Ještě k dobré teorii/003: Poziční investování

Spolu s kolegy připravujeme několik článků pro významnou mezinárodní akci. Téma je podle mě zajímavé, protože umožňuje využít teorii her při popisu fenoménu pozičního investování, umožňuje zviditelnit tento fenomén, ukázat, jak funguje v různých společenských kontextech a jak je spojen s řadou problémů v současnosti. Bezprostředně souvisí mj. s problematikou bohatství a chudoby, s tím, jaké má příčiny a důsledky rozdělení společnosti na bohaté a chudé. K tomu v návaznosti na dosažené teoretické výsledky připravujeme mezinárodní populárněji zaměřenou monografii. Následující text vychází z pracovní (ještě hodně surové verze) a odlišnou barvou (touto) do něj vkládám poznámky za účelem větší dostupnosti textu i za účelem zmínění některých podstatných kontextů.

Ekonomie produktivní spotřeby a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 2. část

(Pokračování)

Dalším podnětem pro konstituování ekonomie produktivní spotřeby je teorie lidského kapitálu: tato teorie [BECKER, G. 1993. Human Capital: a theoretical and empirical analysis with special reference to education. 3^rd edition. Chicago: The University of Chicago Press. BECKER, G. 1997. Teorie preferencí. Praha: Grada] se snaží o překonání zastaralého konceptu tří výrobních faktorů (práce, půda, kapitál), který vznikl ještě v dávných dobách klasické ekonomie. Všímá si, že lidský kapitál vzniká investicemi "do člověka", do jeho schopností, podobně jako kapitál vzniká investicemi do půdy, do jejího přetváření, do její přeměny v nástroje a technologie. Teorie lidského kapitálu vznikla na půdě neoklasické ekonomie a nedokázala se vyrovnat s jejím zásadním předpokladem (a omezením), totiž tím, že spotřeba končí užitkem. Pouze dílčím způsobem věnovala pozornost zpětnému vlivu některých forem spotřeby (resp. toho, co se neoklasické ekonomii jeví jako spotřeba) na produkci. Významné jsou Beckerovy myšlenky o roli "představivostního kapitálu", kterými konkretizuje způsob mezičasové volby.

Stejně jako v případě klasické i neoklasická ekonomie je i vznik ekonomie produktivní spotřeby dobově podmíněn. Objektivní poptávka po ekonomii produktivní spotřeby vzniká v období, kdy:

- Procesy šíření inovačních vln a technologická vyspělost ekonomiky schopná realizovat inovace jsou na takovém stupni, že se nabízejí v podstatě neomezené možností pro využití akumulovaného lidského kapitálu jako výrobního faktoru, který nejvíce přispívá k ekonomickému růstu a současně určuje i jeho podobu.

- Vývoj institucionálního systému dospěl do etapy, kdy je stát schopen technicky, technologicky i organizačně podpořit praktickou realizaci kontraktů týkajících se lidského kapitálu (HCC). Stát zejména pomáhá zabezpečit transfer části příjmů od těch, kteří v minulosti spotřebovali nějakou produktivní službu a díky této spotřebě se jim zvýšil současný příjem, osobám, které produktivní službu poskytly. Prakticky lze daný transfer uskutečnit při placení daní. Stát svými aktivitami rovněž může přispět, aby se ti, kterým byla produktivní služba poskytnuta, nevyhýbali placení příslušného podílu apod.

- Na jedné straně dochází ke stále větší ekonomické nerovnosti a následně sociální segregaci (včetně vzniku vyloučených enkláv), projevem čehož je omezení rovnosti příležitostí pro uplatnění schopností v důsledku majetkových a příjmových bariér. Na druhé straně současné technologie, způsoby organizace práce apod. nabízejí možnost otevření cesty k ekonomice využívající plně investiční příležitosti v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, ke společnosti, ve které je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech.

- Domácnosti mají dostatek zdrojů na řešení bezprostředních problémů, takže ušetřený čas mohou věnovat dlouhodobé strategii celoživotního rozvoje a uplatňování schopností svých členů jako základního a nejdůležitějšího zdroje budoucích příjmů. Jedná se přitom o strategii spojenou s posílením mezigenerační soudržnosti, strategii, která je založena na využívání produktivních služeb jako prostředku, jak rozvíjet, uchovat a uplatnit lidské schopnosti.

Sektor produktivních služeb (připomínáme, jedná se o služby, jejichž cílem je získání, uchování a uplatnění lidského a sociálního kapitálu osob, kterým je určitá služba, např. vzdělání, poskytnuta) se může stát rozhodujícím sektorem ekonomiky. Stejně jako se jím po průmyslové revoluci stal průmysl a obdobně jako se jím ve vyspělých zemích po druhé světové válce stal sektor těch služeb, které nejsou bezprostředně spojeny se získáním, uchováním a uplatněním lidského a sociálního kapitálu. Produkce sektoru produktivních služeb může vést k prudkému a dlouhodobému zvyšování produktivity práce zaměstnané v ostatních sektorech. Jinak řečeno, sektor produktivních služeb nabídne služby umožňující zvýšit produktivitu lidské činnosti. Bude v něm i těžiště inovací. Sektor může dále podstatným způsobem rozšířit spektrum lidských potřeb. Stále větší podíl budou hrát potřeby seberealizace, osobního rozvoje apod., k jejichž naplnění bude sektor produktivních služeb přispívat.

Myšlenka chápat spotřebu jako produktivní (částečně produktivní, převážně produktivní, plně až na výjimky produktivní) fenomén je natolik přitažlivá, že se nezávisle objevuje u různých autorů v různých částech světa s velmi blízkou interpretací. Jedním z jejích hlavních představitelů rozpracování této myšlenky je Steger, který k tomu dal podnět svým článkem "Productive consumption, the intertemporal consumption trade-off and growth"[Steger, T.M. 2002. Productive consumption, the intertemporal consumption trade-off and growth. Journal of Economic Dynamics & Control; Amsterdam Vol. 26, no. 6, pp. 1053-1068] V jeho pojetí produktivní spotřeba umožňuje uspokojení současných potřeb a zároveň zvyšuje produktivní potenciál práce. Zdůrazňuje, že se tím podstatně mění pohled na mezičasovou volbu. Produktivní spotřebu dává do bezprostřední souvislosti s přírůstkem zásoby lidského kapitálu a na základě toho vytváří jednoduché růstové makroekonomické modely.

Za jeden z nejpřínosnějších příspěvků k vymezení a analýze produktivní spotřeby lze považovat článek "Inclusive growth through creation of human and social capital"[Soumyananda, D. 2014. Inclusive growth through creation of human and social capital. International Journal of Social Economics; Bradford Vol. 41, no. 10, pp. 878-895], který částečně navazuje na již zmíněný článek Stegera, opírá se ale i o další zdroje, z nichž některé rovněž zmiňují problematiku produktivní spotřeby. V oblasti produktivní spotřeby rozlišuje lidský a sociální kapitál. Sociální kapitál chápe jako předpoklad uplatnění lidského, neidentifikuje však fenomén, který označujeme za investování do společenské pozice, kdy možnost získání či uplatnění lidského kapitálu jedním subjektem se děje na úkor subjektu druhého. Za velmi podnětné lze považovat to, že produktivní spotřebu dává bezprostředně do souvislosti s odstraňováním inkluze vzniklé majetkovými rozdíly a s vytvářením rovnosti příležitostí pro společenský vzestup. V tomto smyslu interpretuje i pozitivní roli sociálního kapitálu. Podrobně si všímá role vzdělání a péče o zdraví. K vyjádření svých myšlenek využívá jednoduché, převážně mikroekonomické modely. Dané problematice se věnuje i v dalších pracích včetně předcházejících, např. Soumyananda et al. [Soumyananda D. et al. 2000. Sociální kapitál při tvorbě lidského kapitálu a hospodářského růstu: přístup produktivní spotřeby Indie. Oddělení pro ekonomický výzkum, Indický statistický institut, Kalkata].

Psárská [Psárska, M. 2019. Determinants of real decision making on productive components of consumption under the current economic conditions of the Slovak Republic, Institute of Technology and Businessin, České Budějovice] ve svém příspěvku využívá teoretická východiska produktivní spotřeby k analýze chování domácností na Slovensku. Všímá si odchylek od plně racionálního chování a z hlediska postupů behaviorální ekonomie se snaží o vysvětlení jejich příčin. Z metodologického hlediska se jedná o přínosný postup, protože "vyšší míra racionality", která je do teoretických východisek ekonomie produktivní spotřeby vtělena, se přímo nabízí ke konfrontacím s reálným chováním lidí. Psárská shromáždila a analyzuje obsáhlý empirický materiál týkající se reálného chování domácností a s využitím teorie produktivní spotřeby formuluje některá doporučení pro oblast různých sazeb DPH.

Za zmínku stojí některé další přístupy k využití myšlenky produktivního charakteru spotřeby. Zwick [Zwick, D. 2013. Utopias of ethical economy: A response to Adam Arvidsson, Ephemera; Leicester Vol. 13, no. 2, pp. 393-405] problematiky produktivní spotřeby posunuje až do polohy filozofických úvah sociálních vizí spojených s překonáním rozporů mezi prací a kapitálem. Jeho práce je inspirativní, je však dost vzdálená reálným ekonomickým procesům. Suen, Mo, [Suen, W., Mo, P. H. 1994. Simple analytics of productive consumption, The Journal of Political Economy; Chicago Vol. 102, no. 2, p. 372] ve své starší práci přišli se zajímavou myšlenkou vycházející z toho, že každý akt spotřeby má (jak jsme již uvedli) dva typy efektů – užitkový a příjmový. Na základě zohlednění příjmového efektu konstruují tzv. "stínovou cenu" a snaží se o určité analýzy, které nejsou zcela přesvědčivé. Mj. proto, že do toho, co pociťujeme jako užitek, se v lidské psychice promítá i očekávaný příjem. Ichiroh [Ichiroh, D. 2010. Productive consumption and population dynamics in an endogenous growth model: Demographic trends and human development aid in developing economies, Journal of Economic Dynamics and Control, Amsterdam Vol.. 34, no. 4,  p. 696] interpretuje produktivní spotřebu z hlediska dynamiky populačního růstu a s využitím vhodného matematického modelu ukazuje, že mezi produktivními aspekty spotřeby a populačním růstem v méně rozvinutých zemích je velmi těsná souvislost. Domácnosti porovnávají budoucí výnosy z rozšíření počtu členů domácností s možnostmi investování do lidského kapitálu za účelem nabývání a uchování schopností, přitom poměrně racionálně. Podobně též Yerznkyan et. al. [Yerznkyan, B., Gassner L., Kara A. 2017. Culture, institutions, and economic performance. Montenegrin Journal of Economics. Vol. 13, no 2, pp.71-80].

K tomu vložená poznámka:

V diskusích o perspektivní, srozumitelné a realistické vizi neustále narážím na setrvačné vidění reality, na stereotyp. To je příčinou řady nerozumění a kontroverzí. Například mnoho lidí se nedovede rozloučit s představou, že za všechno zlo může "kapitalismus", že cestou vpřed je "socialismus", který vznikne (tentokráte, když už jsme poučení předcházejícím debaklem) "rozumným znárodněním a rozumnou regulací". Nedávno jsem na toto zavádějící pojetí poměrně ostře reagoval a pokusil se vysvětlit, proč tento pohled škodí:

https://radimvalencik.pise.cz/7218-jeste-k-dobre-teorii-001-linie-stretu-se-zlem.html

Překonat výše uvedený stereotyp nebude jednoduché. Jednou z cest je představit výrazně nové základní teoretické paradigma nahlížení na ekonomickou realitu. Podle mého názoru tímto paradigmatem může být právě ekonomie produktivní spotřeby jako přesah hlavního proudu ekonomické teorie v hlavním směru jejího vývoje. Cesta od teorie k praxi tak vede přes pozvednutí teorie až na úroveň nejobecnějších otázek. Ale to odpovídá známé pravdě, že ten, kdo si dobře nezapne první knoflík, ten se už dobře neobleče, resp. ten, kdo se pouští do řešení dílčích otázek, aniž by si je vyjasnil v obecné rovině, ten bude na neřešenost otázek v obecné rovině narážet na každém kroku, což ho nutně bude odsuzovat k nejistotě, chybným úvahám a koneckonců i podřizování se manipulaci ze strany pozičně silnějších.

Ti, kteří se naivně a bláhově domnívají, že přijde někdo s nějakým kouzelným řešením současných problémů bez reflexe současné reality prostřednictvím původní a velmi silné teorie, žijí ve světě nesplnitelných utopií. Pravdivé pochopení současné reality, toho, o co jde a co dělat, je nutno vydřít a protrpět si.

(Pokračování)