Radimvalencik | TEORIE DNEŠKA: Ze studentské sekce LK/151

Konečně se mi podařilo v editování sborníku z 21. ročník mezinárodní vědecké konference na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání: Výzkum, výuka, publikování, proběhl 23. listopadu 2018 v prostorách Vysoké školy finanční a správní za účasti příslušníků čtyř generací s mottem:

"Z ničeho se nedá dělat věda, ani z vědy ne, natož pak ze života." Jan Werich

Postupně uveřejním dosud nepublikované příspěvky ze studentské sekce, a to v následujícím pořadí:

- Příspěvky, které přímo reagovaly na otázky položené v rámci projektu konference (nebuduje uveřejňovat zvlášť, protože hned v prvním příspěvku jsou všechny uvedeny.

- Příspěvky související se vztahům 4. průmyslové revoluce a konstituováním odvětví produktivních služeb.

- Příspěvky věnované otázce reformy penzijního systému (ukázalo se, že o toto dílčí téma související s růstem role odvětví produktivních služeb byl velký zájem).

- Příspěvky věnovaném dalším otázkám aktuálním pro rozvoj, uchování a uplatnění schopností mladé generace studující na vysoké škole.

Zařadili jsme všechny příspěvky, které obsahovaly nějakou "jiskřící" myšlenku, protože ve svém souhrnu dávají více i méně vyzrálé příspěvky velmi cenný pohled na to, jak problémy, kterým se konference věnovala, vidí studenti.

Odpověď na otázky týkající se vztahu výzkumu, výuky a publikování z hlediska role lidského kapitálu

Jan Pehal

1. Jak do výzkumné činnosti zapojit studenty, a to počínaje ročníkovými pracemi, tak návazně i závěrečnými:

• Jakým způsobem informovat uchazeče o studium a návazně studenty o výzkumu, který na vysoké škole probíhá a do kterého se mohou zapojit. • Jak přejít od vymezení perspektivních směrů výzkumu k zadání ročníkových a závěrečných prací.

Odpověď:

Pokud budu zde hovořit z vlastní zkušenosti, tak musím předem upřesnit, že mě výzkum vždy zajímal a obdivoval jsem ho. Proto možná nebude příspěvek na 100 % objektivní, ale pokusím se o zachování střízlivého přístupu. První z věcí, která je důležitá, je studenty osobně informovat o tom, že zde taková možnost vůbec je (email v tomto případě nemusí být ten správný komunikační kanál). Myslím si, že málokdo, kdo přichází z prostředí střední školy, si uvědomuje, že se lze nějakým způsobem do výzkumné činnosti zapojit. Druhá věc je čas, který toto zapojení obnáší. Pokud budu hovořit konkrétně o pravidelném semináři, který pořádá pan docent Valenčík, tak já osobně se ho nemůžu pravidelně účastnit, protože mám tou dobou povinnou výuku. Tato skutečnost mě osobně velice mrzí, protože bych byl rád přítomen těchto diskusí, které se mi zdají velice plodné a přínosné. Návrh na zlepšení těchto dvou bodů by mohl spočívat v tom, že by zaprvé nějaký profesor v rámci nějakého předmětu (klidně i všichni profesoři ve všech předmětech) na možnost této spolupráce upozornili a věnoval by část své přednášky konkrétním věcem, které škola v rámci výzkumu činí. Tento pohled do "kuchyně", kde se výzkum tvoří, by určitě některé studenty okamžitě nadchnul. K druhému bodu, který byl čas, bych chtěl poznamenat toto. Určitě by bylo rozumné u tvorby rozvrhu myslet na to, že takovýto seminář probíhá a byť je nepovinný a zúčastňovala by se ho jen hrstka studentů, tak by v tomto čase neměli mít studenti jiné studijní povinnosti. Zároveň nevidím problém, proč by některé informace o výzkumu nemohly být zakomponovány do předmětu Diplomový seminář (nebo do obdobného semináře v bakalářském programu). Pokud by vyučující osoba měla k výzkumu kladný vztah, určitě by mohla tento prostor využít k propagaci vědy a dokonce i propojit výzkum se závěrečnými pracemi. Rozhodně by pak vznikalo více témat, které by opravdu řešily nějakou vědeckou otázku namísto témat, které stále dokola řeší tu stejnou (mnohdy nezajímavou otázku). Nejlepší variantou by bylo, pokud by byl akreditovaný předmět "Vědecký výzkum" a studenti by ho měli buď povinný, nebo alespoň volitelný. Spojilo by se zde příjemné s užitečným – studenti by se zapojovali do vědeckých projektů a prohlubovali by tak svůj zájem v této oblasti a zároveň by za tento předmět získali potřebné studijní kredity.

2. Jak rozvíjet týmovou práci v oblasti výzkumu z hlediska interdisciplinárního přístupu i z hlediska mezigeneračního přenosu poznatků a zkušeností:

• Jaké jsou zkušenosti s podporou týmové práce.

• Jak do týmové práce zapojit kvalitní pedagogy, kteří mají nedostatečnou publikační činnost.

• Jak pěstovat návyky studentů k týmové práci.

Odpověď:

Myslím, že se shodneme, že lidé se navzájem ovlivňují. Pokud s tímto tvrzením souhlasíme, tak by měl být kladen důraz, aby toto ovlivňování bylo pozitivní. Čili aby ti s vizí a schopnější z nás ovlivňovali ty, kteří například nemají takový přehled. Zkrátka aby ve světě nevítězila omezenost, která je často doprovázena silou, nad pravdou, nebo realitou, která sice může být nepříjemná, ale přesto se musí vyřešit. V této oblasti si myslím, že si většina lidí ani neuvědomuje, jak je v dnešní době vše (nejen díky globalizaci) provázáno a jedna akce může způsobit naprosto neočekávanou reakci někde jinde. Koneckonců se zde dá vycházet i ze známého přísloví, když se dva perou, třetí se směje. Jinými slovy, nemohu očekávat, že svět bude čekat, než se vyřeší lokální problémy. Pokud si neuvědomíme, že je nutno upustit od malichernosti, pokrytectví a ega, tak nám okolní svět uteče. Týmová práce není vlastně nic jiného, než geopolitika v malém měřítku. Pokud nechtějí jednotliví členové spolupracovat, většinou to nikam nevede. Proto je v týmu nutno dodržovat nějaké základní principy. Asi se musíme smířit s tím, že žijeme ve světě plurality názorů. Dogmata jsou rozbíjena každý den a proto je v jistých situacích čím dál složitější se domluvit. Ovšem i nesouhlas může být konstruktivní a kritika žádoucí, pokud si jednotliví členové udrží pravidla slušného chování. Týmová spolupráce by, dle mého názoru, měla být postavená na akceptování přirozených silných stránek jednotlivých účastníků. Pokud někdo pracuje v souladu se svými silnými stránkami, podává lepší výkony, než pokud je nucen něco v potu tváře vyprodukovat. Aby měla týmová práce význam, měla by mít svůj hlavní cíl a hlavního vizionáře, který tento cíl ztotožňuje. Jedná se zde o prototyp takové malé utopické monarchie, kde v čele stojí spravedlivý panovník, který je ostatními akceptovaný a uznávaný, ale zároveň je pokorný a rád se obohatí jinou (i protichůdnou) myšlenkou. Kvalitní týmová práce by měla být založená na tom, že "panovník" umí jednotlivé členy nadchnout, abych chtěli pracovat pro onu myšlenku, onu vizi výzkumu. Také by měl být představen jednotlivým členům přínos, který tento výzkum může mít. V neposlední řadě určitě souhlasím s tím, že mezigenerační výměna názorů a zkušenosti má obrovský význam. Pochopitelně co se zkušeností týče, ty určitě převládají na straně těch starších. Naopak ti mladší mohou těžit jednak z inovativního přístupu a také z přirozeného zápalu pro věc. Byly také učiněny některé studie, které prokazují, že starší lidé se v mladém kolektivu udrží déle v kondici.

3. Jakou formou začlenit do výuky nejnovější poznatky získané vlastním

výzkumem:

• Které publikace prezentující nejnovější poznatky jsou nejvhodnější k tomuto účelu a jak je zahrnout do systému hodnocení výzkumu.

• Které formy výuky jsou k osvojení nejnovějších poznatků nejvhodnější a jakou metodiku výuky využít.

Odpověď:

S touto otázkou úzce souvisí myšlenka, která byla již zmíněna v otázce číslo jedna. Výzkum by bylo nejjednodušší začlenit do výuky bud tím, že by se výsledky výzkumu prezentovaly v diplomovém (nebo jiném) semináři a zároveň by se tak motivovali studenti k další spolupráci na výzkumu v rámci diplomové práce. Uznávám, že tato forma by nemusela být 100% vhodná vzhledem k omezenému časovému rozsahu tohoto předmětu a také k jeho hlavnímu cíli, což je prezentace formálních požadavků k závěrečné práci. Proto by se v tomto bodě asi více nabízela možnost akreditovat nový volitelný předmět, který by se prezentací a zapojováním studentů do výzkumu zabýval. Nemusel by být vedený jediným vyučujícím, ale kombinací různých profesorů, kteří vedou výzkum v rozličných oblastech. Výstupem a podmínkou ukončení tohoto předmětu by pak mohla být krátká vědecká práce, kterou by studenti vytvořili. Myslím si, že by to byla atraktivní forma, jak studenty zainteresovat v této oblasti. Co se týká publikací, tak pokud zůstaneme na VŠFS, tak jsem zastáncem toho, aby se použily již zpracované monografie Valenčíka a spol. Ty prakticky ukazují, jak může takový výstup vypadat. Já osobně musím po přečtení některých z nich konstatovat, že obsažené myšlenky (například nadstavba k penzijnímu systému) jsou opravdu velice inspirativní a dokazují, že akademická obec plní nezbytnou úlohu v rozvoji národohospodářské politiky. Metodika výuky by se tedy skládala z dvou částí. První část by obsahovala prezentaci již uskutečněných vědeckých výzkumů v rámci VŠFS. Seznámila by studenty s procesem, který například stojí za tvorbou takové vědecká publikace a ukazovala by formální požadavky na výzkum. Jsem si jist, že by studenty zajímalo, jak taková věda vzniká a byli by potěšení, že mohou být součásti něčeho podobného. Všeobecně by tento předmět měl studentům více poodhalit, že studium na vysoké škole není jen o přijímání minulých faktů a učení se nazpaměť, ale je to proces, do kterého můžeme aktivně vstupovat a spoludotvářet ho. Jak jsem již zmiňoval, měly by existovat základní pravidla a dogmata, o kterých se nediskutuje. Na druhou stranu je ale ekonomie vědou, která je postavena na jednotlivých teoriích, které platí pouze do té doby, než je někdo vyvrátí. Možnost diskutovat nad tím, jestli je například regulace a státní zásah (J. M. Keynes) do ekonomiky žádoucí či nikoli, je určitě velice vzrušující a představuje pro studenty vynikající možnost jak si uvědomit, že je možné o spoustě věcí diskutovat a často záleží na úhlu pohledu a argumentech. Kritické myšlení (nikoliv však kritizování) je pro dnešní dobu naprosto klíčové a věřím, že podobný předmět by vychovával studenty a absolventy, kteří by byly schopni budoucí kvalitní konstruktivní činnosti. Druhá část předmětu by se skládala z konkrétního výzkumu. Byly by určeny jednotlivé okruhy, které by bylo možno rozvíjet, a výstupem by byla prezentace či případně publikace na téma daného okruhu. Tímto způsobem by škola získala mnoho materiálu a zároveň by studenty zapojila do vědecké činnosti.

(Pokračování)