TEORIE DNEŠKA: Práce = kompas i kotva/42

Pavel Sirůček: Levici chybí kompas i kotva. Tady je – normálním lidem a práci čest!

(S mými poznámkami)

Profesor Pavel Sirůček napsal pro časopis Marathon obsáhlé pojednání s výše uvedeným názvem, které patří k jednomu z nejlepších intelektuálních výkonů v naší (a patrně nejen naší) teoretické literatuře věnované reflexi současné doby. Považuji za vhodné, aby se s ním seznámila co nejširší veřejnost. Současně jsem si dovolil doprovodit prezentaci svými poznámkami, které považuji za důležité pro to, aby myšlenky, které jsou v pojednání P. Sirůčka, byly plně využity. Současná společenská realita je totiž natolik složité, že to nejdůležitější vyvstane v jasnějších konturách teprve tehdy, když se na ni podíváme z více úhlů. Pro snazší orientaci text P. Sirůčka barevně odlišuji od svého černobílého.

2. část

Obdobně jako tzv. nová ekonomika 90. let i 4IR bývá interpretována jako přírodní nevyhnutelnost, které se musíme s pokorou přizpůsobovat a sami se proměňovat. Obdobně jako v 90. letech jsou inovace (a konkurenceschopnost) nezpochybnitelnými a posvátnými božstvy v duchu kultu neustálé změny (interpretovaného jako automatické žádoucí Dobro) a nové technologie pouze báječné a vše řešící. Média mají o čem psát i prostince snít, politici (a Evropa)[1] mají konečně optimistickou vizi a akademici snadněji získávají granty a projekty. Původně německý marketingový produkt je veleúspěšný v tom, že připoutal pozornost médií, politiků, veřejnosti i akademické a výzkumné sféry. Vzniká nespočet strategií, projektů, iniciativ, prognóz i pokusů o teoretická zobecnění, která často nejsou ničím jiným, nežli technooptimistickým fantazírováním či neumětelským blábolením. Celý koncept 4IR má stále význam především v rovině propagandistické a psychologické. Opravdu zažíváme éru úžasného pokroku a bezprecedentního kvalitativního zlomu? Realita na to zatím příliš nevypadá. Placení aktivisté 4.0 i neplacení "užiteční idioti" však hystericky dokola skandují, že dramatické proměny přijdou rychle, resp. že už jsou tady. Jakoby mávnutím kouzelného proutku mají prý být roboti již brzy levnější a dostupní úplně všem. Celý humbuk 4.0 je přitom podmíněn spíše tlakem ze strany výrobců nových technologií nežli reálnou poptávkou.

Spotřebitelům je již několik dekád vtloukáno do hlavy nejenom to, že moderní technologie typu iPhone jsou "cool" a, že se bez nich nikdo nemůže obejít. K tomu jsou přesvědčováni, že koupí technologických vychytávek společností jako Microsoft, Google, Apple či Tesla činí Dobro. Přidávají se totiž k pokrokářsky uvědomělým spotřebitelům, podporujícím odpovědný přístup k životnímu prostředí, boj proti klimatickým, změnám, feminismus, genderismus, multikulturalismus i práva diskriminovaných menšin a další liberální globální "Dobra". Také držení kryptoměn (slangově "hodlování") bývá vnímáno jako součást hlubší ideologie.

Přehlížet proto nelze tlaky mocných globálních hráčů, včetně právě producentů technologií či dalších digitálních gigantů, které se snaží poptávku, tj. člověka převychovat k obrazu (a především zisku) svému. Údajně revoluční dopady (staro)nových technologií bývají záměrně a nesoudně zveličovány. Příkladem je boom AI, neboť tato začíná fungovat na jednodušších procesech. Na složitějších úrovních však zůstane ještě velmi dlouho výrazně limitována. Nebude to jednoduché technologicky a navíc jde o problém komplexní – vize nahrazení většiny lidské práce bez proměn struktur celé společnosti vedou k její destrukci a zániku.

Nicméně dnes již i oficiální hlasy občas nesměle špitnou, že u 4IR zřejmě nepůjde o žádnou převratnou a dramatickou revoluci, nýbrž o postupnou a dlouhodobou evoluci (u AI, strojového učení, kryptoměn nebo autonomních vozidel etc.).

Moje poznámky:

Je despekt k 4.0, AI apod. oprávněný? Podle mě ano. Stačí, když pochopíme, co je to lidská práce a v čem je její nositel nenahraditelný. Mám na mysli skutečná lidská práce jako všeobecně zprostředkující schopnost, která je svou povahou výrazně odlišná od strojové, digitalizované, umělé či jak ji nazvat. Dovolím si zde trochu zacitovat Marxe, jeho pojetí podstaty práce a toho, co nazývá všeobecnou prací. Později se k tomu vrátím ve více kontextech.

K. Marx ve svém hlavním díle Kapitálu (1. díl) definuje práci takto:

"Práce je především proces, probíhající mezi člověkem a přírodou, proces, v němž člověk svou vlastní činností zprostředkovává, reguluje a kontroluje výměnu látek mezi sebou a přírodou. Vystupuje proti přírodní látce samé jako přírodní síla. Aby si přivlastnil přírodní látku v určité formě vhodné pro svůj vlastní život, uvádí do pohybu přírodní síly, které patří k jeho tělu —paže i nohy, hlavu i prsty. Tím, že tímto pohybem působí na vnější přírodu a mění ji, mění zároveň svou vlastní přirozenost. Rozvíjí schopnosti, které v ní dřímají, a hru těchto sil podrobuje své vlastní moci." (s. 101)

Viz: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1867/kapital/Kapital1.pdf

Návazně definuje pracovní prostředek:

"Pracovní prostředek je věc nebo komplex věcí, které dělník vsunuje mezi sebe a pracovní předmět a které mu slouží jako vodič jeho působení na tento předmět. Používá mechanických, fysikálních chemických vlastností věcí, aby jim dal v souhlase se svým účelem působit jako nástroji své moci." (s. 102)

Viz: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1867/kapital/Kapital1.pdf

Velmi významná je poznámka pod čarou, ve které se odvolává na Hegela:

"Rozum je stejně lstivý, jako mocný. Lest spočívá vůbec ve zprostředkující činnosti, která, nutíc předměty působit na sebe navzájem podle své povahy a vzájemně se opracovávat, aniž se do tohoto procesu bezprostředně vměšuje, přesto uskutečňuje jen svůj účel. - (Hegel: "Encyklopädie". První díl. "Die Logik", Berlín 1840, str. 382.)"

V "Rukopisech ´Gründrisse´" napsaných jako přípravná práce ke Kapitálu podrobně rozebírá skutečně lidskou práci, tu o kterou jde a kterou nazývá všeobecnou prací. Uvedu dva delší citáty, které si zaslouží pozornost:

"V potu tváře pracovati budeš! – tak znělo Jehovovo prokletí, kterým stihl Adama. A tak A. Smith chápe práci jako prokletí. "Klid" vystupuje u něho jako adekvátní stav, totožný se "svobodou" a "štěstím". Zdá se, že A. Smith je dalek poznání, že individuum má "za normálního stavu svého zdraví, síly, výkonnosti, obratnosti, zručnosti" i potřebu normálního dílu práce a překonání klidu. Sama míra práce se tu samozřejmě jeví jako daná zvnějška totiž cílem, jehož má být dosaženo a překážkami, které musí být prací překonány, aby se ho dosáhlo. Stejně tak nemá A. Smith ani tušení o tom, že právě toto překonávání překážek samo o sobě je uskutečňováním svobody – a že dále vnější cíle ztrácejí zdání pouze vnější přírodní nutnosti a stávají se cíli, které si individuum teprve samo klade – tedy jsou kladeny jako sebeuskutečnění, zpředmětnění subjektu, a proto jako reálná svoboda, jejímž projevem je právě práce. Smith má samozřejmě pravdu v tom, že v historických formách práce, jako práce otrocká, nevolnická a námezdní, se práce vždy jeví jako něco odporného, jako práce vnucená zvnějška, a že se naproti ní pracovní nečinnost jeví jako "svoboda a štěstí". Dá se mluvit o dvou aspektech: o této protikladné práci – a, což s tím souvisí, o práci, která si ještě nevytvořila subjektivní a objektivní podmínky (nebo také, ve srovnání s pastýřským atd. stavem, která je ztratila) proto, aby se práce stala přitažlivou, aby byla sebeuskutečněním individua, což vůbec neznamená, že by byla pouhým povyražením, pouhou zábavou, jak to opravdu s naivností hodnou grizetky chápe Fourier. Skutečně svobodná práce, jako např. činnost hudebního skladatele, je současně zatraceně vážná záležitost nejintenzívnější vypětí. Práce v materiální výrobě může nabýt této povahy jen tím, že 1. je dán její společenský charakter, 2. že je to práce vědeckého charakteru a současně všeobecná práce, že to není úsilí člověka jako určitým způsobem vycvičené přírodní síly, nýbrž jako subjektu, který se ve výrobním procesu nejeví v čistě přírodní, přirozeně vzniklé formě, nýbrž jako činnost řídící všechny přírodní síly." (s. 106-107)

Viz: https://www.kmbe.cz/rukopisy_grundrisse_2.pdf

"Ale tou měrou, jak se rozvíjí velký průmysl, se vytváření skutečného bohatství stává méně závislým na pracovní době a na množství vynaložené práce než na síle činitelů, kteří se v průběhu pracovní doby uvádějí do pohybu a kteří sami zase – jejich síla a působivost – nemají žádný vztah k bezprostřední pracovní době, kterou stojí jejich výroba, nýbrž závisejí spíše na všeobecném stavu vědy a na pokroku techniky, čili na aplikaci této vědy ve výrobě. (Rozvoj této vědy, zvláště přírodovědy a s ní i všech ostatních, sám opět odpovídá rozvoji materiální výroby.) Zemědělství např. se stává pouhou aplikací vědy o materiální látkové výměně, o tom, jak ji regulovat co nejvýhodněji pro celý společenský organismus. Skutečné bohatství se naopak projevuje – a to ukazuje velký průmysl – jednak v obrovském nepoměru mezi vynaloženou pracovní dobou a jejím produktem, jednak v kvalitativním nepoměru mezi prací redukovanou na čirou abstrakci a mohutností výrobního procesu, na nějž dozírá. Práce se už tolik nejeví jako uzavřená do výrobního procesu, nýbrž člověk je ve vztahu k výrobnímu procesu samému spíše dozorcem a regulátorem. (To, co platí o strojích, platí rovněž o kombinaci lidských činností a rozvoji lidských styků.) Teď už nevsouvá dělník mezi sebe a objekt jako mezičlánek modifikovaný přírodní předmět; nyní jako prostředníka mezi sebe a neorganickou přírodu, jíž se zmocňuje, vkládá přírodní proces, který přeměňuje v průmyslový. Ocitá se vedle výrobního procesu, místo aby byl jeho hlavním činitelem.V této proměně se jako hlavní pilíř výroby a bohatství nejeví ani bezprostřední práce, kterou vykonává sám Člověk, ani doba, po kterou pracuje, nýbrž osvojování jeho vlastní všeobecné produktivní síly, jeho pochopení přírody a její ovládnutí díky jeho jsoucnu jako společenského organismu – jedním slovem rozvoj společenského individua...Svobodný rozvoj individualit, a tedy nikoli redukce nutné pracovní doby za účelem kladení nadpráce, ale vůbec redukce nutné práce společnosti na minimum, a tomu pak odpovídá umělecké, vědecké atd. vzdělávání individuí díky času, který se pro všechny uvolnil, a díky prostředkům, které byly vytvořeny... Bohatství není velení nad dobou nadpráce (reálné bohatství), "nýbrž volný čas pro každé individua celou společnost vedle času vynaloženého v bezprostřední výrobě"... Příroda nestaví stroje, lokomotivy, železnice, elektrické telegrafy, samočinné spřádací stroje atd. Ty jsou produktem lidského úsilí; přírodní materiál přeměněný v orgány lidské vůle <vládnoucí> nad přírodou čili orgány jejího uplatňování v přírodě. Jsou to lidskou rukou vytvořené orgány lidského mozku; zpředmětněná síla vědění. Rozvoj fixního kapitálu ukazuje, do jaké míry se všeobecné lidské vědění, poznání, stalo bezprostřední výrobní silou, se podmínky společenského životního procesu samého dostaly pod kontrolu všeobecného rozumu a v souladu s ním se přetvořily. Do jaké míry jsou společenské výrobní síly produkovány nejen ve formě vědění, nýbrž jako bezprostřední orgány společenské praxe, reálného životního procesu." (s. 153-154)

Viz: https://www.kmbe.cz/rukopisy_grundrisse_2.pdf

(Pokračování)