TEORIE DNEŠKA: Práce = kompas i kotva/43

Pavel Sirůček: Levici chybí kompas i kotva. Tady je – normálním lidem a práci čest!

(S mými poznámkami)

Profesor Pavel Sirůček napsal pro časopis Marathon obsáhlé pojednání s výše uvedeným názvem, které patří k jednomu z nejlepších intelektuálních výkonů v naší (a patrně nejen naší) teoretické literatuře věnované reflexi současné doby. Považuji za vhodné, aby se s ním seznámila co nejširší veřejnost. Současně jsem si dovolil doprovodit prezentaci svými poznámkami, které považuji za důležité pro to, aby myšlenky, které jsou v pojednání P. Sirůčka, byly plně využity. Současná společenská realita je totiž natolik složité, že to nejdůležitější vyvstane v jasnějších konturách teprve tehdy, když se na ni podíváme z více úhlů. Pro snazší orientaci text P. Sirůčka barevně odlišuji od svého černobílého.

3. část

A ti odvážnější připomínají, že se stále zřetelněji prokazuje, že celý koncept 4IR – se všemi projekty 4.0 – je prázdným marketingovým pojmem a v neposlední řadě vítaná záminka k přerozdělování a výhodným kšeftům pro vyvolené. Už i naivní Američané si začínají uvědomovat, že Facebook opravdu není žádnou náhradou normálních lidských vztahů, nýbrž obrovský komerční experiment a výnosný kšeft, který má rozpoznávat jejich chování.[1] I to, že auta opravdu nemohu magicky řídit sama sebe. A během pár let zaručeně nebudou (hlavně ve městech) plně samořiditelná auta dominovat segmentu dopravy. Už i mnozí dospívající, považovaní za horlivě fanatické uživatele sociálních sítí, si od těchto nezřídka dopřávají oddychový čas. Digitální detox se šíří nejenom mezi mladými. Opadá i nadšení z přístrojů pro augmentovanou realitu,[2] které měly nahradit mobily a počítače. Světem přestávat lomcovat kryptoměnová horečka, splaskává bublina bitcoinu a bitcoinová revoluce se odkládá na neurčito. Lidé přestávají být pobláznění samozvanými experty a nechávají se již dále manipulovat vidinou rychlého zbohatnutí. K čemuž přispívá chaos v kryptoměnách i snahy vlád tyto regulovat. Kryptoměny měly převrátit starý analogový svět, ale i tato komodita se ukázala bytostně závislá na tržní logice.

Taktéž se ukazuje, že ani nový svět blockchainu nevedl k vymření bank, jak bombasticky hlásaly titulky. Dokola trapně omílaná prefabrikovaná hesla o tzv. znalostní ekonomice cudně zamlčují, že za tuto bývá nezřídka považováno, když úplně každému namažeme maturitu i vysokoškolský diplom, bez ohledu na jeho schopnosti a úsilí. Opadá i počáteční "hippies nadšení" ze sdílené ekonomiky. Ukazuje se, že všechno rozhodně nebude všech, jak se mnozí slaboduše domnívali. Stále zřetelněji se rýsuje, že jde až v první řadě o brutální ekonomický diktát. Popularita sdílení je přitom založena na vyhýbání se daním a nízkých nákladech díky obcházení regulí a na svaté víře investorů. Velmi významnou roli v tzv. nové ekonomice 4.0 hraje čím dál zřetelnější parazitování, namátkou např. na autorských právech. Sociální sítě jako symbol doby už zřetelně začínají ztrácet své charisma v Evropě i Americe. Google, YouTube, Facebook či Twitter směrnice o nakládání s autorskými právy na internetu mohou postihnout silně, díky závislosti jejich příjmů na internetové reklamě. Slábne i důvěra ohledně portálu Amazon, kterému jsou prověřovány finance, a může přijít o lukrativní kontrakty s Pentagonem. Apple bude muset v USA začít platit daně za zahraničních příjmů atd. atd.

Odklon investorů je tak dnes patrný nejenom u kryptoměn, ale i u technologií. Technologičtí dominátoři jsou ovšem mocní a jejich zisky stále astronomické. Tudíž sice nemusí dojít přímo k dramatickým otřesům na burzách,[3] ovšem největší boom technologických iluzí je pravděpodobně už za námi. Investoři začínají střízlivět z nemístného techno-optimismu a nevěří již v převratné technologické změny v blízké budoucnosti. Stále zřetelněji se přitom rýsuje i strašák vyspělému světu v podobě dlouhodobého zpomalení růstu – hrozba sekulární stagnace, kdy k negativním trendům náleží i zpomalení růstu produktivity. Což příliš nekoresponduje s jásavými slogany 4.0. Obstojí vždy a všude standardní argument, že dopady fundamentálních technologických změn, resp. "obecně použitelných technologií" (jako nástup počítačů od 80. let) se odrazí v produktivitě až za delší dobu? A tedy, že plný užitek se dostaví až s časovým odstupem. ICT se přitom ale šířily rychleji, nežli např. využití energie páry a zrychlování vývoje taktéž náleží k tradičním pokrokářským argumentům ...

Mediálně a marketingově pečlivě hýčkané trendy typu módního vychvalování IoT nebo naprosto nesoudného (a často přímo šíleného) sci-fi fantazírování ohledně AI vytváří dojem, že jakási převratná a dramatická revoluce skutečně probíhá. Makroekonomická čísla např. o vývoji produktivity, a to i ve světle nové sekulární stagnace, ovšem mnohdy vypovídají o něčem jiném. Upozorňováno varovně bývá i na chaotizaci vývoje, kdy za jeden z možných signálů přicházejícího konce digitálního kapitalismu by mohl být považován snad i nástup "éry žlutých vest" ... Celý evropský projekt se může velmi rychle zhroutit jako kostičky domina. Nezmizel ani hospodářský cyklus, i když je i díky státnímu intervencionismu deformovaný a modifikovaný, kdy přicházejí též krize vytvářené samotnými státy. Už několik let sílí přitom varování před další ekonomickou i finanční krizí, přesněji novou vlnou stále neukončené a nevyřešené Velké recese. Která v současnosti připomíná zlověstně vyčkávající spící sopku. Připomínáno varovně bývá, že finanční systém je v dnes globálně zadlužený více, nežli byl dříve. Jiní predikují, že kapitalismus možná už brzy smete dokonce superkrize, mající být "matkou všech krizí".[4] Co nastane pak?[5] Socialismus nebo barbarství?[6]

Před odpovědnou a autentickou levicí 21. století stojí důležitější historické výzvy nežli 4.0 papouškování prefabrikovaných frází o "výjimečné době", "zásadní existenční výzvě", "civilizační proměně", "diskontinuitě vývoje" etc. etc. Anebo ohledně tolik, tolik zprofanované"změně myšlení" (bůhví kolikáté už v pořadí). A úkoly mnohem důležitější, nežli poslušné poklonkování a panáčkování před umělým bůžkem 4IR. 4IR není žádnou průmyslovou revolucí a s úspěchem lze zpochybňovat i udávané číslo čtyři. Což ovšem neznamená, že technologie jsou nedůležité. Naopak. Jen zachovejme střízlivost a navraťme se ke zdravému selskému rozumu i obyčejným kupeckým počtům. Při strategických úvahách o důležitosti procesů 4.0 z hlediska specifik naší ekonomiky (a souvisejících tuzemských reakcí typu Průmyslu 4.0) se, v neposlední řadě, nebojme položit otázku, zda je role "kooperujícího partnera",[7] kterým se – podle oficiálních dokumentů – má ČR stát, opravdu dostatečně ambiciózní? Proč jenom lopotně zachycovat německé trendy 4IR, resp. i4.0 a pořád pouze jenom "držet stopu" a pasivně přicmrndávat? Nebyly by na místě spíše úvahy a projekty 5.0 či 6.0, kde bychom mohly stát v některých aspektech i v čele a trendy nejenom fatalisticky přijímat, nýbrž také aktivně spoluvytvářet?[8] ČR by si měla najít průmyslovou aktivitu, ve které bude mít tendence opravdu excelovat. Co kosmický průmysl? Či superstrategické suroviny (uran, lithium, wolfram, grafit, fluorit, zlato)? Leč nejen těžit, nýbrž i zpracovávat a průmyslově využívat – a to bez zahraničních pijavic. Nepřeceňujme se, nicméně ani zbytečně nepodceňujme. I malý chytrý David dovede leckdy Goliáše potrápit i překvapit ...

Moje poznámky:

- Nejdříve jedna drobná: Myslím, že ČR má velmi dobrou pozici v oblasti nanotechnologií, nanorobotů apod. Slovy básníka (Wolkera): "Stanu se menším a ještě menším,

až budu nejmenším na celém světě." – To je cesta ke splnění těch největších cílů.

- Nyní poznámka zásadní. 4IR, i4,0, AI atd. – to jsou jen technologické změny v rámci prostoru, který uvolnila průmyslová revoluce (v tom se skepsí P. Sirůčka plně souhlasím), tou hlavní změnou, která je nezbytná, která změní charakter ekonomického růstu a otevře pro ekonomiku nový, v podstatě neomezený růstový prostor, je změna srovnatelná s průmyslovou revolucí, či přesněji změna ještě výraznější: Přechod těžiště ekonomiky do nově rodícího se sektoru – odvětví produktivních služeb. Pro komplex reforem, které jsou pro expandování tohoto sektoru nezbytné, máme právě u nás, ve středounijním prostoru, mimořádně vhodné podmínky. V dalších pokračováních se k tomu dostanu podrobněji. Nyní jen předznamenám, že pro pochopení možností, které se v této oblasti otevírají, je nutné překonat určité stereotypy myšlení.

(Pokračování)