Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Do seriálu o vizi zařazuji dva navazující důležité články, které jsem uveřejnil v době konání velmi zdařilého semináře v Poslanecké sněmovně. Jsou dobrou přípravou úterý 19. června, kdy DISKUZNĺ KLUB nezávislé platformy od 17 do 20 hodin v restauraci hotelu "Mars " (Praha 10-Vršovice, Kubánské náměstí 1333/6) naváže na diskusi "Nacházíme se na rozcestí! Co dál...?":
31. června se pod záštitou poslance Jiřího Kobzy (SPD) ve Sněmovně konal seminář "Ekonomická filosofie pro 21. století", na kterém se sešla velmi zajímavá sestava vystupujících.
Seminář zahájil Mgr. Jiří Kobza – poslanec Parlamentu ČR za hnutí SPD, po něm s úvodním slovem vystoupil Tomio Okamura, místopředseda Poslanecké sněmovny, následovali PhDr. Petr Hampl, PhD. – sociolog, Doc. Ing. Miroslav Ševčík – děkan Národohospodářské fakulty VŠE, Doc. Ing. Marek Loužek, PhD. - ekonom, VŠE, PhDr. Jiří Hejlek – filosof, manažer, Ing. Et Ing. Jan Skopeček – poslanec PS PČR, ekonom, PhDr. Josef Skála – filosof, Ing. Hynek Beran - energetický expert, CIIRC ČVUT, Ing. Hana Lipovská – ekonomka, Masarykova univerzita, Institut Václava Klause, Prof. PhDr. Oskar Krejčí, CSc. – politolog, ředitel Institutu globálních studií UJAK.
Sestava pestrá, nicméně všechny řečníky spojovalo několik obecných myšlenek, které se pokusím shrnout takto:
1. Ať se nám to líbí či nikoli, problémy se hromadí a gradují, a to nejen v naší zemi, čekají nás poměrně výrazné společenské turbulence.
2. Jedním z problémů je, že pro orientaci v současné složité a patrně i přelomové době nemáme dostatečnou oporu ve společenských vědách; ty selhávají přinejmenším v tom smyslu, že mainstream společenských věd se snaží problémy nevidět, ignoruje je a uzavírá se do "svých" schémat hodnocení svých výstupů.
3. Tváří v tvář narůstajícím problémům nelze nevidět, že selhává i současné vedení EU, které se již dříve dopustilo řady zásadních chyb, nepoučilo se z nich a pokračování stávajících trendů vyšší administrativní centralizace EU bez pochopení současných problémů se stává jedním z největších rizik.
Ať už vystupující zdůrazňovali význam národních zájmů, liberálních principů, konzervativních hodnot včetně křesťanství, globální rizika, myšlenku pokroku apod. shodli se přinejmenším v chuti vzájemně komunikovat, "tomografovat" z pozice různých názorů současnou realitu a hledat společně přijatelnou rámcovou vizi orientovanou na strategické chování naší země v širším kontextu.
Byl jsem již na mnoha akcích podobného typu, ale tato se nejvíce vyznačovala snahou o spolupráci při současném respektování velmi odlišných východisek. Ta ovšem při bližším zkoumání nemusejí být tak odlišná, jak by se mohlo zdát na první pohled. Patrně je tomu tak i proto, že všichni vystupující patří ke kriticky a nezávisle přemýšlejícím lidem, kteří si uvědomují, jak obtížné a dramatické situace budeme muset zvládnout. K tomu odkazuji na včerejší stručný záznam jednotlivých vystoupení:
Návazně na to si dovolím několik svých poznámek k tomu, co bylo v jednotlivých vystoupeních a v navazující diskusi řečeno:
1. Pokud chceme propojit jednotlivé pohledy, musíme vycházet z pochopení širších rámců toho, v čem se odehrává současný vývoj a které odpoví na otázku příčin současných problémů. Za příčinu můžeme považovat (přebírám z toho, co bylo řešeno v diskusi) vyčerpávání současného systému, jeho zásadní deformace v důsledku byrokratizace a postátnění, neomezenou vládu plutokratických struktur v důsledku v historii nevídané majetkové divergence, nezvládnutou sílící globální konkurenci, která drtí slabší, atd. Podle mého názoru je hlavní příčinou to, že jsme účastníky změn srovnatelných s průmyslovou revolucí, změn, které souvisí se zrodem nového dominantního sektoru založeného na produktivních službách, jejichž plné využití předpokládá postupné eliminování bariér pro nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností člověka a pro jeho společenský vzestup. Protože jsme účastníky tohoto procesu, nevidíme ho dostatečně z nadhledu, zejména v případě, kdy nejsme schopni překročit práh setrvačného vidění reality.
2. Z hlediska předcházejícího platí, že převážná část změn probíhá spontánně, zejména ty, které jsou spojeny se snahou toho, co se již přežilo, udržet své pozice. Na podporu nového základu ekonomiky tvořeného službami, které člověku umožní mimo jiné využívat volný čas k rozvoji jeho schopností, je nutné realizovat komplexní reformy podporující vývoj ve směru takových individuálních a svobodně uzavíraných kontraktů (směnných aktů), při kterých se ekonomické efekty uplatnění lidských schopností stanou zdrojem financování těch, kteří tyto schopností získali, a těch, kteří se poskytováním produktivních služeb o rozvoj těchto schopností zasloužili. Na tomto základě bude sílit to, co někdy označujeme pojmem "nová ekonomika" a o čemž někdy nemáme dostatečnou konkrétní představu.
3. Jednou z polarit v nastávajících diskusích, které nás čekají, bude otázka role trhu a státu (související s otázkou vlastnických vztahů i jejich změn). Podle mého názoru tyto diskuse mohou být podstatně obsažnější a věcnější, pokud si uvědomíme, že každý, i ten nejjednodušší, akt směny lze chápat jako určité řešení určité kooperativní hry (konkrétně (S, d) Nashova vyjednávacího problému), které není většinou (v obecném případě) jednoznačně určeno, které vždy závisí na vícero kontextech, v nichž se příslušná hra hraje v realitě. To umožní vidět problematiku role a vlastnických vztahů z více úhlů, z nichž lze pak následně v každém konkrétním případě skládat ucelený obraz toho, o co jde, a také se vyvarovat nedorozumění typu staré indické bajky o třech slepicích, které potkají slona, a každá vydává za jedinou pravdu to, co ze svého omezeného pohledu vidí. K tomu viz:
Potud stručně několik mých postřehů a myšlenek. Ze semináře vzejde sborník, který budou mít možnost mít případní zájemci k dispozici alespoň v elektronické podobě.
Závěrem jedno přání z pozice člověka oddaného vědě, který současně vědu považuje za naprosto nezastupitelnou oporu při řešení problémů praxe, a to zejména v dobách, kdy se tyto problémy hromadí a gradují, aniž bychom měli společně sdílenou představu o cestě jejich řešení: Hledejme způsob, jak kvalifikovaně komunikovat ve snaze hledat řešení současných problémů, neobviňujme se navzájem, ale respektujme pravidla vědy, vytlačme z veřejného prostoru poctivých diskusí ty, kteří se ji snaží narušit nálepkováním, pomluvami, kádrováním, udavačství a jinými projevy zla (možná je dobře, že s touto podnětnou diskusí přišla právě SPD, která sama je jednou z obětí nahrazování argumentace nálepkováním, pomluvami, kádrováním, udavačstvím apod.)
(Pokračování dalším tématem)