Ještě k dobré teorii/034: Rusko - oběť srpna 68

Uveřejněno dříve, v logice věci zařazeno do seriálu o dobré teorii.

Stále jsem přesvědčen, že 21. srpen 1968 byl větší národní tragédií pro SSSR než pro ČSSR. Západ byl v krizi, pod tlakem bouřlivého nutí "Nové levice", USA zvažovaly vojenský zásah v Paříži. Jestřábi v Sovětském svazu si však (dokonce i proti názoru Brežněva) prosadili své... V reakci na Petříčkovo povrchní vidění jsem dal na FB následujíc:

Odstartoval jsem docela zajímavou a korektní diskusi. Všimněte si, kolika lidem se to líbí a kolik komentářů bylo za 22 hodin. Vybírám ty nejdůležitější:

Daniela Sucháčová: Jsme suverénní stát, ale jen někdy, ale v každém případě by jsme se měli chovat slušně . zatím se chováme jako dacani .Držíme se amerických sukní a vymlouváme se na svobodu a umíme jen blbě urážet . A to prosím vůbec nezpochybňuji že to byla v 68 roce sviňárna a podraz na celé Československo. A Ukrajinec Brežněv... poškodil nejen SSSR ale celou levici v celé Evropě .

Jaroslav Forejtek: A teď, s odstupem času, zažíváme druhou, vlastně už třetí

Jaroslav Jeřábek: Další národní tragedií je Petříček

Milan Černý: Větší tragédií pro nás byla nacistická okupace v 39 se 400 000 mrtvýma.. zajímavý že to nikomu nevadí...

Marek Tomek: Přesně

Martin Hofer: Z pohledu Twainova nabíjení historických událostí nesporně tragédií byl. Dnes tyto procesy umíme popsat jako matriční řízení.

Tragédií byl protože vedl k nechuti národa se dále podílet na poválečném budování vlasti. Vyústil formalismem, atomizací společnosti a socialistickým konzumerismem vrcholného husákismu.

Je ale nutno říci, že to byl nevyhnutelný proces. Daný geopoliticky v rámci Rakousko-uherského prostoru a událostí jako stažení sovětských vojsk z Rakouska v roce 1955, a událostí v Maďarsku 1956. Byl dán globálním rámcem studené války a postjaltskou realitou...

Přesto jsem dnes za "ruskou okupaci" do určité míry vděčný. Umožnila mi dvacet let krásného a bohatého dětství a mládí. Bez multikulturalismu, postmoderních úchylek a neomarxistické diktatury dneška. Vrcholný husákismus byl reformovatelný. Nebýt vnějšího vývoje samozřejmě. A byl zároveň poněkud vyčpelý a bezzubý. Pominu-li úžasnou svobodu let devadesátých, ve srovnání s dneškem, byl i daleko svobodnějším systémem.

Edit: řečnění o suverenitě v postlisabonské realitě dneška považuji za hloupý vtip.

Jaroslav Hadaš: Toto datum bylo především tragédií pro komunistickou stranu v tom smyslu že si sama nedokázala udělat pořádek ve své straně ačkoliv o problémech v ní. věděla! Doplatilo na to i mezinárodní komunistické hnutí! Jedním z důsledku byl i Listopad 89.

Martin Hofer: Byl tragédií především pro ty československé vlastence, ať komunisty nebo nestraníky, kteří se vrátili z odboje, fronty a nacistických lágrů, aby budovali lepší svět. Přes to všechno bychom měli být na těch 40 let poválečného Československa hrdí.

Radim Valenčík: Bro inteligenci v západních zemích i pro normální členy KSSS

Martin Hofer: Ano takto už to chápu. Osmašedesátý si nechávám jako předmět bádání na důchod. Vadí mi dnešní personalizovaný historický pohled z ulice, který nereflektuje širší souvislosti.

Radim Valenčík: No hlavně - musíme co nejdříve najít průchodnou cestu vpřed.

Martin Hofer: Klíčem je vzdělaná a morální společnost. Velký úkol.

Radim Valenčík: Ano - ale to chce odpovědět na otázku, co tomu brání.

Anna Smekalová: Neexistuje jedna morálka pro všechny a ani vzdělání není chápáno vždy stejně. To ukazuje historie velmi dobře, i včetně různých interpretací, stejných historických událostí.

Karel Žižkovský Procházka: Tragédie je snad emoce ze které byl mělo vyrrůst poznání jak to dělat lépe a ne Gorbačov.

Martin Hofer: Největší překážkou je sociální magie a mašinérie na výrobu sociálních stereotypů. Ta ale v současné době nefunguje jak má. A není to náhoda. Píšu to jinde. Západní civilizace se nachází na sebevražedné trajektorii. Sociální mágové začínají chápat, že by je to mohlo samotné pohřbít. Už nebožtík Brzezinski si před léty na zasedání CFR stěžoval, že je lidstvo politicky probuzeno, jako dosud nikdy v historii. Bez ohledu na snahy zavést ovečky do ohrádky zadními vrátky na základě probouzecí agendy, které možno také pozorovat. Funguje tu tedy něco jako systémová sebediskreditace. Viz dnešní absurdní kroky Bruselu a jeho řešení projektovaných neproblémů a neřešení problémů. Hlad společnosti po skutečném řešení bude narůstat. Takže se karta obrací. Řečeno s panem Rockefellerem: All We need is just Right Major Crisis... Nemusí být využita vždy ve prospěch tvůrců umělých krizí.

Žijeme v elitářské společnosti. Nemusí se nám to líbit, ale jako stavební materiál to má tu výhodu, že stačí vychovat cca 5%, schopných řízení. Ty se dnes dají snadno vynést nahoru na vlně populismu. Budou-li mít dostatek osvícenosti, může se výchova národa a jeho vedení k skutečně lidské neelitářské, morální a vzdělané společnosti uskutečnit shora. Ano to schéma už tu bylo a je mi docela protivné z podstaty náchylnosti elit státi se jelity :)

Problém je jinde. Současnou společnost si můžeme představit jako dvě obrácené pyramidy. Jedna představuje pyramidu společenskou a druhá pyramidu vzdělání, poznání a přístupu k informacím. Ti na vrcholu té společenské mají největší přístup k informacím. Zatímco nižší stupně mají jen tolik informací, které jsou potřebné k výkonu exploatace nižších vrstev. Zatímco ti nahoře mají přístup k "esoterickým" informacím, těm dole jsou určeny exoterické. (v antickém významu těch slov) Nerovnost ve společnosti není dána primárně ekonomicky, ale právě tímto schématem. To si půjčuji z Koncepce společenské bezpečnosti. Bez ohledu na agendu, kterou za ní vidím.

Mirek Prokeš: Tak udělejme památným dnem i 15.3. (německé okupace), 8.11. (porážky na Bílé hoře) a kdyže byla bitva u Lipan?

Arnold Nowak: Velice zajímavý "rozhovor"; jenom bych znovu upozornil, abychom si všichni uvědomili, komu v první řadě slouží facebook, a jak se zneužívají informace veřejných sítí, děkuji ArN

Marie Valíčková: Pro nás to bylo oddálení tohoto marastu,který nastal po 89 roce. Díky za dvacet let klidného života.

Petr Olšovec: Invaze vojsk 5ti socialistických států do ČSSR byla především tragédií pro světovou socialistickou soustavu, pro mezinárodní dělnické hnutí, protože zničila pozitivní náhled světové veřenosti na socialistický systém a SSSR. Dala propagandě Západu možnost prezentovat SSSR jako imperialistický stát. Invaze s následnou okupací vojsky SSSR, byť ve velmi "měkké formě", prezentovanou jako "dočasný pobyt sovětských vojsk", lze považovat za "výstřel z Aurory", po němž přitažlivost myšlenek socialismu ve světě už jen klesala, spolu s tím upadal vliv SSSR, nehledě na rozpad mezinárodního dělnickoho hnutí jako přímý dopad ztráty vlivu SSSR a přitažlivosti socialistických myšlenek v pokrokových levicových stranách světa. Poslední ránu přitažlivosti sociaistických myšlenek ve světě pak dal SSSR svou účastí na válce v Afghanistánu 1980-1989. Nejsmutnější na celé invazi 5ti socialistických států v roce 1968, przentované jako "bratrská pomoc" bylo, že to byla jen záminka pro generalitu SSSR k rozmístění svých vojsk v ČSSR, o což usilovali od úmrtí Stalina, přičemž situace v ČSSR v roce 1968 měla řešení méně násilnými jinými prostředky, bez dopadu na rozkol v Mezinárodním dělnickém hnutí.

K tomu ještě názor na "Komentář tiskového odboru ruského ministerstva zahraničí k přijetí zákona v České republice o uznání 21. srpna za "Den památky obětí invaze a následné okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968""

Zde:

S velkým zklamáním jsme byli informováni, že v České republice byl přijat zákon, ve kterém jste den 21. srpen uznali jako "Den památky obětem invaze a následné okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968." Přijetí tohoto zákona je v rozporu s našimi dvoustrannými dohodami, zakotvenými v rusko-české smlouvě o přátelských vztazích a spolupráci z 26. srpna 1993, v níž obě smluvní strany deklarovaly "svou touhu konečně nakreslit čáru za totalitní minulostí, související s nepřijatelným použitím síly proti Československu v roce 1968 a následujícím neoprávněném pobytu sovětských vojsk na československém území. " - Touha Prahy vrátit se k událostem, které se udály  před půlstoletím, aby je mohla zahrnout do moderního politického kontextu, neochota obrátit tuto stránku historie, která zastíní atmosféru rusko-českých vztahů, pravděpodobně nepřispěje k úspěšnému průběhu dvoustranné spolupráce.

Viz: https://www.mid.ru/ru/foreign_policy/news/-/asset_publisher/cKNonkJE02Bw/content/id/3961546

Podle mého názoru se "Hřibova Praha" vrací k událostem minulosti hodně nešťastně. A nejen v případě 68. Ale to, co se tehdy v onom 68. událo, by mělo být i nadále předmětem hlubší analýzy a pochopení. Už proto, že tehdy v důsledku ztráty pozitivní vize, která je vždy neslučitelná s prosazováním pozice silou, začal rozklad velkého imperia. A jestřábi v politice všech zemí, zejména těch velkých, ještě nevyhynuli. Dnešní doba jim docela prospívá. Na obou polokoulích.