TEORIE DNEŠKA: Proč jsou bohatí a chudí? 4/192

Článek, který jsem uveřejnil před třemi dny, ve kterém popisuji historii vzniku a hledání odpovědi na otázku, Proč je v noci tma, a poukazuji na její metodologickou podobnost se zdánlivě rovněž tak triviální otázku, Proč jsou bohatí a chudí, jsem rozeslal stálým účastníkům našeho teoretického semináře Ekonomie produktivní spotřeby a našim studentům, kteří působí v rámci studentského vědeckého projektu řešícího problémy v této oblasti.

Zde je odkaz na tento článek:

https://radimvalencik.pise.cz/6866-teorie-dneska-proc-jsou-bohati-a-chudi-1-189.html

Uveřejňuji další odpovědi, které došlo v množství, jaké jsem ani neočekával. A jsou velmi zajímavé, významné, pokrývají nejrůznější aspekty dané problematiky. Uvádím jen iniciály těch, co na můj dotaz odpověděli, pokud mně někdo dá souhlas, uveřejním ho jako autora pod celým jménem. Následně shrnu s odkazem na jednotlivé příspěvky, uvedenou problematiku a ukážu její další rozměr.

L. Ž.:

Pokud bych měl odpovědět na první dobrou, tak bych se držel staré moudrosti, že "chytří žijí z hloupých a hloupí z práce...", a známého přísloví, že práce je opravdu až ten poslední zoufalý způsob, jak se dostat k penězům. Můj otec říkával, že lidé pracují, až když jim už opravdu nic jiného nezbývá. Držel bych se pravidla, že míra vlastní moci závisí daleko více na hlouposti a neschopnosti druhých, než na chytrosti a schopnostech vlastních. 

Samozřejmě, že v konkrétní době záleží i na dědictví, kontinuitě vlastnictví a společenské atmosféře a duchu doby, ale základem bohatství je schopnost udělat z lidí blbce, potažmo chudáky a ještě je pomocí nějakého nástroje, třeba víry, přesvědčit o tom, že je to tak jedině správné.

Je krásné sledovat, jak neolitická revoluce otevřela těm chytřejším a schopnějším možnost těžit z práce těch hloupých, které donutili usadit se a modlit se. "Ora et labora", to je symbol chudoby ducha i těla. 

Je samozřejmé, že z uvedených pravidel existují výjimky, které je potvrzují, že řada lidí ráda a tvůrčím způsobem pracuje, dokonce se dobyde i nějakého toho "bohatstvíčka", ale ve skutečnosti je kvůli práci nemají jak užít.

A potom tu jsou přenesená bohatství lidí, kterým stačí málo a jsou bohatí volným časem, který dávají na odiv různým způsobem, třeba výzvami kamarádům, aby jim napsali, proč jsou lidé bohatí a chudí, nebo si píší knížky, jako Kvantum etiky nebo Etika kvality, nebo dumají o solidarizmu a brouzdají přitom bosi pískem na Costa Blanca.

P. S.: Je opravdu jenom málo lidí, kteří své nadání a schopnosti nezneužijí k ohlupování, ovládání a okrádání slabších. Při vší skromnosti si myslím, že k nim oba patříme.

M. B.:

Odpovědět na otázku, proč jsou bohatí a chudí, bude náročnější, než na tu, proč je v noci tma? Za to, že je v noci tma, může jeden jev, a to je rozpínání vesmíru. To, že existují bohatí a chudí, je výsledkem celé řady faktorů. Některé nás napadnou hned: Lidé si nejsou rovni v příležitostech. Někdo netouží po tom být bohatý a má jiné cíle. Zdroje jsou omezené, kdežto potřeby neomezené a tak si nemůžeme být rovni v bohatství, ale pouze v bídě. A mnoho dalších... Pak jsou tu i ty méně zřejmé, třeba z oblasti mé oblíbené behaviorální ekonomie:

1. Dunnig - Kruegerův efekt: Ten nám říká, že neschopnost v určité oblasti nejenže brání dosáhnout dobrých výsledků, ale i rozeznat onu neschopnost a tedy k opakování chyb a neustálého selhávání. Jinými slovy: blbec si neuvědomí, že je blbec, právě proto, že je blbec. Tedy někteří lidé disponují schopnostmi, jak si zajistit bohatství a někteří nikoliv. Ti, co těmito schopnostmi nedisponují, nejsou schopni poznat své chyby a tedy se z nich poučit, neopakovat je a zlepšit své postavení. Zůstávají chudými. Selhání pak svádějí na externí faktory. Měl jsem smůlu, někdo mě podvedl atd... (i smůla existuje, ale tito lidé nejsou schopni rozeznat, kdy opravdu zasáhla náhoda a kdy se jednalo o jejich selhání). Krásně je to vidět ve volbách, kdy volí stále dokola ty samé lumpy a nepoučí se a nepoučí. Neřeknou si: "Sakra, já volil špatně, musím příště více přemýšlet." Ale: "On (politik) zradil moji důvěru. Na vině je on, že nedodržel, co slíbil, že jeho sliby (často zcela evidentně nereálné) nefungovaly atd." .

2. Paretovo pravidlo 20/80: Ekonomům netřeba Paretovo pravidlo představovat, ale ono nefunguje jen v ekonomii, ale úplně všude. Jedná se o nejefektivnější rozložení. Třeba pro všechny jazyky platí, že 20 % slov se používá v 80 % případech. Po 20 % koberce chodíme v 80 % případů. Když se to vztáhne na populaci, tak můžeme říci, že 20 % populace tvoří 80 % schopností. To se dá vysvětlit i evolučně. Když budete mít druh o deseti jedincích, přičemž každý je stejně schopný, tak když zaútočí predátor a jednoho zabije, tak druh přišel o 10 % svého potenciálu. Když k těm deseti přidáte čtyřicet dalších méně schopných jedinců, tak když predátoři zaútočí a zabijí, třeba pět jedinců, tak to bude pět z těch čtyřiceti a těch původních deset, kteří nesou potenciál druhu, zůstane beze ztrát. V podstatě těch 80 % málo schopných jsou tam jen proto, aby predátoři měli co zabít a ochránili tak těch 20 % schopných, kteří tvoří potenciál druhu. Takže dokud se nenaučíme nějak upravovat genom tak, aby všichni měli stejný potenciál, tak toto rozložení bude platit a vždy tu budou schopní a méně schopní a tedy i bohatí a chudí.

3. Srovnání: Jedná se jeden z behaviorálních biasů, který říká, že lidé dané nehodnotí takové, jaké jsou, ale jak se jeví v porovnání s ostatními. To platí i pro vnímání chudoby. Kdyby Čech, který se považuje za chudého, žil se svými prostředky a možnostmi někde ve třetím světě, tak by se považoval za bohatého, i když by na tom byl zcela stejně. Když porovnáme životní standard chudého člověka v současnosti, tak má lepší kvalitu života, než středověcí králové. (Délka dožití, zdravotní péči, kojenecká úmrtnost, vzdělání, možností trávení volného času, ale i přístupu k potravinám.) Takže z pohledu celé lidské existence jsme vlastně všichni strašní boháči, jen někteří jsou ještě bohatší.

P. W.:

Je to dáno řadou faktorů a pro každého člověka je to tedy individuální:

1. Někteří bohatí lidé disponují schopnostmi, které lidé poptávají, je po nich vysoká poptávka, jsou ochotni v sumě za ně hodně platit, tudíž si peníze vydělají. Můžeme diskutovat, zda v některých případech je to spravedlivé (typu platy některých sportovců, umělců), ale to je jiná otázka.

2. Jiní bohatí lidé svůj majetek zdědili, apod. Někteří náhodou typu výhra v loterii.

3. Řada bohatých lidí, získala bohatství tím, že buď oni nebo jejich předci nebo osoby, od kterých bohatství získali, prováděli to, čemu říkáme "investování do pozice", tedy snažili se získat nějaké privilegium a omezit konkurenci. Díky tomu mohli realizovat vyšší příjem.

4. Někteří bohatí lidé nepochybně své bohatství získali prostřednictvím kriminálních aktivit (krádeže, vraždy, podvody).

5. Někteří chudí lidé jsou chudí, protože nechtějí rozvíjet své schopnosti.

6. Jiní chudí lidé by své schopnosti rádi rozvíjeli, ale podmínky jim to neumožňují, přičemž dané podmínky nepřekonali. Někomu se sice podmínky překonat podaří (story typu, jak se dítě z ghetta stane díky svému talentu miliardářem, jsou), ale nepodaří se to logicky všem, takto úspěšných je relativně zanedbatelné procento.

7. Někteří lidé své schopnosti rozvinuli, ale vykonávají činnosti, které nejsou dostatečně oceňovány. Mnozí to dělají proto, že je dané aktivity baví, peníze pro ně nejsou všechno. Opět lze přitom diskutovat, zda je spravedlivé, že některé činnosti nejsou dostatečně oceňovány, nicméně je to jiné téma.

8. Některé osoby postihla nějaká smůla, tragédie, apod.

J. M. 1:

(Pokračování)

Upozorňuji, že to jak je co oceňováno, není jiné téma.

Nejvíce je v kapitalismu oceňováno často to, co je nejméně potřebné – luxusní zboží, obrazy, poštovní známky, veteráni, atd. Také např. některé sporty (fotbal, hokej) jsou oceňovány řádově více než vodní polo a stolní tenis.

Mnoho lidí ve skutečnosti preferuje vzrůšo, spekulaci a efekty. Když byly ve středověku veřejné popravy, vždy se velká část města přišla podívat.

Při správném výcviku jsou ochotní lidé po sobě (ve jménu boje za vlast, což je krásná finta) střílet.

Podobně i na burze se v současné době obchoduje převážně elektronicky a nikdo už do toho nevidí.

Řadu těchto aspektů dost efektivně korigují různé druhy daní, to bychom ovšem k nim nesměli v Česku přistupovat ideologicky – viz např. oblíbená propaganda české pravice, že daň z nemovitosti je druhé zdanění příjmů.

Celkově rozdíly mezi chudými a bohatými rostou, a pokud nebudou adekvátně řešeny, dříve či později to skončí místo průběžné redistribuce redistribucí náhlou a velkou (válka, revoluce, Keynesova kapitálová daň, MMT atd. atd.)

Se zbytkem souhlasím, zejména s tím, že "z chudého chlapce slavným mořeplavcem" je hezká pohádka, ale v praxi to je jen málo případů.

Tj. pokud jde o velké prachy, rozhodující je schopnost spekulovat, hledat na trhu investiční příležitosti, přelévat peníze z jedné oblasti do druhé a pomocí manažerských technik udržet nízké výplaty zaměstnanců, vzniklý zisk distribuovat vlastníkům kapitálu – ti pak manažera odmění za to, že jim zařídil zhodnocení jejich investic.

Všechno toto je v tradičních ekonomikách korigováno k užitku většiny, někdy také selhává. V Česku to selhává daleko častěji, protože to ještě neumíme a asi umět nechceme.

(Pokračování)