Ještě k dobré teorii/012: Poziční investování

Spolu s kolegy připravujeme několik článků pro významnou mezinárodní akci. Téma je podle mě zajímavé, protože umožňuje využít teorii her při popisu fenoménu pozičního investování, umožňuje zviditelnit tento fenomén, ukázat, jak funguje v různých společenských kontextech a jak je spojen s řadou problémů v současnosti. Bezprostředně souvisí mj. s problematikou bohatství a chudoby, s tím, jaké má příčiny a důsledky rozdělení společnosti na bohaté a chudé. K tomu v návaznosti na dosažené teoretické výsledky připravujeme mezinárodní populárněji zaměřenou monografii. Následující text vychází z pracovní (ještě hodně surové verze) a odlišnou barvou (touto) do něj vkládám poznámky za účelem větší dostupnosti textu i za účelem zmínění některých podstatných kontextů.

Koncepty a modely pozičního investování s využitím vícebodového rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 4. část

Zvýšení výnosnosti investic do lidského kapitálu, reformy a averze k reformám

Nyní se podíváme na velmi zajímavou problematiku postoje hráčů k reformám, které umožňují zvýšit výnosnost investic v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Tj. těch reforem, které jsou předmětem našeho zájmu především. Budeme uvažovat situaci, kdy došlo k rozšíření množiny S₁ na S₂ v důsledku reforem uvedeného typu.

Obrázek 8:

Šedivou barvou upozaďujeme původní situaci, situace, která by nastala po provedení reforem je vyjádřena černou barvou. Došlo k posunům, na které ukazuje i šipka vložená do obrázku.

V případě uvedeném na obrázku 8 nastal jeden z možných případů, kdy bohatší hráč, pro kterého bylo v původní situaci výhodné poziční investování, si po provedení reforem může zvýšit svou výplatu. Jeho výplata v bodě n₂ (při kooperativní hře po provedení reforem) je vyšší než v bodě p₁ (v bodě pozičního investování před provedením reforem). Bohatší hráč by tedy mohl reformy podpořit. Pochopitelně s tou výhradou, že musíme uvažovat možnost změny podmínek pro poziční investování ve hrách s opakováním, čemuž se budeme věnovat v další kapitole.

Na následujícím obrázku vidíme odlišnou situaci:

Obrázek 9:

Výplata bohatšího hráče v bodě y_max2 (největší možná při kooperativní hře po provedení reforem) je nižší než v bodě p₁ (v bodě pozičního investování před provedením reforem). Bohatší hráč tedy nemá zájem reformy podpořit.

V návaznosti na to se můžeme setkat i s aktivním odporem části bohatších hráčů proti reformám. Důvod je následující. Část bohatších hráčů (těch méně bohatších) by byla reformy ochotna podpořit, protože by jim to zajistilo vyšší výplatu. Pak by mohlo dojít k podpoře reforem "shora". Tím by ovšem část bohatších hráčů (těch více bohatších) mohla přijít o výhodu pozičního investování.

S uvedenou situací se velmi často setkáváme v praxi. Záměrně je deklarována jen možnost takových reforem, které jsou na úkor chudších občanů, aby v jejich očích byly reformy jako takové diskreditovány.

Vytváří se tak spojení více bohatších hráčů (s většími možnostmi pozičního investování) a chudších hráčů (v jejich případě na základě averze k reformám) proti možnému spojenectví méně bohatších a chudších hráčů k prosazování reforem, které by vytvořily větší míru rovnosti příležitostí.[1]

Jak jsme uvedli, podle polohy vyznačených bodů lze rozlišit situace, které mohou nastat. Koncept však může sloužit k interpretaci reálných dějů ještě jinak. Může být využit k rozlišení hráčů podle toho, jak vidí svoji reálnou situaci:

- Případě, kdy y_p > y´_max (výplata, kterou může hráč Y dosáhnout v případě kooperativní hry po rozšíření množiny S na množinu S´, je nižší, než v případě bodu pozičního investování). Hráč, který vidí situaci tak, že si pozičním investováním může zajistit dosažení bodu p v této poloze, bude proti reformám. Je pro něj důležité dosáhnout bodu, který je výsledkem pozičního investování. Pokud by se prosadily reformy, ztratil by svoji výsadní pozici i výplatu. Možnost reforem totiž může ovlivnit další hráče, kteří by bez reforem rovněž upřednostnili poziční investování. A ti mohou napomoci reformy prosadit. Podrobněji to uvidíme v následujícím případě.

- Případ, kdy y_p < y´_max (výplata, kterou může hráč Y dosáhnout v případě kooperativní hry po rozšíření množiny S na množinu S´ je vyšší, než v případě bodu pozičního investování). Hráč, který vidí situaci tak, že si pozičním investováním může zajistit dosažení bodu p v této poloze, se vyplatí podpořit reformy. Výplata, která se mu nabízí v případě řešení příslušné kooperativní hry, je vyšší, než v případě pozičního investování. V praxi mohou nastat dvě situace: Pokud se budou prosazovat reformy "shora" (těmi, kteří mají možnost využít poziční investování), budou nositeli reforem právě tito hráči, pokud se budou prosazovat reformy "zdola" (těmi, kteří nemají možnost využít poziční investování), budou tito hráči spojencem nositelů reforem. V případě, že se reformy prosadí, budou mít hráči uvedení v prvním případě nižší výplatu. Proto právě tito hráči představují pro hráče uvedené v prvním případě značné nebezpečí.

- Případ, kdy x_d < x´_max (výplata, kterou může hráč X dosáhnout v případě kooperativní hry po rozšíření množiny S na množinu S´ je vyšší, než v případě bodu nedohody). Hráč, který vidí situaci takto, je ochoten přistoupit na kooperativní hru, která vyhovuje hráči Y. V tomto případě budou hráči X i Y spolupracovat na prosazení reforem.

- Případ, kdy x_p < x_p´ (a y_p´ > y_p). Hráč X, kterývidí v reformě možnost lepšího pozičního investování pro hráče Y a nevidí to, že reformy vedou ke kooperativní hře, ve které si oba hráči polepší právě na úkor přechodu od nekooperativní hry ke kooperativní, bude proto reformám. Jedná se o velmi častý případ, který je výrazem určitého zakotvení zkušeností z kvazireforem. Význam této situace spočívá v tom, že averze k reformám mohou využívat ti hráči, kteří byli popsáni v prvním případu, k zablokování skutečných reforem.

- Případ, kdy kdy x_d < x_max. Hráč X, kterýnevidí přínos reformy, ale vidí možnost zásadního zlepšení své výplaty formou sankcionování hráče Y (vzpoury vůči jeho snaze o poziční investování), bude proto reformám. Jedná se o též o poměrně častý případ, který je výrazem určitého zakotvení zkušeností z kvazireforem. V tomto případě hráč X uvěří v možnost dosáhnout zlepšení formou radikalizace. V praxi se projevuje ve dvou formách: V latentní podobě jako snění o možnosti "systémové změny" (v této podobě je to užitečné pro hráče Y, jak je to popsané v prvním případu, protože se tím odvádí hráči X od možné podpory skutečných reforem), nebo v podobě radikalismu až násilí (v této podobě je to rovněž užitečné pro hráče Y, jak je to popsané v prvním případu, protože se tím odvádí hráči X od možné podpory skutečných reforem a současně diskredituje odpor zdola).

Poznámky k výše řečenému:

1. Je nutné důsledně odlišovat to, jaká je reálná situace (to, jaké důsledky by reformy měly), od toho, jak jsou reformy interpretovány.

2. Popsali jsme jen pět případů z mnoha dalších, které mohou nastat. Podle nás ty nejdůležitější, které jsme v tuto chvíli schopni identifikovat.

3. Z případů, které jsme popsali, vyplývá řada závěrů ve dvou směrech:

- Jaké koalice se mohou vytvářet, resp. jakou strukturu může mít proreformní a protireformní koalice v případě skutečných reforem.

- S jakou "ideologií" mohou pracovat jednotlivé subjekty. (Pod ideologií v daném kontextu chápeme snahu určitého hráče o to, aby druhý hráč chápal situaci (dominantní hru, která se hraje, a případně její kontexty) určitým způsobem (přitom nikoli nutně tak, jak ji chápe on sám).

Při prosazení skutečných reforem je mimořádně důležité správně volit první startovní minimální kroky, které jsou dostatečně srozumitelné, jejich přínos zřejmý a nesporný. Na základě jejich prosazování pak odhalovat, kdo a proč brání skutečným reformám a jaké jsou dominantní hry, které se hrají.

Paradoxní či spíše příznačné je, že takovému postupu (pečlivému odkrokování změn, aby se ukázalo, kde se skrývají skutečné bariéry pozitivních změn) nejvíce bráni ti, kteří podlehli snění o možnosti "systémové změny". Tato pozice vede k intelektuální lenosti, ztrátě schopnosti vidět situaci, jaká je, setrvačnému pohledu na svět. Nic lepšího si ti, kteří ovládají společnosti a rozdělení světa na bohaté a chudé nemohou přát.

Závěrem k této kapitole:

V této kapitole jsme použili k vyjádření reality abstrakce pouze na úrovni konceptů. K tomu aby přešli od konceptů k modelům, by bylo nutné:

1. Analyzovat situaci prostřednictvím modelů s více hráči a možností tvorby koalic (což je ten menší problém).

2. Vyrovnat se s problematikou různého odhadu reálné situace různými hráči, různého vidění reality jednotlivými hráči (což je velmi složitý problém).

K tomu vložená poznámka:

Aplikace v oblasti identifikování projevů averze k reformám a ideologických střetů, které se v této oblasti vedou, jsou patrně jedním z nejvýznamnějších praktických vyústění teorie. Velmi cenný empirický materiál se podařilo získat v roce 2001 až 2006, když se v mediálním prostoru podrobně diskutoval návrh Petra Matějů a kol. na změnu financování vysokých škol podle toho, jak se uplatňují jejich absolventi. Tehdy zcela zjevně došlo ke spojení těch, kteří chtěli obhájit privilegia vyplývající z možnosti pozičního investování, s těmi, kteří jsou proti jakýmkoli reformám v očekávání, že se (někdy v budoucnu, až na tom budou lidé dostatečně špatně) podaří změnit celý systém tak, aby vyšší rovnost byla zabezpečována na bázi znárodnění nebo podstatně vyšší míry regulace ekonomiky.

Dnes začíná obdobný ideový střet v oblasti koncepce reformy penzijního systému. Mediální mainstream zcela přehlíží to, s jak radikálním, současně však realizovatelným a perspektivním návrhem přišla J. Maláčová (návrhem, který byl akceptován celou komisí pro reformu). Místo, aby se otevřela diskuse k tomuto návrhu, jehož realizace by otevřela prostor pro zásadní změny v celé ekonomice, jsou veřejnosti vnucována zavádějící témata, která mají v oblasti reformy penzijního systému odvést pozornost od toho, o co jde především, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/7219-k-problematice-penzi-aktualne-5.html

https://radimvalencik.pise.cz/7221-k-problematice-penzi-aktualne-6.html

Pokud jde o možnosti teorie, jsem optimista. Dosažené výsledky bude možné brzy dovést do takového stavu použitelnosti, že bude možné vývoj ideové střetu v dané oblasti předvídat.

(Pokračování)