K dobré teorii/073: "Dobývání štěstí" IV

Jeden z nejzajímavějších příspěvků na letošním. Již 22. ročníku konference "Lidský kapitál a investice do vzdělání" zaměřené na problematiku "Bohatství a chudoba jako problém a jeho řešení (Ekonomie produktivní spotřeby jako přesahu hlavního proudu ekonomické teorie a klíč k perspektivnímu řešení problémů bohatství a chudoby)" byl od zkušeného sociologa, mého kolegy profesora Františka Zicha. Považuji jej za přínosný mj. i proto, že nabízí cenné postřehy, pokud jde o problematiku logiky fungování prožitkového světa člověka. Uveřejňuji jej na pokračování se svými poznámkami. Ty píši touto barvou a touto velikostí písma. Jde mi o zvýraznění toho nejdůležitějšího a případně o jeho doplnění.

Použitou literaturu uvádím pro lepší orientaci hned v první části.

Hédonismus, blaho a sobectví, aneb dobývání štěstí – 4. část

František Zich

Zajímavá je souvislost hodnocení výroků týkající se pocitu štěstí dotazovaných se sociálním okolím. Výrok týkající podmíněnosti subjektivního pocitu štěstí sociálním prostředím je hodnocen většinou respondentů souhlasně. Opět se zde projevuje souvislost s výrokem podle věku. (Viz graf č. 2) Pokud si všimneme souvislosti s pohlavím, pak se ukazuje, že pro ženy je v tomto ohledu sociální prostředí ještě významnější, než pro muže.

Podobně i u dalších výroků se hodnocení mužů a žen liší. Ženy například odpovídají, že jsou šťastnější než muži a rozdíl nacházíme i u hodnocení výroku, který se týká vztahu pocitu štěstí a sociálního prostředí.

Graf č. 2: Průměrná míra souhlasu s výrokem: "Pocit štěstí mám, jen když jsou také šťastní všichni lidé kolem mne"

(Čím vyšší hodnota tím větší souhlas s výrokem)

Podobně odpovědi na další výroky svědčí o tom, že zdrojem spokojenosti, či štěstí mohou být záležitosti týkající sociálních vztahů a života ve společnosti.

Tak například s výrokem "Postavit se za spravedlivou věc ve mně vyvolává pocit uspokojení" souhlasí celkově 95 % dotázaných a z toho 45 % se hlásí k velmi radikálnímu odpovědi "určitě ano". Na další výrok "Štěstí je dělat něco dobrého pro společnost" souhlasně odpovídá tři čtvrtiny dotázaných. I když jde samozřejmě o jiný typ zážitků, zdá se, že spokojenost a snad i určitý druh štěstí lze prožívat i při výkonu jiných činností a v jiných situacích, než je nákupní či spotřební chování.

Moje poznámka:

To v každém případě.

Ve všech uvedených příkladech jde o přenos prožitků z cílové situace na zprostředkující činnosti, prostředky činností a situace. Žití ve spravedlivé společnosti je předpokladem uspokojení řady potřeb (bezpečnosti, možnosti obstarat si prostředky k životu výdělečnou činností apod.), tudíž i úsilí o spravedlivou společnost jako činnost sloužící k dosažení cílového stavu přináší člověku potěšení. Podobně je tomu v případě, kdy člověk dělá něco pro společnost, ve které žije.

Teoretický problém je především v potřebě vytvořit co nejvíce komplexní a co nejlépe strukturovanou hierarchii cílových stavů, ke kterým můžeme naši činnost vztáhnout tak, abychom z ní měli potěšení. A to není tak jednoduché. Můžeme uvažovat např. hierarchii RODINA – RODNÝ KRAJ – OKOLÍ MÝCH PŘÁTEL – PRACOVIŠTĚ – VLAST – NAŠE PLANETA apod.

Všimněme si rovněž, že fenomén přenosu prožitků souvisí s opačným jevem. Totiž s tím, že člověk má tendenci vztáhnout svou činnost k něčemu, co jí dává smysl, k něčemu "vyššímu", čemu tato činnost slouží. Přitom toto "vyšší" je určitým ekvivalentem uspokojení většího množství potřeb člověka.

Dalším teoretickým problémem by bylo zkoumat celý systém přenosu prožitků v jeho dynamice a z hlediska odlišností jednotlivých kategorií osob (podle věku, pohlaví, vzdělání, zaměstnání apod.), včetně nepochybně velmi zajímavého mezinárodního srovnání.

Touto úvahou jsem chtěl upozornit na problém složitosti a pestrosti toho, co označujeme jako štěstí, nebo hédonismus. Otázky, které si klademe, jsou spojeny s každodenním životem lidí, v němž se člověk setkává s mnoha a mnoha okolnostmi, situacemi, které ovlivňují jeho mentální stav, jeho náladu, myšlení a nakonec i jednání. Nelze proto podle mého soudu hledat štěstí jen v oblasti spotřeby, byť právě možnost vysoké a pestré spotřeby v současné době je nesporně důležitým faktorem celkové životní spokojenosti lidí. V tomto ohledu se však vliv spotřeby na pocit štěstí přeceňuje.

Moje poznámka:

Následující myšlenka se nevztahuje přímo k danému textu, ale ilustruje, jak je sestavení správné hierarchie důležité. Připomenu hierarchii, kterou jsem uvedl.

RODINA – RODNÝ KRAJ – OKOLÍ MÝCH PŘÁTEL – PRACOVIŠTĚ – VLAST – NAŠE PLANETA apod.

Ukazuje jednu z možných linií, která se může různě větvit. Například RODINA, PŘÁTELÉ, PRACOVIŠTĚ, ZÁJMOVÁ ČINNOST apod. mohou být chápány jako souřadné.

Mezi VLASTÍ a PLANETOU může být další článek, například pro nás by to měla být EU. To se některým nemusí líbit a je otázkou, proč k tomuto mezičlánku mohou vznikat averze. Pokud by vývoj probíhal přirozeně, nepochybně by se i tento mezičlánek stal něčím významných, něčím, k čemu bychom mohli vztahovat své aktivity, z nichž bychom měli potěšení. Například v tom smyslu, že děláme něco pro společenství zemí, které jsou nositelem těch hodnot, které reprezentují budoucnost celé planety. Pokud tento pocit jakožto přirozený nemáme, pak něco selhalo.

Na to, co selhalo, mohou být různé názory. Podle mě je hlavní problém v tom, že celá euroreprezentace včetně velmi rozsáhlé administrativy si žije vlastním životem, který vnímá jako boj o postup ve vnitřní hierarchii, a to zcela odtrženě od vývoje jednotlivých zemí. Navíc nereprezentuje svým pojetím smyslu života žádné hodnoty, se kterými by se mohl normální člověk ztotožnit jako s něčím, co představuje budoucnost lidstva.

(Pokračování)