TEORIE DNEŠKA: K přípravě konference LK/169

Na listopad připravujeme 22. ročník tradiční vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, tentokrát orientované přímo na problematiku ekonomie produktivní spotřeby jako přesahu hlavního proudu ekonomické teorie.

Konference by měla pracovní charakter a orientovala by se na tři výstupy:

- Standardní forma výstupu – nerecenzovaný sborník příspěvků v elektronické podobě.

- Monografie k dané problematice, která by byla vydána orientačně v březnu 2020.

- Články, které v rámci ideje ekonomie produktivní spotřeby budou postupně publikovány v časopis ACTA VŠFS.

Předpokládám, že před konferencí bude probíhat diskuse k danému tématu. Uveřejňuji jeden z prvních příspěvků, které byly zpracovány v rámci přípravy studentské sekce.

Může mít ekonomie produktivní spotřeby vliv na penzijní zajištění jednotlivců?

Pavel Sedláček

Ekonomie produktivní spotřeby klade primární důraz na maximalizaci užitku v podobě příjmových aspektů ekonomického subjektu. Jedná se především o snahu maximalizovat budoucí příjmy v závislosti na osobních rozhodovacích procesech a v souvislosti s životní strategií jedince. Naproti tomu neoklasická ekonomie spatřuje maximalizaci užitku v rámci subjektivně pociťovaných prožitků. Tyto prožitky jsou v ekonomii produktivní spotřeby chápány jako sekundární s tím, že ekonomickému subjektu doplňují rozhodovací aspekt.

Právě snaha maximalizovat budoucí příjmy je zajímavým socioekonomickým tématem, neboť jednání ekonomických subjektů v rámci teorie ekonomie produktivní spotřeby, případně odložení maximalizace současného užitku, by mohlo v budoucnosti ekonomickému subjektu přinést multiplikovaný efekt v podobě znásobených příjmů. Jak ale může jedinec dosáhnout vyšších budoucích příjmů na základě ekonomie produktivní spotřeby? A mohla by ekonomie produktivní spotřeby být uplatněna v systému penzijního zabezpečení společnosti?

Současným hybatelem ekonomického růstu jsou inovace, technologická vyspělost ekonomiky a lidský kapitál. A právě lidský kapitál v podobě získaného vzdělání, profesních zkušeností, schopností racionálního rozhodování, neustálého prohlubování znalostí a zdokonalování dovedností představuje hlavní aspekt technologického i ekonomického pokroku.  Lidský kapitál zároveň vhodně ilustruje principy ekonomie produktivní spotřeby.

Proč si student zvolil studium na vysoké škole a na omezenou dobu se vzdal finančních příjmů, ačkoliv by mohl být ekonomicky aktivní? Proč absolvent nastoupil na neplacenou stáž? Proč zaměstnanec po práci navštěvuje jazykové kurzy, místo toho, aby trávil volný čas s rodinou? Odpověď na všechny tři otázky je stejná. Protože si přejí zvýšit své vzdělání, znalosti a dovednosti. Zvýšit hodnotu svého lidského kapitálu, která jim v budoucnu přinese rychlejší profesní start, vyšší výkonnost a prodloužení produktivního uplatnění. S tím vším se pojí vyšší příjmy plynoucí z ekonomické činnosti. To vše ve zkratce ilustruje princip ekonomie produktivní spotřeby.

Tato moderní ekonomická teorie v jistém směru poskytuje alternativu k ekonomii blahobytu, neboť aktuální dosažený užitek nahrazuje budoucím příjmem a z něho plynoucího vyšší užitku. Dle mého názoru jsou aspekty ekonomie produktivní spotřeby uplatnitelné například v penzijním a sociálním zabezpečení každého jedince. V tomto směru spatřuji hlavní přínos ve vynaložených investicích, které v dlouhodobém časovém horizontu přinesou jedinci vyšší užitek, v podobě vytváření a akumulace kapitálu.

Ekonomie produktivní spotřeby je do jisté míry alternativou k neoklasické ekonomii, která dává přednost maximalizaci užitku v rámci okamžité spotřeby. To v nadneseném chápání může stát za mnohými kritizovaným konzumním chováním společnosti. Naopak v ekonomii produktivní spotřeby lze dle mého mínění nalézt aspekty, které nabádají využít lidský, finanční či majetkový kapitál nikoliv k bezprostřední spotřebě, ale právě k investicím a z nich plynoucích příjmů a zprostředkovaně vyššího užitku v dlouhodobém horizontu. Nemyslíte, že právě takovéto racionální investice ve spojení s budoucím zabezpečením ekonomických subjektů jsou pro společnost příznivější než neoklasické spotřební chování?