Vzehledem k aktuálnosti jsem uveřejnil dříve, v logice věci zařazuji do seriálu o dobré teorii. K tomu na úvod mail od Zdeňka Zbořila, resp. krátká výměna mailů:
Zdeněk Zbořil:
Tvoje schéma je skoro jako buddhistická mandala, kterou znám v několika provedeních. Jednak několik variant z Indie, potom zajímavá čínská císařská (upravená z buddhistické) a potom také z Jávy a dnešní Kambodže (různé varianty). Zajímavé je, že ve všech nejrůznějších variantách a kombinacích kružnic a čtverců jsem v nich nikdy nedokázal zaznamenat pohyb. Dodnes nevím, zda to skutečně měla být statická vyobrazení, anebo ten pohyb jsem v nich nedokázal přečíst. Jinak se mandala prezentuje jen jako nábožensko-politický systém uspořádaný podle osy (spojnice nebe a země), ale dokonce i v moderních státech se podle toho staví státní budovy. Dokonce je to běžné i v moderní jižní Koreji aj. Zřejmě proto odmítali moji kolegové reagovat na otázku, zda v tom nejsou skryté překrývající se sítě, ale naopak se mne vyptávali, jak to je s Prahou jako středem Evropy a středem evropského světa. Byly to většinou plané diskuse o eurocentrismu, nebo region-centrismu atd. Ale připomněls mi to, děkuji.
Radim Valenčík:
Tak z mandaly jsem nevycházel. (Ani ji neznám.)
Šlo mně o velmi hrubou pracovní představu. Zkušenost mně říká, že i velmi hrubé schéma je lepší než žádné.
Ostatně tak se vytvářel model atomu - nejdříve "pudingový", pak "planetární".
.. a teprve pak ten, který vycházel ze Schrödingerovy rovnice. Důležitá je vždy interakce modelu s realitou.
A ještě o něco mně šlo: identifikovat (předpovědět, načrtnout kontury) oblast, ze které v situaci "antireformně vyčištěného prostoru" kolem jádra moci může dojít k vlivným reformním pokusům směřujícím (s dostatečným pochopením toho, o co jde) přímo vůči citlivým prvkům samotného jádra moci. "Vzdálenější" vzpoury nejsou v logice věci účinné.
Tak to ber ne jako "zakódování" nějakého vyššího poselství ve změti čar, ale jako pokus o primitivní zobrazení určité představy.
Zdeněk Zbořil:
Samozřejmě to tak beru, ale přesto žasnu nad tím, že je to tak podobné.
Jak vypadá jádro současné globální moci, jak funguje, jakým procesem prochází? – K tomu již delší dobu připravuji materiál, který umožní mnohem lépe číst, o co jde v dnešním světě. Chtěl jsem ho ještě nějakou dobu dolaďovat a vylaďovat. Včerejší "kávička" Terezy Spencer mě však přiměla, aby uveřejnil alespoň část z toho, k čemu jsem se dopracoval. Nejdříve cituji z "Ranní kávičky Terezy Spence 13.4. příslušnou pasáž::
"začíná se rozmotávat všechno to špiclování kolem Trumpa a jeho lidí, přičemž se z nejrůznějších zpráv a zpráviček zatím dá poskládat obrázek, z něhož vyvstává spolupráce zřejmě šesti amerických tajných služeb, které pod vedením Obamova šéfa CIA Brennana prováděli domácí sledování Trumpových společníků a nejspíš i Trumpa... když FBI narazila se dvěma žádostmi o soudní příkaz na odposlechy "trumpovců", byla do hry kvůli zdání legality vpuštěna britská tajná služba GCHQ, protože zatímco americké tajné služby vesměs nesmějí špiclovat v USA, natožpak americké občany, Britové mohou... GCHQ přitom neoperovala z Británie, ale ze sídla NSA ve Fort Meade, tedy pod přímým vedením a kontrolou Americké bezpečnostní agentury... GCHQ mohla své odposlechy obhajovat legalitou, protože jedna z účastnic někdejších jednání o Trump Tower v Moskvě, ruská advokátka Natalia Veselnická, byla mezitím označena za mezinárodní riziko... takové "legální" špiclování započalo už měsíce předtím, než se zrodila nechvalně proslulá Steeleova zpráva, která byla "nabita" neprokazatelnými nebo smyšlenými Trumpovými vazbami na Rusko... a ani odposlechy GCHQ, které měl Robert Mueller k dispozici při svém vyšetřování "Russiagate", nakonec nic neprokázaly... fascinující... mimochodem, poté, co Mueller přiznal, že nenašel žádnou "ruskou stopu", Trumpova domácí popularita vyskočila..."
Nekontrolovatelné vzájemně propojené enklávy původně US, nyní již nejen US zpravodajských služeb získaly takovou moc, že si dosazují vládnoucí "elity" nejen v US (ale i v US), pod jejich "ochrannými křídly" si pak pohrávají se světem. O tom, jak "koncepční" jsou tyto hry, svědčí jejich výsledky v těch zemích, kde se zasadily o angažování států, jejichž reprezentace mají pod kontrolou. Jen s tou Clintonovou jim to nevyšlo...
"Kávička" to skvěle vystihla, jen ještě zapomněla zmínit, že tento konglomerát moci je propojený s finančními elitami, které dokázaly uchovat svoji dynastickou kontinuitu.
Pokud jde o "koncepčnost" příslušných her, tak ta je v přímém rozporu s tím co je pro pokračování vývoje naší civilizaci nezbytné, tj. překročit bariéry setrvačného vývoje a realizovat obdobné změny, jakými kdysi společnost prošla v době průmyslové revoluce. Nyní jde o expanzi těch odvětví, které umožňují nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností, vytvoření podmínek pro mnohem vyšší rovnost příležitostí.
Pro potřeby diskusí o jádru současné globální moci (tj. současné formě Deep State s přesahy do globálních struktur, které byly umožněny dočasnou existencí monopolárního světa) uveřejňuji následující velmi zjednodušený obrázek:
K tomu několik poznámek:
- Přechody mezi jednotlivými vrstvami jsou postupné. Jak říkal Leibniz – v přírodě neexistují hranice. V daném případě to platí tím víc.
- V různých dimenzích, které můžeme uvažovat (teritoriální, ekonomická, finanční, mocenská, správně administrativní) zasahuje vliv současné globální moci v případě jednotlivých zemí do různé vzdálenosti. Soustředné kruhy jsou proto velmi přibližným vyjádřením. Použil jsem je proto, abych ukázal, že jedním z nejdůležitějších úkolů teorie jej identifikovat hranici možných reformních aktivit.
- Servisní a transmisní vrstva – oblast přímo vázaná na jádro současné globální moci, která obsluhuje fungování jádra a současně přenáší jeho vliv. Je jádru plně podřízena. Dříve v ní existoval vyvažující reformní potenciál. Ten je v současné době plně likvidován (viz například dominantní reprezentace amerických "Demokratů" nebo současná dominantní vrchová reprezentace EU).
- Teprve v další vrstvě, v bezprostředním okolí jádra současné globální moci, existují ti, kteří mají přímou zkušenost se způsobem fungování jádra současné globální moci, znají jeho praktiky i sílu, kterou disponuje prostřednictvím synergie nástrojů, kterých se zmocnil. Tam lze zaznamenat "záblesky" reformních aktivit, tam se odehrávají rozhodující střety.
- V další vrstvě se již střety vyskytují častěji. Jejich iniciátoři a nositelé však nemají přímý dopad na vytvoření přímo tlaku na reformu jádra současné globální moci, protože jednak nemají na něj ani na potenciální reformátory přímý vliv, resp. nejsou s nimi v přímém kontaktu, jednak zpravidla nejsou schopni identifikovat podstatu hry, která se hraje, a cíleně vytvářet perspektivní spojenectví. Jejích význam tak spočívá zejména v tím, že v těchto periferijních oblastech jádro současné globální moci ztrácí svoji schopnost k "ukáznění" a "povzbuzení" svých poskoků uplatnit demonstrativní použití dvojího metru. Místo toho naopak (ovšem pouze lokálně a zpravidla i jen dočasně) ukazuje to, jak postupně ztrácí vliv.
Model, který jsme dali, je zjednodušený ještě v tom smyslu, že neuvažuje působení jiných mocenských center. V našem zjednodušeném modelu uvažujeme pouze to, že tato centra jen určují hranice míry vlivu jádra současné globální moci.
Pro kontinuitu společenské vývoje je mimořádně významné, aby v průběhu globálních turbulencí došlo i k (alespoň částečné) reformě toho, co tvoří jádro současné globální moci, ve směru:
- Respektování mezí svého vlivu a vlivu ostatních aktérů globálního dění.
- Obnově vidění světa založeného na dlouhodobé perspektivní a reální vizi s využitím dosaženého stupně poznání (úcta k racionalitě reprezentované vědeckým poznáním).
- Upřednostnění dohody před podrazem, cílená snaha na respektování smluvního a legislativního základu řešení problémů.
(Zkrátka k nápravě toho, co období degenerace jádra současné globální moci způsobilo.)