TEORIE DNEŠKA: EPS – Diskuse/35

Do seriálu o ekonomii produktivní spotřeby zařazuji diskusi na základě ohlasů, které jsem k danému tématu dostal. Zde je další výhrada od Michaela Kroha:

"Budoucí přínosy z produktivních služeb nelze přesně spočítat, protože je tam příliš mnoho proměnných (nejistot), a proto žádný soukromý subjekt (banky apod.) na ně nepůjčí. Koupit si je mohou jen bohatí, kteří si to riziko mohou dovolit. Je to ordinalistická teorie užitku (viz příslušné učebnice). Proto to riziko musíš přenést na stát. Ale pro něj to má vysoké transakční náklady, a tudíž je jednodušší plošná podpora v rámci finančních možností. Právě neatraktivnost pro soukromý kapitál spolu s potřebností produktivních služeb si bude postupně vynucovat rostoucí intervenci státu, včetně rozšiřování veřejného sektoru. Takový závěr jsem v Tvých příspěvcích (zatím - ještě 3 zbývají, naděje umírá poslední) nenašel, i když z nich zcela logicky vyplývá. Pokud ano, rád se budu mýlit - v zájmu věci. Tvoje úvahy jdou, jak je chápu, ale opačným směrem - k individualizaci a banalitám, z nichž jednu jsem popsal v předchozím komentáři (když se budeš dobře a pilně učit, budeš se mít pravděpodobně - nikoli s jistotou - lépe, než když strávíš studium vytloukáním diskoték a vináren - maximalizace užitku v Tvém podání)."

Viz (včetně dalších připomínek M. Kroha): https://radimvalencik.pise.cz/6456-teorie-dneska-eps-diskuse-31.html

V předcházejícím pokračování jsem avizoval, že se k této otázce dostanu. Jde o to, aby reformy využívající zdokonalování HCC vytvářely lepší motivační prostředí, nebo jde o to, aby se co nejvíce vybralo a přerozdělilo?

Tvrdím, že pokud se nepodaří vytvořit přímou (přerozdělováním nezprostředkovanou) vazbu mezi ekonomickými efekty, které ten či onen poskytovatel té či oné konkrétní produktivní služby vytváří a které se projevují zpětným působením (vzděláním, péčí o zdraví apod. nabývaných a uchovaných) schopností člověka na ekonomiku, nedojde ke zrození sektoru produktivních služeb jako dominantního ekonomického sektoru. Nedojde k té změna v charakteru ekonomiky, o kterou tu běží. Nedojde k otevření prostoru pro ekonomický růst, které je podmíněno i změnou charakteru ekonomického růstu.

Proč? Protože přerozdělování z pozice státu dusí inovační aktivitu. Plní stejnou konzervující roli, jakou mělo cechovní podvázání řemesel. Přínos inovací se projeví pouze v konkurenčním soutěžení. Bez něj nelze ekonomické přínosy ocenit. Ty se musí projevit samy, jako zdroje, které v konkurenčním tržním prostředí ten či onen ekonomický subjekt (poskytovatel produktivních služeb) získá, a to právě na základě kontraktů, které se týkají výnosů z investic do lidského kapitálu (HCC).

Tzv. Wagnerů zákon, podle kterého je absolutní i procentuální nárůst veřejně financovaných aktivit státu nezbytný, je krok mimo. Ale to by bylo na jinou diskusi.

Zde je třeba spíše připomenout zkušenost z toho, proč socialistická ekonomika, jejímž hlavním problémem bylo centralizované ("plánovité") přerozdělování investičních zdrojů, fatálně zaostala. Prostě proto, že v oblasti investičních statků nefungoval trh – jako zdroj informací i jako zdroj motivací. A nepomohla žádná Státní plánovací komise. Přitom to nebylo lidmi, kteří tam seděli. Drtivá většina z nich byla kvalifikovaná, vysoce inteligentní a výkonná, poctivá... Ale bez zpětné a přímé vazby ekonomických efektů, o které se firma či jiný produkující ekonomický subjekt zaslouží, na tvorbu zdrojů tohoto subjektu, na možnosti jeho prosazování se v konkurenčním prostředí, to prostě nejde. Kdo si to myslí, je odsouzen k romantickému snění o tom, že se to jednou podaří. V době, kdy hledáme funkční alternativu k současnému systému, kdy hledáme cestu k vytvoření mnohem efektivnější ekonomiky, než je současný systém, je takové snění sice pohodlné, ale nezodpovědné.

Vím, že někteří na toto nebudou slyšet, ale s tím nic nenadělám. Snad některým přece jen trochu pomohu, když připomenu "slušovický zázrak". Ten se odehrál z jednoduchého důvodu. U zemědělských družstev zpětná vazba mezi jimi dosahovanými ekonomickými efekty a tvorbou investičních zdrojů existovala. Stačilo, aby zemědělské družstvo překročilo práh administrativních omezení a začalo vyvíjet aktivity v oblasti průmyslu, a byli jsme svědky ekonomické expanze, která se v rigidním systému skutečně zdála být zázrakem.

A na námitku, že potřebné formy HCC nelze vytvořit tak, aby fungovaly (a aniž by třeba bylo nutné něco počítat) lze odpovědět jediným způsobem: Tady jsou a není důvod, proč by nefungovaly. To je například náš návrh plně uzavřené a plně zásluhové postgraduální nadstavby penzijního systému.

(Pokračování dalším tématem)