Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

TEORIE DNEŠKA: K odkazu J. Hellera 2/165

0001pt;line-height: normal">Nejen pro naši polemiku, ale pro celý proces zkoumání společenské struktury, a tedy i pro prognózování socialismu 21. století, má stěžejní význam 4. kapitola I. dílu výše zmíněné Marxovy práce Teorie o nadhodnotě nazvaná Teorie o produktivní a neproduktivní práci. V ní Marx kriticky rozebírá přístupy A. Smitha i dalších autorů a formuluje přitom vlastní pojetí celé otázky. Charakteristiky produktivnosti či neproduktivnosti práce představují základní vodítko pro charakteristiku společenských skupin s touto prací spojených a tedy základní pilíře charakteristiky třídně sociální diferenciace společnosti. Podtrhujeme, že jde o charakteristiky dané společenskou formou výrobního procesu, tedy výrobními, sociálně ekonomickými vlastnickými vztahy, vytvářející určité vzájemné vlastnické závislosti mezi skupinami lidí, jejich vlastnické či nevlastnické role, nikoli o charakteristiky odvozené z látkové, technické podoby práce a vyjadřující pouhou dělbu funkcí v pracovním procesu při vytváření příslušné užitné hodnoty.

V průběhu kritického reagování na Adama Smitha i další autory Marx v podstatě přebírá a propracovává první Smithovo hledisko produktivnosti či neproduktivnosti práce. Je to hledisko, zda příslušní pracovníci směňují svou práci za peníze jako kapitál nebo za peníze jako osobní důchod kapitalisty. Pracovník, který smění svou práci za peníze jako variabilní kapitál určený k nákupu pracovní síly pro potřeby kapitalisty, tedy pracovník, který pak dále pod kapitalistovou kontrolou pracuje a vytváří pro něj nezaplacenou nadhodnotu a tím zvětšuje jeho kapitál, je v podmínkách kapitalismu, z hlediska logiky kapitálového vztahu pracovníkem produktivním. Je něčím zcela odlišným než pracovník, který svou práci směňuje za osobní důchod kapitalisty (např. jeho domácí učitel, zahradník, bodyguard, kuchař). Směnou peněz s tímto druhým, neproduktivním pracovníkem kapitalista kapitál nezhodnocuje, ale spotřebovává, nejde zde o vztah vykořisťování, i když je kapitalista pochopitelně při nákupu neproduktivní práce ve výhodě dané jeho celkovým společenským postavením. Olbrachtova Anna proletářka, ať byla jako služka v buržoasní rodině vystavena jakýmkoli formám osobního ponižování a okrádána o spravedlivou odměnu za svou práci, v tomto smyslu proletářkou nebyla, protože první nezbytnou podmínkou příslušnosti k proletariátu je z hlediska Marxovy (a Smithovy) logiky právě směna práce za peníze jako kapitál.

K neproduktivním pracovníkům patří ale daleko větší a významnější skupina pracovníků poskytujících tzv. státem vnucené služby, které si platí jak kapitalisté z osobního důchodu, tak dělníci ze mzdy formou daní – státní byrokratický aparát, vojáci, policisté, politikové, ideologové, kněží apod. Z pohledu moderní společnosti ovšem musíme k těmto pracovníkům zařadit i zaměstnance státem či církví provozovaných škol, nemocnic, kulturních, vědeckých, sportovních zařízení apod. (Pokud ovšem kapitalistický stát vystupuje jako kolektivní kapitalista vlastnící podniky, jde u těchto zaměstnanců o klasické postavení vykořisťovaných výrobců).

První hledisko produktivnosti práce nicméně vytváří ve společnosti určitou vazbu, která skutečnou dělnickou třídu zájmově spojuje s množstvím dalších skupin zaměstnanců, včetně obecně užitečných státních zaměstnanců, a vytváří tak objektivní základ pro případný spojenecký svazek.

A. Smith však při určování produktivnosti práce používá ještě další hledisko a právě kolem tohoto hlediska se rozpoutává smršť teoretických úvah, do kterých pozdější společenský vývoj vnesl nové aspekty. Jde o otázku, nakolik je produktivní práce, která se nezpředmětňuje ve formě určitého zboží jakožto látky přetrvávající sám okamžik prodeje. Jinými slovy, objevuje se tu problém produktivnosti či neproduktivnosti práce mající charakter služeb. V omezeném prostoru tohoto článku nemůžeme celou diskusi na toto téma reprodukovat a musíme se omezit na její určité shrnutí a vlastní zhodnocení. Je třeba vidět, že Marx se v této otázce nevyjadřuje vždy jednoznačně. Zdá se, že Marx je zde příliš poplatný stanovisku Smithovu a práci služeb, která se nezpředmětňuje v konkrétním objektu, za produktivní nepovažuje. Uvědomuje si však problém, který vzniká se zařazením určitých druhů služeb provozovaných kapitalisticky, tj. s prací námezdně zaměstnaných a kapitalistou vykořisťovaných intelektuálních pracovníků, učitelů, lékařů, ale i herců, ba dokonce prostitutek, tedy těch, kdo jsou podle prvního hlediska zcela jednoznačně produktivními pracovníky. I toto, podle našeho názoru Smithem negativně poznamenané a zúžené, Marxovo stanovisko by umožňovalo v dnešní době považovat za produktivní z druhého hlediska takové činnosti, jako je práce námezdně zaměstnaných a vykořisťovaných vědců zhmotňující se třeba v určitém technologickém postupu, vědeckém objevu, počítačovém programu apod. Z hlediska dneška je rovněž zajímavé, že problém služeb Marx do jisté míry bagatelizoval odkazem na skutečnost, že tyto jevy jsou v reálném ekonomickém životě spíše okrajové. V tomto smyslu tedy je Marxův pohled historickým vývojem překonán.

Domníváme se, že v otázce druhého hlediska produktivnosti jsme oprávněni Marxe korigovat, a to nejen z důvodu, že pracovníci služeb dnes patří k nejpočetnější části námezdních zaměstnanců, ale i z hlediska důsledného uplatnění samotné Marxovy logiky, proti které se zde do jisté míry prohřešuje. Dovolujeme si vyslovit hypotézu, že i práce ve službách se zhmotňuje a materializuje v jistém déletrvajícím objektu, kterým je člověk sám jako biologicko-společenská bytost, jako určitý osobnostní systém zahrnující i takové podmínky, jako je jeho reprodukce v rodině a ve společenských vztazích k jiným lidem. V tomto smyslu lze za produktivní, nadhodnotu produkující práci považovat i námezdní práci provozovanou v takových typech kapitalistických podniků jako je holírna, soukromá nemocnice, škola, nemluvě už o restauracích, masážních a kosmetických salónech, cestovních kancelářích a podnicích cestovního ruchu apod. Při důsledném uplatnění této metodologie lze pojmem"produktivní" označit i práci prostitutky. Samozřejmě zde stále platí podmínka odvozená z prvního hlediska strukturace – skutečnost, že musí jít o práci nakupovanou kapitalistou za kapitál, která kapitalistovi přináší nadhodnotu (produktivní prací tedy není služba individuálně podnikající vizážistky koupená za osobní důchod, individuálně podnikajícího plavčíka, lékaře, učitele či call girls).

Při tomto širokém pojetí je překonána jedna z hlavních námitek odpůrců marxistické teorie třídní struktury – totiž tzv. problém mizení dělnické třídy a různé zmatené výklady o složitosti současné třídně sociální struktury a nemožnosti jejího uchopení marxistickými kategoriemi. Podotýkáme v této souvislosti, že pro Marxovu logiku zcela správně nebylo vůbec podstatné, jaký technický, látkový charakter zkoumaná práce měla, tzn. že později vzniklá představa, jako by Marx považoval za základní znak dělníka spojení s fyzickou prací, byla hrubou deformací jeho logiky, jakkoli se díky pravidlům kádrování za reálného socialismu tak hluboce vbila do hlav celých generací a stále dominuje i v intelektuální frontě vzniklé v době tohoto socialismu. Je přirozené, že buržoasní ideologie svého času velmi ráda tuto představu převzala a od té doby fackuje marxisty tvrzením o mizení dělnické třídy a neexistenci její historické role.

Jestliže tedy s plným respektem k jeho přínosu opravíme Marxe v otázce tohoto druhého kriteria produktivnosti, rýsují se nám dva základní znaky příslušnosti k dělnické třídě a tedy i k jejímu modernímu oddílu – kognitariátu a zároveň dva znaky spojující tuto dělnickou třídu s ostatními vykořisťovanými zaměstnanci. Je to hledisko směny práce za kapitál a materializace, ať již v předmětu či v osobnostním systému člověka.

Marx ovšem ve svém uvažování pokračoval a svůj rozbor vzájemných vlastnických či nevlastnických charakteristik jednotlivých skupin propracovával dál. K jeho popsání už by nám nestačily jen odkazy na Teorie o nadhodnotě, museli bychom přejít ke Kapitálu, Grudnrissům atd.

Marx zavedl ho hry další hlediska zužující obrysy dělnické třídy (a taky kognitariátu) a zpřesňující její zájmovou motivaci na přeměně společnosti.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu