TEORIE DNEŠKA: K financování VŠ-3/89

Čas od času vypuknou diskuse o tom, jak změnit financování vysokého školství, aby se odvrátil proces jeho úpadku. Příčinou úpadku je převládající kapitační způsob platby veřejných vysokých škol (tj. podle počtu hlav), který je vede k honbě za studenty a snižování požadavků na jejich úroveň.

V úterý 5. února jsem uveřejnil podrobný úvod k sérii, která vychází z vybrané části práce Jaromíre Tichého na téma "Financování vysokoškolského vzdělání na principu přenesené ceny" předložené k malé obhajobě. Části, která je věnována tomu, kde budou muset diskuse začít – australskému systému HECS. Doplním jeho text o své poznámky (odliším je výrazně červenou barvou), které považuji z hlediska lepšího pochopení toho, o co jde, za důležité.

Současné koncepce financování terciárního vzdělávání v Austrálii - teoretický princip HECS – 3. část

Jaromír Tichý

Historický vývoj financování terciárního vzdělávání v Austrálii

V roce 1940 Curtinova Labouristická vláda viděla potřebu země zvýšit počet absolventů vysokých škol pro další civilní a vojenský výzkum. Za tímto účelem dramaticky zvýšila počet stipendií, které nabízela na univerzitu, a umožnila ženám požádat o tyto stipendia (předtím byly exkluzivní pro muže). Liberální vláda Menzieseho také podporovala a rozšířila schopnost obyčejných Australanů navštěvovat univerzitu.

V šedesátých letech vláda Menzieseho povzbudila a financovala zakládání nových univerzit, aby uspokojily rostoucí poptávku. Tyto univerzity byly vybudovány v odlehlých předměstích a nabízely speciální výzkumná stipendia, které povzbudily studenty, aby vykonávali postgraduální výzkumné studie.

Mnoho z univerzit, které byly zřízeny v rámci tohoto programu, jsou členy inovačních výzkumných univerzit Austrálie.

V roce 1967 vláda vytvořila kategorii neuniverzitních terciárních institucí, tzv. College of Advanced Education (CAE), která byla financována Společenstvím. Tyto CAE byly snadněji přístupné a levnější než tradiční univerzita a zároveň jejich studenti mohli získat mnoho univerzitních ekvivalentů bakalářských titulů.

Během počátku sedmdesátých let došlo k výraznému posunu, aby se v Austrálii terciární vzdělávání více zpřístupnilo pracujícím a střední třídě Australanů. Whitlamova Labouristická vláda zrušila univerzitní poplatky od 1. ledna 1974. Do poloviny osmdesátých let však existoval konsensus mezi oběma hlavními stranami, že koncept "volného" terciárního vzdělávání v Austrálii byl kvůli rostoucí míře participace neudržitelný.

K tomu ode mě:

Dobrý historický úvod. A teď, v roce 1989 to začíná...

V roce 1989 Hawkeho labouristická vláda postupně zavádí poplatky za vysokoškolské studium. Založila schéma příspěvků na vysokoškolské vzdělávání (HECS - Higher Education Contribution Scheme)[1], které bylo poprvé navrženo profesorem Murray Wellsem a následně vypracováno ekonomem a přednášejícím na australské národní univerzitě Brucem Chapmanem a podpořeno ministrem školství Johnem Dawkinsem (Dawkins Revolution). Podle původního HECS byl všem vysokoškolským studentům účtován poplatek ve výši 1 800 AUD a Commonwealth doplatil zbytek. Ještě v roce 2003 byla část nákladů hrazená studentem asi jen čtvrtina z celkových nákladů na studium. Student mohl odložit platbu této částky HECS (v tom případě se nazýval dluh HECS) a splácet dluh prostřednictvím daňového systému, když příjmy studenta překročí prahovou hodnotu. V rámci těchto reforem vstoupily CAE do univerzitního sektoru. Systém HECS byl přijat oběma federálními politickými stranami a dodnes přežil, ačkoli s řadou změn.

K tomu ode mě:

Účtování "na základě vnímané hodnoty kurzů" je určitý nesystémový krok, který je ovšem dán tím, že závazek studenta/absolventa existoval nikoli vůči příslušné "mateřské" vysoké škole. V námi navrhovaným systému by se výši závazku a tempo jeho splácení v rámci postupně rozvolňující regulace určovala sama vysoká škola.

Od roku 2007 se místa HECS stala známá jako místa podporovaná Commonwealthem (CSP – Commonwealth Supported Places). Student v CSP měl nárok pouze na studium na dobu nejvýše 7 let prezenčně (16 let dálkově) v kurzech CSP. Toto bylo známé jako nárok studenta na učení (SLE – Student´s Learning Entitlement). Po tomto období student musel absolvovat buď postgraduální studium za poplatky, na které bylo možné získat půjčku FEE-HELP (pokud byla dostupná), nebo studovat za plné poplatky. SLE bylo zrušeno od 1. ledna 2012.

Dluh se nazýval dluhem HECS, pokud vzniknul před rokem 2005, zatímco dluh po roce 2005 se nazývá HECS-HELP, který pracuje na stejných zásadách jako HECS. Pokud student dostane půjčku HECS-HELP, vláda Commonwealthu zaplatí částku půjčky přímo poskytovateli vysokoškolského vzdělávání jménem studenta.

Alternativní volbou je FEE-HELP (dříve PELS - Postgraduate Education Loan Scheme), která je poskytována oprávněným studentům jako půjčka na pokrytí svých postgraduálních poplatků. Tato možnost je k dispozici pouze pro postgraduální studenty, kteří se pokoušejí získat způsobilý postgraduální kurz. V roce 2018 je celoživotní limit FEE-HELP 102 392 AUD pro většinu studentů. Pro studenty studující medicínu, zubní lékařství a veterinární vědu je FEE-HELP limit 127 992 AUD.[2]

Před rokem 2012, jestliže student vyčerpal SLE, se mohl zapsat za plný poplatek. Kurzy s plným poplatkem jsou poměrně drahé, protože student musí uhradit celkové náklady, nebo pokud je oprávněn, odložit poplatek na FEE-HELP, což má za následek výrazně větší zadlužení než dluh HECS-HELP pro studentský příspěvek z kurzu podporovaného Commonwealthem. Od 1. ledna 2012 byla SLE zrušena a studenti mohli pokračovat ve studiu na více než 7 let na plný nebo ekvivalentní částečný úvazek v kurzech podporovaných Commonwealthem. Kurzy FEE-HELP jsou k dispozici na postgraduální úrovni (a občas i pro některé vysokoškolské plné poplatky); nicméně nejsou k dispozici v každé instituci nebo v každém kurzu. Jedinou zbývající možností je plné zaplacení předem.

Sleva na dobrovolné splacení dluhu HECS před rokem 2005 se snížila z 15 % na 10 % od 1. ledna 2005.[3]^,[4] Od 1. ledna 2012 byla sleva na dobrovolné splacení snížena na 5 % a byla zcela odstraněna od 1. ledna 2017.[5]

Vláda Howarda v roce 1996 dovolila univerzitám, aby vytvořily plně hrazená místa, na které by mohly účtovat plné poplatky hrazené předem studentům, kteří se nedostali na místo HECS (s výjimkou lékařských titulů). Vláda Howarda v roce 2005 dovolila univerzitám zvýšit poplatky až o 25 %.

K tomu ode mě:

Tady už se přechází od "dolaďování" systému k improvizaci. Teoretické zázemí selhalo. Místo, aby byla zřetelně vidět cesta vpřed, systém začal "flikovat díry". Z toho se můžeme a měli bychom poučit, až se začnou realizovat koncepční komplexní reformy. Australská zkušenost je mimořádně významná. A dík J. Tichému zpřístupněna i našemu čtenáři.

Během mandátu vlády Abbotta se ministr školství Christopher Pyne důsledně snažil o úplnou deregulaci univerzitních poplatků. Návrh Pynea by umožnil univerzitám stanovit vlastní poplatky podle poptávky studentů a zároveň by absolventi, kteří se přestěhovali do zahraničí, začali platit prostřednictvím daňového systému.[6]

Navrhované reformy byly neúspěšné a byly zamítnuty v roce 2015 Senátem. V květnu roku 2016 vláda vydala konzultační dokument australského vysokoškolského vzdělávání týkající se spravedlnosti a špičkové inovace v oblasti inovací a navrhla nový soubor reforem. Balíček reforem byl vydán v květnu 2017 současným ministrem financí Simonem Birminghamem.

Změny ve financování univerzit a HECS byly provedeny jako součást australského federálního rozpočtu 2017-18. V tomto rozpočtu vláda navrhuje "vyvážit” relativní příspěvky studentů a vlády a zvýšit příspěvek studentů k jejich výuce z průměrného zhruba 42 % v roce 2017 na přibližně 46 % v roce 2021. To nastane díky kombinaci zvýšení příspěvků studentů o 7,5 % (1,82 % ročně po dobu čtyř let od roku 2018). Po úplné implementaci v roce 2021 by toto opatření mělo mít za následek zvýšení celkového školného v rozmezí od 2 000 AUD až 3 600 AUD pro čtyřletý kurz. Dále je navrženo zavedení dividendy efektivnosti ve výši 2,5 % v každém z roků 2018 a 2019 na platbách CGS vůči institucím. To znamená, že financování univerzit má být sníženo o 2,5 % ročně. Od roku 2018-2019, bude úroveň příjmů, na které začíná splácení dluhu HELP snížena z 55 874 AUD (se sazbou splácení 4 %) na 42 000 AUD (se sazbou splácení 1 %). Dále by se tyto prahové hodnoty měly nově indexovat podle indexu spotřebitelských cen, původně byly indexovány podle průměrných týdenních příjmů. Toto opatření je v reakci na rostoucí obavy ohledně výše celkového dluhu HELP, a zejména podílu dluhu, který se neočekává splatit. Díky tomuto opatření by se mělo procento nesplacených dluhů HELP snížit.[7]

K tomu ode mě:

Poučení – tam, kde není teoreticky ujasněná cesta vpřed, tam se otevírá prostor pro politické kořistnění. Na teoretických nedodělcích chtějí různé politické síly získat body, výsledkem jsou ztráty na efektivnosti systému. Naštěstí ten australský systém to jakž takž přežil dodnes.

(Pokračování zítra)