Radimvalencik | TEORIE DNEŠKA: Startovní byty pro mladé/59

K tomuto tématu jsem se původně nechtěl vracet. Je pro mě trochu bolestivé, poprvé jsem se hodně zklamal, a to i v některých lidech. Bylo to kolem roku 1998. V souvislosti s přípravou prvního ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání jsme na Bankovní akademii (která se o něco později stala zakladatelem VŠFS) formou několika studentských závěrečných prací VOŠ řešili problematiku startovních ("absolventských") bytů pro mladé rodiny. Studenti měli o téma velký zájem a vzniklo několik výborných prací, které se vzájemně doplňovaly. Jejich obhajobě byla přítomná i tehdejší náměstkyně ministra práce a sociálních věcí. Přístup se jí velmi líbil a snažila se podpořit naše úsilí o jeho praktickou realizaci. Návrh však byl zamítnut. Prý se jedná o "příliš tržní přístup". Takže se raději pro bydlení mladých neudělalo nic.

K tomu, že se k tématu vracím, mně dali podnět naši studenti, se kterými jsem se setkal v pátek po večerní čtyřhodinové přednášce (zašli jsme do kavárny). Zajímalo je, jak bychom v rámci námi navrhovaných komplexních reforem řešili otázku bydlení mladých lidí. Tak jsem začal vzpomínat a vyprávět smutný příběh současně s prezentováním návrhu, který jsme tehdy připravili i s příslušnými propočty, rozborem právních otázek, metodikou postupu apod. Naším cílem bylo prokázat jeho realizovatelnost.

V čem náš návrh spočíval? Vycházel z myšlenky podílového splácení půjček spojených s rozvojem, uchováním a uplatněním lidského kapitálu (v daném případě šlo o jeho uplatnění). Podílové splácení je v daném případě nejvhodnější. Rovněž tak návrh zohledňoval zkušenosti některých kanadských států, kde touto formou řešily otázku startovních bytů pro kvalifikované imigranty.

Mladá rodina by dostala do pronájmu malý startovní byt (dejme tomu 1+1 či 1+ kk) a splácela by ho:

- Jednak stálou částkou nastavenou na nízké úrovni (výrazně pod tržním nájmem).

- Podílovou částkou (přibližně 20 % ze společného příjmu).

Byty by byly přidělovány podle aktualizovaných kritérií, tak aby byly odstraněny ekonomické překážky uplatnění mladých absolventů vysokých škol spojené s nízkými výchozími příjmy a současně aby byla podpořena propopulační politika. Správcem by byl veřejný fond dotovaný státem, vzhledem k návratnosti prostředků by se počet startovních bytů poměrně rychle zvyšoval, tj. startovní byty by byly k dispozici všem potřebným.

Efekt tohoto přístupu je založen zejména na tom, že při dosažení určité výše příjmu se těm, kteří ve startovním bytu bydlí, vyplatí byt opustit a pořídit si vlastní bydlení či přejít do tržního nájmu. Podílová část nájmu by byla splácena srážkou ze mzdy či v případě OSVČ zálohově.

Efekt může být zvýšen, pokud by byl systém dvoustupňový. Ti, kteří by podílové nájemné řádně spláceli a dosáhli určité hranice příjmu, by mohli přejít do bytu většího. Zohledněna by byla i populační kritéria.

Přechod ze startovního bytu do přiměřeného by byl motivující, což je dalším přínosem navrhovaného systému. Bylo by možné zajistit i návaznost na podporu přechodu do bytu pořízeného z hypoteční půjčky.

V kontextu dalších reforem (resp. jako organická součást komplexních reforem v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností) by to byl jeden z prvků, který by poskytl nejen dostatečné sociální jistoty a perspektivu mladým, ale také přispěl k vytváření pozitivních vztahů mezi mladými lidmi a společností i vztahů mezi lidmi různých generací.

Prý "příliš tržní"...

Tehdy jsem si uvědomil, že kromě řady nešvarů, kterými jsou postiženi ti, co mají možnost rozhodovat o důležitých otázkách vývoje společnosti, je to i PATOLOGIE REDISTRIBUČNÍ MOCI, jak jsem si to tehdy nazval, tj. že "pravdu" má jen ten, kdo do svých rukou prostřednictvím státu dostává prostředky, o které se zasloužili druzí, aby je pak podle svého uvážení mohl přidělovat a tím držel svoji moc i představu o své výjimečnosti. A také jsem poznal, kolik je těch, kteří jsou ochotni této patologii přerozdělovací moci sloužit. Někteří dokonce v "dobré víře". Pro mě to tehdy bylo opravdu velmi bolestivé zjištění.

Až nastanou vhodné podmínky pro komplexní reformy, bude s odporem této patologie redistribuční moci nutno počítat.