TEORIE DNEŠKA: Ze studentské sekce LK/154

Konečně se mi podařilo v editování sborníku z 21. ročník mezinárodní vědecké konference na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání: Výzkum, výuka, publikování, proběhl 23. listopadu 2018 v prostorách Vysoké školy finanční a správní za účasti příslušníků čtyř generací.Postupně uveřejním dosud nepublikované příspěvky ze studentské sekce. Zařadili jsme všechny příspěvky, které obsahovaly nějakou "jiskřící" myšlenku, protože ve svém souhrnu dávají více i méně vyzrálé příspěvky velmi cenný pohled na to, jak problémy, kterým se konference věnovala, vidí studenti.

Vztah teorie a praxe při výuce i týmové práce nejenom na VŠFS

David Pokorný

K otázce 2

2. Jak rozvíjet týmovou práci v oblasti výzkumu z hlediska interdisciplinárního přístupu i z hlediska mezigeneračního přenosu poznatků a zkušeností

- Jaké jsou zkušenosti s podporou týmové práce.

- Jak pěstovat návyky studentů k týmové práci.
Odpověď:

Shodou okolností se mi podařilo dostudovat v bakalářském studijním programu obor Veřejná správa regionální rozvoj na Provozně ekonomické fakultě ČZU Praha a zároveň obor Veřejná správa zde na VŠFS a v této poznámce bych chtěl porovnat zkušenosti s týmovou prací. Nejlepší na srovnání bude předmět regionalistika, který jsem absolvoval na obou školách. Právě z tohoto předmětu z ČZU mám negativní zkušenost k týmové práci, měli jsme se v kruhu cca 28 studentů rozdělit na skupiny po 5 lidech. Vyučující bylo jedno, jak se dohodneme. Většinou to dopadlo tak, že skupiny byly tak, jak kdo s kým jak moc dobře zná. Že bylo pár studentů z jiných kruhů, co neznali ostatní, ale akorát se jim hodil čas této hodiny do rozvrhu, to nikoho nezajímalo. Na rozdělení měly vliv úspěšnost studenta v dosavadním studiu, nebo zda chodí do práce nebo ne a má čas chodit na přednášky, cvičení a průběžně konzultovat seminární práci. Za tuto seminární práci byl zápočet a podle instrukcí vyučující náš nápad na zlepší životní úrovně obyvatel a udržitelného rozvoje měl být naprosto unikátní a nekopírovat od ostatních skupin. V mém týmu 5 lidí dvě kamarádky, co se znaly už od střední školy vlastně díky známé z vyšších ročníků "vymyslely" téma a sami ho zpracovali, že ho sami udělají nejlépe, protože chtějí mít zápočet (kdo by nechtěl). Já jsem se také chtěl zapojit víc než jenom závěrečnou videoprezentací a byl jsem většinu semestru k zastižení na přednáškách a cvičeních. Většinu semestru jsem se obával, zda budu napsán mezi autory seminární práce a powerpointové prezentace. Zbylé dvě studentky celý semestr nebyly k zastižení, protože chodily na brigádu a na poslední chvíli něco zpracovaly, byť už bylo vše hotovo a spíše to bylo mimo téma. Stejně nakonec měly zápočet. Hrozba nezískání zápočtu a následná nutnost tento předmět opakovat příští rok^[1] , složitost tématu a výše popsané zkušenosti zhoršily dosud velmi přátelskou atmosféru v kruhu.

Na VŠFS při výběru témat seminárních prací byly předem daná témata, individuálnější výuka - v kruhu nás bylo 9 a nebyl problém při sestavování dvojic, trojic na téma seminárky např. brownfields. Ani nebyl problém pro přítomného studenta, pokud se druhý student ve dvojici se kvůli nemoci nedostavil na prezentování seminární práce. Zápočet se na VŠFS z předmětu regionalistika skládal kromě docházky, seminární práce, také ze zápočtového testu, což je podle mě hlavní důvod, proč na VŠFS týmová práce proběhla bez nějakých komplikací a naopak.

Kvůli přísnosti vyučující, způsobu prezentování strukturálních fondů EU / regionálních operačních programů a hrozba nezískání zápočtu na ČZU jsem se bál zformulovat dotaz, kritickou poznámku, zda opravdu takhle se nejlépe řeší regionální disparity nebo zda by nepomohlo nižší zdanění práce, méně vyhlášek, nařízení, směrnic, zákonů. Jedna z mála kritik evropských fondů, která zazněla od vyučují, nedělat to jako pan Rath ve Středočeském kraji. Ještě kritičtěji vidím případnou realizaci v praxi projektů typu posilovny pro důchodce ze strukturálních fondů EU, což byl náš seminární projekt. V západních zemí toto využívá 10 % důchodců, nemohu toto podle mě vysoké číslo ze seminární práce doložit, domnívám se, že v Českých zemích by bylo ještě nižší a pokud ne, tak proč dotace z EU/od státu mají nabourávat tržní prostředí^[2]? Samozřejmě, že nic takového jsem nikde nenapsal, nezeptal se na cvičení.

 Na druhou stranu moje seminární práce na VŠFS na téma brownfieldů v ČR má podle mě realističtější základ. Částečně odstraňování starých ekologický zátěží, sociálně demografických jevů (nezaměstnanost, kriminalita) a hlavně zvýšení ekonomického potenciálu okolí. Zvlášť v dnešní době nedostatku a ceně bytů.  Díky výše popsaným faktorům jsem si na VŠFS mohl během prezentování mé práce dovolit kritickou poznámku, zda firma velikosti typu PPF má dostávat (jakoukoliv) dotaci na revitalizaci brownfieldu.
Z mé zkušenosti studia obou vysokých škol se domnívám, že studenti při zpracování by neměli být pod stresem, že nebudou mít zápočet kvůli někomu jinému v týmu. Je mnohem větší motivace, pokud dané poznatky jdou využít v praxi např. simulace pracovního pohovoru v předmětu psychologie a etika v podnikání na ČZU, než jenom něco na poslední chvíli napsat, ať je zápočet. Možnost diskuze, vícero názorů na danou problematiku.

Předmět, který mě provázel větší část bakalářské studia na VŠFS, bylo správní právo. Prameny práva tvoří určitý celek, který je vnitřně strukturován. Členění lze provést podle různých kritérií.

V první řadě, co jsou vůbec prameny práva? Hlavní pramen práva tvoří právní předpisy. (Právní předpis např. zákon, vyhláška atd.) Je jich tvůrcem je stát, resp. jeho orgány, dále občané prostřednictvím referenda a další subjekty, jímž stát tuto pravomoc svěřil, nejčastěji autonomní a samosprávné celky. Pramenem práva mohou být i normativní smlouvy, které se nejvíce uplatňují v mezinárodním právu.

Během přednášek docenta Matese mně v paměti nejvíce zůstaly příklady z nejenom jeho dlouholeté praxe. Sám jsem si během výuky říkal, že získané poznatky mi mohou hodit v případném správním řízení po spáchání přestupku v dopravě. Vybírání pokut podle části veřejnosti slouží spíše k naplnění obecního rozpočtu než jako prevence. Jaká je společenská nebezpečnost, že jsem jednou jel 0,7 sekundy na červenou křižovatkou, která byla zrovna v rekonstrukci, a vedlejší komunikace byly uzavřeny? Při převozu blízkých k lékaři se snadno může stát, že při parkování musíte porušit třeba zákaz zastavení nebo dobu stání na parkovišti. V takovém případě by strážník městské policie měl slyšet, zda by pokuta nešla řešit jenom domluvou nebo alespoň při výši pokuty, zda by neuplatit jednu ze zásad správního práva a to zásada dobré víry. Při učení na státnice z tohoto předmětu mě napadlo se zeptat na poště paní vydávající dopisy, zda to rozhodnutí, co mi bylo doručeno do vlastních rukou, je teď převzetím platné nebo účinné. Dozvěděl jsem se akorát, že mi dopis byl doručen. Při proniknutí do složitosti správního práva v ČR se domnívám, že jeho základy by měly patřit k všeobecné inteligenci a na druhou stranu množství právních předpisů je až skoro cílené, vždyť neznalost zákona neomlouvá.    
V praxi na České obchodní inspekci státnice ze správního práva nikoho moc nezajímaly, jeden spolupracovník se jednou akorát asertivně zeptal, zda vůbec vím, jak vypadá správní řízení. Nadřízené akorát zajímalo, že se umím z vysoké školy učit (i ze zákonů). Vztah teorie a praxe by také šel naznačit úvahou, zda někteří lidé jsou více či méně odtržení od reality. Vzpomínám si na právničku na ČOI, který se šla poradit s "obyčejným" inspektorem, co odebírá kontrolní vzorky pohonných hmot, zda pokuta 250 000 Kč živnostníkovi je "v pohodě". Za chybu za kterou nemůže ovlivnit, že dostal od významné společnosti typu Čepro motorovou nafta třídy D, co neodpovídala limitním hodnotám v ukazateli jakosti v bodu vzplanutí P. M. Na právní oddělení firem typu Čepro si právní oddělení ČOI netroufne, ale na živnostníka co vlastní jednu pumpu ano, byť zákon popisuje obě varianty. Zaujal mě názor zaměstnance živnostenského úřadu Prahy 6, že veřejné správě vládnou tabulky. Mediálně vděčné je nalévání alkoholu mládeži, z ohromné akce se chytne jenom pár mladistvých. Stává se i to, že se naplánuje kontrola hospody na 23:00, ale hospoda zavírá ve 22:00, to nikomu nevadí, čárka do tabulek výkonu je.

Znalosti z předmětů politologie, sociologie nebo ústavní právo a základy evropského práva mi dávaly jistotu, že při kontaktní kampani při volbách do Evropského parlamentu nebo krajského zastupitelstva budu moc odpovědět na dotazy občanů, najdu společné téma k diskuzi s budoucími politiky nejenom během kontaktní kampaně. Při neformálním pohovoru týkajícího se většího zapojení dění ve Straně svobodných občanů mně částečně zkazilo mínění, že dotyčného nezajímalo před volbami do krajského zastupitelstva moje seminární práce na téma rozpočet Středočeského kraje a všeobecně znalosti veřejné správy, ale spíše aby ve straně nepřibyl třeba konzervativec místo liberála. Při studiu literatury k diplomové práci Nástroje přímé demokracie v České republice mě zaujal závěr pro více prvků přímé demokracie, že dostat se do politických stran a případně být na volitelných pozicích je často problém, neboť strany a současní straníci se brání k přijímání nových členů. To koresponduje s mojí výše popsanou zkušeností. V zastupitelské demokracii právě politické strany ve velké míře ovlivňují veřejné mínění, veřejný zájem, zákony. Právě vysokoškolsky vzdělaní lidé by měli nejenom chodit k volbách, což se u studentů či čerstvých absolventů ne vždy děje, ale být i více aktivní. Organizovat a podepisovat petice, zkusit uspořádat regionální referendum, zajímat se o všeobecně o veřejné dění pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím. Usměrňovat politickou reprezentaci, aby na všech úrovních vládnutí se snažila v dobách růstu ekonomiky přebytkový rozpočet, v lepším případě dlouhodobě vyrovnaný rozpočet. Používat ve svém každodenním rozhodování znalosti z ekonomie např. náklady obětované příležitosti.

(Pokračování)

[2]https://www.vitalia.cz/clanky/i-seniori-mohou-chodit-do-posilovny/