Radimvalencik | TEORIE DNEŠKA: Antireformní past II/150

V logice věci uveřejňuji dříve napsané v rámci seriálu o dobré teorii:

Následující text je pokračováním dvou témat:

- Diskuse k otázce podoby jádra současné globální moci – existuje?, v jakém je stavbu?, může za vše nekompetentnost lidí?, jakou roli bude mít tlak na reformy "zdola" a "shora"?, tak, jak jsem avizoval předevčírem, viz:

radimvalencik.pise.cz/...

- Pokračování seriálu o způsobu prosazení reforem umožňujících vyšší míru rovnosti příležitostí při nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností v návaznosti na římský workshop o férovém rozdělování, viz:

radimvalencik.pise.cz/...

Ne náhodou se obě témata propojila.

Antireformní past – 2. část

(Pokračování)

Představme si v návaznosti na předcházející část, že máme určitý společenský systém, ve kterém vládne jádro určitého typ mocipersonifikované určitými lidmi a že se tento systém dostal do krize, která se prohlubuje a vyžaduje si reformu. Na jádro daného typu moci tlačí zdola i nespokojenost lidí, kteří v systému žijí.

V takovém systému se mezi těmi, kteří jsou součástí jádra daného typu moci, rozehrává celá řada her. Ber reformy se situace nevyřeší, což se promítá i do jednotlivých složek výplat jednotlivých hráčů a v jednotlivých hrách. Připomeňme si jednotlivé složky výplat:

- Pokračování v další hře (v případě vyloučení ze hry se jedná o hodnotu 0), k vyloučení ze hry dojde v případě, kdy se hráč rozhodne jinak než většina ostatních hráčů.

- Benefity/sankce za stejné rozhodnutí s ostatními či za odlišné rozhodnutí.

- Reformování systému jako kladná hodnota (dochází k nápravě věcí veřejných), či naopak reformování systému jako záporná hodnota (ztráta iluzí o vlastní pozitivní roli).

- Efekt rivality (získání výhody na úkor jiného z těch, kteří tvoří jádro moci).

Jednotlivými hráči mohou být subjektivně tyto hodnoty vnímány odlišně, a to v souladu s jejich preferencemi. Někdo má větší vůli po vůdcovství, někdo se touží projevit jako reformátor, někdo reformování systému naopak považuje za zradu, někdo se obává sankcí za odlišné rozhodnutí, někdo si potrpí na benefity apod.

Nicméně pokud se nutnost reformy stává stále více zřejmou a pokud v návaznosti na to roste i tlak zdola na jádro určitého typu moci, lze očekávat, že i uvnitř jádra moci bude sílit hlas těch, kteří chtějí prosadit reformy. A pak (jak jinak by to mohlo být?) dříve nebo později dojde k tomu, že tlak na reformy převáží a systém se vydá (byť i pod tlakem zdola) cestou reforem, které probíhají i shora... Jenže tak to právě být nemusí. Právě zde může dojít k fenoménu, který jsme nazvali "antireformní past".

Zde je na místě připomenout situaci, kdy kočka chytá myš. Hraje se více her. Jedna z nich je i mezi tou myší, která se nechá chytit, a tou myší, která se chytit nenechá. Jak to souvisí s naším případem reforem?

Očekávání hráč X, který iniciuje reformy:

Ukažme si jedno možných oceněních výplat hráčem, který se považuje za reformistu:

Proreformní hráč X se domnívá, že nazrál čas pro reformy. Vyhodnotil si, že těch hráčů, kteří tvoří jádro současného typu moci a kteří jsou ochotni podpořit reformu, je v důsledku krize systému většina. Když bude iniciovat reformy, stane se lídrem (nejvyšší výplata oceněná hodnotou 5), když nebude, bude je iniciovat jiný hráč, kterého podpoří (ale již nebude lídrem a bude mít výplatu jen 3). Když nebude podpořen, bude mít výplatu jen 0, zatímco ostatní si budou moci připsat to, že historicky selhali. Nevyužili šanci na reformu.

Je možné, že proreformních hráčů v systému již byla většina. V tom se daný hráč nemýlil. Část proreformních hráčů ovšem vidí situaci jinak.

Proreformní hráč, který se rozhoduje, zda reformu podpoří:

V tomto případě vidí hráč (a může to být tentýž hráč, ovšem pokud někdo před ním reformu inicioval) situaci jinak. Když reformu podpoří, bude mít výplatu jen 3, zatímco když ji v dané chvíli nepodpoří, nechá hráče, který inicioval reformu padnout, a sám jako iniciátor reforem vystoupí v dalším kole, bude mít výplatu 5, tj. naplní se jeho cíl – být lídrem reforem. Chce to jen vyčkat tu pravou chvíli.

Uvedená situace nastává mnohem častěji, než by se zdálo. Omyl hráče iniciujícího reformu spočívá v tom, že nepočítá mezi ty, kteří vystoupí proti němu, reformátory. Neuvědomuje si, že to není jen hra o reformu mezi proreformními a protireformními silami v jádře daného typu moci, ale i hra mezi reformátory o to, kdo bude lídrem reforem.

A tak se může stát a také se stává, že reformisté jsou opakovaně poraženi v systému, ve kterém již čas pro reformy nazrál či dokonce přezrál. Protireformní síly získají navrch a postupně všechny ty, kteří projevili sklon k reformám, odstraňují. Jádro daného typu spadne do antireformní pasti. Po té, co zlikvidovalo reformní hráče uvnitř jádra, začne likvidovat potenciální reformátory i ve svém okolí. Nastává čas zapouzdřených slouhů zdegenerované moci, slouhů slouhů zdegenerované moci a jejich poskoků.

V realitě bývá pád do "antireformní pasti" zpravidla doprovázen i ztrátou mezigenerační kontinuity při reprodukcí jádra příslušného typu moci, resp. přestárnutím tohoto jádra a nemožností (nechutí stávajících účastníků i neexistencí vhodných kandidátů) jej doplnit čerstvými silami. Všichni ti, které jádro daného typu moci obklopují, jsou totiž tak deformování slouhovstvím, že jsou pro samostatné rozhodování ve složité situaci prakticky nepoužitelní.

Pokud takové situace nastane, nabízí se smutný, ale poučný pohled. Především však existuje řada indikátorů, že taková situace nastala.

Poznámka:

K doladění výše prezentovaného modelu zbývá ještě hodně práce. Tak to v dané oblasti teorie je. Z metodologického hlediska je důležité zdůraznit, že do každé oblasti společenské reality se promítá více her, které se svými parametry i svým průběhem vzájemně ovlivňují. "Rozklíčovat" realitu nalezením vhodné posloupnosti těch her, které mají pro vývoj situace rozhodující význam, je úkol velmi složitý, protože k vyjádření různých aspektů se nabízí řada možností. Ale již na tomto stupni "vylaďování" modelu lze z jeho použití udělat řadu důležitých závěrů.