TEORIE DNEŠKA: EPS – Diskuse/33

Do seriálu o ekonomii produktivní spotřeby zařazuji diskusi na základě ohlasů, které jsem k danému tématu dostal. Zde jsou výhrady od Jana Červenky k problematice rozlišení investování do rozvoje schopností a do společenské pozice):

Model investování do pozice tak, jak je uvedený v monografii, je z mého hlediska příliš zjednodušený a tím i zavádějící nástroj pro vyvozování jakýchkoliv společenských závěrů. Přičemž nejde ani tak o to, co je uvedeno, jako spíše o to, k čemu uvedené úvahy navádějí a zda model skutečně vede k popsaným závěrům.

Záměna užitek za výnos (či současnou hodnotu budoucích příjmů?)

Toto zjednodušení je v mnoha ohledech zavádějící, neboť pomíjí nefinanční příjmy. Takto může být odmítnuta dohoda, která zahrnuje zkušenost, přístup na nové trhy, reference atp. Pokud se použije "současná hodnota budoucích příjmů" tak ji reálně bude schopen zhodnotit pouze zkušený "hráč". Celá záležitost bude mimořádně závislá na subjektivním zhodnocení situace.

Pouze jeden faktor vyjednávací síly

Výnosy či finanční prostředky jsou sice významným, ale pouze jedním elementem komplexní vyjednávací síly. Dělat nějaké podstatné závěry o výsledcích vyjednávání jen na základě tohoto faktoru je omezující, zejména tím, že odvádí pozornost od možností, jak na tuto situaci reagovat. Spíše to zní poněkud poraženecky a může být chápáno jako důvod k pasivitě.

Historie nás učí, že vhodná strategie dokáže vyvážit i velký silový nepoměr! To platí také pro vyjednávání, kde lze vybírat takové situace a partnery, kde bude vzájemný přínos dostatečnou motivací.

Naprostá eliminace vlastnictví? 

Jako tzv. "Investování do pozice" lze chápat jako jakoukoliv snahu o ochranu majetku a své pozice, která je však přirozená. I Buddha říká, že dobrý hospodář svůj majetek chrání proti loupežníkům i proti králi. Je celá řada legálních aktivit, které mohou být chápány jako investování do pozice (patenty, povinná členství /cechovní systém/, certifikáty, licence atp., zejména pokud jsou povinné, soudní spory (kdo na to nemá, raději se vzdá nebo alespoň ztratí drahocenný čas), regulace (např. podmínka tzv. kvalifikovaného investora na jednu stranu chrání před rizikem, na druhou stranu omezuje přístup k výnosnějším investicím těch, kdo nejsou dostatečně bohatí) a našlo by se mnoho dalších. Dovedeme-li tuto diskuzi do absurdity, potom je i vlastnění majetku formou investování do pozice. Již jenom zavést komisaře, kteří budou hodnotit, zda by tento majetek někoho jiného nebyl schopen být využit lépe a tím přispět ke společnému blahu! 

Pozitivní efekt bohatství

Uvědomme si, že bohatství má též svoji pozitivní stránku. I to "investování do pozice" formou exkluzivní spotřeby vytváří příležitosti pro celou řadu lidí.

(Ne)Dokonalé informace

Model předpokládá dokonalé informace, tzn. zřejmé určení toho, jaké má kdo příležitosti, kolik mohou vynést a jak se rozdělí. Ve skutečnosti je problém většiny lidí identifikovat alespoň některé své příležitosti natož aby je dokázali aktivně vytvářet. A pokud již nějaké investiční příležitosti vidí, potom je buď nedokáží zrealizovat, nebo dokonce se ve strachu z rizika o to ani nepokusí. Vzhledem k tomu, že i výnos z příležitosti je pouze předpokládaný, závisející na subjektivně hodnocených faktech, potom objektivně dosažitelné "společenské maximum" je spíše jen idea. Hezká, ale nebezpečná.

Kdo rozhoduje o tom, co je společenský přínos?

Při snaze o společenské maximum budeme vždy narážet na subjektivitu hodnocení situace a myšlenka "společenského maxima" vede k potřebě mít nějakého "objektivního" arbitra. Již z principu tento arbitr bude člověk, tudíž jeho pohled bude také ovlivněný názory, zkušenostmi určitého druhu, očekáváním a vlastními zájmy, které povedou k více či méně subjektivním a ovlivněným hodnocením.

Negativní dopady prosazování "společenského dobra"

Při střetu s některou negativní realitou celá řada lidí cítí potřebu pomáhat a zajistit "dobro" pro méně úspěšné či znevýhodněné nebo jenom méně šťastné (někteří nezapomenou zahrnout i sebe). Bohužel při komplexnosti světa, ekonomických a společenských procesů však mnohé zdánlivé "dobro" je zlem, když už ne pro všechny, tak pro jinou skupinu obyvatel. (Popisuje: Bastiat, F. (1848) Co je a co není vidět). Navíc dopady toho negativního se mnohdy projeví až po čase a přičtou se na vrub jiným vlivům. Z toho hlediska je veškeré "pomáhání" v ekonomii, které jde za rámec vymáhání dodržování pravidel, nebezpečné. Proto prosazování "společenského maxima" mě budí obavy a jsem ostražitý.

Potřeba volného trhu

Plně souhlasím s tím, že efektivní trhy jsou významné. Jejich největším ohrožením je propojení politiky/státní správy a businessu, neboť to je jediný způsob, jak pro vybrané opravdu vyhradit pozice a ostatní vyloučit. Regulace, které mají "pomoci trhu" (eliminovat "tržní selhání" formou "znevýhodňování silnějšího") vedou často k dalším nespravedlnostem. Zajímavý úhel pohledu přináší Taleb (Taleb, Nassim Nicholas. Skin in the Game: Hidden Asymmetries in Daily Life) s konceptem zodpovědnosti. Je velmi snadné a korumpující, pokud někdo může rozhodovat bez zodpovědnosti za výsledky. Regulace by měla směřovat výhradně k zajištění zodpovědnosti a vyváženosti výnosů/rizika.

Vzdělání, aktivita, "fail forward"

Dalším problémem je školství a atmosféra ve společnosti, které vychovává k zaměstnanosti (najdi si práci!). To, co je důležité pro dlouhodobý úspěch (dle mého názoru) je schopnost svoji vyjednávací sílu kombinací znalostí a zkušeností. Akademické vzdělání nestačí, pokud není prověřeno praxí. U hledání a vytváření investičních příležitostí to platí dvojnásob. Líbí se mi koncept "fail forward", který říká, že neúspěch je cenná zkušenost a důležitý objev, kudy nejít (např. Edison a žárovka). Tady myslím, že má vzdělávání velkou mezeru.

(Pokračování dalším příspěvkem)