K dobré teorii/072: "Dobývání štěstí" III

Jeden z nejzajímavějších příspěvků na letošním. Již 22. ročníku konference "Lidský kapitál a investice do vzdělání" zaměřené na problematiku "Bohatství a chudoba jako problém a jeho řešení (Ekonomie produktivní spotřeby jako přesahu hlavního proudu ekonomické teorie a klíč k perspektivnímu řešení problémů bohatství a chudoby)" byl od zkušeného sociologa, mého kolegy profesora Františka Zicha. Považuji jej za přínosný mj. i proto, že nabízí cenné postřehy, pokud jde o problematiku logiky fungování prožitkového světa člověka. Uveřejňuji jej na pokračování se svými poznámkami. Ty píši touto barvou a touto velikostí písma. Jde mi o zvýraznění toho nejdůležitějšího a případně o jeho doplnění.

Použitou literaturu uvádím pro lepší orientaci hned v první části.

Hédonismus, blaho a sobectví, aneb dobývání štěstí – 3. část

František Zich

Zdrojem hédonismu nemusí být jen spotřeba

Chápání životního blaha jen jako záležitosti hédonistické spotřeby, je zjednodušující. Redukuje životní způsob jen na jednu, byť významnou oblast, aktivit, zanedbává celou řadu dalších souvislostí, které jsou nedílnou součástí životního způsobu i myšlení moderního člověka. Toto konstatování se může zdát samozřejmé, málokdo popírá komplexní povahu lidského života, nicméně spotřeba, spotřební hédonismus, je nadále přeceňován, pokud je chápán jako nejdůležitější, jediná a určující složka životního způsobu a podmínka životní spokojenosti a blaha.

Moje poznámka:

Naprosto zásadní. Nyní jde o to uvést a pokud možnost vhodně utřídit oblasti, které jsou součástí (cituji) "životního blaha" a které nespadají do oblasti "hédonistické spotřeby".

To platí, i když je skutečností, že významná, ne-li rozhodující část populace nachází uspokojení právě v sledování nabídky produktů a jejich nákupu a užívání. V současné době je nákupní chování u nás ovlivněno příznivou ekonomickou situací, masivní a rafinovanou marketingovou komunikací, obchodními řetězci vyznačujícími se nejen vysokou nabídkou, ale také příjemným prostředím, většinou spojeným i s dalšími službami jako jsou možností stravování, či zábavy. Tato situace nesporně činí z procesu nakupování pro většinu lidí příjemnou záležitost, což by bylo možné empiricky prokázat například počtem lidí, kteří často s celými rodinami navštěvují tato obchodní centra. V naší sekularizované společnosti je to pro mnohé i jakási nevědomá substituce církevního svátku, nebo dokonce náhrada návštěvy kostela. Přihlédneme-li k těmto okolnostem je zřejmé, že samotný spotřební hédonismus je třeba chápat mnohem komplexněji než jen jako záležitost čisté, nebo i behaviorálně pojaté směny.

Moje poznámka:

Dejme tomu, ale další složky může mít "životní blaho", tj. prožitkové bohatství člověka, potěšení včetně naplnění existenciálního pocitu smysluplnosti? Návštěva zábavně vybaveného obchodního střediska s celou rodinou jako substitut církevního obřadu v církevním kulturním stánku, budiž. A co dál?

Ve snaze ukázat na výrazný rys životního způsobu soudobého světa, kterým nesporně hédonismus je, většina autorů podle mého soudu věnuje malou pozornost obecné antropologické podstatě hédonismu. Tou, jak již bylo uvedeno, je všudypřítomná touha člověka po blahu a štěstí. Takto pojatý hédonismus je založen nejen na spotřebě, ale má celou řadu dalších zdrojů, forem a souvislostí. Potěšení a blaho nacházíme i v jiných oblastech našeho života.

V této souvislosti vzniká řada otázek:

- Je spotřební hédonismus skutečnou lidskou hodnotou? Má marketingová komunikace posilovat spotřební hédonismus?

Je třeba korigovat tento hédonismus, případně jak, jakou metodou?

Co je alternativou spotřebního hédonismu současného člověka?

Pokusíme se na tyto otázky alespoň částečně odpovědět.

Hédonistické pocity, radost, štěstí, uspokojení může mít člověk i z jiných věcí a v jiných situacích, než pouze ve spojení s nákupem nových věci a jejich spotřebou. Tento fakt sám o sobě není jistě překvapující nicméně v kontextu jednostranné pozornosti, která je věnována právě spotřební determinaci hédonismu stojí za pozornost. Pocit blaha také při tom nelze chápat jako jakýsi nepřetržitý dlouhotrvající stav mysli a života člověka. Svědčí o tom určitým způsobem i výsledky empirické sondy, kterou jsme uskutečnili v minulém roce u souboru převážně mladých lidí.

Významnou otázkou v této souvislosti je, jak měřit hédonismus, tedy štěstí, spokojenost pohodu, jak operacionalizovat pro empirické potřeby tento pojem?

Použili jsme verbální test s několika výroky a požádali respondenty, aby výrok posoudili a stanovili, nakolik s ním souhlasí či nesouhlasí. Jsem si vědom úskalí této metody, vycházím však z předpokladu, že lidé mají na určité věci svůj názor, že jejich mínění vyjadřuje dostatečně reálně jejich způsob myšlení a do značné míry i jednání. Jistě to neznamená, že lze považovat vyslovené verbální názory za rozhodující. Reálně jednání je jistě ovlivněno řadou dalších vlivů konkrétního prostředí. V naší výzkumné sondě jsme zkoumali nejen spotřební hédonismus, ale položili jsme také otázky, zda lidé pociťují uspokojení i z jiných než nákupních, či spotřebitelských činností. Nicméně pokud respondent souhlasí například s tvrzením, že "K tomu, abych si mohl/a užívat života, nepotřebuji více věcí, než mám", nebo "Radost a štěstí mohu nalézt jedině v práci",svědčí to o tom, že si alespoň připouští, že jde o něco co je součástí jeho spokojenosti.

Moje poznámka:

Ještě před samotným testem by bylo bývalo vhodné, vyslovit hypotézy, týkají se oblastí, které přispívají k tomu, abychom si například "mohli užívat života", měli pocit "radosti a štěstí" apod. A také se pokusili tyto oblasti určitým způsobem utřídit.  Ale i bez toho mají následující poznatky značnou hodnotu.

V testu se především podle očekávání potvrdilo, že většina dotazovaných vyslovuje souhlas s tím, že nalézá uspokojení v nákupu nových věcí. S výrokem: "Nakupovat nové věci je pro mne potěšením" vyslovilo celkově jednoznačný souhlas "rozhodně ano" 40 % a "spíše ano" 44 %. Zbývající dotazovaní pak odpovídali, že je nakupování netěší. Není patrně překvapující, že častěji jsou nákupem nových věci potěšeny ženy ("rozhodně ano" ženy 48 %, muži 32 %) a častěji takto pak vypovídají mladí respondenti. (viz graf 1)

Graf č. 1Průměrná míra souhlasu s výrokem Nakupovat nové věci je pro mne potěšením, podle věku. (Čím vyšší hodnota tím větší souhlas s výrokem )

Jak ovšem vyplývá ze struktury odpovědí na další výrok, zdrojem štěstí pro sledovanou skupinu respondentů není práce. S výrokem "Radost a štěstí mohu nalézt jedině v práci" vyslovilo souhlas jen10 % dotazovaných. Toto velmi radikální odmítnutí práce jako zdroje štěstí je zřejmě ovlivněno jednak dosti jednostranným tvrzením, konkrétně podmínkou "jedině v práci" a jednak složení zkoumaného souboru, kde bylo silné zastoupení studentů.

Moje poznámka:

Zde se podle mě projevuje metodologický nedostatek výzkumu, který jsem naznačil v předcházející otázce. Pro studenty je hlavní "prací" studium. Navíc na VŠFS je řada studentů, kteří si již vydělávají. Buď se jedná o ty starší, kteří chytili "druhou mízu", nebo o ty, kteří jsou z chudších rodin a výdělečnou činností napomáhají svým rodinám. Ti mohou otázku "Radost a štěstí mohu nalézt jedině v práci" chápat i jako určitý "chyták" v tom smyslu, zda neupřednostňují práci před studiem. Proto položit otázku týkají se práce bez explicitní alternativy, zda například nalézají zdroj "radosti a štěstí" rovněž ve vzdělání, poznávání nového apod. je zavádějící.

Jsem přesvědčen, že i kdybychom se zeptali naší studentky Ester Ledecké, zda "Radost a štěstí může nalézt jedině ve sportu", odpoví záporně.

Navíc, když už se ptáme studentů, i z hlediska statistického a makroekonomického je to kategorie osob připravujících se (studiem) na zaměstnání.

(Pokračování)