TEORIE DNEŠKA: Původ averze k reformám 2/197

Následující poměrně náročný text jsem napsal v rámci příprav ne mezinárodní diskusi o řešení problému férového rozdělování bohatství s využitím teorie her. Je součástí přípravy na 6. světový kongres Game theory society, který se uskuteční příští rok v Budapešti.

Velmi úzce souvisí s otázkou, které se budu věnovat v seriálu za několik dní: Proč jsou bohatí a chudí?

Otázka zdánlivě triviální až hloupá. Vždyť je to tak samozřejmé! Skoro tak jednoduchá, jako otázka: Proč je v noci tma?

Ale víte, proč je v noci tma? Tzv. fotometrický problém trápil po staletí (od doby, kterou lze datovat nástupem Rudolfa II. na trůn) nejchytřejší hlavy na naší zemi. A vyřešen byl teprve nedávno, ve druhé polovině 60. let.

S otázkou, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí, se to má obdobně. Na první pohled triviální, při pochopení jejího smyslu hodně zapeklitá.

Tak schválně, zkuste si to sami pro sebe (když to napíšete do komentáře, tím lépe):

Proč je ve dne světlo a v noci tma?

Proč jsou někteří bohatí a někteří chudí?

Následující text navazuje na sérii šesti příspěvků, ve kterých je formulována problematika férového rozdělování bohatství prostřednictvím původního aparátu teorie kooperativních her:

https://radimvalencik.pise.cz/6731-teorie-dneska-ferove-rozdelovani-1-137.html

https://radimvalencik.pise.cz/6739-teorie-dneska-ferove-rozdelovani-2-138.html

https://radimvalencik.pise.cz/6740-teorie-dneska-ferove-rozdelovani-3-139.html

https://radimvalencik.pise.cz/6741-teorie-dneska-ferove-rozdelovani-4-140.html

https://radimvalencik.pise.cz/6742-teorie-dneska-ferove-rozdelovani-5-141.html

https://radimvalencik.pise.cz/6746-teorie-dneska-ferove-rozdelovani-6-143.html

Nyní již k prezentaci určitých výsledků (polotovaru), který se zabývá problematikou averze k reformám a obtížím, které vznikají nejen při prosazování skutečných reforem, ale již při samotném vstupu do jejich společenského povědomí:

Dodatek k využití vícebodovového rozšíření Nashova (S, d) vyjednávacího problému 1. část:

Případ 4:

Chování hráče X v případě, kdy hráč vidí situaci tak, jak je na Obrázku 14, tj. kdy x_p < x_p´ (a y_p´ > y_p)

Obrázek 14:

Hráč X vidí v reformě možnost lepšího pozičního investování pro hráče Y a nevidí to, že reformy vedou ke kooperativní hře, ve které si oba hráči polepší právě na úkor přechodu od nekooperativní hry ke kooperativní.

Hráč X bude proto reformám.

Jedná se o velmi častý případ, který je výrazem určitého zakotvení zkušeností z kvazireforem, prostřednictvím kterých se situace popsaná v obrázku 14 skutečně prosazovala. V ČR to byl například pokus o zavedení 2. pilíře penzijního pojištění.

Význam této situace spočívá v tom, že averze k reformám mohou využívat ti hráči, kteří byli popsáni v Případu 1, k zablokování skutečných reforem.

Případ 5:

Chování hráče Y v případě, kdy hráč vidí situaci tak, jak je na Obrázku 15, tj. kdy x_d < x_max

Obrázek 15:

Hráč X nevidí přínos reformy, ale vidí možnost zásadního zlepšení své výplaty formou sankcionování hráče Y (vzpoury vůči jeho snaze o poziční investování).

Hráč X bude proto reformám.

Jedná se o též o poměrně častý případ, který je výrazem určitého zakotvení zkušeností z kvazireforem. V tomto případě hráč X uvěří v možnost dosáhnout zlepšení formou radikalizace. V praxi se projevuje ve dvou formám:

- V latentní podobě jako snění o možnosti "systémové změny" (v této podobě je to užitečné pro hráče Y, jak je to popsané v Případě 1, protože se tím odvádí hráči X od možné podpory skutečných reforem).

- V podobě radikalismu až násilí (v této podobě je to rovněž užitečné pro hráče Y, jak je to popsané v Případě 1, protože se tím odvádí hráči X od možné podpory skutečných reforem a současně diskredituje odpor zdola).

Poznámky k výše řečenému:

1. Je nutné důsledně odlišovat to, jaká je reálná situace (to, jaké důsledky by reformy měly), od toho, jak jsou reformy interpretovány.

2. Popsali jsme jen pět případů z mnoha dalších, které mohou nastat. Podle nás ty nejdůležitější, které jsme v tuto chvíli schopni identifikovat.

3. Z případů, které jsme popsali, vyplývá řada závěrů ve dvou směrech:

- Jaké koalice se mohou vytvářet, resp. jakou strukturu může mít proreformní a protireformní koalice v případě skutečných reforem.

- S jakou "ideologií" mohou pracovat jednotlivé subjekty. (Pod ideologií chápeme snahu určitého hráče o to, aby druhý hráč chápal situaci (dominantní hru, která se hraje, a případně její kontexty) určitým způsobem (přitom nikoli nutně tak, jak ji chápe on sám, či většinou odlišně).

Pod čarou:

Při prosazení skutečných reforem je mimořádně důležité správně volit první startovní minimální kroky, které jsou dostatečně srozumitelné, jejich přínos zřejmý a nesporný. Na základě jejich prosazování pak odhalovat, kdo a proč brání skutečným reformám a jaké jsou dominantní hry, které se hrají.

Paradoxní či spíš příznačné je, že takovému postupu (pečlivému odkrokování změn, aby se ukázalo, kde se skrývají skutečné bariéry pozitivních změn) nejvíce bráni ti, kteří podlehli snění o možnosti "systémové změny". Tato pozice vede k intelektuální lenosti, ztrátě schopnosti vidět situaci, jaká je, setrvačnému pohledu na svět. Nic lepšího si ti, kteří ovládají společnosti a rozdělení světa na bohaté a chudé nemohou přát.