Radimvalencik | TEORIE DNEŠKA: K financování VŠ-13/148

V úterý 5. února jsem uveřejnil podrobný úvod k osmidílné sérii, která vychází z vybrané části práce Jaromíra Tichého na téma "Financování vysokoškolského vzdělání na principu přenesené ceny" předložené k malé obhajobě, celý úvod viz:

radimvalencik.pise.cz/...

Série byla věnována tomu, kde budou muset diskuse začít – australskému systému HECS. Nyní pokračuji další sérií, která je věnována mimořádně zajímavému experimentu – pokusu financovat vysoké školství ve Spojených státech prostřednictvím systému MRU (MyRichUncle, tj. "Můj bohatý strýček").

Doplním jeho text o své poznámky (odliším je výrazně červenou barvou), které považuji z hlediska lepšího pochopení toho, o co jde, za důležité.

Alternativní koncepce financování terciárního vzdělávání vycházející z principu přenesené ceny - teoretický princip MRU – 6. část

Jaromír Tichý

1.1            Rozvoj a úpadek společnosti MyRichUncle

MyRichUncle (MRU Holdings, Inc.) byla uvedena jako číslo 16 mezi Fast Company v roce 2006 "Fast 50."[1]

Fast Company v roce 2006 o MyRichUncle napsala: "Soukromé nedotované studentské půjčky za posledních sedm let každoročně rostly o 27 % a na konci desetiletí jsou na cestě překonat federální půjčky. Více než 60 % studentů si půjčuje na školné a absolvuje s průměrným dluhem 17 600 USD v roce 2004. Ale částka, kterou si každý student může půjčit prostřednictvím federálně garantovaného programu studentských půjček, je omezena a pouze 5 finančních institucí vytváří soukromé půjčky.

Na rozdíl od Sallie Mae - společnost Microsoftu pro soukromé půjčky s portfoliem 11,5 miliardy USD v roce 2004 - se MRU nespoléhá na sankční (a lukrativní) poplatky a pokuty, aby udržely marže. Spoluzakladatelé rok staré firmy Raza Khan, 28 let a Vishal Garg, 28 let, přijali mantru Google: Nebuďte zlí. Jejich vlastní software předpovídá příjmy studentů na základě transkriptů, školy, studijního kurzu a dalších údajů; student obchodu s hvězdnými známkami může dostat 0,25% snížení oproti studentovi keramiky se špatnými záznamy.

Khan a Garg si věří, že mohou snižovat výpadky tím, že znají své dlužníky lépe, ale nabízejí také jedinečná lákadla: Doručí Vám vaše peníze za pět dní (oproti několika týdnům s tradičními věřiteli) nebo sníží úrokovou sazbu, pokud si zvolíte automatické platby. Základní proměnná, roční procentní sazba MRU v lednu 2006 činila 6,38 %, v odvětví téměř nejnižší. Sazby Sallie Mae na srovnatelné úvěry byly mezi 6,67 % a 12,43 %; ostatní soukromé půjčky začínají až 11 %.[2]

"Během několika týdnů od oznámení své činnosti získala společnost MRU úvěr ve výši 165 milionů USD, rozšířitelný až na 300 milionů USD prostřednictvím japonské banky Nomura. V roce 2005 přidala MRU 14 hlavních marketingových partnerů. Výzkumná společnost Wall Streetu, firma Gateway Reports očekává, že úvěrové portfolio MRU bude růst z 30 milionů USD v roce 2005 na 150 milionů USD v roce 2006 a 450 milionů USD v roce 2007. A s nárůstem školného v průměru o 7 %, celé desetiletí by pouze mohlo sledovat tuto trajektorii."[3]

Raza Khan a Vishal Garg, spoluzakladatelé, byli uvedeni jako "Nejlepší mladí podnikatelé v oblasti techniky".[4] MyRichUncle je uvedena v publikaci "Footing the Tuition Bill: The New Student Loan Sector"[5] (Základy školného), publikovaný Frederickem M. Hessem a v publikaci učebnice "Marketing: Real People, Real Choice"[6] od Michael R. Solomon, Greg Marshall a Elnora Stuart.

Dne 9. února 2009 požádala MRU o likvidaci v bankrotu dle kapitoly 7 a pozastavila všechny operace. Společnost obdržela oznámení o zrychlení platby (zesplatnění) od společnosti Longview Marquis Master Fund LP kvůli porušení smlouvy o půjčce. Smlouva vyzvala MRU ke snížení pohledávek o 5 milionů USD do 28. ledna 2009.[7]

K tomu ode mě:

Až příliš stručné a povrchní opakování toho, co už bylo řečeno dříve. Ale určitý přehled o tom, co se událo to dává.

1.2            Kritika MRU

Americký systém MyRichUncle měl nejblíže k funkční přenesené ceně. Vypadal velmi nadějně. Jenže příliš "osvobozoval" absolventy (nedělal je vydíratelnými k poslušnosti, jak to činí systém založený na půjčkách studentům, tak jak ho mj. kritizoval Chomsky). A tak byl (jako akciovka) odkoupen, vytunelován a ve zmrzačené podobě předělán na systém normálních půjček. Byl to typický příklad boje mezi tendencí ke společnosti založené na rovnosti šancí pro nabývání a uplatnění schopností a tendencí k nadvládě pozičního investování, které společnost ekonomicky segreguje a rovnost šancí potlačuje.[8]

K tomu ode mě:

Tady s autorem souhlasím. Za povšimnutí stojí, že jakmile byl dobře promyšlený systém MRU odstartován, začaly se jako houby po deště objevovat systémy financování založené na obyčejných úvěrech. Asi to nebyla náhoda.

Systém MyRichUncle byl soukromým kapitálem tlačen k vyšším kapitálovým výkonům, k dalším výkonným úvěrovým produktům pro zisk svých investorů. Odhalený klientelismus, klamavé praktiky a úplatkářství s počátkem finanční (hypoteční) krize vedly ke kauze "studentského úvěrového skandálu". Systém byl fakticky vytunelován a společnost MRU Holdings, Inc. vyhlásila úpadek.

Tento systém financování terciárního vzdělávání, využívající moderní instrumenty určené pro soukromé financování, vznikal na území USA již od 70. let. Nelze ale považovat princip MRU za budoucnost financování terciárního vzdělávání. Systém sice řeší přístup méně majetných lidí ke špičkovému studiu a vzdělání a výrazně zvyšuje konkurenceschopnost jednotlivých vysokých škol, ale v podmínkách Česka je nepoužitelný. Za tuzemský problém lze označit nevyvinutost českého investičního trhu, protože investice třetí strany do lidského kapitálu je pro naše investiční prostředí novým jevem a pro širší veřejnost zcela nepřijatelná.

K tomu ode mě:

Tady s autorem poněkud nesouhlasím. U nás není potřeba žádný výchozí kapitál. Stačí, když systém bude zaváděn jako motivující základna nad současným financováním vysokého školství z veřejných zdrojů.

Lze zavádět i postupně a plynule – nejdříve s využitím matriky studentů/absolventů "prokřížené" s údaji o odvodech absolventů do systému sociálního pojištění jako alternativu vůči zhoubně působící kapitační platbě. Návazně pak formou odvodu absolventského "succes fee". Lze dělat bez rizik, postupně, přitom tak, aby byly univerzity vzájemnou konkurencí nuceny soutěžit o co nejkvalitnější studenty a přenášet tak motivace i na nižší stupně vzdělání.

Zde máme obrovskou perspektivu. Jenže právě proto to nebude tak jednoduché. S trochou nadsázky lze říci, že chtít po veřejných univerzitách, aby kvalitně učily, je stejně naivní, jako chtít po veřejných médiích, aby pravdivě psala. V obou případech jde o historický střet toho, co se přežilo, s tím, co otevře cestu perspektivnímu vývoji, a v obou případech jde o pochopení toho, o co jde, a to právě s využitím poznání, jehož jsou univerzity dle svého poslání jedním z nejvýznamnějších společenských nositelů a tvůrců.

(Pokračování někdy příště dalším aspektem dané problematiky)