TEORIE DNEŠKA: EPS – Diskuse/36

Do seriálu o ekonomii produktivní spotřeby zařazuji diskusi na základě ohlasů, které jsem k danému tématu dostal. Na některé budu průběžně reagovat, přitom tak, abych eliminoval některá nedorozumění, která mohla vzniknout příliš stručným vyjádřením příslušného problému. Tak je tomu i v tomto případě, kdy budu reagovat na připomínky J. Červenky:

Záměna užitek za výnos (x současná hodnota budoucích příjmů?)

Toto zjednodušení je v mnoha ohledech zavádějící, neboť pomíjí nefinanční příjmy. Takto může být odmítnuta dohoda, která zahrnuje zkušenost, přístup na nové trhy, reference atp. Pokud se použije "současná hodnota budoucích příjmů" tak ji reálně bude schopen zhodnotit pouze zkušený "hráč". Celá záležitost bude mimořádně závislá na subjektivním zhodnocení situace.

K tomu:

Chce to o trochu více skutečného ekonomického myšlení:

1. Každé vyhodnocení téměř každé ekonomické situace je podstatným způsobem "mimořádně závislé na subjektivním zhodnocení situace". Očekávané efekty zpravidla odhadujeme prostřednictvím našeho prožitkového mechanismu. Ten je ovšem fylogeneticky (z hlediska deseti tisíciletého vývoje lidského druhu) i ontogeneticky (z hlediska desítek let vývoje jednotlivce) kalibrován tak, že funguje poměrně dobře, resp. dostatečně. Od toho tu je, resp. právě proto jsme jím vybaveni.

2. Tzv. "nefinanční příjmy" (image, společenské postavení, známosti, pověst, psychické či fyzické zdraví...) se prakticky vždy bezprostředně nebo zprostředkovaně mění subjektivně odhadnutelným způsobem ve finanční. Lidská psychika tady funguje poměrně dobře. A je na to kalibrována.

3. "Záměna" užitku za výnos (tj. pohled na prožitkový mechanismus jako na nikoli cílový, ale rozhodovací) má dvojí velmi pozitivní přínos:

- Odstraňuje rozpory teorie preferencí (dost zásadní, navíc matematické povahy).

- Otevírá prostor pro identifikování možností větší míry kooperace tím, že převádí podstatnou část úloh typu (S, d) Nashova vyjednávacího problému do podoby her typu "vodní problém s kompenzacemi (water problem game)": O užitek jako prožitek se nelze dělit, o budoucí příjem ano.

4. V námitkách typu, jak je obtížné odhadnout budoucí příjmy prostřednictvím našeho prožitkového mechanismu, se skrývá absurdita: A odhadnout budoucí prožitky dokážeme? – Tj. jde o porovnání různých přístupů k vyjádření reality. Ekonomie produktivní spotřeby zjednodušuje a zpřesňuje model rozhodování jednotlivce podobně jako je takovým efektivním zjednodušením přechod od geocentrické a heliocentrické soustavě.

Pouze jeden faktor vyjednávací síly

Výnosy či finanční prostředky jsou sice významným, ale pouze jedním elementem komplexní vyjednávací síly. Dělat nějaké podstatné závěry o výsledcích vyjednávání jen na základě tohoto faktoru je omezující, zejména tím, že odvádí pozornost od možností, jak na tuto situaci reagovat. Spíše to zní poněkud poraženecky a může být chápáno jako důvod k pasivitě. Historie nás učí, že vhodná strategie dokáže vyvážit i velký silový nepoměr! To platí také pro vyjednávání, kde lze vybírat takové situace a partnery, kde bude vzájemný přínos dostatečnou motivací.

K tomu:

Nedělejme z toho guláš. Samozřejmě, že v realitě tomu tak je. Teorie je tu právě od toho, aby vytvářela modely, které jsou založeny na předpokladu "jinak neměnných" či předem definovaných podmínek. Máme-li model, ve kterém analyzujeme nějaký typ vyjednávací síly, pak máme na mysli to, že záměrně neuvažujeme rozdílnou schopnost hráčů vybrat vhodnou strategii. Pokud se budeme zabývat problematikou různé schopnosti hráčů vybrat nejvhodnější strategii, pak je to úplně jiná úloha. Argumentovat tím, že vše je komplexní (samozřejmě) a proto nelze použít teorii (blbost), to je naprosto stejné, jako když se řekne: Vše je komplexní, a proto žádná teorie nemá smysl.

(Ne)Dokonalé informace

Model předpokládá dokonalé informace, tzn. zřejmé určení toho, jaké má kdo příležitosti, kolik mohou vynést a jak se rozdělí. Ve skutečnosti je problém většiny lidí identifikovat alespoň některé své příležitosti natož aby je dokázali aktivně vytvářet. A pokud již nějaké investiční příležitosti vidí, potom je buď nedokáží zrealizovat, nebo dokonce se ve strachu z rizika o to ani nepokusí. Vzhledem k tomu, že i výnos z příležitosti je pouze předpokládaný, závisející na subjektivně hodnocených faktech, potom objektivně dosažitelné "společenské maximum" je spíše jen idea. Hezká, ale nebezpečná.

K tomu:

To bychom museli odmítnout veškerou dosavadní ekonomickou teorii a označit myšlenku, že budeme vycházet z předpokladu racionality člověka za "hezkou, ale nebezpečnou". Naštěstí takto uvažuje málokdo. Teorie postupuje tak, že nejdříve vytvoří model založený na předpokladu racionality člověka (tak jako Zemi v modelech Sluneční soustavy považujeme za hmotný bod a později za dokonalou kouli), pak návazně zkoumáme různá omezení racionality a modely postupně konkretizujeme (například tak, že se zabýváme výše zmíněným problémem omezení schopnosti výběru optimální strategie, podobně jako můžeme zkoumat Zemi i podrobněji, například s uvážením toho, že má plynný obal atd.).

(Pokračování)