TEORIE DNEŠKA: Přesah ekonomické teorie IV/117

Do seriálu o dobré teorii zařazuji článek, který v rámci našeho týmu připravujeme jako prestižní výstup v oblasti základního výzkumu v rámci rozpracování komplexní vize, která zahrnuje identifikování příčin současných problémů a cesty jejich řešení včetně návrhu komplexních reforem. Podrobnější úvod viz první díl:

Barevně (fialovou barvou) odlišuji své poznámky.

https://radimvalencik.pise.cz/6673-teorie-dneska-presah-ekonomicke-teorie-i-114.html

Dobrá teorie musí být srozumitelná. Snažíme se o to a uvítáme všechny podněty k prezentovanému textu.

Ekonomie produktivní spotřeby jako přesah hlavního proudu ekonomické teorie v hlavním směru – 4. část

(Pokračování)

Keynesiánská makroekonomie a teorie strany nabídky: Keynesiánská makroekonomie a její oponentura vycházející v různých vlnách z liberálních pozic výrazně ovlivnily praxi ekonomické regulace státu. Teorie strany nabídky upozorňuje na jeden z velmi významných aspektů souvisejících s ekonomií produktivní spotřeby. Keynesiánská makroekonomie, která vznikla jako reakci na Velkou Depresi ve 30. letech 20. století (Sojka 2010)[1], se snaží najít nástroje regulace a povzbuzení ekonomického růstu tak, aby byly zmírněny hospodářské cykly, respektive aby nedocházelo k devastujícím krizím založených na řetězové reakci útlumu ekonomiky v důsledku spontánního snižování příjmů na základě negativních očekávání vedoucích ke zvýšení úspor. Klíčovým konceptem této teorie je výdajový multiplikátor, který lze využít k vyvolání opačné řetězové reakce založené na opakované přeměně příjmů ve výdaje a výdajů v příjmy. Tímto procesem dochází ke stimulaci agregátní poptávky, která by se svou velikostí měla blížit potenciálnímu produktu. Soudobé keynesiánské přístupy si všímají vlivů, které omezují účinnost výdajového multiplikátoru, a snaží se vytvořit komplexní modely, které by byly oporou pro prognózu vývoje ekonomiky a pro její regulování nástroji, které má k dispozici vláda a centrální banka. V rozlišení spotřeby domácností a investic firem zůstává keynesiánská makroekonomie plně v rámci neoklasické ekonomie. Teorie strany nabídky (Canto, Joines, Laffer 2010)[2] upozorňuje na problémy, které vznikají nadužíváním poptávkové stimulace ekonomiky, a to zejména v souvislosti s podporou setrvačných trendů na úkor inovační adaptace ekonomiky na změny koneckonců přírodních omezení jejího růstu. V návaznosti na to si všímá role technického pokroku, vzdělání, role institucí, apeluje na význam nízké daňové zátěže. Teorie obecně zdůrazňuje, že hospodářský růst je možný jen na základě ekonomických aktivit lidí, zejména podnikatelů, a že pokud jsou těmto aktivitám vytvářeny bariéry, nebude růstu dosahováno. Teorie strany nabídky tak usiluje o odstraňování těchto bariér, přičemž předpokládá, že díky tomuto odstranění se zvýší množství výrobních faktorů – zejména práce a kapitálu, investic a úspor, což povede k zvýšení produkce. I teorie strany nabídky je dobově podmíněna – její počátky reagují na problémy, kterými čelily tržní ekonomiky v 70. letech 20. století a na které keynesiánská, respektive neokeynesiánská ekonomie nebyla schopna odpovědět.

K tomu ode mě:

Přínos teorie strany nabídky se ukáže v nastávajících turbulencích v globální ekonomie. Použití nástrojů keynesiánské stimulace začne selhávat právě proto, že nelze ekonomiku rozjíždět proti bariéře, kterou si sama setrvačným růstem vytváří. V globálním měřítku bude velmi důležité, které ekonomiky budou schopny na změněnou situaci reagovat a vytvořit si prostor pro ekonomický růst na zcela novém základě. Situace, která vznikne, bude patrně hodně drastická. Proto jakýkoli malý posun v chápání toho, o co jde, bude mít významný vliv na to, jak se podaří současné civilizační úskalí překonat.

Teorie veřejné volby: Rozvíjí se v období po druhé světové válce jako reakce na růst státních zásahů a významu vlády v tržních ekonomikách. Obecně zkoumá (Butler 2012)[3]procesy kolektivního rozhodování, tj. rozhodování činěného skupinou nebo v její prospěch. Předmětem teorie veřejné volby je způsob, jakým se tato kolektivní rozhodování realizují. Většinou se tato rozhodnutí týkají způsobu alokace (rozdělení) zdrojů (důchodů, bohatství) ve společnosti. Teorie poukazuje na řadu selhání, ke kterým ve veřejné volbě dochází, tj. zdůrazňuje omezené možnosti nahrazovat nerozvinutost trhu nástroji veřejné volby. Teorie přináší přehled jak obecných příčin neefektivností (ve veřejné volbě lidé nerozhodují o vlastních penězích, rozhodnutí závisí na způsobu rozhodování, někdy i na pořadí hlasování), tak konkrétních projevů (byrokracie, zájmové skupiny, boj o středového voliče, politický cyklus, asymetrie informací rozhodovatelů atd.). Kritický pohled na možnosti veřejné volby byl z hlediska teorie ekonomie produktivní spotřeby důležitý pro překonání určitých iluzí spojených s možnostmi řešení společenských problémů formou přerozdělování na základě veřejné volby.

Neoricardiánství a reprodukční ekonomie: Neoricardiánství a reprodukční ekonomie (např. Sraffa 1975)[4] se v několika modifikacích a několika vlnách pokoušely vrátit do ekonomické teorie reprodukční pohled (pohled založený na neustálém opakování výroby a užití výsledku výroby v dalším výrobním aktu, který neoklasická ekonomie opouští, resp. obětovává tomu, v čem spočívá podstata jejího přístupu. Reprodukční schémata se do hlavního proudu ekonomické teorie nepodařilo vrátit zejména proto, že se žádnému směru nepodařilo zabudovat do nich Schumpeterovu teorii inovací. V souvislosti s pokusy obnovit reprodukční pojetí ekonomie lze zmínit i článek J. Neumanna A Model of General Economic Equilibrium (1945-1946)[5] ve kterém formuluje představu teoretického konceptu, kde jsou všechny statky redukovány na mezistatky., Základem článku byla autorova přednáška v Princetonu v roce 1932. Jedná se o jeden z velmi často citovaných článků, dodnes však z něj nebyly vytěženy všechny myšlenky, které do něj autor vtělil (Napoleoni 1968)[6]. Přestože J. Neumann společně s O. Morgensternem (1944 pp. 617-632)[7] v příloze slavné knihy, která dala vzniknout teorii her, axiomatizovali neoklasickou teorii užitku na základě vlastní teorie preferencí, dává J. Neumann v článku přednost vyjádření všeobecné ekonomické rovnováhy prostřednictvím produkční síly statků v jím navrženém topologickém prostoru, čímž se velmi blíží k pojetí ekonomie produktivní spotřeby, o kterém budeme dále pojednávat.

Teorie lidského kapitálu: tato teorie (např. Becker 1993)[8] se snaží o překonání zastaralého konceptu tří výrobních faktorů (práce, půda, kapitál), který vznikl ještě v dávných dobách klasické ekonomie. Všímá si, že lidský kapitál vzniká investicemi "do člověka", do jeho schopností, podobně jako kapitál vzniká investicemi do půdy, do jejího přetváření, do její přeměny v nástroje a technologie. Teorie lidského kapitálu vznikla na půdě neoklasické ekonomie a nedokázala se vyrovnat s jejím zásadním předpokladem (a omezením), totiž tím, že spotřeba končí užitkem. Pouze dílčím způsobem věnovala pozornost zpětnému vlivu některých forem spotřeby (resp. toho, co se neoklasické ekonomii jeví jako spotřeba) na produkci. Významné jsou Beckerovy myšlenky o roli "představivostního kapitálu" (Becker 1997)[9], kterými konkretizuje způsob mezičasové volby.

Behaviorální ekonomie: Behaviorální ekonomie je část ekonomické teorie, která se rozvíjí cca od počátku 70. let 20. století. Zabývá se (Dhami 2017)[10] dopady sociálních, kognitivních a emocionálních faktorů na ekonomické rozhodování jednotlivců a institucí. Zatímco standardní ekonomie se zaměřuje na důsledky a vnější okolnosti lidského jednání za předpokladu racionality, behaviorální ekonomie zkoumá systematické způsoby lidského rozhodování a jejich vliv na lidské jednání za předpokladu omezené racionality, poukazuje na chyby v lidském myšlení. Dále se zabývá problematikou společenských norem, jak tyto normy ovlivňují lidské jednání. Ke klíčovým tezím Behaviorální ekonomie patří, že jen část našeho jednání se dá vysvětlit rozumově. Mnohdy lidské jednání vychází z emocí a z dalších faktorů. Lidské preference jsou kontextuálně podmíněné. Lidé mají někdy tendenci upřednostňovat současný stav, i když jim v mnoha ohledech nevyhovuje. Výběr varianty závisí na tom, jakým způsobem je prezentována (zda pozitivně, nebo negativně). Jednotlivé varianty jsou porovnávány nikoliv v absolutních hodnotách, ale relativně k endogenním referenčním bodům. Preference rovněž závisí mj. na preferencích ostatních subjektů, lidé berou do úvahy hodnoty jako reciprocita či férovost.

K tomu ode mě:

Behaviorální ekonomie má velký badatelský potenciál, ovšem jen natolik, nakolik v ní převládne snaha po respektování pravidel vědeckého bádání. Její popularita se do značné míry nese na vlně postmoderny. Může být přínosem, pokud bude se vší badatelskou poctivostí zkoumat prožitkové svět člověka z hlediska jeho vlivu na reálné rozhodování, tj. tu oblast, kterou G. Becker nazývá "představivostním kapitálem". Jedná se o oblasti zpřítomňování prožitého při vztahování se k budoucímu (včetně existenciální dimenze). Zde významnou roli hraje i evoluční přístup k identifikování kritických momentů rozhodování člověka v důsledků změn podmínek, které oproti tomu, co se vyvinulo dlouhodobou evolucí, musí reagovat na zcela jiné podmínky dané dynamickým vývojem technologií a společenských institucí.

(Pokračování)