TEORIE DNEŠKA: Ohlasy (význam vize) 2/58

K článku "TEORIE DNEŠKA: Práce = kompas i kotva" jsem dostal několik ohlasů, které stojí za zveřejnění a které mě inspirovaly k úvaze o významu prokomunikovaného jádra srozumitelné, realistické a perspektivní vize, kterou zveřejním v návaznosti na ohlasy

Zde je další ohlas (tentokrát z FB):

Peter Škoda:

Radime, chválím snahu pokračovat v článcích podobného druhu, jaké publikuješ. Přebral jsem již některé tvé pojmy do svého slovníku. Tak např. slouhové slouhů bezkonkurenčně vystihují mnohé situace. K P. Sirůčkovi bych ještě dodal, že podobnou úvahu na téma práce, vydal Norbert Blúhm, někdejší německý ministr práce. (Kniha: Ehrliche Arbeit. Ein Angriff auf den Finanzkapitalismus und seine Raffgier), který ještě navíc poukazuje na současné trendy získávání peněz finančními operacemi. Na toto téma se v mainstreamu moc nehovoří. I ta myšlenka nutnosti podložit revoluci, spíše řečeno změny, řádnou teorií, je opodstatněná. Představa, že nějaký účastník protestních akcí (třeba význačný herec) na Václaváku, nebo Staromáku, vezme prapor a vytáhne včele demonstrujících na hrad, aby tak zahájil novou éru společnosti, je směšná. On i ten posmívaný Vladimír Iljič, než to spustil, měl promyšleno, co dál. Všeobecně rozšířený názor, že vzal od Naděždy čepici a císařovy marky a šel vystřelit na zimní palác je, pochopitelně, hrubé neporozumnění. Každý podrobnější a zasvěcený rozbor k dané situaci je přínosem. A jsme opět u Sirůčka. Takové rozbory se nechají dělat jen poctivou prací a ne nějakým blabla vyprodukovanými slouhy slouhů. Mnoho štěsti v novém roce.

K tomu moje úvaha:

Jsem přesvědčen, že doba ke vzniku prokomunikovaného jádra vize vymezené ve výše uvedeném smyslu (viz předcházející díl seriálu) povede. Pro začátek stačí, když se někdo pokusí stručně formulovat, v čem se shodujeme a v čem se lišíme, a to nejlépe v návaznosti na některé z tradičních prestižních diskusních fór, které se letos budou konat.

Intelektuálně vybavených, kriticky myslích, vzájemně se znajících a vzájemně se uznávajících lidí, kteří by k tomu mohli dát potřebný prvotní impuls je u nás dost.

Konkrétním cílem musí být to, aby se z prokomunikovaného jádra vize stal memplex, který bude dostatečně "nakažlivý" či "virulentní", aby se mohl začít šířit v komunikačním prostoru. Základem by měla být zdařilá akce, záznam jejího průběhu, vymezení prokomunikovaného i diskuse k prokomunikovanému.

Motivující může být i zásadní ideová převaha. Konkrétní příklad. Senátor Pavel Fišer (nezávislý, předseda bezpečnostního výboru!) uvedl v jedné z televizních debat: "Zítra bychom se mohli probudit v zemi, která už nám nebude moc patřit. Z hlediska informačních technologií, z hlediska zabezpečení soukromí, z hlediska zabezpečení našich strategických sítí bychom najednou zjistili, že se o nás rozhoduje jinde."
Napsal jsem k tomu podrobný komentář, viz: https://radimvalencik.pise.cz/6508-ad-bis-senator-p-fiser-se-jeste-neprobudil.html

Nejde o to, že se "Senátor P. Fišer ještě neprobudil", jak jsem dal do názvu článku, ale že senátor Fišer už nepatří ani sám sobě. Co mám na mysli? Jakmile někdo začne nekriticky přebírat a adorovat politiku dvojího metru založenou na představě, že převaha disponibilní moci umožňuje prakticky cokoli, kohokoli a za cokoli označit za viníka a či nepřítele a trestat ho, jakmile se kdokoli stává sám šiřitelem memplexů, které jsou na silové politice demonstrativního uplatňování dvojího metru založeny, fatálně z toho zhloupne. Zapouzdří se, ztratí schopnost uvažovat v alternativách, vidět problémy z nadhledu tak, aby byly zřejmé jejich příčiny atd... Především však takový člověk přestane patřit sám sobě, jeho rozhodování je podřízeno moci, nad kterou nemá kontrolu, dokonce si tento fatální stav vyprazdňování vlastního já ani neuvědomuje.

To je osud vše těch, kteří chtějí dělat kariéru na přisluhování současné globální moci.

To je ovšem současně obrovská příležitost pro každého normálního člověka. Může se sám, na vlastní zkušenosti přesvědčit o tom, že má morální i racionální převahu a doslova si to "vychutnat". "Vzory", které se mu nabízejí, například "nejmocnější muž EU", k tomu normálního člověka svým chováním i svými návrhy, které se snaží prosazovat, přímo vybízejí.