Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti/51

S odstupem času pokračuji v seriálu o Husovi. Aktuální mj, i proto, že EU bude mít příležitost se pod dozorem "našeho člověka v Bruselu" vrátit k původním hodnotám, než sešla na zcestí, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/7150-vera-jourova-hodnoty-eu-slaby-post.html

Podrobný úvod k seriálu, který vychází z pojednání, které zpracoval PhDr. František Neužil (považuji za důležité tento úvod přečíst) je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/7024-neuziluv-hus-o-moci-a-rozumu-v-soucasnosti-uvod.html

Několik poznámek k otázce ideově teoretických zdrojů husitství a vzájemného vztahu mezi myšlenkovým obsahem Husova díla a husitským revolučně demokratickým hnutím

51. část

František Neužil

Z polních vojsk se tak stávala armáda chudiny, podporovaná měšťanstvem a vedená nižší šlechtou, která válčila jak za revolučně demokratickou chudinskou lidovládu, tak i za vlastnické a mocenské zájmy strany měšťansko-šlechtické opozice, nápravy církve a reformy feudálního společenského uspořádání. Odchod převážné části chudiny do polních vojsk však zároveň oslabil pozice chudiny uvnitř města. K pádu politické moci táborské chudiny přispěla i ta okolnost, že určité její části, hlavně zchudlým řemeslníkům a sedlákům, se podařilo díky vojenské kořisti, získané při zabírání panství okolních feudálů, dobývání kostelů a klášterů, nebo díky vykonávání živností, které se úspěšně uplatnily při výstavbě města, získat majetek a zbohatnout, v důsledku čehož se počali ideologicky i politicky stavět proti majetkové rovnosti, jež byla sociálně ekonomickým podhoubím vlády chudiny. Z okolních měst a městeček na Tábor přistěhované měšťanstvo bylo tímto způsobem početně i sociálně politicky posíleno a od jeho početního růstu, zámožnosti a bohatství se pak odvíjí i konečné zhroucení mocenské struktury revolučně demokratické chudinské lidovlády v táborské obci.

Léta 1421 až 1434 jsou obdobím, kdy měšťanstvo rostlo krok za krokem jak majetkově, tak i početně a v době, kdy se odehrála lipanská bitva, byl už Tábor normálním královským feudálním městem. Znovu však musíme opakovat a zdůraznit, že i když v tomto období již táborská chudina přestala být vůdčí a řídící silou rozvoje husitského hnutí, přesto zůstávala hnací a hybnou silou husitského pokusu o buržoazně demokratickou revoluci, neboť, soustředivši se do polních vojsk a stavši se jejich třídním a sociálně politickým jádrem, výrazně odtud tlakem zleva ovlivňovala vojenské hejtmany z řad vladyků, zemanů a rytířů, radikalizovala vedení táborského městského svazu, znemožňovala zámožným táborským zbohatlíkům paktování se světskými feudálními magnáty, katolickými preláty a "šelmou ryšavou" císařem Zikmundem. Léta 1421 – 1434 jsou proto obdobím měšťansko-šlechtického opozičního a reformního Tábora, udržujícího třídně sociální spojení a politický svazek s širokými lidovými sociálně ekonomickými vrstvami; toto období lze stručně charakterizovat jako období táborské měšťanské republiky za feudalismu, o níž můžeme poměrně věrohodně prohlásit, že její sociálně ekonomická základna, mocensko-politická struktura a ideologická, nábožensko-filosofická hodnotová orientace měly rozhodně lidovější (neboli demokratičtější) charakter, než tomu bylo například u obdobných městských republik severoitalských. 231 

Mikuláš Biskupec z Pelhřimova psal v letech 1425 – 1426, že "měšťané a vesničané, měštky a vesničanky" jsou hlavní společenskou oporou zápasu za "boží pravdu" a tvoří základ třídně sociálního uspořádání husitského Tábora. Ne náhodou postavil kněz Mikuláš – jenž od samého počátku a vzniku táborské obce náležel k názorovému středu, a proto byl také zvolen do čela organizačně samostatné táborské církve, čímž husité na Táboře o jedno století předjímali rozkol a rozštěpení, které do organizační struktury katolické církve přinesly reformace a protestantismus – měšťany na první místo: měšťané se dostávali v Biskupcově podání do popředí, vesničtí poddaní však byli jejich věrných spojencem a ideově politické spojenectví měšťanů a venkovského lidu mohlo vést k vítězství nad katolickými korouhevními pány a církevními preláty, neboli všemi, kteří byli třídními nepřáteli "boží pravdy Kristovy". Mikuláš však zároveň naznačil nebezpečí, jež ohrožovalo úspěšné vyvrcholení boje táborů, jelikož v táborské obci se objevuje majetek a bohatství na místě dřívější chudoby; mince, zatěžující stále hojněji měšce táborských měšťanů, jim jako okovy zatěžují nohy, jež kdysi tak ochotně spěchaly do boje; měšťané bohatnou, chuť k boji za "boží pravdu" ale uvadá: "Prázdné nádoby při doteku ihned zazvučí... nádoby naplněné přijímají rány, avšak mlčí, jsou v klidu". Postupné bohatnutí táborských měšťanů a vytrácení jejich původního revolučního zápalu mohlo být stěží zachyceno ve výmluvnější a působivější zkratce.²³²

Příslušníci rozličných sociálně ekonomických vrstev měšťanstva a nižší či střední šlechty se samozřejmě objevovali i v polních vojscích, je však zajímavé a příznačné, že pro táborského biskupa církve vyznavačů přijímání svátosti oltářní po způsobu chleba i vína znamenal bohatý měšťan a šlechtic (či obecně boháč) nebezpečí zrady. Biskupec ve svých traktátech bědoval nad kořistnictvím měšťanů v polních vojscích, kteří se příliš připoutali k majetku, a jejich životním cílem se stalo zbohatnutí, takže čím více kdo měl, tím více si chtěl nahrabat, což způsobovalo podlamování bojové morálky "bojovníků božích": "Jen ať si dají naši noví křesťané, kteří bojují o zákon Páně, pozor, aby neolupovali nevinné, protože loupeží majetku věrných staví sami sebe na roveň svým odpůrcům".

Až k takovým výzvám byl nucen se uchýlit kněz Mikuláš, chtěl-li přimět zámožné bratry v polních vojscích k opravdovému boji za "boží pravdu" bez postranních zištných úmyslů, celé odstavce věnoval této palčivé otázce, neustále se vracel k bohatství a všemu neřádstvu, klíčícímu z nahromaděného majetku, otevřeně pranýřoval kdysi chudé a nyní zbohatlé měšťany, kteří nejdou za hlasem písma svatého, jež praví, že nelze sloužit zároveň dvěma pánům, bohu a mamonu, ale ženou se pouze za hromaděním peněz, bohatství a světských statků, čímž hřeší smrtelně a ohrožují tak spásu duší svých: "Naše vojska jsou naplněna lidmi věrnými jen na oko, říkají si totiž utrhačně "věrní", když prohlašují: "Sem věrný, sem!"A to říkají, když mají něco pobrat v obydlích a komorách spravedlivě i nespravedlivě... A mnoho takových by neválčilo, kdyby nedoufali, že ve válkách získají mnoho zboží. Jako již o mnoha jsme se dozvěděli, že dokud byli chudí, nikdy nebo jen zřídka chtěli odpočívat doma, ve městech, říkajíce: "Jáť nikdy nezmeškám pole, vždy táhnu." Ale jakmile si naplnili měšce, rance a pytlíky zlaťáky, hned při nejbližší příležitosti jsou mimo vojska, zahálejí, málo anebo vůbec se nepostí, milují hostiny, opíjejí se, oblékají se do pyšných šatů a žení se, jsou z nich požitkáři a tlusťoši". Podobně soudil Biskupec i o šlechticích, jejichž účast v polních vojscích po boku "božích bojovníků" byla též často diktována touhou po ještě větším majetku: "Rota Antikristova, nemohouc se ukrýt v městech a na hradech, zčásti se k nim přidává... Dokud štěstěna přeje zbraním táborů, jdou tito, plni nezměrné přetvářky, s tábority, avšak v čase nezdaru je kacéřují a bojují proti nim... A toho je vinna velká lakota, neboť pro statky pozemské, aby jim nebyly totiž odňaty, věří, co si kdo přeje... V časech vítězství se mnoho vojska sbíhá, avšak při neúspěších lezú do plotóv". Kněz Mikuláš viděl pravé cíle měšťanstva a šlechty velmi přesně.²³³

V Biskupcových spisech jasně vysvítá protiklad mezi Táborem řemeslnicko-rytířským v třicátých až padesátých letech patnáctého století a Táborem selsko-chudinským v době založení roku 1420. Dle dochovaných záznamů tvořila sedmdesát procent těch, co na jaře onoho roku založili táborskou "obec domácí" i "obec polem pracující" venkovská a městská chudina, jež se zde soustředila, aby v souladu s chiliastickými výzvami radikálních kazatelů o nutnosti bojovat za nastolení a vítězství "vlády Kristovy" a "božího království" vedla třídní zápas proti církevním a světským feudálům, všem bohatým a mocným feudálního světa, neboť právě v nich zcela oprávněně spatřovala "nepřátele zákona božího". Tento třídní zápas vyvěral a byl opřen o rozsáhlou pomoc z nejbližšího okolí, protože feudálním soukromým vlastnictvím a všemi druhy feudální renty utlačované sociálně ekonomické vrstvy poddaného venkovského lidu, zvláště ty nejchudší, věděly, že na Táboře jsou jejich spolubratří, kteří bojují za společnou věc. Venkovská a městská chudina stála v čele nově osazeného sídliště; řemeslníků z okolních vesnic a měst, kteří přišli na Tábor, nebylo mnoho a zpočátku neměli téměř žádný vliv. Tento selsko-chudinský Tábor z roku 1420 se hluboce odlišuje od Tábora měšťansko-šlechtického, jehož první obrysy se počaly črtat ve druhé polovině dvacátých let patnáctého století a nalezly myšlenkové uchopení a vyjádření v Biskupcových traktátech: na jedné straně chudina v početní převaze a nástupu, na druhé straně chudina v hospodářsky a politicky podřízeném postavení; na jedné straně revoluční středisko vykořisťovaných, na druhé straně usazení, majetní řemeslníci a živnostníci normálního královského města v období feudalismu – to je počáteční a závěrečný bod ve vývoji Tábora, mezi nimiž je propastný rozdíl. V procesu růstu pomalých a neznatelných změn sociálně ekonomické a třídně sociální dělby práce a strukturace táborské obce se odehrával složitý vývoj od pádu revolučně demokratické selsko-chudinské převahy a nadvlády k pevnému vybudování řemeslnického města, nelišícího se v ničem podstatném od ostatních královských měst. Za historické milníky onoho historického vývoje lze považovat léta 1420 – 1434 – 1452. Jednalo se v něm o vývoj od Tábora selsko-chudinského k Táboru měšťansko-řemeslnickému a šlechtickému, v jehož průběhu došlo k likvidaci revolučních sil a pozvolnému upevňování ekonomické a politické moci měšťanstva v lůně a rámci výrobních vztahů feudálního způsobu výroby i celého strukturně systémového uspořádání feudální společnosti.²³⁴

Poznámky:    

231) Uvádím podle Macek, J.: Tábor... I. díl, v citovaném vydání str. 338-341.

232) Viz tamtéž, str. 326-327.

233) Viz tamtéž, str. 331-332.

234) Viz tamtéž, str. 310.

Moje poznámky:

Velmi dobré postřehy. Ukazují na to, jak "po djilasovsku" tehdy v podmínkách vzpoury proti bezpráví, které vyrostlo v lůně feudální společnosti z dobových forem pozičního investování, se rodila tehdejší "nová třída". Ta velmi rychle rozleptala zárodky naivních forem společenského vlastnictví a čerpala zdroje z kořistnictví, které diskreditovalo boj za pravdu.

(Pokračování)