Radimvalencik | TEORIE DNEŠKA: Proč jsou bohatí a chudí? 2/190

Článek, který jsem uveřejnil včera, ve kterém popisuji historii vzniku a hledání odpovědi na otázku, Proč je v noci tma, a poukazuji na její metodologickou podobnost se zdánlivě rovněž tak triviální otázku, Proč jsou bohatí a chudí, jsem rozeslal stálým účastníkům našeho teoretického semináře Ekonomie produktivní spotřeby a našim studentům, kteří působí v rámci studentského vědeckého projektu řešícího problémy v této oblasti.

Zde je odkaz na tento článek:

radimvalencik.pise.cz/...

Zde je text dopisu (prosby), se kterou jsem se na své kolegy a studenty obrátil:

Vážení kolegové,

připravuji materiál (doufám, že doroste i do monografie) na téma Proč jsou bohatí a chudí.

Zdůvodnění, proč to není tak hloupá otázka, současně s přirovnáním historie řešení netriviální otázky, Proč je v noci tma, dávám v příloze. Myslím, že i pro Vás to bude zajímavé čtení.

Ale k věci: Mám na Vás prosbu. Pokuste se sami, formou, jakou považujete za vhodnou, kratším či delším textem, úvahou, odkazem, výčtem atd. (čím více si dáte práce, tím budu mít větší radost) odpovědět na otázku, proč jsou někteří lidé bohatí a někteří chudí.

Zkuste dát podnět co nejdříve. Z hlediska harmonogramu prací v širším kontextu velmi uvítám. Potřebuji si ověřit, jak je daná otázka srozumitelná a jak člověk přistupuje k odpovědi na ni.

Děkuji za pochopení a za pomoc.

Radim Valenčík

Během necelých 24 hodin jsem dostal několik odpovědí, které jsou nesmírně cenné z hlediska ujasňování podstaty daného problému. Než udělám další (poměrně náročný) krok v objasnění toho, jak spolu metodologicky souvisejí problémy Proč je v noci tma a Proč jsou bohatí a chudí, uvedu odpovědi, které jsem získal.

Uvádím jen iniciály těch, co na můj dotaz odpověděli, pokud mně někdo dá souhlas, uveřejním ho jako autora pod celým jménem. Nejdříve zařazuji nejucelenější odpověď, která se opírá o článek v Lidových novinách.

O. N.:

Odpovídám s využitím článku v Lidových novinách a doplňuji vlastními úvahami: Na první pohled jednoduchá otázka na kterou se odpověď hledá velmi těžko. Bohatého od chudého umí poznat každý, ale proč jeden žije v luxusu a druhý v chudobě? Najít na odpověď na otázku, proč se některé země rozvíjejí a jiné zůstávají chudé, je komplikované a možná až skoro nemožné.

Zdálo by se, že země, které mají dostatek nerostných surovin, nebo ropy by měly být bohaté, ovšem opak je pravdou. Například mnohé z nejchudších zemí jsou právě ty, které jsou bohaté – tedy bohaté na nerostné suroviny a ropu. To, čemu ekonomové říkají "ropné prokletí", funguje překvapivě spolehlivě; když nějaká země objeví bohatá naleziště dřív, než má vyvinuté politické instituce, čeká ji pravý opak rozvoje. Důvod je jednoduchý. Peníze získané prodejem ropy relativně bez námahy slouží hlavně k udržení vládnoucí strany, protože v těchto zemích jdou zisky z ropy bezvýhradně do rukou státu. Takový přísun peněz umožňuje mít nízké, či dokonce žádné daně. Jedním z nejhorších příkladů "bohatého" státu je např. Venezuela, která má jednu z největších zásob ropy na světě a produkty z ní tvoří více jak 90 % jejího exportu a je v současné době na pokraji státního bankrotu. Dalším příkladem může být Kongo, které má velké přírodní bohatství jako jsou ložiska diamantů, mědi, zlata, kobaltu, uranu a tantalu. Má tedy všechny předpoklady k tomu, aby bylo bohatým státem s vysokou životní úrovní svých obyvatel. Ale není tomu tak. Na vině je dlouhodobá politická nestabilita země plynoucí ze zájmu některých států o bohatství této země a pověstná obrovská korupce. V původně belgické kolonii totiž nedošlo k rozvinutí zpracovatelského průmyslu, takže se Kongo vývojově zastavilo. A co hůř, stalo se střediskem nejkrvavějších konfliktů od konce druhé světové války.

Další teorie se nazývá tzv. rovníkovým paradoxem, podle něhož lze určit ekonomickou vyspělost země dle její zeměpisné šířky: čím dál od rovníku, tím vyspělejší bude (platí to pro Afriku, jejíž nejcivilizovanější země je zcela na jihu; pro Evropu, jejíž sever prosperuje lépe než Středomoří; pro obě části Ameriky – Kanada a sever USA jsou bohatší než státy někdejší Konfederace a nejvyspělejší zemí Latinské Ameriky je Chile. Má se přitom za to, že chladnější podnebí, a tudíž drsnější podmínky člověka více nutí k vynalézavosti při shánění obživy. Máme zde také výjimku. Je jím Singapur, který má velmi výkonnou ekonomiku. Jistou obdobu rovníkového paradoxu přináší argument o vlivu lidnatosti různých oblastí na jejich prosperitu. Žije-li pospolu velké množství relativně chudých lidí, jejich práce je logicky levná. To oslabuje hlad po technické inovativnosti jejich společenství.

Dalším pohledem může být kritérium náboženství. Můžeme konstatovat, že křesťanství je ekonomicky úspěšnější než ostatní náboženství (výjimka je Japonsko). Dále se zdá, že protestanti si vedou lépe než katolíci. A skutečnost, že protestantské země jsou vesměs nábožensky umírněnější než katolické, vedla některé vědce k domněnce o úspěchu sekularismu. V jistém smyslu toto tvrzení platí i pro největší světovou ekonomiku: USA ekonomicky táhnou nábožensky umírnění obyvatelé obou pobřeží, nikoli zapálení věřící z vnitrozemí. Opět zde máme výjimky: např. Izrael, na druhé straně ultrasekulární a chudou Severní Koreu.

A co čínský obr? Proč tato nejlidnatější země byla ještě v 16. století ve všech aspektech vyspělejší než Evropa, a už o tři století později byla proti takové Británii zaostalým státem, ovládaným cizinci? Možná za to mohla vládní konfuciánská filozofie a morálka, jež tolik zdůrazňovala konzervativní hodnoty. V době, kdy Evropa procházela osvícenstvím a průmyslovou revolucí, hlásala čínská elita, že obchod a válečnictví jsou podřadné záležitosti a nejdůležitější je mravnost v souladu s učením starých mudrců. Nebo snad za zpomalením Číny stál obrovský demografický boom? Mezi lety 1790 a 1840 počet Číňanů vzrostl díky dlouhé době prosperity a míru podle některých odhadů ze 143 na 432 milionů. Tak obrovské množství lidí už byl problém uživit. Velká bída výrazně brzdila rozvoj obchodu, stroje, které táhly rozvoj Evropy, Číňané odmítali, neboť měli pocit, že jim kradou práci.

Obchod a stroje naopak našly nejúrodnější půdu v Anglii 18. a 19. století. Proč právě tam, se pokouší vysvětlit ekonom Gregory Clark z Kalifornské univerzity. Tvrdí, že hlavním rozdílem mezi prosperujícím a zaostalým světem je (ne)dodržování "buržoazních hodnot", jejichž šíření připisuje genetice. Třeba v Británii, kolébce moderní prosperity, od 17. století přežívalo více dětí z bohatších rodin než z chudých. Jednu z možných odpovědí přináší týdeník The Economist. Jak známo, na anglickou půdu nevstoupil nepřítel od 11. století, takže nebylo třeba stavět okolo měst opevnění. Stavět domy tak bylo logicky levnější, takže si je mohlo dovolit víc lidí. V důsledku toho přišla v Anglii dříve než jinde na k řešení otázka dodržování vlastnických práv s pozemky a domy spojenými. Pro prosperitu je respektování takových práv nezbytnou podmínkou. Když tedy přišla průmyslová revoluce, byli Angličané po této klíčové stránce dobře připraveni.

Zajímavý postřeh na podobné téma přinesl Američan Jared Diamond v knize Zbraně, bacily a ocel. Tvrdí, že do vývoje společností zahrála stejně náhodně jako vržené kostky geografická poloha. Evropané měli podle něj obrovskou výhodu v tom, že mohli chovat zvířata jako koně a hovězí dobytek, což jim pomohlo, aby se z lovců stali zemědělci. Kultura, náboženství a další jevy, jimiž obvykle vysvětlujeme nerovnoměrnost tempa rozvoje různých lidských společenství, jsou jen vedlejší produkty procesu přizpůsobení člověka podmínkám, v nichž se zrovna nachází.

K tomu přispívá další věc, již popisuje americký politolog Fareed Zakaria ve své knize Budoucnost svobody, která podpořila Anglii a celé Evropě: geografická členitost. Území protkané řekami a zbrázděné horami se špatně ovládá z centra. To dalo ve středověku vzniknout lokálním vládcům, šlechticům často tak silnými, že s nimi panovníci museli jednat. To dalo vzniknout parlamentům a později zastupitelské demokracii, o níž víme, že prosperitě nahrává víc než kterýkoli jiný známý systém vlády.

Reinert i Zakaria tak docházejí k podobnému závěru: pokud nejsou v pořádku instituce, jež ochraňují investice běžných lidí, například fungující justice, je jakákoli snaha o prosperitu marná. Volby a neregulovaný trh v takovém případě vedou k pravému opaku: chaosu a poptávce po vládě tvrdé ruky.

Proto jsou relativně úspěšné právě bývalé britské kolonie: Angličané takové potřebné instituce zaváděli, pokud to stihli. Francouzi se v Africe s ničím podobným nezdržovali. Výsledkem je zaostalost tohoto regionu. Kombinace Reinertových a Zakariových argumentů vede k závěru: lidské společnosti nejsou různě rozvinuté náhodou, nýbrž proto, že ty úspěšnější prošly nezastupitelnými fázemi vývoje. Demokracie je přitom funkční až od jistého stupně úrovně rozvoje společnosti.

S využitím článku Proč jsou chudí chudí a bohatí bohatí:lidovky.cz/...

(Pokračování dalšími odpověďmi zítra)