Do seriálu o ekonomii produktivní spotřeby zařazuji diskusi na základě ohlasů, které jsem k danému tématu dostal. Na některé budu průběžně reagovat, přitom tak, abych eliminoval některá nedorozumění, která mohla vzniknout příliš stručným vyjádřením příslušného problému. Tak je tomu i v tomto případě, kdy budu reagovat na připomínku M. Kroha:
"HCC je neoliberální koncept vzniklý v době, kdy se chicagští ekonomové snažili všechno zprivatizovat. Nezmění na tom nic, ani když to opentlíš několika větami z Marxe. Jejich teorie jsou už dávno překonané a Nobelovy ceny Švédské národní banky dostávají jejich kritici."
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/6456-teorie-dneska-eps-diskuse-31.html
Předně – uvítal bych větší konkrétnost: Kdo a jak překonal koncept HCC a jaký koncept HCC? V uvedených otázkách bychom se přece jen měli držet určitých zásad odborné diskuse.
Nyní podrobně tak, aby bylo srozumitelné i laické veřejnosti:
HCC = Human Capital Contract = smlouva týkající se lidského kapitálu. V teorii je požívána vždy (jako terminus technikus) v souvislosti s financováním investic do lidského kapitálu. Jde o takové pojetí smlouvy, kdy investor (ten, kdo poskytne investiční prostředky k nabývání či uchování lidského kapitálu jiné osoby) se může nějakým (smluvně podchyceným) způsobem podílet na výnosech z této investice.
Uzavření smlouvy o investicích do lidského kapitálu může mít různé formy:
0pt;font-family:"Times New Roman",serif">- Zvykovou založenou na spontánně vzniklých a uznávaných normách.
- Individuální právní formu.
- Hromadnou formu upravenou zákonem.
HCC existovaly od nepaměti a budou existovat v různých podobách v jakýchkoli společenských poměrech. Zčásti se vyvíjejí spontánně, zčásti jejich vývoj může pozitivně či negativně ovlivnit stát.
Typickým příkladem spontánně vzniklé smlouvy o investování do lidského kapitálu bylo pořízení, vychování a umožnění společenského uplatnění dětí v rodinách, kde byly rodiče odkázány ve stáří na pomoc ze strany svých potomků. Oproti investici do lidského kapitálu svých potomků měly rodiče zvykově a uznávanými normami zajištěnu péči na stáří. – Tento systém byl později oslaben tím, že zajištění na stáří se stalo součástí sociální politiky státu. Tento příklad mj. ukazuje, jak jsou jednotlivé součástí systému sociálního investování a sociálního pojištění (jejichž hlavními prvky jsou financování vzdělání, zdravotní péče a penzí) provázány.
Typickým příkladem individuální právně upravené formy HCC je kdysi hojně a dosud často využívaný způsob financování vyššího či postgraduálního vzdělání (vysoké školy v určitém oboru, speciální manažerské kurzy apod.) oproti závazku zůstat ve firmě po určitou dobu a svými výkony zajistit návratnost investice.
Pokud jde o hromadnou formu HCC upravenou zákonem, najdeme je prakticky všude. Stát z veřejných zdrojů investuje do vzdělání či zdraví v rámci systémů sociálního investování a sociálního pojištění s tím, že se mu vyšší vzdělanost a lepší zdraví obyvatelstva vrátí v podobě daňových výnosů. V případě financování vysokého školství se v některých zemích s různými výsledky zkoušela individualizace HCC, například poměrně úspěšný systém HECS v Austrálii, který funguje již tři desetiletí. (Právě v tuto dobu dokončil jeden z mých doktorandů práci na téma financování vysokého školství ve světě k malé obhajobě, kde poměrně komplexně a kriticky hodnotí stávající stav různých přístupů k individualizaci HCC v dané oblasti.)
HCC tedy tvoří provázaný komplex, mají velmi různou podobu, vyvíjejí se zčásti spontánně, zčásti jejich vývoj může být ovlivněn soukromými či státními aktivitami, zčásti má jejich vývoj formu spontánní reakce na zásahy státu či soukromých subjektů do již existujícího komplexu HCC. Ukazuje se, že nedostatečně připravené zavádění HCC bez respektování celého kontextu vztahů v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění, nemusí přinést dostatečné efekty.
Současně se však ukazuje, že systémy sociálního investování a sociálního pojištění se mohou stát neefektivními a neudržitelnými, pokud v nich nejsou dostatečně rozvinuty prvky motivující zúčastněné subjekty zejména k následujícímu:
- Kvalitnějšímu vzdělání z hlediska dlouhodobé uplatnitelnosti lidského kapitálu na profesních trzích.
- Kvalitní péči z hlediska dlouhodobého uchování uplatnitelného lidského kapitálu.
- Nabývání a uchování lidského kapitálu jeho nositelem (tj. vzdělávání se, volba profesní dráhy se zohledněním významu získávaných zkušeností pro budoucí uplatnění, sebepéče o zdraví a zdravý životní styl).
Ekonomie produktivní spotřeby se snaží vyvíjet teoretické nástroje, které umožňují identifikovat efekty nabývání a uchování lidského kapitálu (rozvoje a uchování schopností člověka), na základě toho pak vytipovat oblasti, v nichž lze zvýšit motivační roli HCC, prostřednictvím kterých je daná oblast financována. U nás v ČR má tento přístup dlouhodobou tradici (kromě R. Richty jako klasika si osobně velmi cením přínosu Y. Streckové při prokázání role "odvětví rozvoje člověka", jak nazvala oblast, ve které dochází k rozvoji a uchování lidských schopností).
Potud k určitému upřesnění toho, co to vlastně HCC jsou. Nemyslím, že by bylo potřeba otevírat diskusi na téma, zda jde o to, aby reformy využívající zdokonalování HCC vytvářely lepší motivační prostředí, nebo zda jde o to, aby se co nejvíce vybralo a přerozdělilo. Nebo je potřeba tuto diskusi otevřít? - Pro jistotu této otázce budu věnovat další pokračování.
(Pokračování dalším příspěvkem)