Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti/39

S odstupem času pokračuji v seriálu o Husovi. Aktuální mj. i proto, že EU bude mít příležitost se pod dozorem "našeho člověka v Bruselu" vrátit k původním hodnotám, než sešla na zcestí, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/7150-vera-jourova-hodnoty-eu-slaby-post.html

Podrobný úvod k seriálu, který vychází z pojednání, které zpracoval PhDr. František Neužil (považuji za důležité tento úvod přečíst) je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/7024-neuziluv-hus-o-moci-a-rozumu-v-soucasnosti-uvod.html

Několik poznámek k otázce ideově teoretických zdrojů husitství a vzájemného vztahu mezi myšlenkovým obsahem Husova díla a husitským revolučně demokratickým hnutím

39. část

František Neužil

Vláda chudiny byla rozdrcena a zůstaly jen drobné hloučky, zoufale se bránící vojsku šlechticko-měšťanské opoziční a reformní strany. Smrt Martina Húsky zhatila poslední naděje na spojení roztříštěných oddílů chudiny, případně sjednocení s moravskou chudinou z tábora u Nedakonic; poslední zbytky chudiny byly pobity na Ostrově nad Nežárkou a dalších 40 zajatých bylo upáleno: porážka táborské chudiny byla dovršena. Konec její moci nastal na jaře roku 1421. Hradiště hory Tábor se stalo postupně středem táborského městského svazu a pevným mocensko-politickým střediskem táborské měšťansko-šlechtické opozice, jež představovala "levicové křídlo" reformní a opoziční strany měšťanstva a šlechtického stavu v celém husitském hnutí.¹⁸⁰

Historický význam táborské chudiny spočívá především v tom, že v ní, s ní a díky ní vystoupily poprvé v českých národních dějinách chudé sociální vrstvy obyvatelstva měst a venkova jako samostatná sociálně politická skupina, coby samostatný a nezávislý dějinotvorný subjekt.

Před tím – a celá dlouhá staletí i poté – vystupovala chudina vždy jen jako pasivní nástroj šlechtických a měšťanských opozičních kruhů či jako jejich hulákající a drancující chvost bez vlastní vůle, neschopný samostatné praktické iniciativy. Na husitském Táboře se však chudina pomocí svých ideových a politických vůdců, radikálních kněží, dokázala sama zorganizovat, zmocnila se vlády a odlišila se velmi výrazně nejen od katolických světských a církevních feudálů, nýbrž i od husitského kališnického měšťanstva a nižší šlechty, hlásící se k přijímání svátosti oltářní po způsobu těla i krve Kristovy.

Na Hradišti hory Tábor se rovněž po prvé v našich národních dějinách uskutečnil třídní svazek mezi příslušníky rozličných sociálně ekonomických vrstev venkovských poddaných a příslušníky rozmanitých sociálně ekonomických vrstev obyvatel měst, kteří byli sice osobně svobodní, současně však též odstrčeni na dno a na okraj feudální společnosti: poddaní sedláci i se svými pacholky a čeledíny, chalupníci, domkáři i bezzemci z vesnic se spojili v bojovém revolučním svazku se zchudlými řemeslnickými mistry, drobnými kupci, tovaryši, učni či nádeníky a žebráky ve městech.

Až dosud bojovali utlačovaní venkovští poddaní a městští plebejci odděleně a byli snadnou kořistí feudálů, na Hradišti hory Tábor se – alespoň na určitou dobu – oba tyto revoluční proudy spojily a vytvořily táborskou obec bratří a sester. Tento revoluční ideově politický, organizační a akční svazek chudých pracujících měst a venkova – až ve dvacátém století vzniká pod vedením komunistické strany revoluční třídní svazek mezi dělnickou třídou a drobným a středním rolnictvem v boji za socialismus – umožňuje porozumět jedné z příčin významných úspěchů revolučně demokratického Tábora.

Zásluhou v bitvách vítězící chudiny byly široké sociálně ekonomické masy dalších pracujících strhávány a vtahovány do revolučně demokratického hnutí, a tím celé hnutí získávalo na síle a rozmachu, tak řečeno "rozmáchlo křídla". Masy utlačovaného venkovského a městského lidu by ovšem nepovstaly do boje bez chiliastických proroctví a hesel radikálních táborských kazatelů. Historie vlády táborské chudiny je názornou ukázkou toho, že vykořisťované pracující lidové vrstvy dokáží vyvinout obrovskou sílu a energii, pokud byly jednou vytrženy z pout sociálně ekonomického, politického i duchovně kulturního útisku a dostaly možnost volného politického jednání. Opojivá síla vizí o Kristově příchodu na svět a nastolení království božího, které vtahovaly do boje za "vítězství boží pravdy" tisícihlavé zástupy venkovské a městské chudiny a stávaly se tak materiálně předmětnou silou, byla zvláště v jarních měsících roku 1420 tak působivá a strhující, že přitáhla k chiliastickému programu mezi "boží bojovníky" i část měšťanské a šlechtické reformně opoziční strany a pomohla tak dotlačit i konzervativní pražské křídlo stoupenců umírněného (profesorsky učeného) a reformního, kališnického kacířství k boji se Zikmundem a křižáky. Ve starších českých národních dějinách neznáme podobnou situaci, aby se vůle tisícových zástupů násobila a proměňovala ve skutek. V životě a bojích táborské chudiny se naplno rozvinula tvůrčí síla lidových pracujících mas, ukázalo se, že právě lidové masy jsou tvůrci dějin. Období vlády táborské chudiny v roce 1420 lze proto právem označit za kulminační bod celého husitského revolučně demokratického hnutí, kdy chudina stanula v čele revolučního hnutí jako hegemon a organizátor. Dlužno však opět připomenout, že již následující rok 1421 znamenal porážku vedoucího mocenského postavení táborské chudiny. Vyhlazení náboženských a politických vůdců táborské chudiny posunulo politiku strany měšťanské a šlechtické opozice doprava a zeslabilo i pražskou chudinu, vedenou Janem Želivským. Přibližně od poloviny roku 1421 byla už chudina na Táboře nanejvýš hnací silou revolučního hnutí a úlohu politického vůdce a organizátora plně převzala strana reformních měšťanů a šlechticů.

Období převahy a vlády táborské chudiny však nemá význam jen v českých národních dějinách, nýbrž patří k těm slavným úsekům historického vývoje české společnosti, kdy vykořisťované pracující masy českých zemí hrály přední úlohu i v dějinách světových. Nástup, program, vojenské a politické zápasy i vláda táborské chudiny nemají až do té doby ve světových dějinách obdobu a historie táborské chudiny náleží k nejskvělejším stránkám světových revolučních bojů pracujících mas za sociálně ekonomické osvobození od vykořisťování člověka člověkem. Téměř rok se udrželo na Hradišti hory Tábor společenství lidí, zakotvené na sociálně ekonomické rovnosti v podobě rovnosti majetkové a revolučně demokratický protifeudální program, obsažený v chiliastické nábožensko-filosofické ideologii, zasáhl všechny složky společenského života a byl za neustálých zápasů přeměňován ve skutek.

Období táborského společenství majetku, z něhož mělo jako ze živné sociálně ekonomické půdy vyrůstat "přicházející království boží", náleží v časovém pořadí a ve světovém měřítku na jedno z prvních míst mezi heroickými pokusy o úplné odstranění vykořisťovatelů a nastolení sociální spravedlnosti. Můžeme znovu zopakovat to, co jsme již napsali na čtyřicáté šesté stránce našeho teoretického pojednání, totiž že táborská republika se na jaře roku 1420 stala po určitou dobu sociálně ekonomicky i politicky nejsvobodnějším a nejpokrokovějším územím v celém tehdejším civilizovaném světě – rozumíme-li pod civilizovanou společností takový společenský systém, v němž se zrodily vzájemně zájmově nesmiřitelně protikladné společenské třídy i hospodářský, politický a ideologický třídní boj mezi nimi a současně vznikla i státně politická organizace společnosti –, neboť v ní alespoň na krátkou dobu dosáhli reálného sociálně ekonomického osvobození od hospodářského i politického útlaku ti, které bible nazývá "solí země", sociálně ekonomické skupiny a vrstvy vykořisťovaného pracujícího lidu, neboli lidé, kteří podle slov z kázání Jana Želivského měli jako jediní právo se modlit: "chléb náš vezdejší dej nám dnes, ó pane", jelikož živili svou prací ostatní třídy a stavy feudální společnosti. A český národ se díky vytvoření zárodečné buňky "království božího na zemi" (čili sociálně spravedlivé, beztřídní společnosti) v táborské obci "bojovníků božích", kteří byli přesvědčeni, že ten, kdo položí život za tuto "boží pravdu Kristovu", nikdy nezahyne, neboť jej čeká život věčný, ocitl poprvé a zatím i naposled coby vzor, model pokrokového sociálně historického vývoje v čele všech kulturních a civilizovaných národů světa, přičemž je úplně jedno, jak nakonec chudinská lidovláda radikálního, revolučně demokratického selsko-plebejského křídla husitského hnutí dopadla.                        

V nespolední řadě musíme připomenout, že vláda táborské chudiny měla též velký význam pro rozvoj české národnosti a české národní kultury. Na Táboře byla důsledně do škol, bohoslužeb i úřadů zaváděna čeština, jež zpřístupnila vzdělání a kulturu mnohem širšímu okruhu lidí, než jak tomu bylo kdekoliv jinde. Táborská vzdělanost a kulturnost táborského lidu byla právě proto ještě i v mnohem pozdějších dobách i u nepřátel předmětem obdivu.  I zavilý nepřítel "táborských kacířů" Eneáš Sylvius Piccolomini musel ve své "Historii české" přiznat, že "jedinou dobrou věcí tohoto kacířského lidu je, že miluje vzdělání a vědění" a že "mnohá venkovská žena v Čechách zná a dovede vykládat písmo svaté lépe než leckterý italský kardinál".¹⁸¹

Poznámky:

180)V monografii o roli Tábora v husitském revolučním hnutí nalezne čtenář celou kapitolu, která pojednává o rozbití a zničení mocenské struktury táborské chudinské lidovlády, viz Macek, J.: Tábor... II. díl, v citovaném vydání str. 291-372.

181)Tyto poznatky, které již dávno vešly do obecného povědomí, lze načerpat kupříkladu na internetovém portálu www.husitství.cz. Na nezávislé internetové encyklopedii lze též nalézt článek o Eneáši Sylviovi a je možné se doklikat na dílo Josefa Pekaře "Žižka a jeho doba", které pojednává mimo jiné i o "Historii české" coby jednomu ze svědků dějin "kacířského poblouznění" českého národa v husitském období.

Moje poznámky:

Proto je dnes víc než podezřelé, že mediální mainstream oslavuje a podporuje nedouctví. To považuji za nejnebezpečnější aspekt miliónchvilkového greténismu, který se dnes v různých obdobách v různých zemích zkouší.

(Pokračování)