TEORIE DNEŠKA: Ze studentské sekce LK/152

Konečně se mi podařilo v editování sborníku z 21. ročník mezinárodní vědecké konference na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání: Výzkum, výuka, publikování, proběhl 23. listopadu 2018 v prostorách Vysoké školy finanční a správní za účasti příslušníků čtyř generací.Postupně uveřejním dosud nepublikované příspěvky ze studentské sekce. Zařadili jsme všechny příspěvky, které obsahovaly nějakou "jiskřící" myšlenku, protože ve svém souhrnu dávají více i méně vyzrálé příspěvky velmi cenný pohled na to, jak problémy, kterým se konference věnovala, vidí studenti.

Odpověď na otázky týkající se vztahu výzkumu, výuky a publikování z hlediska role lidského kapitálu

Jan Pehal

(Pokračování)

4. Jak motivovat studenty k tomu, aby si po absolvování vysoké školy doplňovali poznatky v oboru svého působení a využívali i přirozené vazby na "mateřskou" vysokou školu:

• Jak udržovat vztahy s absolventy.

• Jaké informační prostředky při prezentování původních poznatků, které byly při výzkumu na příslušné vysoké škole získány, využít.

Odpověď: Motivace v této oblasti musí vycházet především z faktu, že studenti během studia nabyli dojmu, že jim škola něco opravdu přinesla. Během studia se toto často těžko posuzuje, protože studenti nemusí mít zkušenosti z praktického pracovního života. Pokud po absolvování absolvent nabyde dojmu, že už mu škola nemá co nabídnout, pravděpodobně se na ni nebude v budoucnu obracet. Další věc, možná ještě důležitější, je pozice školy v absolventských očích. Zda tato škola pro něj znamená či znamenala pouhou mezistanici k tomu, aby si mohl své jméno rozšířit o titul, nebo pro něj představovala skutečný zdroj znalostí a zkušeností.

Osobně mám někdy pocit, že pro část studentů je platná varianta A, čili z nouze cnost. Vina, nebo lépe řečeno podstata tohoto ovšem také může ležet v přístupu profesorů a vyučujících, kteří své poznatky prezentují. Umím si představit, že není moc motivující něco prezentovat nezúčastněnému davu. Přesto, i kdyby se našla ve třídě jen malá hrstka opravdových posluchačů, měl by profesor věnovat tomuto výkladu plné nasazení (tak jako Hospodin slíbil, že ušetří celou Sodomu kvůli 10 spravedlivým), protože tito posluchači mohou v budoucnu přinést větší užitek než většina "duchem nepřítomných". S tím souvisí nutná pravidelná příprava vyučujícího a aktualizace poznatků, neboť žijeme v době, kdy se vše rychle mění a nelze tedy učit podle starých poznatků, které již v praxi neplatí. Neříkám, že je snadné pro vyučujícího udržet tento krok s dobou, avšak jsem si jist, že přidaná hodnota tohoto přístupu je nevyčíslitelná. Absolvent, který nabyl během studia aktuálních poznatků a je za tyto poznatky v budoucím zaměstnání či podnikání patřičně odměňován (ať už finančně nebo jinak), se určitě rád bude zpětně obracet na svoji Alma Mater, se kterou má zafixováno, že ho na vše dobře připravila a bude tak tedy oporou i v budoucnu.

5. Jak posílit význam doktorského studia z hlediska prohloubení vztahu mezi původním výzkumem a jeho společenskými aplikacemi:

• Jak zapojit doktorandy a návazně pak absolventy doktorského studia do výzkumné činnosti.

• Jak využít absolventy doktorského studia působící v soukromé i veřejné sféře k posílení spojení výzkumu s praxí

Odpověď: Pokud se na to opět budu dívat ze svého pohledu, tak musí přiznat, že si moc neumím představit, co doktorské studium obnáší. Nevyvracím přitom to, že si toto všechno mohu zjistit na ISu či na internetu. Ale opět, osobní přístup by byl velkým přínosem i zde. Kdyby vyučující, kteří mají doktorské studium za sebou (a to byť dávno) by se mohli se studenty podrobněji podělit, co to znamená být doktorand a následně doktor. Doktorand by přitom zde mohl být ideální propojující článek mezi teorií a praxí. Ano, určitě nemůžeme říci, že se jedná o člověka, který je nějak výrazně zkušený, ale pravděpodobně může tento člověk lépe porozumět požadavkům studentů (protože pravděpodobně před nedávnem ještě studentem byl). Opět by zde bylo na místě objasnění mise, kterou s sebou doktorské studium přináší. Jsem si jistý, že by se následně našli jedinci, kteří mají "světu" co říci a kteří mohou být svým výzkumem opravdu přínosní. Co se týká následného zapojování doktorů do výzkumné činnosti, tak je třeba si uvědomit následující zkušenosti. Často se již jedná o člověka, který je ve věku, kdy se chce již plně soustředit na svoji kariéru (na kterou se v současném systému školství připravoval bez mála 22 let!) nebo chce ušetřený čas věnovat rodině (případně jiným koníčkům, na které nebyl prostor). Proto je pravděpodobně zapojení absolventů doktorského studia poněkud limitující. Přesto cesta zde existuje. Tato cesta bude pravděpodobně spočívat ve spojení (částečném, či úplném) své pracovní kariéry s výzkumnou činností. Zde ovšem přichází na řadu otázka finančního ohodnocení. Člověk, který strávil takto podstatnou část svého života studiem tak činil pravděpodobně z důvodu vytvoření lepší budoucí pozice na trhu práce. Pokud budeme abstrahovat od nějakého naprostého nadšence, který bude dělat výzkumnou činnost pro blaho všech a nebude ho až tak zajímat jeho osobní prospěch a ohodnocení, vyvstává na řadu otázka, zda se dá výzkumnou činností uživit lépe, než na trhu práce v soukromé či veřejné sféře. Umím si představit situaci, kdy je člověk ochoten věnovat svoji pracovní etapu života výzkumu, pokud mu z výzkumu (nebo jinou formou) bude chodit dostatečný příjem, aby byl motivací pro setrvání v tomto výzkumu. Problematika získávání grantů mi není plně jasná a nemám představu, v jakých částkách se může pohybovat, proto ukončím tuto část tím, že si osobně dokážu představit, že bych strávil svůj život výzkumem, pokud by to znamenalo, že i tak budu schopen kvalitně uživit sebe a svoji rodinu.

6. Jak identifikovat nejperspektivnější směry výzkumu na vysoké škole a jak je účinně podpořit, jak z tohoto hlediska plně využít výzkumný potenciál, kterým vysoká škola disponuje:

• Jaká jsou kritéria, podle nichž lze identifikovat nejperspektivnější směry výzkumu.

• Jak dosáhnout toho, aby každý akademický pracovník, jehož součástí je i podíl na výzkumu, byl vhodnou formou zapojen do výzkumu s uplatnitelnými a hodnotitelnými výstupy.

Odpověď: Identifikovat nejperspektivnější směry jde asi z více úhlů. Jedním takovým úhlem může být pohled finanční, neboli výzkum, který může potenciálně vynést značnou míru finančních prostředků. Dalším takovým směrem může být pohled všeobecně prospěšný, tedy pohled, který říká, že má význam se zabývat věcmi ne kvůli zisku, ale pro všeobecné blaho celku. Třetí z pohledů může být pohled založený na jednotlivých účastnících výzkumu, kteří zvolí perspektivu na základě svého subjektivního pocitu, avšak s vidinou, že je dané téma pro ně osobně natolik zajímavé, že opravdu touží po jeho rozvinutí a až následně se případně projeví finanční nebo společenské výhody. Zde pochopitelně záleží na důvodu a motivaci spolupráce jednotlivých pracovníků. Pokud bude zapojení pouhou formální podmínkou a účastníci to budou dělat z povinnosti, je možné, že k nějakým zajímavých závěrům dojdou, ovšem se asi nedá předpokládat nějaká větší přidaná hodnota. Pokud budeme předpokládat, že na výzkumu spolupracují pouze ti, kteří spolupracovat chtějí, opět bych se klaněl k názoru, že mají jednotliví účastníci pracovat v souladu se svými silnými stránkami a tím pádem zvyšovat celkovou efektivitu a šetřit svůj čas. Umím si představit, že není snadné se pokoušet neustále vymýšlet něco nového, ale jsem přesvědčen, kdyby mohl výzkum fungovat týmově a řešil se jako projekt s jednotlivými účastníky, rolemi a kompetencemi, mohlo by se dosahovat lepších výsledků než na individuální bázi. Závěrem bych rád ještě dodal, že s identifikací směrů by mohli pomáhat také soukromé či veřejné společnosti, které by ze své praxe dávali požadavky na obory, kde by potřebovali daný výzkum provést a nemají na to například patřičné kapacity či metody. Jsem velkým zastáncem názoru, že investice do vědy a výzkumu jsou důležitým prvkem pro vývoj lidské společnosti a ekonomiky. Pokud nebude do tohoto směru dostatečně investováno, může se stát, že za pár let jedinci, firmy či země zjistí, že zaspali dobu a stali se nekonkurenceschopní jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska životního.

Závěr: Jsem rád, že jsem se mohl alespoň toto cestou vyjádřit k dané problematice. Opět podotýkám, že nejsem odborník, ale myslím si, že mé názory odráží postoj jedince, kterému není budoucí vývoj ve společnosti lhostejný a rád by se dožil doby, kdy uvidí, že veřejné (i soukromé) prostředky směřují do oblastí, které posilují trvale udržitelný rozvoj na této planetě a zkvalitnění života jejich obyvatel.

(Pokračování)