Naše perspektiva: Tvůrčí mezigenerační týmy/4

Pokud si chceme udělat konkrétní představu o tom, jak řešit současné problémy aktuálně i v dlouhodobé perspektivě, neobejdeme se bez pochopení mnohostranné role tvůrčích mezigenračních týmů (TMT). Na pokračování uveřejňuji vybrané pasáže závěrečné zprávy z nízkonákladového výzkumu na téma Analýza Průmyslu 4.0 a význam tvůrčích týmů s důrazem na interdisciplinární a mezigenerační spolupráce, kterého jsem měl příležitost se zúčastnit jako člen týmu, který vedla téměř o dvě generace mladší kolegyně Ing. Lenka Říhová, Ph.D. Podrobnější úvod k této sérii viz:

https://radimvalencik.pise.cz/7315-nase-perspektiva-tvurci-mezigeneracni-tymy-1.html

K tomuto dílu ještě dodám další podrobnosti o výzkumu v této oblasti. Na malý výchozí projekt, o kterém referuji, navazují další, které již realizujeme či připravujeme. Velmi významné je získat co největší přehled o tom, co a jak funguje. Proto velmi uvítám každý podnět zdola. Pokud někdo víte o jakémkoli tvůrčím týmu, který by bylo možné zahrnout do vytváření jejich celkového přehledu (jejich zmapování), velmi to uvítám. Stačí upozornit v komentáři. Za trvalejší spolupráci na daném tématu budu zvlášť vděčný.

Nyní již k samotné prezentaci projektu – 4. část:

1.3 Střet a spolupráce generací v týmu

Vymezení generace je v jednotlivých vědních oborech vnímán velmi diferencovaně. V této práci je délka generace určena v délce 20 let. Za mezigenerační tým považujeme takový tým, jehož jednotliví členové mezi sebou mají alespoň dvacetiletý rozdíl. Generace je zde vymezena především demograficky.

Členové generační skupiny, která má podobné vlastnosti, jednají podobně, mají společné postoje a požadavky, byli vychováváni a formováni za určitých okolností. Je nutné poznamenat, že v případě TMT mezinárodních členové jednotlivých generačních skupin nemusí výše uvedené podobnosti v názorech a jednání vykazovat z důvodu unikátnosti své vlastní kultury.

Přes dlouhou historii mezigenerační týmové spolupráce, nejsou aspekty mezigeneračního transferu znalostí dostatečně zmapovány, přestože jsou mezigenerační problémy na pracovišti frekventovaně řešeny. V některých případech tak na trhu práce může docházet až k demografické panice, tedy antagonistické pozici mladé a střední generaci proti generaci nejstarší (Vidovičová, 2005). Obecně pak demografická panika pramení z předpokladu, že blahobyt národa, ať už je vyjádřený a měřený pokrokem, technologiemi, kulturou či bohatstvím, je přímo závislý na věkovém složení populace (Bytheway, 1995). Přístup médií a pocitově zabarvené výstupy některých veřejně známých osobností pak mohou postupně vytvářet až dojem nastupující mezigenerační krize.

Navzdory výše uvedenému ovšem je možné nalézt příklady skvěle fungujících TMT i v tuzemsku. Z příkladů úspěšně fungujících TMT v rámci české historie, lze jmenovat TMT prof. Antonína Holého (* 1. září 1936 - † 16. července 2012). Díky jeho přínosům a mezinárodní spolupráci tohoto excelentního vědce dodnes funguje například biochemická skupina Ústavu organické chemie a biochemie, která již v 80. letech 20. století začala zkoumat mechanismy účinků látek z oblasti nukleových kyselin.

Druhým příkladem může být tvůrčí tým prof. Armina Delonga (* 6. dubna 1990 – † 27. června 1990) fyzika a zakladatele elektronové mikroskopie na územní současné České republiky. Na Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky tým prof. Delonga dokázal uvést do chodu první elektronový mikroskop v Československu. Z pohledu problematiky TMT je nutné dodat, že tento excelentní vědec ještě jako osmdesátiletý "profesor v důchodu" pracoval v soukromé laboratoři, kterou založili jeho vlastní žáci a pojmenovali ji jeho jménem, tedy Delong Instruments (VUT, 2017).

"Vychováte-li dobré žáky, pak snad můžete počítat s tím, že vás nechají i po vašem odchodu do důchodu být nablízku oboru, kterému jste věnovali celý život. Mně se to podařilo."

Armin Delong

Za aktuálně fungující tuzemský excelentní vědecký výzkumný tým, lze bezesporu považovat tým RNDr. Martina Pumera, Ph.D., který se v současné době věnuje práci na projektu Pokročilí funkční nanoroboti v Praze. Přičemž základní jádro jeho týmu Centra pro Pokročilé Funkční Nanoroboty tvoří celkem dvacet odborníků. Jak sám tento vědec uvádí v rozhovoru pro NoVVVinky (newsletter Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, 2018):

"Ne vždy je ale získávání špičkových vědců snadná práce. Představte si: potřebuju získat někoho, kdo pracuje v Singapuru a má například íránský pas. Kvůli českému vízu musí nejdříve do ĺránu pro výpis z trestního rejstříku, který je platný tři měsíce, a který pro aplikaci na vízum potřebuje. Pak musí tento výpis nechat úředně s razítkem přeložit do českého jazyka, poté získat a zaplatit víza do Indonésie, protože v Singapuru není české velvyslanectví, následně zaletět do Indonésie na nejbližší velvyslanectví, aplikaci podat a pak znovu zaplatit za víza a letenku. To mu samozřejmě nikdo neproplatí. A teď zkuste jako šéf centra najmout lidi, kteří musí tento horor podstoupit s vidinou polovičního až třetinového platu v České republice, když například získat japonské vízum nebo vízum do USA je o dva řády jednodušší. A zůstat v Singapuru úplně nejjednodušší."

Přes dílčí výzvy v podobě získání dalších spolupracujících excelentních vědců výzkum probíhá neustále a v současné chvíli řeší různorodé cíle, které pokrývají oblasti, jako je používání biologických templátů pro přípravu nanokyborgů či použití nanorobotů pro doručování léků. Sám Martin Pumera chápe nanoroboty jako multidisciplinární téma, které mu naplno umožňuje uplatňovat kreativitu a zapojovat výzkumníky z různých oborů.

Význam a potřebu multidisciplinarity týmu dokládají i oblasti znalostí jednotlivých členů, které zahrnují oblasti nanofabrikace, syntetické chemie, biologie, elektrotechniky, koloidní chemie, 3D tisku či elektrochemie (Nanorobots Research Center, 2019).

1.4 Průmysl 4.0 a organizace práce

Postupující robotizace a digitalizace nejen manuální, ale i duševní práce, s sebou přináší komplexní a strukturovaný systém změn spojených s řadou lidských činností. V této souvislosti se do středu pozornosti dostává termín "4. průmyslová revoluce" a iniciativy jako "Průmysl 4.0" , "Práce 4.0", objevují se návrhy na komplexní rozpracování budoucích změn v celospolečenském rozměru – "Společnost 4.0".

Studie Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, zabývající se iniciativou Průmysl 4.0, uvádí "Tři předcházející průmyslové revoluce byly vyvolány rozmachem mechanických výrobních zařízení poháněných párou, zavedením hromadné výroby s využitím elektrické energie či využitím elektronických systémů a výpočetní techniky ve výrobě. Fenoménem dneška je propojování internetu věcí, služeb a lidí (internet of things, internet of Services, internet of People) a s ním související nesmírný objem generovaných dat ať už komunikací stroj-stroj, člověk-stroj nebo člověk-člověk. Výrobní prostředí je rovněž formováno nástupem řady dalších nových technologií, jako jsou autonomní roboty, analýza velkých dat (Big Data), počítačová simulace a virtualizace, cloud, aditivní výroba (3D tisk) nebo rozšířená realita (augmented reality). Ty mění celé hodnotové řetězce, vytváří příležitosti pro nové obchodní modely, ale i tlak na flexibilitu moderní průmyslové výroby." (Mařík a kol. 2015)

Výše uvedené vlivy si vynutí:

[1]       novou organizaci práce,

[2]       změnu postavení člověka ve výrobním procesu,

[3]       proměnu pracovní náplně jednotlivých profesí a jejich propojení,

[4]       jiné požadavky na dovednosti.

Vhodným přístupem k organizaci práce, který bude zahrnovat i mezigenerační či interdisciplinární spolupráci, si české firmy mohou budovat silnou pozici a podpořit svou konkurenceschopnost na tuzemském i zahraničním trhu.

(Pokračování)