Ještě k dobré teorii/026: Maláčová : Schillerová

V logice věci zařazuji dříve zveřejněný článek do seriálu o dobré teorii:

O tom, že prosazení penzijní reformy v intencích návrhu J. Maláčové nebude jednoduché, svědčí přestřelka, která se před několika dny odehrála mezi ní a atakující ministryní financí A. Schillerovou, viz zpráva, kterou přinesly Novinky.cz:

A Schillerová buďto nechápe, o co jde, nebo záměrně sype písek do soukolí. Hned úvodní výrok, který citují Novinky, není tak nevinný: "Bez penzijní reformy se nepohneme nikam a nemůžeme si dovolit snížit sociální položky."

Ilustruje "přerozdělovací myšlení" (jinak inteligentní a dobře si vedoucí v jiných otázkách) A. Schillerové.  V podstatě říká – musíme něco vzít důchodcům a to citelně (patně prodloužením doby odchodu do důchodu nad 65 let), abychom měli na jiné vládní výdaje (patrně na ty, ze kterých se lépe odvádí prostředky do vlastních kapes). To je ovšem cesta do pekel.

Jak píšu a budu znovu a znovu připomínat, je nutné zvýšit motivační roli penzijního systému k dobrovolnému a individuálnímu prodloužení doby odchodu do důchodu, čímž se stane penzijní systém trvale udržitelným, stabilním a z hlediska výše výplat sociálně dostačujícím. Návrh J. Maláčové k tomu otevírá cestu, pokud se spojí zavedení základní dávky se zrušením redukčních hranic a tím prohloubí zásluhovost systému. Podrobněji jsem o tom psal nedávno v souvislosti s děním ve Francii na svém blogu, kde jsem uveřejnil i konkrétní návrh detailů penzijní reformy z pera profesora J. Vostatka, který působí na naší univerzitě (VŠFS) a který přednesl na naší konferenci (ze které přináším výběr z příspěvků na svém blogu), viz:

"PENZE? Vyhněme se francouzské pasti. Jde to"

Zde je celé: https://radimvalencik.pise.cz/7358-penze-vyhneme-se-francouzske-pasti-jde-to.html

Mimo jiné, zrovna píšu obsáhlejší pojednání o tom, jaké reformy jak prosadit a hlavně, co je příčinou "nepochopení tohoto, o co jde" (ono nejde jen o "nepochopení"), averze k reformám a sypání písku do soukolí:

"Určitá míra redistribuce vytváří příznivé podmínky pro investiční řešení problému bohatství a chudoby. Pokud se však tato míra redistribuce překročí, dojde k tomu, že se vypouští "Kraken" v podobě obtížně zvladatelných tendencí nástupu nekontrolovatelné redistribuční moci.

Zde je třeba vzít v úvahu psychologický aspekt vztahu mezi redistribučním a investičním přístupem k řešení problému bohatství a chudoby. Snadnost vytvoření představy o redistribučním řešení navázaná na skupinové sdílení a iluzi možnosti podílet se na praktikování redistribuční moci po celou moderní historii lidstva byla, je a patrně ještě dost dlouho bude lampou, ke které v temnotě vzniklé potlačením role racionality (dobré teorie, vědy zaměřené na pochopení toho, o co jde) jsou přitahovány jako můry osoby, které z různých důvodů nedospěly k osvojení kritického myšlení orientovaného na vytvoření uceleného systému poznatků o světě, ve kterém žijeme.

Výše uvedené má příčiny nejen ve specifikách vývoje lidského myšlení, v tom, jak na sebe působí různé složky lidské psychiky a jak je s nimi možné manipulovat, ale i v samotné podstatě mechanismů, kterými se udržuje moc pocházející z rozdělení na bohaté a chudé, která je nenasytná, pokud jde o prohlubování příkopu ekonomické segregace, protože na tom je závislé uchování jejích privilegií, její dominantní pozice, její přežití. Cílem naše zkoumání bude obnažit tyto mechanismy tak, aby byly "jasné a zřetelné", aby ten, jehož myšlení se ještě nezapouzdřilo, je mohl přečíst a účinně jim čelit.

Konkrétním výsledkem bude výklad reforem, o které jde. Výklad co nejnázornější. Současně s tím i objasnění příčin averze k reformám."

Doufám, že celou knihu s kolegy do jara dopíšeme.