TEORIE DNEŠKA: L. Zelinka - role iracionality 3/82

31. leden 2019 | 01.10 |

blog ›

Uveřejňuji třetí část nesmírně zajímavé eseje Ladislava Zelinky. Podrobnější úvod jsem dal v první části, viz:

Vyhnání z ráje aneb o ztrátě schopnosti získávat poznatky iracionálními metodami - 3. část

Ladislav Zelinka

Důsledky povinného náboženství nespočívaly jen v mechanické represi, nýbrž v praktickém vykořenění prapůvodního bilaterálního vztahu: člověk - příroda, zejména výchovou dětí. Proto i v době sekularizace lidské společnosti (kdy represivní funkce oficiálních náboženství pominula) přetrvává představa, že tento vztah není možný, nebo – řečeno jinak – že pokud bychom chtěli používat iracionálních nástrojů poznávání, je to možné jen trilaterálně skrze spiritualitu, víru, resp. náboženství. Tento stav pak přináší paradoxní výsledky.

Lidé nenábožensky založení odmítají iracionální postupy v domnění, že jejich nutnou součástí je víra v nadpřirozeno. Protože v nadpřirozeno nevěří, považují iracionální postupy za nesmyslné. V důsledku toho myslí a rozhodují a jednají pod svým optimem; intuitivně to cítí, avšak neumějí tento neurčitý pocit nespokojenosti identifikovat ani pojmenovat.

Spirituálně založení lidé taktéž předpokládají, že iracionální způsoby poznávání jsou možné, ale jen za pomoci boha a jen skrze něj. Narážejí však na problém, že náboženství je cílově orientováno na řešení jiných otázek, než na získávání každodenně pragmaticky využitelných informací pro praktický život. Jeho silou je víra bez důkazu testem na výsledek. V důsledku toho pociťují tentýž pocit nespokojenosti, jako lidé založení nenábožensky. Norbert Classen v této souvislosti poznamenává (samozřejmě jen směrem ke křesťanské části civilizace) že většina takovýchto lidí si sestaví vlastní náboženství, pozoruhodnou směsici kapitalismu, křesťanství a humanistického vzdělání, ale – a to je jádro věci – šťastné lidi mezi nimi nenachází. To co je dnes nazýváno životem by spíše označil jako prosté přežívání na obrovské hromadě nepotřebných věcí.

Jaké tedy z tohoto provedeného exkurzu plynou závěry?

1. Cílem tohoto zamyšlení nebylo náboženství – ani jeho popis, ani jeho kritika, ani jakýkoli pokus o návod k jeho změnám či naopak konzervaci. Bylo zde zmíněno pouze jako jeden z faktorů, které v zásadě zlikvidovaly lidskou schopnost získávat praktické, pro život potřebné informace iracionálním způsobem. Stejně tak nejde o žádný rychlokurz iracionálních technik poznávání – žádná z nich zde nebyla konkrétně zmíněna ani popsána ani doporučena.

2. Naopak bylo ambicí provedeného zamyšlení poukázat na to, že snaha uchovat a předat technologii iracionálních postupů poznávání (pomocí rituálů) paradoxně vedla k jejich ztrátě a zapomnění. Poněkud to připomíná větu z Krvavého románu J. Váchala: Hrabě X. zešílel z maleb, jimiž jezuité vyzdobili strop jeho ložnice v obavách, aby nezešílel.

3. Ze závěru uvedeného sub 2. lze dovodit, že nealgoritmizovatelné iracionální postupy není nejvhodnější zašpuntovat do lahve rituálu a vhodit je do moře času, nýbrž je uchovávat živé prostřednictvím každodenního, bezprostředního sdílení – pokud to ovšem dějinná situace dovolí. Tedy – přeloženo do češtiny – nevyhrazovat tyto postupy jen na mimořádné příležitosti a pro co nejužší skupinku zasvěcených, nýbrž je používat co nejmasověji a běžně.

4. Pro nenábožensky založené lidi lze formulovat prosté sdělení – iracionální způsoby poznávání světa vůbec nejsou vázány na jakoukoli víru, naopak se s ní vylučují. Některé techniky iracionálního poznávání ještě nebyly zlikvidovány, některé prožívají renesanci, jiné jsou znovu objevovány a ty základní přicházejí na svět stále znovu a znovu s každým nově narozeným dítětem. Vzhledem k tomu, že mají velmi krátkou zpětnou vazbu (efekt se neprojeví až po smrti, na onom světě, ale má sloužit pro naše jednání a rozhodování v reálném čase), lze jejich účinnost, resp. užitečnost, posoudit testem na výsledek bez složitého hodnotícího aparátu. Pokud některý z iracionálních postupů projde testem s kladným výsledkem, je jeho používání prostředkem k obohacení života a jeho lepšímu, moudřejšímu prožití. A nemusí jít o žádné extatické stavy pod vlivem strašlivých rituálů a halucinogenních drog – stačí jen učit se od dětí a nechat se občas vést sny, znameními, intuicí, láskou atd.

5. Pro lidi založené nábožensky je každá rada drahá. Mohou samozřejmě žádat o získání stejných informací prostřednictvím modlitby, ale – ať čtu svaté knihy, jak čtu – bohové těmito praktickými, každodenními radami či skutky, šetří jako šafránem. Ono to asi ani jinak nejde – stačí jen si přečíst příslušné pasáže Křtu svatého Vladimíra od K. H. Borovského. Anebo by mohli z trilaterálního modelu přejít na bilaterální. To by je ale mohlo zviklat ve víře a to bych rozhodně nechtěl.

Dvě poznámky na závěr:

- pro šťouraly: pozorný čtenář si zajisté povšiml, že celé zamyšlení je neseno po ose člověk – vnější svět, ale je zcela pominuta osa poznávání sebe sama, bez které se žádná solidnější práce s obdobnou tématikou neobejde. Vynechal jsem ji úmyslně, protože cílem bylo dospět k závěrům ohledně iracionálních způsobů poznávání co nejstručněji. Pokud bych sem zahrnul i sféru iracionálních způsobů poznávání sebe sama, text by nakynul do neuvěřitelných rozměrů, ale závěry by byly stejné,

- pro ještě větší šťouraly: "Hic Rhodos, hic salta" aneb a co ty, který nám vše tak vysvětluješ a radíš, co máme dělat, jestlipak ty používáš iracionální způsoby poznávání? Používám. Za prvé - v řadě případů se nechám inspirovat znameními nebo vnitřním hlasem a konám nebo se rozhodnu tak, že to mé okolí zcela spontánně považuje za očividnou blbost. Následně se ukáže, že šlo o to nejoptimálnější, co se v dané chvíli dalo učinit nebo rozhodnout. Už se pro to vžil terminus technicus "geniální Zelinkova chyba". Za druhé - ohlédnu-li se zpátky svým životem, vidím v něm několik klíčových křižovatek, výhybek, které zásadním způsobem předurčily směr mého dalšího života na řadu let. Ani jedna z nich nebyla výsledkem pečlivé předchozí analýzy a sofistikovaného rozhodnutí, ale spíše produktem mnohdy až neuvěřitelných náhod a shod okolností. A za třetí – pro odlehčení – dají se tak kupř. hledat houby. Samozřejmě, že tam, kde to znám, chodím na místa, o kterých vím, že v zemi je ukryto příslušné mycelium a jen se dívám, zda vyhnalo nad zem plodnice nebo ne. Ale tam, kde to neznám, hledám podle znamení. Pravda, test na výsledek je v tomto případě nejednoznačný. Jak by řekl starý indián ve filmu "Malý velký muž": "Na tomhle kouzlu je nejzajímavější, že někdy funguje a někdy vůbec ne".

V Praze dne 7.12.2008 Ing. Ladislav Zelinka, Ph.D.

Použitá literatura:

Bible svatá, CEPF 7019-15M-043X-

Borovský, Karel Havlíček, Křest svatého Vladimíra, ISBN 80-7108-031-4

Classen, Norbert, Vědění Toltéků, ISBN 80-7207-517-9 (str. 146 a 179)

Eliade, Mircea, Schamanismus und archaische Ekstasetechnik, Frankfurt a/M 1975 (str. 449)

Eliade, Mircea, Dějiny náboženského myšlení, Praha 1997

Giri, Dr. svámí Gítánanda, Jóga krok za krokem, ISBN 80-86179-38-9 (str. 126)

Husserl, Edmund, Die Idee der Phänomenologie, den Haag 1950 (str. 17)

Jung, Carl Gustav, Dynamik des Unbewußten, Zürich 1967 (str. 395)

Korán, ISBN 80-207-0444-2

Miltner, Vladimír PhDr., Malá encyklopedie buddhismu, ISBN 80-7277-111-6 (str. 7)

Profantovi, Martin a Naďa, Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, ISBN 80-7277-011-X

Schuster, Meinhard, Wolkenhaupt auf der Rottanne (str. 142)

Váchal, Josef, Krvavý román, Paseka 1990

von Franz, Maria Luisa, Der Individuationsprozeß (str. 161)

Moje závěrečná poznámka k eseji L. Zelinky:

V návaznosti na předešlou charakteristiku základního konceptu racionality je vhodné ještě trochu podrobněji charakterizovat strukturu pojmového poznání z hlediska komunikace.

1. Platí, že základní postup poznání je odhalení možnosti přesahu stávajícího poznání (moment invence, moment odhalení skrytých předpokladů) a naplnění tohoto přesahu obsahem (interpretace, porozumění tomu, co příslušný přesah znamená).

2. Je to cesta od toho, že považujeme za samozřejmost platnost nějakého tvrzení typu "A je B" k odhalení možnosti, že za určitých podmínek může platit "A je ne-B", kdy si dovedeme představit, co znamená "ne-B" a současně vymezíme jak podmínky, za kterých platí "A je B", tak i podmínky, za kterých platí "A je ne-B". Formálně lze výše uvedené vyjádřit například takto: C(A=B)-C(A=B), kde C a jeho doplněk C jsou rozlišující podmínky.

3. Pojmová určení založena na odhalování přesahu a vymezení podmínek platnosti původního tvrzení a jeho přesahu se v hlavě každého z nás složitě větví, aniž bychom o tom měli přímou evidenci, v některých případech si ji ani nedokážeme dostatečně přesně učinit. Protože pojmy, z nichž se tvrzení sestávají, vytvářejí ucelený systém, chápeme je každý více či méně odlišně, což způsobuje řadu problémů při komunikaci.

4. Problém je navíc v tom, že obecně platí: Každý určitý jev je projevem souvislostí mezi jinými jevy a každá souvislost mezi jevy se projevuje jako určitý jev. Tak například i souvislost mezi A=B a A=B, kterou vyjadřujeme rozlišením podmínek jako C(A=B)-C(A=B) se projevuje jako určitý jev, který můžeme rovněž vyjádřit určitým pojmem.

Z výše uvedeného vyplývá několik praktických závěrů:

- Pokud si chceme při komunikaci rozumět, je dobré se zaměřit na klíčové pojmy a formou komunikace se dobrat větší shory při jejich obsahu.

- Není to jednoduché, protože v některých případech předpokládá shodné pojetí nějakého pojmu určitý podstatný přesah stávajícího poznání, který jednomu z účastníků diskuse může činit určité problémy (nedokáže si tento přesah představit).

- V tom případě je na druhém účastníku diskuse, aby identifikoval zdroj komunikačních potíží a příslušný přesah naplnil srozumitelným obsahem.

- Velká část lidí si neuvědomuje to, že každý určitý jev je projevem souvislostí mezi jinými jevy a každá souvislost mezi jevy se projevuje jako určitý jev; v důsledku toho považuje pojmy za "nálepky", kterými označuje určité entity, což ztěžuje práci s pojmy.

- Ve schopnosti přesahu i v umění chápat jevy jako projevy souvislostí mezi jinými jevy a identifikovat jevy, které jsou projevem souvislostí mezi jevy, se lze procvičit, k tomu je vhodné číst práce myslitelů, kteří takto uměli s pojmy pracovat (dnes velmi zanedbané).

- Určitý typ lidí v důsledku řady příčin má v hlavě bloky vůči přesahům v určitých směrech (jsou vůči příslušným přesahům zapouzdření) a nejsou schopni ani vnímat argumenty, které by jim napomohly příslušný přesah učinit – je to určitá forma dušení invalidity, která se obtížně léčí.

Zpět na hlavní stranu blogu