VIZE /219: Analýza trhu/2

Zase trochu hodně obecné vědy. Zase z oblasti ekonomie produktivní spotřeby, konkrétně pak aplikace teorie kooperativních her při zkoumání tržních vztahů. Každá směna je totiž určitou kooperativní hrou. Posuzujeme-li trh, zda je "dobrý" či špatný", nedáme žádnou rozumnou odpověď na tuto otázku, pokud nepochopíme výsledky analýzy trhu prostřednictvím kooperativních her.

Aplikace teorie kooperativních her k analýze trhu – II.

Význam předpokladu produktivního charakteru spotřeby

Jednou z komplikací, na které teorie popisující trh naráží, je pojem užitku, resp. pojem preferencí, prostřednictvím jejichž vyjádření orientaci na maximalizaci užitku v neoklasické teorii vyjadřujeme.

V našem přístupu předpokládáme převoditelnost zvýšení užitku do příjmových efektů, resp. to, že subjektům jde o zvyšování současného hodnoty budoucího příjmu, a to i v případě, kdy směňované statky slouží ke spotřebě. Prožitkový mechanismus nechápeme jako cílotvorný, ale rozhodovací. Orientuje člověka ve složitém světě tak, aby maximalizoval současnou hodnotu budoucího příjmu.

Model se tím stává podstatně jednodušší. Odchylky od reality pak vysvětlujeme nedokonalostmi prožitkového mechanismu, které jsme schopni poměrně přesně popsat a typické selhání lidského rozhodování identifikovat i s jejich příčinami, na základě toho je pak utřídit.

Důležité je, že i když budeme modelovat prostý akt směny za předpokladu prožitkového mechanismu dokonale orientujícího na maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu, není řešení prostého aktu směny jednoznačně určeno.

Poznámka: Klasická ekonomie příslušný poměr určuje jednoznačně. Je to poměr vycházející z množství práce (měřené časem), který je ve směňovaných statcích obsažen. Takový pohled má ovšem dva problémy:

- Aby takto směnný akt proběhl, musí být splněno velké množství předpokladů v takové podobě, v jaké je to prakticky nereálné.

- V případě, že by směnný akt proběhl v poměru určeném množstvím práce ve směňovaných statcích, lišily by se příjmové efekty směny získané jednotlivými subjekty.

Využití investičních příležitostí

Velmi významná část kontraktů má podobu vztahu mezi tím, kdo poskytuje investiční prostředky (věřitel) a investiční příležitosti (dlužník). Čím více jsou využívány investiční příležitosti podle míry jejich výnosnosti, a to bez ohledu, kdo je jejich vlastníkem, tím je ekonomický systém společnosti efektivnější.

Výše uvedené platí ovšem jen v prvním přiblížení. Tedy potud, pokud neuvažujeme skutečnost, že investiční příležitosti nejsou na sobě nezávislé. Obecně platí, že jakékoli dvě investiční příležitosti se mohou vzájemně podporovat či naopak vzájemně potlačovat. Uvedeme dva nejjednodušší případy:

- Případ podpory (indukované investiční příležitosti): Někdo si v malé obci vhodné k rekreaci pořídil hotel. Tím vytvořil investiční příležitost pro rozšíření prodejem v místní prodejně.

- Případ omezování (eliminující investiční příležitosti): V obci, kde bylo několik menších krámků, si někdo zřídil supermarket. Většina krámků musela být zavřena, protože nebyly schopny sortimentem, cenou ani otevírací dobou konkurovat v důsledku výnosů z rozsahu.

Některé investice jsou přímo a záměrně zaměřené na to, aby podporovaly vznik a možnost realizace vlastních investičních příležitostí, současně pak omezovaly či zcela vylučovaly možnost toho, aby někdo druhý využil své investiční příležitosti, které by jeho investičním příležitostem konkurovaly. Jsou to zejména investice, kterými se subjekty disponujícími většími investičním prostředky oddělují od těch, kteří takovými prostředky nedisponují, tj. investice do omezování vertikální mobility (možnosti společenského vzestupu) a ekonomické, následně i sociální segregace.

Existence těchto investic má zajímavý důsledek: Ve všech kontraktech, které jsou kontextuálně těmito investicemi podmíněny, tedy v kontraktech, kdy se rozdělení příjmů z kooperativní hry promítá do navazující poziční hry výše uvedeného typu, existuje (a to zcela logicky) silná tendence k rovnostářskému rozdělení těchto příjmů. Při jiném rozdělení, resp. rozdělení totiž v navazující hře ten, kdo získá méně, ztrácí.

Vzájemná podmíněnost vzniku a podpory či omezování investičních příležitostí v důsledku určité kooperativní hry je jednou z nejvýznamnějších forem kontextuálních her.

Vzájemná podmíněnost investičních příležitostí má významný behaviorální aspekt. Neexistuje subjekt, který by dohlédl celou vzájemnou podmíněnost realizace investičních příležitostí, resp. který by si dokázal představit to, jak na sebe výsledky kooperativních her navazují tím, že podporují či naopak omezují využívání dalších investičních příležitostí v dalších, tedy navazujících hrách. Nicméně většina subjektů si tuto podmíněnost v různých podobách uvědomuje, přitom v té míře, v jaké jsou toho schopni, tj. s nejrůznějšími omezeními. Omezení, při vytváření představ o vzájemné podmíněnosti realizace investičních příležitostí a tedy i představ o povaze a důsledcích jednotlivých her, jsou typickou behaviorální problematikou. Existenci těchto omezení a jejich významnou roli behaviorální aspekt přístupu k dané problematice chápe jako výchozí parametr badatelské situace, následně pak identifikuje a třídí jednotlivé standardní situace, hledá jejich příčiny, využívá evoluční přístup či některá již dříve odhalená specifika lidské psychiky.

Odsud vyplývá důležitý pohled na to, jak chápat roli kontextuálních her při konkretizaci podmínek, které determinují jednoznačné řešení každé z kooperativních her.

Ten lze formulovat jako oponenturu následujícího názoru: To, že každý směnný akt lze modelovat jako kooperativní hru a že tato hra zpravidla (téměř nikdy) nemá jednoznačné řešení, je fakt, který je nutné brát jako takový. Teorie her vymezí jen oblast řešení, konkrétní řešení v každém reálném případě je věc čiré náhody.

Tomu může úspěšně oponovat následující názor: Dodatečné parametry každé původní hry mají podobu různě uvědomovaného (různě představovaného) ze strany jednotlivých hráč§ kontextu příslušné hry. Přitom platí:

- Žádný z hráčů nedohlédne "konce" vší podmíněnosti kooperativních her.

- Každý z hráčů pracuje s jinou představou o kontextu her.

- Ani při dobré vůli se formou komunikace hráči nedokážou shodnou na parametrech dané kooperativní hry, které vyplývají z jejího kontextu.

- Pokud se součástí vyjednávání stává odhad parametrů dané hry, hráči mohou licitovat a zpravidla také licitují, tj. prezentují svůj odhad tak, aby ovlivnili rozhodování druhého hráče ve svůj prospěch.

- Ten, kdo se snaží danou situaci teoreticky rekonstruovat (jako badatel) rovněž nedohlédne všechny kontexty a o tom, s jakou představou pracují jednotliví účastníci hry má také velmi omezenou představu.

Nicméně – a to je podstatné – znalost kooperativních her, standardních situací, metod analýzy vlivu kooperativních her, behaviorálního aspektu fungování lidské psychiky apod. umožňuje z čiré nahodilosti možných řešení ukrojit podstatný kus racionálního výkladu reálných situací, a to včetně racionálního výkladu zdánlivých iracionalit, kterých se účastníci hry dopouštějí.

Pro praxi je zejména důležité rozlišit a obnažit dva odlišné přístupy:

- Poziční investování zaměřené na potlačení investičních příležitostí druhých hráčů.

- Investování do vlastního rozvoje, které zpravidla otevírá prostor pro realizaci investičních příležitostí druhých hráčů.

Jinými slovy jde o vytváření podmínek pro to, aby možnosti vlastního rozvoje a společenského vzestupu nebyly nejen limitovány nedostatkem investičních prostředků, ale hlavně nebyly potlačovány pozičním investováním.

Konkrétní příklad: Zavedení toho, co nazýváme postgraduální nadstavbou současného průběžného systému penzijního pojištění, není důležité jen svými bezprostředními důsledky (motivací zúčastněných k tomu, aby byli déle fit a déle produktivní, aby byl penzijní systém stabilní), ale především tím, že generuje velké množství investičních příležitostí, kterými mohou disponovat další subjekty (zdaleka nejen lidé v penzijním věku), a to aniž by docházelo k omezování možnosti realizace investičních příležitostí, kterými mohou aktuálně ne potenciálně (v důsledku indukování) disponovat druzí. Při řešení konkrétních otázek reformy společnosti je proto nutné vždy vycházet z následujícího:

- Jaký typ kontraktů (typu HCC) umožňujeme, jakou podobu mají tyto kontrakty z hlediska teorie her.

- Jaký je kontext těchto kontraktů z hlediska polarity omezování či naopak podpory vzniku dalších investičních příležitostí druhých subjektů.

- Jak s přihlédnutím k obojímu nastavit parametry příslušné kooperativní hry (tj. reformy založené na kontraktech určitého typu).

(Pokračování aplikací teorie kooperativních her)