Ještě k dobré teorii/002: Poziční investování

Spolu s kolegy připravujeme několik článků pro významnou mezinárodní akci. Téma je podle mě zajímavé, protože umožňuje využít teorii her při popisu fenoménu pozičního investování, umožňuje zviditelnit tento fenomén, ukázat, jak funguje v různých společenských kontextech a jak je spojen s řadou problémů v současnosti. Bezprostředně souvisí mj. s problematikou bohatství a chudoby, s tím, jaké má příčiny a důsledky rozdělení společnosti na bohaté a chudé. K tomu v návaznosti na dosažené teoretické výsledky připravujeme mezinárodní populárněji zaměřenou monografii. Následující text vychází z pracovní (ještě hodně surové verze) a odlišnou barvou (touto) do něj vkládám poznámky za účelem větší dostupnosti textu i za účelem zmínění některých podstatných kontextů.

Ekonomie produktivní spotřeby a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému - 1. část

Úvod

Příspěvek vychází z předpokladu, že v době, kdy roste roli lidského kapitálu a investic do lidského kapitálu, nelze vystačit s ekonomickým konceptem, který považuje spotřebu za konečný efekt ekonomického procesu. To předpokládal J. Neumann [NEUMANN, J. 1945 – 1946. A Model of General Economic Equilibrium. The Review of Economic Studies, 13(1):1-9.] již v roce 1932. V době, kdy roste význam odvětví produktivních služeb, tj. služeb, které přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu (například vzdělání, péče o zdraví, výchova v rodině apod.), roste i význam produktivních efektů spotřeby a můžeme tak oprávněně hovořit o ekonomii produktivní spotřeby jako přesahu neoklasické ekonomie.

Pokud se má ekonomie produktivní spotřeby rozvinout v plnohodnotný teoretické ekonomický systém, musí si kromě jiného vytvořit i svůj vlastní teoretický aparát. Ten by měl obsahovat způsob ocenění ekonomických efektů, které produktivní spotřebou vznikají, ale i řešení problematiky jejich rozdělení. Ukážeme, že při řešení druhé otázky může poskytnout velmi významnou oporu řešení úloh, které navazují na Nashův (S, d) vyjednávací problém.

Ukazuje se, že naznačená problematika velmi úzce souvisí s otázkou, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí. Na tuto otázku existuje spousta odpovědí. Pokud však vyjdeme z důsledků zahrnutí produktivních efektů spotřeby do teoretického systému, nevystačíme s žádným z běžně uvažovaných zdůvodnění. Jedná se otázku, která je v mnohém podobná slavné otázce, proč je v noci tma, na kterou se po staletí hledala dostatečná teorií podložená odpověď. V našem případě se jedná o odhalení odlišných strategií spočívajících v investování do nabývání lidského kapitálu a o investování do společenské pozice, které lze popsat modely vycházejícími z již zmíněného Nashova vyjednávacího problému. Na základě toho dostaneme i odpověď na otázku, co brání prosazování tendencí, které vedou k plnějšímu využívání produktivních efektů spotřeby, a co brání realizaci reforem zaměřeným na podporu produktivních efektů spotřeby.

Struktura, předmět, metody

Nejdříve stručně představíme ekonomii produktivní spotřeby jako přesah neoklasické ekonomie včetně jejího zařazení do kontextu vývoje ekonomické teorie. Návazně ukážeme relevanci analogie mezi otázkou "Proč je v noci tma?" a "Otázkou, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí?" na půdě ekonomie produktivní spotřeby. K tomu využijeme schémata popisující využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním uchováním a uplatněním lidského kapitálu. Ukážeme, že tato schémata lze převést do podoby Nashova vyjednávacího problému. Přitom zjistíme, že koncept Nashova vyjednávacího problému je nutné doplnit tak, aby dal odpověď na otázku, co brání tomu, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány podle míry jejich výnosnosti nezávisle na tom, kdo je vlastníkem investičních prostředků, které jsou k tomu nezbytné.

K výše uvedenému využijeme pojmovou analýzu, původní schémata využívající mezní veličiny a vztah mezi mezními a celkovými veličinami popisujícími výnosnost investičních příležitostí spojených s nabýváním uchování a uplatněním lidského kapitálu, koncept Nashova vyjednávacího problému a vlastní navazující koncept. Současně s tím budeme identifikovat relevantní společenské problémy, které s aplikací námi navrhovaného přístupu souvisejí. Koncepty a navazující modely, které budeme průběžně vytvářet a které budeme konfrontovat s realitou, nám umožní odhalit (vyčíst z reality) souvislosti, které bez této teoretické opory (tj. těchto "čtecích" konceptů či modelů) nejsou vidět.

Povaha problému si naznačený širší interdisciplinární přístup vyžaduje, protože podstata toho, o co jde, se projevuje právě v tematizovaných podstatných teoretických a praktických souvislostech. Autoři jsou si přitom vědomi toho, že právě v důsledku toho mohou být některé jejich postupy zatíženy zavádějícím zjednodušením či nedostatečným využitím dosažené úrovně poznání v jednotlivých oblastech. Při výkladu klademe důraz na představivost, abychom výsledky přiblížili odborníkům z různých oblastí teorie, které s námi tematizovanou problematikou souvisejí.

Ekonomie produktivní spotřeby jako přesah neoklasické ekonomie

Hlavní odlišností ekonomie produktivní spotřeby od neoklasické ekonomie je následující: Dle neoklasické ekonomie se spotřebitel orientuje na maximalizaci svého užitku ve smyslu subjektivního prožitku a spotřeba má efekty jen v podobě subjektivně pociťovaného prožitku, zatímco dle ekonomie produktivní potřeby je spotřeba produktivní v tom smyslu, že přináší výrazné příjmové efekty, mechanismus subjektivně pociťovaného prožitku je pouze rozhodovací, spotřebitel (přesněji ekonomický subjekt) maximalizuje současnou hodnotu svého budoucího příjmu v dlouhodobém časovém horizontu v souladu se svou životní strategií v daných společenských podmínkách.

Základními charakteristikami neoklasické ekonomie je:

- Pojetí spotřebitele jako racionálního subjektu, který maximalizuje svůj užitek (odvozený od jeho preferencí).

- Pojetí ekonomického procesu jako jednorázového aktu, který začíná výrobou a končí spotřebou (opouští se reprodukční pohled).

- Důraz na objasnění lidského chování z hlediska výběru alternativ.

- Odmítnutí klasického modelu směny, na místo toho pojetí směny v její dvojí určenosti jako výsledku vyrovnání mezních nákladů (v podobě mezní míry transformace produktu) při výrobě jednotlivých statků s mezním užitkem (mezní míry substituce ve spotřebě) při spotřebě statků.

[SOJKA, Milan 2010. Dějiny ekonomických učení. Praha: Havlíček Brain Team]

Hlavním podnětem pro nahrazení klasické ekonomie neoklasickou byla skutečnost, že došlo k výraznému zvýšení množství prostředků, které měli vlastníci pracovní síly, tedy spotřebitelé k dispozici. Spotřeba již přestala být pouhou reprodukcí pracovní síly, ale stává se oblastí, ve které dochází k výběru z různých alternativ spotřeby podle individuálních preferencí spotřebitelů a v souladu s jejich příjmovými možnostmi. Klasická ekonomie se touto problematikou nezabývala, protože v její době byl význam rozhodování o alternativách spotřeby okrajový. Jinými slovy, neoklasická ekonomie se začala rozvíjet v době, kdy zaměstnanci (vlastníci práce) získali tak velké příjmy, že rozhodování o jejich užití při pořizování spotřebních statků se stalo jedním z nejvýznamnějších jevů v ekonomie [VALENČĺK, R. a kol. 2014. Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb. Praha: VŠFS].

Pokud považujeme za cílovou stránku chování domácností jejich orientaci na maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu, pak je zřejmé, že v různých kulturních a institucionálních podmínkách bude vynakládání současných příjmů za účelem maximalizace budoucích příjmů probíhat odlišně. Přitom tyto odlišnosti se budou primárně vyznačovat různými strategiemi domácností na dlouhodobou příjmovou orientaci domácností v různých historických dobách a různých pospolitostech, tak si sekundárně tím, jak se tyto strategie promítnou do užitků jednotlivých osob v podobě pociťovaných požitků či prožitků. Jak uvidíme později, přínosný je i objev role okázalé či demonstrativní spotřeby T. Veblenem [Veblen, Thorstein (1953) [1899]. The Theory of the Leisure Class: An Economic Study of Institutions, the Mentor Edition. Introduction by C. Wright Mills. New York: The Macmillan Company] z hlediska institucionálně podmíněného vztahu mezi investování do rozvoje schopností člověka a do jeho společenské pozice.

V souvislosti s pokusy obnovit reprodukční pojetí ekonomie lze uvést dříve zmíněný článek J. Neumanna [NEUMANN, J. 1945 – 1946. A Model of General Economic Equilibrium. The Review of Economic Studies, 13(1):1-9.], ve kterém formuluje představu teoretického konceptu, kde jsou všechny statky redukovány na mezistatky. Základem článku byla autorova přednáška v Princetonu v roce 1932. Jedná se o jeden z velmi často citovaných článků, dodnes však z něj nebyly vytěženy všechny myšlenky, které do něj autor vtělil [Napoleoni, C. 1968. Ekonomické myšlení dvacátého století, Praha: Academia. Napoleoni, C. Economic thought of the twentieth century, 1972, Martin Robertson and Co]. Přestože J. Neumann společně s O. Morgensternem [Nemann, J.; Morgernstern, O. 1953 [1944]. Theory of Games and Economic Behavior, Princeton: Princeton university Press. pp. 617-632] v příloze slavné knihy, která dala vzniknout teorii her, axiomatizovali neoklasickou teorii užitku na základě vlastní teorie preferencí, dává J. Neumann v článku přednost vyjádření všeobecné ekonomické rovnováhy prostřednictvím produkční síly statků v jím navrženém topologickém prostoru, čímž se velmi blíží k pojetí ekonomie produktivní spotřeby, o kterém budeme dále pojednávat.

(Pokračování)