K dobré teorii/063 K ekonomii produktivní spotřeby

Poprosil jsem doyena našeho týmu, doc. Vladislava Pavláta, jehož názoru si velmi vážím, o ohlas na článek uveřejněný v teoretickém časopisu naší univerzity ACTA VŠFS. O celém čísle i tomto článku zde:

https://radimvalencik.pise.cz/7337-nove-cislo-casopisu-acta-vsfs.html

Zde je jeho ohlas:

Obsáhlý článek doc. Valenčíka. a doc. Wawrosze jsem si přečetl s velkým potěšením. Kolektiv zájemců o aktuální otázky rozvoje lidského kapitálu vedený doc. Valenčíkem se touto problematikou zabývá již po mnoho let a vloni na podzim uspořádal již svou 22. konferenci. Kromě každoročních sborníků, které obsahují několik set příspěvků, od r. 2014 v edicích VŠFS vyšlo již 6 odborných monografii..

 O tom, že předložený článek obou autorů se opírá o důkladné základy, svědčí mj. seznam zveřejněných vybraných referencí uveřejněných v uvedeném článku, obsahující více než tři desítky titulů.

Uveřejněný článek je výsledkem dlouhodobého bádání. Tentokrát však – na rozdíl od mnoha dříve uveřejněných dílčích pohledů na otázky lidského kapitálu po prvé v ucelené podobě shrnuje/předkládá základní myšlenky vznikající teorie produktivní spotřeby, kterou autoři označují jako "přesah" moderní ekonomické teorie, resp. jako jednu z jejich nových "odnoží" (offshoot) moderní ekonomické teorie.

Článek není pouhým shrnutím předchozích úvah, ale v mnohém přesahuje jejich dosavadní rámec. Řada dílčích pohledů, o jejichž účelnosti a souvislostech s tématem lidského kapitálu čtenářněkteří čtenáři při rychlém čtení pochybovalpochybovali, byla nyní srozumitelně vysvětlena a odůvodněna. Za velmi důležité považuji zjištění odůvodnění, z kterých dosavadních směrů vývoje ekonomických učení otázka ekonomiky produktivní spotřeby vyrůstá, na které směry navazuje a proč jsou to právě tyto směry, tj. klasická ekonomie a neoklasická ekonomie s jejich mnoha větvemi. Vysvětleno je i to, kam nová "odnož" vlastně směřuje.

Značnou část článku zaujímá kritický výklad starších teorií. Je podložena poznatky z mimořádně významné starší obsažné práce Milana Sojky o dějinách ekonomických učení, jíž předčasně zesnulý ekonom posunul úroveň českých dějin ekonomických učení blíže ke světové laťce, reprezentované např. dílem francouzského Emila Jamese o dějinách ekonomického myšlení ve XX. století nebo proslulými Schumpeterovými dějinami ekonomické analýzy.

V této souvislosti lze konstatovat, že mnoha studentům ekonomie se zajídá seznamovat se s vývojem ekonomických teorií, z nichž vyrůstá mnoho nadčasových poznatků, platných dodnes, jako by staré latinské rčení "historia magistra vitae" v dnešní dosti chaotické době dnes již neplatilo. Je pozdě rozhořčovat se dnes nad neuspokojivými výsledky ekonomické politiky některých nedouků v řadách naší politické elity, nota bene, když důsledky již stěží lze napravit potrestáním některých méně významných viníků.

Autoři uveřejněného článku se na řadě míst zabývají kritikou některých názorů klasiků i neo-klasiků, aby ekonomickou teorii zbavili některých dosud šířených mythů, a předkládají přehledně vývoj názorů, z nichž vyrůstá ekonomika produktivní spotřeby.

Z diskusí s některými kolegy-ekonomy jsem ještě nedávno nabyl dojmu, že konference o lidském kapitálu jsou považovány za pokus o jakousi "revoluci" spočívající v negaci dosavadních teorií, za pokus nahradit ji (poněkud nesrozumitelnou) ekonomií produktivní spotřeby.

Ve skutečnosti autoři ve svém článku důsledně sledují pohyb ekonomické teorie ve spirále směřující směrem vzhůru a usilují o to, aby se reálný ekonomický vývoj adekvátně promítl i do oblasti ekonomické teorie tak, aby opět umožňovala její efektivnější aplikaci v praxi hospodářské politiky i jako návod k ekonomicky účelnému chování jednotlivce.

Autoři ve svém příspěvku korigují některé nesrozumitelnosti odstraněny amezery nebo nejasnosti dosavadních dílčích výsledků badání o produktivní spotřebě, a tím se snaží oslabit nechuť některých tradicionalistů proti novým slovům a, větám to může oslabit.a poučkám. Vznik nové "odnože" neoklasické teorie vyrůstá z potřeb naší doby: není pouhým verbálním cvičením, naopak je potřebný k vysvětlení nových jevů a procesů; navíc má potenciál praktické aplikace.

Jako u každé rodící se nové teorie však i zde existují nezodpovězené otázky a pochybnosti o správném směru cesty. Má-li mít nová teorie skutečně smysl, musí mít šanci být aplikována v praxi. Jsou známy případy, kdy nové teorie musely na praktickou aplikaci čekat i mnoho desetiletí. Jak dlouho může trvat, než se novou "odnož" podaří začlenit do celkového proudu dosavadních teorií? A bude to vůbec možné při existenci řady bariér pro její přijetí?

Možná, že by bylo vhodné již dnes zahájit marketing nové teorie na mezinárodním kolbišti, tj. mimo nepříliš příznivé české prostředí, snížit tím rizika a zkrátit dobu potřebnou pro získání důkazu, že nová teorie má "raison d´etre" (právo na existenci) v podobě vysoké přidané hodnoty plynoucí z realizace řešení jinak obtížně řešitelných (nebo absolutně neřešitelných) otázek naší doby (např. problému chudoby, náboženské nesnášenlivost, terorismu, migrace atd.).

Vzhledem k tomu, že text článku byl původně napsán v češtině, mohly být do závorky za nejdůležitější anglické pojmy uvedeny původní české výrazy. Předešlo by se tím případným zbytečným nedorozuměním, neboť terminologie používaná v EPS dosud není zcela vžita. Je škoda, že překlad českého textu se místy příliš nepovedl.

S vědomím, že do jedné stati nelze vtěsnat všechno, trochu lituji, že do ní nebyla zahrnuta zmínka o tvorbě "vlastního jazyka" nové disciplíny nebo o různých vrstvách myšlenek, představujících odlišné přístupy, akcenty nebo - chcete-li - stavební kameny, z nichž se skládá celková konstrukce. Použitelnost jednotlivých přístupů konec konců má vliv na určité oznámkování té či oné teorie (včetně nálepek mikro-, makro-, kvalitativní nebo kvantitativní, národohospodářský vs. odvětvový atd. atd. v interpretaci některých kritiků). Při trošce fantazie si dovedu představit např. i to, jak diametrálně odlišné by mohly být výsledky diskuse o novelizaci stavebního zákona z pohledu různých ekonomických teorií. Je dobře, že se zatím daří vyhnout se zpolitizování toho či onoho poznatku, nepohodlného pro tzv. mainstream nebo pro přímé odpůrce čehokoliv nového.

Doporučuji v dalších článcích výslovně zdůraznit, že úvahy o ekonomii produktivní spotřeby se v současnosti týkají především ekonomicky nejvyspělejších zemí. Považuji to za důležité i proto, že ČR dosud byla mezi vyspělé země obvykle řazena pouze Organizací pro hospodářskou spolupráci v Evropě (OECD). Odpovídá to i pozici ČR v EU, kde figuruje v různých souvislostech zhruba uprostřed 27 členských zemí.

Možná, že v dalších článcích o ekonomii produktivní spotřeby by bylo vhodné, vrátit se k charakteristikám některých pojmů, a jednoznačně je definovat nebo redefinovat, aby nebylo pochyby o jejich významu. Mezi ně patří např. chápání produktivní a neproduktivní práce (včetně možných metod měření) nebo pojmů ekonomie a ekonomika, které bývají nejednoznačně interpretovány. Podle oblíbeného rčení o úloze ďábla v detailech nebo lidového "my o voze, oni o koze (a naopak)" by snad bylo možno omezit používání obvyklých žonglérských kousků aktivistických manipulátorů i scholastické diskuse (oděné v dnešním akademickém rouchu korektnosti) o tom, kolik ďáblů může tančit na špičce jedné jehly.

Tomu, kdo se chce hlouběji vmýšlet do nových poznatků je jasné, že se má seznámit s tím, jak prvky teorie postupně vznikaly (články z jednotlivých konferencí uveřejněné ve sbornících a v časopise ACTA VŠFS, nebo na webových stránkách doc. Valenčíka).

Nakonec zbývá oběma autorům popřát další úspěšné vhledy do různých stránek vznikající konstrukce, které dosud zůstávají – obrazně řečeno – skryty pod lešením.

Nepochybuji, že další diskuse o předložené verzi ekonomie produktivní spotřeby může přispět k jejímu dalšímu rozvíjení s tím, že svěží vánek bývá lepší než rachotící pomíjivé hromy a blesky: "gutta cavet lapidem non vi sed saepe cadendo".

V lednu 2020.

(Pokračování)