Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti /Úvod
Před několika dny, konkrétně ve dnech kolem výročí upálení Mistra Jana Husa (od 5. do 12. července) jsem uveřejnil osmidílnou sérii článků o aktuálnosti díla této velké osobnosti světových dějin v dnešní době. První díl je zde:
https://radimvalencik.pise.cz/6849-teorie-dneska-kauza-hus-stale-aktualni-1-236.html
Další díly najdete v každém z dalších následujících dnů na mém blogu.
Osmidílná série vycházela z vynikající práce mého dlouholetého přítele a skvělého znalce dějin lidského myšlení PhDr. Františka Neužila. Jednotlivé díly zaznamenaly poměrně velký počet přečtení a ohlasů. K některým jsem se po skončení seriálu vyjádřil zde:
https://radimvalencik.pise.cz/7017-hus-a-veda-k-diskusi-o-serialu.html
Diskuse o Husovi inspirovaná touto sérií pak pokračovala i na dalších fórech, takže jsem se rozhodl, že pod názvem "Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti" uveřejním na pokračování a se svými poznámkami obsáhlé pojednání Františka Neužila, které nazval "Několik poznámek k otázce ideově teoretických zdrojů husitství a vzájemného vztahu mezi myšlenkovým obsahem Husova díla a husitským revolučně demokratickým hnutím".
V úvodu k těmto "několika poznámkám", které ve skutečnosti představují téměř dvousetstránkové pojednání, František Neužil poznamenal: "Autor začal na této teoretické studii pracovat o vánočních svátcích roku 2015 a zpočátku se naivně domníval, že ji zvládne napsat za jeden či dva měsíce. Brzy se však ukázalo, že problematika studie je na pojmově teoretické uchopení a zvládnutí mnohem náročnější, než tomu bylo u první části výkladů o Husovi a husitství, a proto se nakonec výsledné teoretické pojednání rozrostlo do mnohem většího stránkového objemu a zabralo též mnohem více času."
0pt;font-family:"Times New Roman",serif">Pojednání dosud nebylo publikováno, a to přesto, že "je slovem do pranice", resp. týká se řady současných významných sporů a přesahuje v řadě aspektů dosud publikované materiály ke kauze "Hus".
Aktuálnost vidím v několika rovinách, z nichž si pozornost z hlediska současnosti zaslouží především tři následující:
1. Otázka moci a její reformy
Pokud moc degeneruje a stává se nereformovatelnou, vzniká otázka, jakou roli hraje tlak "zdola" a tlak "shora", aby se dosáhlo nápravy? To je jeden z naprosto zásadních momentů Husova odkazu. V jedné diskusi o Husovi iniciované zveřejněním mého osmidílného seriálu se na tento aspekt zcela zapomnělo a tak jsem připomněl:
"Takové chození kolem horké kaše. Aktuálně "Husova otázka" zní takto - podaří se otevřít cestu ke změnám shora a kontrolovaně, nebo se prosadí vzdor zdola se všemi riziky a excesy?
To je ten klíčový moment, na který s odvoláním na Vávrovo zobrazení upozorňuje i František Neužil:
"Člověk si v této souvislosti maně vzpomene na povzdech kněze Jana Želivského ve filmu "Jan Žižka", jenž reaguje na výklad univerzitního mistra Jakoubka ze Stříbra, že "mistr Jan Hus chtěl, aby kněží a páni byli dobrými otci svých poddaných a aby poddaní poslouchali svou vrchnost", slovy: " A za to, myslíš, že mistr Jan dal svůj život, proto ho preláti upálili?". A pokračuje dále: "Nejsem učený člověk, jsem jen chudý kazatel, ale varuji tě, mistře Jakoubku: takovou učeností zahubíte celý národ!"."
Tak třeba konkrétněji: Nová euroreprezentace je krokem kterým směrem - k otevření cesty k nápravě a omezení trendu rostou diskriminace slabších z pozic silnějších, nebo naopak?
A ještě úplná maličkost: Nebyl jen Kostnický koncil, ale také ten Basilejský, kromě toho i Soudce chebský. (Mj. Benedikt XVI. při poměrně nedávné návštěvě naší země kompaktáta potvrdil.)"
Zahnívání církve v Husově době dosáhlo takového stupně, že vnitřní reformní zdroje "shora" k nápravě nestačily a proto se Hus obrátil i k silám "zdola" (i když byl přesvědčen, že s oporou zdola se mu podaří prosadit na Kostnickém koncilu zahájení reformy i "shora"). Vzhledem k tomu, že šlo i o spor církevní a světské moci (ta druhá v osobě protřelého císaře Zikmunda umně lavírovala), historicky nevídaná a nevídaně úspěšná česká vzpoura zdola ovlivnila i vývoj "nahoře" (Basilejský koncil už měl jiné parametry než ten Kostnický) a skutečně došlo k výrazné reformě církve do značné míry i "shora", kromě toho i k důležitým krokům v oblasti sekularizace evropských zemí.
(Pokud bych měl dostatek času, vyvinulo bych více snahy směřující k tomu, aby ve Znojmě bylo zřízeno Muzeum evropské sekularizace, myslím, že je to to pravé místo.)
Jak jsem již několikrát uvedl, jsme na prahu dost značných turbulencí, pokud jde o vývoj EU. To, co nás čeká, bude v mnohém připomínat boje o investituru na prahu 11. a 12. století. Již z tohoto hlediska považuji postupné zveřejnění Neužilova pojednání za přínosné. Průběžně budu jednotlivé díly doplňovat svými poznámkami zaměřenými na konkrétní dění.
2. Otázka rozumu a potažmo vědy
Původní osmidílnou sérii jsem uveřejnil v rámci seriálu "Teorie dneška". Byl jsem kritizován, že tam nepatří. Domnívám se, že patří. Spory vedené ve vrcholové podobě na koncilech byly střetem dogmat a rozumu, v mnohém ovlivnily vznik novověké vědy. Jakkoli Husovy názory jsou v mnohém zatíženy ortodoxií, v jednom jsou z hlediska zrodu vědy mimořádně významné: Hus vždy a důrazně apeloval na rozum, na kritické myšlení, na nutnost porovnávat obecné tvrzení s empirií. Souviselo to s tím, co jsem uvedl v předcházejícím bodu. "Nereformovatelná zkaženost" vždy sází na sílu moci opřenou o dogmata spojená s používáním klacku tabuizace (zakazování myšlenek). Autoritu dogmat, nástroje manipulace – to vše lze koupit a ovládat mocí "shora". Vzdor "zdola" má k dispozici jedinou protiváhu: Poctivé, kritické myšlení. Proto ortodoxní Hus přechází plně na stranu postoje, který nade vše staví suverenitu lidského rozumu a zodpovědnost každého člověka za jeho používání.
Dnes má rozum oporu v teorii. Dobré teorii, kterou si lze osvojovat úměrně tomu, jak známe dějiny lidského myšlení. Proto každému, kdo za mnou přijde, doporučuji studium dějin lidského myšlení, zejména filozofie. Nejlépe nezávisle z několika kvalitních zdrojů. Významné aspekty vývoje lidského myšlení jsou obsaženy i v Neužilově pojednání. Některé pasáže jsou ovšem trochu náročnější a vyžadují alespoň základní průpravu na úrovní dobrého výkladu základů společenských věd na střední škole (na úrovní prvorepublikového studia či studia ve druhé polovině 60. a na začátku 70. let).
K tomu ještě jedna osobní poznámka: Velmi nemám rád argumenty či postoje typu – "nejde jen o rozum", "teorie není pro běžného člověka", "tomu lidé nebudou rozumět", "lidi teorie nezajímá"... Ne! Bez poznání a pochopení toho, o co jde, bez rozšíření tohoto poznání do hlav obyčejný lidí, se nic nepovede. Proti moci schopné manipulovat lze postavit jedině sílu pravdivého poznání (což máme ne náhodou napsáno na prezidentské standartě). Učit se, učit se, učit se (učit se učit; učit se chápat realitu; učit se vzájemně sdělovat si názory tak, aby došlo ke vzájemnému chápání) je dnes aktuální víc než kdy jindy.
3. Otázka šíření idejí ("nakažlivosti zdravého memplexu")
Neužilovo pojednání začíná, pro někoho možná trochu těžkopádně, historií sporů vedených v období vzniku a šíření křesťanství. Je však orientováno na dobu, která patří k mimořádně zajímavým z hlediska šíření "nakažlivého zdravého memplexu" v podobě křesťanství. Během nesmírně krátké historické doby opouští tento nový typ náboženství (které je nejen monoteistické, ale univerzální v pravém smyslu tohoto slova) židovské komunity a stane se dominantním fenoménem společenského vědomí v celém tehdejším "starém" světě, na území Říše římské a jejích přesazích. Zde je nutné vidět i to, že jednou z hlavních příčin takto rychlého rozšíření bylo to, že původně vzniklo jako ideová opora "zdola" v podmínkách rozkládající se Říše římské a takto bylo i přijímáno a přejímáno.
Podobně i Husovy myšlenky se v situaci, která k tomu historicky nazrála, rozšířily jako "nakažlivý zdravý memplex" s nevídanou intenzitou.
Podobných příkladů najdeme v dějinách více. Vždy, když se společnost ocitá v krizi, když je zablokován reformní proces "shora" a dochází k úpadku, objevuje se něco, co má schopnost přeskakovat z hlavy do hlavy, co je v tomto smyslu nakažlivé a co nabízí cestu k lepší buducnosti. Někdy to může být zhoubný memplex (fanatismus nejrůznějšího typu – fašismus, nacismus, militantní náboženská netolerance či militantní nacionalismus apod.), někdy to jsou ideje, které skutečně otevřou cestu k nápravě. Parametr role rozumu a zejména kritického rozumu je přitom ten nejdůležitější.
Na závěr:
Tak se nechejme překvapit, co se od Františka Neužila dočteme. Stojí to za to, ale chce to trochu trpělivosti. Pokusím se pojednání přiblížit realitě dneška, pokud budu mít čas a inspiraci, a to formou poznámek na závěr. Seriál "Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti" budu prokládat (občas, ale spíše často) pokračováním seriálu o dobré teorii (tj. seriálu "Teorie dneška"), protože dobrou teorii vyjadřující se k tomu, o co jde, považuji za to nejdůležitější. Ony se oba seriály tak trochu či spíše dost, doplňují.
(Pokračování)
