K dobré teorii/049: PENZE - Vostatkův návrh/2

Na sérii o penzijním systému sestavenou z příspěvků, které jsem zpracoval v reakci na aktuální dění s využitím obecně teoretických východisek, navazuji příspěvkem profesora Jaroslava Vostatka z naší univerzity (VŠFS), člena týmu pro reformu penzijního systému při MPSV. Přednesl jej na 22. ročníku naší konference "Lidský kapitál a investice do vzdělání - Bohatství a chudoba jako problém a jeho řešení" v listopadu 2019. Považuji jej za mimořádně zdařilý, a to zejména z následujících důvodů:

- Velmi srozumitelně vysvětluje podstatu současného "nesrozumitelného" (málo transparentního) penzijního systému, který máme u nás.

- Identifikuje a přesně pojmenovává hlavní problémy našeho penzijního systému.

- Ukazuje nejméně kontroverzní, nejméně rizikovou a nejméně nákladnou cestu reformy penzijního systému s využitím jejího rozdělení na "malou" a "velkou" reformu.

- Vhodným způsobem uvádí rakouský příklad reformy, který je nám blízký a o který se můžeme opřít.

- Hlavně a především J. Vostatek zde ukazuje, že TO JDE (tj. že reformu penzijního systému směrem k jeho efektivnosti a trvalé udržitelnosti jde provést.

Dílčí podněty budu mít k některým konkrétním detailům "velké" reformy, které nejsou v rozporu s návrhy J. Vostatka, ale naopak – zvyšují jejich průchodnost.

V této souvislosti si dovolím upozornit, že do oblasti prodloužení doby produktivního uplatnění člověka vyúsťují nejdůležitější řetězce investování do lidských schopností (jejich nabývání, uchování a uplatnění), využití příslušných investičních příležitostí je významným faktorem ekonomického růstu a současně i tím, co mění jeho kvalitu. Problematika penzijního systému tak bezprostředně souvisí s vytvářením rovných podmínek pro nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností, což je základním faktorem eliminování důsledků majetkové nerovnosti způsobených pozičním investováním, přeměnou majetkových výhod ve výsady a následnou sociální segregací.

Malá a velká důchodová reforma pro Česko 2. část

Jaroslav Vostatek

Návrh malé důchodové reformy

Neobnovení předchozí druhé redukční hranice v klíčovém intervalu od 44 % do 400 % PM v roce 2011 vytvořilo předpoklady pro jednoduchou reformu základní a procentní výměry starobního důchodu, aniž by se přitom zásadním způsobem měnila výše celkového starobního důchodu. Vzhledem k tomu, že výdělky do 44 % PM jsou v zásadě výjimkou, můžeme celkovou výměru starobního důchodu v tomto pásmu (na obrázku 1) zvýšit tak, aby se křivka celkové výměry "narovnala" podle sklonu přímky, vyjadřující závislost celkové výměry důchodu v rozmezí 44-400 % PM. Výsledkem této operace je zvýšení základní výměry starobního důchodu z 10 % na 32 % PM a snížení sazby důchodu za 1 rok pojištění z 1,5 % na 1,5 * 0,26 = 0,39 %, což vede k podstatnému, leč přiměřenému snížení procentní výměry starobního důchodu – viz obrázek 2.

Obrázek 2: Malá důchodová reforma 2020: nově přiznaný (čistý) starobní důchod v závislosti na celoživotním výdělku, v % průměrné hrubé mzdy (PM), 45 let pojištění

Nastíněná malá důchodová reforma vůbec nic nemění pro naprostou většinu starobních důchodců. "vydělají" na ní jen ti, kterým se důchod vypočítává ze mzdy nižší než 44 % PM. Soudím, že takováto malá důchodová reforma je realizovatelná během roku. Jejím hlavním efektem bude demonstrace skutečné "progresivity" českého důchodového systému: každému již bude zřejmé, že "důchodové pojištění" ve skutečnosti není převážně sociálním důchodovým pojištěním, ale rovným důchodem. Předpokládám, že v dalším bude převažovat zájem o změnu struktury ve prospěch důchodů závislých na výdělcích. V zájmu usnadnění této restrukturalizace bude účelné zrušit parametrizaci základní výměry starobního důchodu (32 % PM) a tuto základní výměru stanovit pevnou částkou: v podmínkách roku 2020 by to bylo 11 141 Kč měsíčně (což je úrovni hranice chudoby podle OECD). Tato redefinice základní výměry důchodu také umožní podstatné zjednodušení indexace (nové) procentní výměry důchodu, tato indexace již bude plně srozumitelná – stejně jako valorizace/indexace základní výměry starobního důchodu.

Invalidní důchody po malé důchodové reformě mohou i nadále "kopírovat" důchodovou formuli starobního důchodu. Pro pozůstalostní důchody bude nezbytné samostatně odvodit jejich základní a procentní výměru důchodu, obdobně jako jsme odvodili racionalizovanou základní a procentní výměru starobního důchodu.

Klíčovým cílem malé důchodové reformy 2021 je "nevratné" odstranění zdegenerované základní redukční hranice používané při výpočtu procentní výměry starobního důchodu. Tím se významně zvýší srozumitelnost českého důchodového systému. Malá důchodová reforma může být realizována ještě stávající českou vládou, se souhlasem opozice.

Návrh velké reformy veřejných penzí

Důsledná důchodová reforma vyžaduje rozdělení dnešního českého "důchodového pojištění" na dva penzijní pilíře, podle klasifikace Světové banky na nultý a první penzijní pilíř. Nultý pilíř, ve své výchozí podobě rovný důchod na úrovni 32 % PM, má být modelově financován z obecných daní. Naproti tomu pojistný důchod (1. pilíř) má být financován z pojistného sociálního důchodového pojištění, což nevylučuje financování náhradních dob pojištění dotacemi ze státního rozpočtu.

Zásadní rozdíly by měly či mohly být v základních podmínkách pro získání nároku na rovný důchod a na pojistný důchod. Minimální doba pojištění pro nárok na (pojistný) důchod by měla být maximálně 5 let. Naproti tomu rovný důchod, poskytovaný v plné výši, může být i nadále podmíněn placením pojistného či obecněji daní (anebo délkou pobytu) 35 let – tak je tomu dnes ve Velké Británii. 

Za moderní produkty sociálního důchodového pojištění lze považovat:

- Příspěvkově definovaný systém individuálních penzijních účtů, známý pod zkratkou NDC, v němž je výsledný stav konta konvertován na doživotní důchod podle pojistně-matematických zásad, včetně aplikace prognostických úmrtnostních tabulek. Tzv. generický systém NDC má zabudovány též stabilizační mechanismy ve valorizaci individuálních účtů i v indexaci již vyplácených důchodů.

- "Bodový systém", kdy za každý rok pojištění klient dostane zlomek, kde v čitateli je jeho výdělek (do výše výdělkového stropu) v daném roce a ve jmenovateli je průměrná celostátní mzda (PM) v tomto roce; na účtech klientů se akumulují body za jednotlivé roky až do okamžiku přiznání starobního důchodu, zákon a vláda stanoví pro každé roční období sazbu (hodnotu) bodu (např. 31,03 €) a tím je dána aktuální výše vypláceného důchodu.

- (Rakouský) systém penzijních účtů (Rentenkontensystem), na něž se každým rokem připisuje dílčí důchodový nárok, vypočtený podle penzijní formule např. 1,78 % * roční výdělek pojištěnce (do výše výdělkového stropu – jako v předchozích případech), s valorizací důchodových nároků na penzijních účtech podle růstu mezd, s indexací vyplácených důchodů podle zákonného schématu (výše přiznaného ročního starobního důchodu = finální stav penzijního účtu).

Expertiza Světové banky pro české ministerstvo práce a sociálních věcí nám v roce 2003 doporučila přechod na systém NDC.  Jako solidární pilíř nám zde byly doporučeny dvě varianty: rovný důchod nebo minimální důchod. Na mé doporučení se k přechodu na tento systém přihlásila ČSSD. Leč cvičná implementace systému NDC v tzv. první Bezděkově důchodové komisi byla doprovázena zastropováním důchodového věku na 65 letech, z čehož vyšlo, že koncem století budou důchody z NDC velmi nízké. Až donedávna na základě této "analýzy" Bezděk deklaroval, že systém NDC se pro Česko nehodí, protože důchody jsou nízké. Poučení z toho je triviální: špatnými parametry lze "odrovnat" každý penzijní systém.

Všechny tři uvedené moderní produkty, zapadající do moderního systému sociálního důchodového pojištění, jsou transparentní a srozumitelné. Po prostudování relativně nového rakouského systému penzijních kont se přimlouvám za jeho zavedení v Česku. Jde o dávkově definovaný systém a jeho novum spočívá v tomto, že po skončení každého kalendářního roku se definitivně vypočte pojistný důchod za daný rok. Tabulka 1 obsahuje příklad výpočtu penzijního konta pro zaměstnance, který nastoupil do zaměstnání v roce 2005. Dobropis se vypočítává podle formule 1,78 % * roční vyměřovací základ, přičemž do tohoto základu se zahrnuje nejen výdělek, ale i základ pro výpočet nemocenského a dalších dávek a také ocenění např. péče o děti. Tato péče může být oceněna např. průměrnou celostátní mzdou – stejně jako např. v německém bodovém systému. V českých podmínkách by (výchozí) sazba za rok pojištění byla 0,39 %. Podstatným přínosem pro srozumitelnost českého sociálního důchodového pojištění je každoroční výpočet důchodového nároku (stavu konta po skončení roku).

Tabulka 1: Rakouské penzijní konto (příklad)

Na přípravu zákona o velké důchodové reformě je třeba 1-2 roky, aplikaci systému penzijních účtů je účelné realizovat ve vlnách, podobně jako v Rakousku: začít u nových pojištěnců, pokračovat např. 10 navazujícími ročníky (narození) a až v další vlně rozšířit systém na zbývající klienty vč. osob v předdůchodovém věku.

(Pokračování)