TEORIE DNEŠKA: EPS – Diskuse/37

Do seriálu o ekonomii produktivní spotřeby zařazuji diskusi na základě ohlasů, které jsem k danému tématu dostal. Na některé budu průběžně reagovat, přitom tak, abych eliminoval některá nedorozumění, která mohla vzniknout příliš stručným vyjádřením příslušného problému. Tak je tomu i v tomto případě, kdy budu reagovat na připomínky J. Červenky:

Naprostá eliminace vlastnictví?

Jako tzv. "investování do pozice" lze chápat jako jakoukoliv snahu o ochranu majetku a své pozice, která je však přirozená. I Buddha říká, že dobrý hospodář svůj majetek chrání proti loupežníkům i proti králi. Je celá řada legálních aktivit, které mohou být chápány jako investování do pozice (patenty, povinná členství /cechovní systém/, certifikáty, licence atp.), zejména pokud jsou povinné, soudní spory (kdo na to nemá, raději se vzdá nebo alespoň ztratí drahocenný čas), regulace (např. podmínka tzv. kvalifikovaného investora na jednu stranu chrání před rizikem, na druhou stranu omezuje přístup k výnosnějším investicím těch, kdo nejsou dostatečně bohatí) a našlo by se mnoho dalších. Dovedeme-li tuto diskuzi do absurdity, potom je i vlastnění majetku formou investování do pozice. Již jenom zavést komisaře, kteří budou hodnotit, zda by tento majetek někoho jiného nebyl schopen být využit lépe a tím přispět ke společnému blahu!

K tomu:

Vůbec nejde o to dovést polaritu investování do schopností : investování do pozice do nějaké absurdity. Existuje spousta přechodných forem. I okázalá spotřeba má signalizační význam (že si ji dotyčný může dovolit a že ho je třeba brát vážně).

Právě proto je nutný dobrý model, který umožní polaritu rozlišit v nejrůznějších kontextech. Monografie nabízí jeden z prvních modelů, možná úplně první, který fenomén pozičního investování popisuje. Budu rád, když dá někdo lepší model. Poziční investování existuje a jde o to, zda v přijatelných formách nebo v podobě politiky dělových člunů, které jsou zárukou "svobodného obchodu". Především však neplatí výrok, že "jako tzv. ´investování do pozice´ (tak, jak je prezentováno v monografii) lze chápat jako jakoukoliv snahu o ochranu majetku". Nikde tam nenajdete to, co by k takovému podezření vedlo. Všude se hovoří jen o případu přeměny majetkové výhody ve výsadu diskriminující někoho druhého. Tento fenomén existuje, lze ho identifikovat a modelovat.

Pozitivní efekt bohatství

Uvědomme si, že bohatství má též svoji pozitivní stránku. I to "investování do pozice" formou exkluzivní spotřeby vytváří příležitosti pro celou řadu lidí.

K tomu:

To nepochybně. Tak jako zbrojní výroba také zaměstnává spoustu lidí. Ale ne vždy těch, kteří jsou pak vyrobenými zbraněmi masakrováni. 

Kdo rozhoduje o tom, co je společenský přínos?

Při snaze o společenské maximum budeme vždy narážet na subjektivitu hodnocení situace a myšlenka "společenského maxima" vede k potřebě mít nějakého "objektivního" arbitra. Již z principu tento arbitr bude člověk, tudíž jeho pohled bude také ovlivněný názory, zkušenostmi určitého druhu, očekáváním a vlastními zájmy, které povedou k více či méně subjektivním a ovlivněným hodnocením.

K tomu:

Naprosto souhlasím, ale po pravdě řečeno nevím, jak to souvisí s monografií. Tam se s něčím takovým nepolemizuje.

Negativní dopady prosazování "společenského dobra"

Při střetu s některou negativní realitou celá řada lidí cítí potřebu pomáhat a zajistit "dobro" pro méně úspěšné či znevýhodněné nebo jenom méně šťastné (někteří nezapomenou zahrnout i sebe). Bohužel při komplexnosti světa, ekonomických a společenských procesů však mnohé zdánlivé "dobro" je zlem, když už ne pro všechny, tak pro jinou skupinu obyvatel. (Popisuje: Bastiat, F. (1848) Co je a co není vidět). Navíc dopady toho negativního se mnohdy projeví až po čase a přičtou se na vrub jiným vlivům. Z toho hlediska je veškeré "pomáhání" v ekonomii, které jde za rámec vymáhání dodržování pravidel, nebezpečné. Proto prosazování "společenského maxima" mě budí obavy a jsem ostražitý.

K tomu:

Totéž co k předešlému. Naprosto souhlasím, ale po pravdě řečeno nevím, jak to souvisí s monografií. Tam se s něčím takovým nepolemizuje.

Potřeba volného trhu

Plně souhlasím s tím, že efektivní trhy jsou významné. Jejich největším ohrožením je propojení politiky/státní správy a businessu, neboť to je jediný způsob, jak pro vybrané opravdu vyhradit pozice a ostatní vyloučit. Regulace, které mají "pomoci trhu" (eliminovat "tržní selhání" formou "znevýhodňování silnějšího") vedou často k dalším nespravedlnostem. Zajímavý úhel pohledu přináší Taleb (Taleb, Nassim Nicholas. Skin in the Game: Hidden Asymmetries in Daily Life) s konceptem zodpovědnosti. Je velmi snadné a korumpující, pokud někdo může rozhodovat bez zodpovědnosti za výsledky. Regulace by měla směřovat výhradně k zajištění zodpovědnosti a vyváženosti výnosů/rizika.

K tomu:

Tady si zjevně rozumíme. Proto má smysl věnovat pozornost HCC, tedy těm kontraktům týkajících se investování do lidského kapitálu.

(Pokračování dalším příspěvkem)