Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Následující pětidílnou serii s akčním závěrem jsem připravoval pro tento seriál o dobré teorii a jako takový jej uveřejňuji. Vzhledem k aktuálnosti jsem ho nezávisle na seriálu uveřejnil již před nekolika málo dny.
Míša Kroh na svém blogu otevřel 5. března nesmírně zajímavé téma: Co je to kapitalismus?
Pokračuji v prezentování a komentování nejvýznamnějších myšlenek, 4. část:
M. Kroh pokračuje:
... kapitalismus začne ustupovat ze scény v okamžiku, kdy jeho přínos pro ostatní, převážně nekapitalistické společenské subsystémy, bude těmito subsystémy na základě poznání objektivních skutečností pociťován jako menší, než dopad negativního působení.
Ve slavné předmluvě k práci "Ke kritice politické ekonomie" to ostatně potvrdil i Marx: "Společenská formace nikdy nezaniká dříve, než se rozvinuly všechny výrobní síly, jimiž poskytuje dost prostoru, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují dříve, než se materiální podmínky jejich existence vylíhly v lůně staré společnosti samé. Proto si lidstvo ukládá jen takové úkoly, které může řešit, neboť při přesnějším zkoumání se vždycky ukáže, že úkol sám vzniká jen tam, kde jsou materiální podmínky k jeho řešení už dány nebo kde jsou alespoň v procesu vznikání." (MARX, K. Předmluva ke "Kritice politické ekonomie", in: MARX, K. – ENGELS, B. Spisy, Sv. 13, s. 37).
K tomu moje poznámka:
Uvedenou pasáž z Marxe také rád cituji. Ještě před tím je i tato pasáž, která se mně také velmi líbí: "Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy nebo — což je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, uvnitř nichž se dosud pohybovaly. Z forem vývoje výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou ekonomické základny dochází pomaleji nebo rychleji k převratu celé ohromné nadstavby. Při zkoumání takových převratů musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v ekonomických výrobních podmínkách, který se dá přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a vybojovávají ho." (Tamtéž)
Jde o to, jak budeme chápat rozvoj materiálních výrobních sil. Zde jsou dvě možnosti:
- Buď jako zvyšování produktivity práce v hlavní oblasti inovačních změn, tj. v průmyslu rozšířeném do všech oblastí přímého kontaktu společnosti s přírodou (tedy i zemědělství, případně kosmonautika) díky novým a ještě novějším i převratnějším technologiím. Pak budeme mít další a další průmyslové revoluce, umělé inteligence, digitální ekonomiky...
- Nebo výše uvedené jako první možnost budeme chápat jen jako zdokonalování technologií, zatím co za skutečný rozvoj materiálních výrobních sil umožněný touto technologickou proměnou průmyslu budeme chápat kvalitativní proměnu samotného základu ekonomiky, kdy se dominantním sektorem stává nový ekonomický sektor, který do té doby existoval jen v primitivních zárodečných formách jako přisluhující přívěsek. Pak máme posloupnost od sběračství k lovu, od lovu k pastevectví, od pastevectví k zemědělství, od zemědělství k průmyslu, od průmyslu k....? (k odvětví produktivních služeb, tj. služeb produkujících lidský kapitál, odvětví zaměřená na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností).
Dávám přednost druhé variantě. Ta nezačíná "uchopením politické moci", revolucí chápanou jako revoluční povstání, ale revolucí v podobě celé epochy převratů, kde "se změnou ekonomické základny dochází pomaleji nebo rychleji k převratu celé ohromné nadstavby". Změnou, která bude mít příbuzné prvky srovnatelné s průmyslovou revolucí, bude však mnohem výraznější.
Zkrátka Marx ve své vizi socialistické revoluce projevil příliš mnoho revoluční netrpělivosti a zpronevěřil se sám sobě. Vše začíná tím, že postupně bude nastupovat nový ekonomický sektor jako dominantní. Bude nositelem výrazně modifikovaných vlastnických vztahů (o tom jsem již psal, především nepůjde o oddělení "práce a kapitálu", ale o zásadní proměny práce i kapitálu). Odvětví produktivních služeb se bude postupně emancipovat pod vlivem vzájemné konkurence a bude do společnosti vnášet větší dynamiku, větší vertikální mobilitu, větší skutečnou (na majetku – a nikoli na okrajových či dokonce perverzních faktorech – nezávislou) rovnost příležitostí.
Bude mít v tomto procesu reálný obsah pojem "levicovost"? Podle mě ano. "levicovost" vždy v historii, když sehrála pozitivní roli, znamenala orientaci na odstraňování historicky se přeživších privilegií.
M. Kroh pokračuje:
Kapitalismus prokázal v historii větší flexibilitu, než si dovedli představit jeho velcí kritici počínaje Marxem a jeho současníky. Když už se zdálo, že má na kahánku, vždy se mu podařilo otevřít nové možnosti rozvoje a tím svést třídní a jiné konflikty do klidného prostředí kompromisů a zapojit do něj i dřívější odpůrce. Ale po pravdě řečeno, vždy mu při této operaci "něco ubylo" a naopak musel přijmout do systému společnosti i "cizorodé" prvky, pro prvotní etapy jeho vývoje nemyslitelné. Prvky, které až se vymaní z kapitalistické dominance, se mohou stát stavebním materiálem budoucí nekapitalistické společnosti.
K tomu moje poznámka:
Ze svého pohledu bych řekl, že díky absenci konkurence v odvětví produktivních služeb držitelé pozic vyrůstajících z oddělení práce a kapitálu, kteří se převtělili do nositelů ekonomické a sociální segregace v podmínkách bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, penetrovali (a to těmi nejperverznějšími ekonomicko-mocenskými strukturami) oblast vzdělání (ale i medií, tvorby a užívání informací, veřejnou správu, kulturu...) a dalších odvětví produktivních služeb. Zvrátili původní emancipační roli těchto oblastí a za cenu hlubokých deformací z ní udělali faktor prohlubování segregace, stabilizace přežívajících pořádků vyvoláváním konfliktů k překrytí upadající povahy moci.
Kam až to dospělo, vidíme dnes. Současně s hlubokou krizí, odhrožením samotného přežití naší civilizace, se probouzí pochopení toho, o co jde, a v některých regionech vytvářejí příznivé podmínky pro odstartování pozitivních koncepčních změn. Ty se neobejdou bez rozšíření obecného povědomí toho, o co jde. A neobejdou se ani bez dobré teorie.
M. Kroh svým poctivým rozborem pojmu kapitálu podstatným způsobem přispěl k tomu, že jsem mohl přesněji než dříve vyjádřit, o co mi jde. Použiju to i na Brněnském semináři 16. března, viz:
V příštím pokračování načrtnu svou představu toho, jak mohou změny, o kterých hovořím, v našich podmínkách reálně proběhnout.
(Pokračování)