TEORIE DNEŠKA: Ze studentské sekce LK/187

Konečně se mi podařilo v editování sborníku z 21. ročník mezinárodní vědecké konference na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání: Výzkum, výuka, publikování, proběhl 23. listopadu 2018 v prostorách Vysoké školy finanční a správní za účasti příslušníků čtyř generací.Postupně uveřejním dosud nepublikované příspěvky ze studentské sekce. Zařadili jsme všechny příspěvky, které obsahovaly nějakou "jiskřící" myšlenku, protože ve svém souhrnu dávají více i méně vyzrálé příspěvky velmi cenný pohled na to, jak problémy, kterým se konference věnovala, vidí studenti.

Rozšíření pojistného systému důchodového pojištění

Petr Martan

Reaguji svým krátkým příspěvkem na velmi zajímavé výše uvedené téma autorů J. Mertl, R. Valenčík. Článek obsahující návrhy jak v současné době řešit a renovovat penzijní systém mě velmi zaujal. Uvedený příspěvek je zaměřený zejména na osoby v penzijním věku a jejich možnosti prodloužení produktivní doby zaměstnání. Můžeme uvádět jako postgraduální, navazující na předchozí pracovní aktivity.

Myslím si, že většina lidí bude souhlasit s tím, že tak jak je v současné době nastavena doba odchodu do důchodu, která je v současné době zastřešena věkem 65 let, není jeho konečnou hranicí. Očekávám, že v ne dlouhém časovém horizontu dojde k jejímu zvýšení. V časovém období kolem roku 2030, bych důchodovou hranici viděl někde kolem 70 let věku. Jsou to samozřejmě nepopulární kroky pro jednotlivé vlády, ale vzhledem k prodlužování věku populace zcela nezbytné. Jak na to reagují jednotlivé občané, bylo možné vidět v nedávné době v Rusku, kde došlo po dlouhé době ke zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu.

Pokusím se zatím vyjít ze současného stavu, kdy je věkový odchod u mužů zatím něco málo přes 63 let a postupně se blíží k věku 65 let. V současné době je plno důchodců, kteří jsou stále aktivně pracovně činní, a nejsou ani výjimky, kdy pracují senioři po dovršení 70 let věku. Otázka, jakou práci mohou tito lidé zastávat?

Již dnes máme skupinu lidí, která má uzákoněný odchod do důchodu, resp. možnost hlavního pracovního poměru do věku 70 let. Jedná se např. o soudce nebo státní zástupce. Osobně to zrovna u těchto profesí nevidím jako ideální řešení, neboť na rovinu soudce, který má aktivně předsedat senátu v nějaké složitější kauze na prahu věku 70 let nebude asi tím nejlepším řešením. Ano, asi v rámci jednotlivých soudů, tihle lidé přecházejí na méně náročné soudní posty, mohu uvést rozhodování z pozice samosoudce v některých méně náročných občanskoprávních sporech.

Jak na tom ve věku 65 a více jsou lidé, co pracují manuálně? Myslím, že málokdo z nás by chtěl na silnicích potkávat řidiče dálkových autobusů, či kamiónů blížícího se věku 70 let. Tyhle profese mají již svůj pracovní horizont dávno za sebou, týká se všech profesionálních řidičů. A tak nastane spíš problém, pokud tyhle lidé budou chtít pracovat, kde a co mohou zastávat?

Jakou práci může vykonávat např. zedník, tesař, instalatér ve věku vyšším než 65 let? Pokud své řemeslo vykonávali aktivně po dobu delší než 40 let, myslím, že pro ně odchod do starobního důchodu ve věku 65 let je asi tím nejzaslouženějším. Ale pokud u některých bude zájem o pracovní angažovanost, co mohou aktivně vykonávat? Snad možná prodavače, či poradce ve stavebninách, ale budou to chtít vůbec dělat? Myslím, že problém bude v tom, aby tahle skupina osob, pokud vůbec bude chtít dělat, práci získala. V současné době jedeme na vlně plné zaměstnanosti, dostali jsme se v nezaměstnanosti na hranici 2,2 %, údaje z prosince 2018, kdy u mužů činí 1,8 %, u žen 2,6 %.

Vzhledem k tomu, že jsme v současné době asi na vrcholu ekonomické křivky, kdy nezaměstnaní snad jsou jen ti, co dělat vůbec nechtějí, je nutné počítat, že uvedené, skvělé ekonomické ukazatele nebudou mít nekonečného trvání. I v době ekonomického vrcholu je problém sehnat práci pro lidi nad 50 let. Stát nám tuhle skutečnost sám přiznává např. ve změně doby v podpoře v nezaměstnanosti, kdy u osob nad 50 let činí 8 měsíců a u věkové hranice nad 55 let dokonce 11 měsíců. Pokusím se tedy shrnout, ano asi dobrá myšlenka postgraduální rozšíření systému důchodového pojištění, ale pro koho bude vlastně určený a bude zájem o jeho využití?

Odhadl bych, pokud ta možnost bude, aby někdo po dosažení důchodového věku aktivně pracoval s odkladem braní důchodu, že bude příslušnou populací využita max. z 20 %. Na druhou stranu si myslím, že je skvělé, dát lidem, kteří chtějí pracovat a budou mít práci možnost dobrovolného vstupu do uvedeného systému po dovršení důchodového věku. Ve zmiňovaném článku, na který reaguje můj příspěvek, je možnost modelu, kdy a v jakém věku se účastník tohoto dobrovolného pokračování pracovního procesu, za vzdání se současné možnosti braní penze, dočká vyrovnání stávajícího příjmu v důchodovém věku. Nebude to dříve jak ve věku 75 let a více a jak i v uvedeném článku zaznělo, potřeby lidí blížící se hranici 80 let se značně mění oproti potřebám osob aktivního věku, mám na mysli věkovou hranici 20-60let. V uvedeném věku klesnou potřeby týkající se trávení volného času a spíše vzrostou náklady např. na zdravotnictví nebo lázeňskou péči. A co když se účastník tohoto dobrovolného postgraduálního odkladu odloženého důchodu nedožije? Předpokládám, že to bude stejné jako v současné době u důchodů, není tam žádná nárokovaná částka.

Spousta lidí bude tedy zvažovat, zda do tohoto systému vstoupit. Možná bude vycházet lepší nechat si vyplácet dosaženou penzi a v případě pokračování pracovního poměru si určitou část dávat stranou formou spoření, podílových listů či jiných finančních nástrojů. Pokud jsou dobře zvoleny, je aspoň nějaká jistota, že pokud dojde k případu předčasné smrti, předmětem dědického řízení. Navíc současná mladší generace okolo 20-30 let dává přednost možnosti volného trávení času před možností aktivní práce i za cenu nižších výdělků. Je nutné s tímto trendem počítat, že se bude odrážet postupně i ve vyšším věku.

Na druhou stranu rád tuhle možnost uvítám, neboť rozšíření možnosti odloženého příjmu důchodu, kdy bych to nazval jako odklad něčeho menšího - jistého, v něco většího, ale vzhledem k postupujícímu věku, který bývá častěji zasahován nemocemi a jinému strádání dosti nejistého.

Uvedl bych ještě nějaké pohledy na současnou výši důchodů kontra výše průměrné mzdy. V současné době výše starobního důchodu dosahuje hodnoty kolem 12.500,-Kč. Průměrná mzda, se v současné době blíží k 32.000,-Kč hrubého, přesněji na konci 3. čtvrtletí 2018 činila 31.516,-Kč. Pokud vezmeme poměr mezi těmito dvěma hodnotami, dostáváme se na hodnotu cca 45%, kdy vycházím z toho, že průměrnou hrubou mzdu je nutno nejprve očistit o daň z příjmu a platby sociálního a zdravotního pojištění, v uvažovaném případě se dostaneme někam k částce 26.000,-Kč.

V současné době také z nejvyšších vládních míst zazněl názor, aby stát přestal platit zdravotní pojištění např. za důchodce, nezaměstnané, tak jak je tomu doposud. Tohle je myslím první krok k tomu k tomu, aby tato povinnost v dalším časovém horizontu připadla samotným důchodcům, neboť zdravotní pojišťovny v případě takovéhoto výpadku nebudou schopny plnit. V oblasti důchodů také zazněl návrh pro začátek příštího roku 2020, kdy by dle ministryně financí Schüllerové měly být důchody valorizovány částkou 750,-Kč, a podle ministryně práce a sociálních věcí Maláčové, která je trochu štědřejší, částkou 900,-Kč.

Uvedenými daty jsem chtěl trochu přiblížit úroveň současné důchodové populace, která není příliš optimální i včetně navrhovaného zvýšení. Nutno vzít i v úvahu současnou inflaci, která v únoru 2018 zrychlila z lednových 2,5% na současných 2,7%. Uvedené zvýšení je zejména způsobené růstem potravin a zdražením v oblasti rekreace a kultury. Uvedená výše inflace není ani z pohledu např. penzijních fondů příliš růžová. Vzhledem k tomu, že většina klientů má peněžní prostředky v transformovaných penzijních fondech, kde budou výnosy ještě horší než loni a předloni. Budou se blížit nule a po odpočtu inflace budou záporné.

Závěrem bych rád uvedl, že je nezbytné nějakým způsobem řešit penzijní reformu, současný způsob je dlouhodobě neudržitelné. V této záležitosti již na vládě ČR vznikla pracovní skupina zabývající se touto problematikou. Osobně vidím cestu v individuálních účtech, tak aby částí odváděných finančních prostředků byla zachována jak horizontální, tak vertikální solidarita, ale část prostředků aby zůstávala na individuálním účtu, toho konkrétního plátce. Ten by se v určitém věku mohl dobrovolně rozhodnout, jaké formě výplaty dá přednost, kdy by na individuálním účtu zůstávala určitá část, kterou bude dostávat po dobu svého života v měsíčním plnění. Nezbytnou podmínkou je i účast v doplňkovém pojištění a samozřejmě jako doplněk těchto systémů bych viděl rozšíření pojistného systému důchodového pojištění o možnost prodloužení doby produkce práce.

(Pokračování)