformy, předpokládá a umožňuje posílení solidarity mezi těmi, kteří mohu a chtějí pracovat i ve vyšším věku, a těmi, kteří z různých příčin nemohou.

Zásadní problém existence této alternativy je dost velkou vadou na kráse jinak střízlivého pohledu V. Krásy.

Třetím faktorem je výše pojistného (celkových příjmů důchodového pojištění, část příjmů může být v budoucnosti tvořena i daněmi). V roce 2019 byl přebytek na důchodovém účtu 22,5 mld. Kč (494 mld Kč, 471,5 mld. Kč). Náklady na PAYG tvořily v roce 2019 cca 8,4% HDP (471,5 mld. Kč, cca 5 600 mld. Kč HDP), což je pod průměrem EU (cca 9,5% HDP), ale je třeba dodat, že ve mnoha zemích se z důchodů platí daně. V takovém případě je poměr výdajů na důchody vůči HDP srovnatelný.

Před několika týdny uveřejnila ministryně Jana Maláčová první výsledky činnosti Důchodové komise a představila hrubé rysy reformy. Předně je třeba konstatovat, že návrh MPSV je velmi nejasný. Z údajů, které byly k návrhu zveřejněny, není možné provést seriózní analýzu. Z tohoto důvodu se budu zabývat jen tím "nejradikálnějším" návrhem (tzv. spravedlivá varianta).

Základní myšlenou je zavedení 0. pilíře (první část důchodu). Podle dostupných informací by tento pilíř měl nahradit stávající základní výměru důchodu, měl by být shodný pro všechny důchodce (pokud dosáhnou důchodového věku a budou mít potřebnou dobu pojištění) a měl by být financovaný z daní.

Druhou část důchodu by zajišťoval I. pilíř, který by měl obdobnou konstrukci jako stávající procentní výměra důchodu. Snad by tato část důchodu měla být ekvivalentnější (nejsou k tomu žádné další informace), než stávající procentní výměra důchodu a měla by být doplněna oceněním péče o děti.

Pokud navrhovatel opravdu počítá s tím, že 0. pilíř (základní důchod) bude ve výši 30% průměrné hrubé mzdy, tak v roce 2019 by to bylo cca 10 200 Kč. Náklady na tento pilíř by v roce 2019 činily cca 200 mld. Kč. Jinými slovy pokud by navrhovatel opravdu chtěl mít 0. pilíř ve výši 30% průměrné hrubé mzdy, tak by v roce 2019 tento pilíř zdražil důchodový systém minimálně o 200 mld. Kč a důchody by činily 11,9% HDP.

Moje poznámka

Zde V. Krása přehlíží přinejmenší terminologický a patrně i početní problém. Vzhledem k tomu, že základní důchod musí být dávkou testovanou, nemůže být totožný se základní výměrou důchodu. Pokud budeme přecházet k důsledně zásluhovému prvními pilíři, pak dosažení základního důchodu předpokládá nenulovou a poměrně vysokou zásluhovou částku ze zásluhového pilíře.

Uvedu to početně na příkladu:

Pokud má někdo splnit požadavek dosažení základního důchodu, musí (dejme tomu) 35 let pracovat (včetně uznání náhradních dob), což mu dává nárok přibližně 8 tisíc korun. Pokud by neměl minimální důchod poklesnout pod 10,5 tisíce korun, pak jako základní důchod (důchodová částka) stačí 2,5 tisíce korun. Tu není problém dofinancovat z ekonomických daňových efektů, které vzniknout v důsledku motivační role systému prodloužením doby dobrovolného produktivního uplatnění člověka.

Tuto skutečnost přehlíží nejen V. Krása, ale i další, Tím se reforma v intencích návrhu Maláčové dostává zbytečně pod palbu jejích odpůrců, kteří návrh označují za "finančně neudržitelný", protože "neřeší otázku zdrojů".

K určitému zvýšení nákladů by došlo také u procentní výměry důchodu, která by měla být u žen zvýšena o 500 Kč měsíčně za každé narozené dítě, což považuji za správné rozhodnutí. Pokud u stávajících důchodkyň předpokládáme úhrnnou plodnost ve výši 2,0 (každá důchodkyně porodila v průměru dvě děti), tak by se náklady v roce 2019 dostaly na cca 17,5 mld. Kč. V roce 2019 bylo v průměru cca 1 455 000 starobních důchodkyň. Došlo by tedy k dalšímu zvýšení nákladů o 0,3 HDP na celkových 12,2% HDP.

Je velmi složité hodnosti předkládaný materiál, který ani nedosahuje úrovně solidního ideového záměru. Je nezbytné zdůraznit, že z výše uvedených výpočtů jednoznačně vyplývá, že předkládaný návrh je finančně neudržitelný. Pokud ovšem předkladatel nezamýšlel pouze to, že minimální důchod (součet 0. pilíře a I. pilíře) by nesměl klesnout pod 30% průměrné hrubé mzdy (předkládaný materiál však tuto interpretaci dle mého názoru vylučuje).

Moje poznámka

Zde V. Krása trochu problém, o kterém jsem psal výše, obnažil. Otázka je, zda toto "otrávené sousto" v návrhu Maláčové vzniklo prostým "nedorozuměním", nebo tam bylo zabudováno záměrně proto, aby tím byl zpochybněn celý systém.

Něco podobného se stalo již v době, kdy obdobnou reformu připravoval V. Špidla. Tehdy mu byly rovněž záměrně předhozeny nesprávné údaje zpochybňující možnost reformy, aby pak následně byl za Kalouska propašován do systému druhý pilíř, který by umožnil systém vytunelovat a rozložit. Náznaky něčeho podobného vidíme znovu.

Zde je odkaz na celý Krásův článek:

https://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-krasa.php?itemid=35771&fbclid=IwAR1po66n_4Nigy52fxQtPByDcP-z54XD8-YGthAcm6hDDdCEU19rWslogqk

(Pokračování)