Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti/23

Podrobný úvod k seriálu, který vychází z pojednání, které zpracoval PhDr. František Neužil (považuji za důležité tento úvod přečíst) je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/7024-neuziluv-hus-o-moci-a-rozumu-v-soucasnosti-uvod.html

Několik poznámek k otázce ideově teoretických zdrojů husitství a vzájemného vztahu mezi myšlenkovým obsahem Husova díla a husitským revolučně demokratickým hnutím

23. část

František Neužil

A nejodpornější je podle názoru Chelčického to, jakým způsobem se "lepší lidé" chovají k těm, kteří je svou prací živí, ačkoli by měli znát, že v písmu svatém se píše, že ten, kdo nepracuje, by neměl ani jíst: "Opět jsú-li páni a kněží hlava jako počtení údové toho těla a obecný lid jako nohy potupnější, kterak daleko míra nedojde podle této řeči, že kteří údové jsú neurozenější, ti hojnější čest mají od jiných úduov, ani jich chránie! A jestli to u pravdě Kristově tělo Kristovo ten truoj lid, tehdy sedláky, pastýře a chodce mají v největší česti míti, jelito najmenší v obci. Ale daleko jest od toho. Neb těm hlavatým lidem sprostní a potupení lidé jsú jako psi před očima. Protož již nevědí, kterakého potupenie na ně vymysliti: oni opar sedlský, oni búr, oni výr, oni srch; oni chlap, ne hanba hojnější od cti od poctivějších úduov."⁹⁹A tak není divné, "ale zjevné jest, že pro tu příčinu přílišné množství rozšířilo se jest rozličného kněžstva a panstva, že všichni chtí pány býti, panošemi, žoldnéři. Neb snadno jest na tlustých koních jezditi, hroziti a hrdě mluviti, chlapy a výry sprostným lidem dávati a odřieti je jako lípu a hlavu jim zbíti a vždycky hojně jísti a píti dobře a najlepší věci, prázniti, túlati se s místa na místo, bez užitka marnosti mluviti a rozličné hříchy bez studu páchati. Takových hrdláčóv přílišné rozmnožení všudy po hradích a po městech jest, ješto neb skrze moc násilé činí obcem, aneb platy berúce, doma dobrá bydla na to mají, hodují a prázný život na to vedú. Protož aby to jako víra byla křesťanóm, rozděléce na tré lidi, i počísti to nerovné rozdělenie tělem Kristovým a nadělali pánuov jedněch nad druhými, aby je tiskli na násilé jim činili a vždy aby s oněmi, kteréž potlačují, údové jednoho těla počítáni byli, toho pohanóm pójčíme, ale u víru Kristovu a v jeho duchovní tělo na věky nevejde. A táž příčina co jest mnichuov peřestých rozmnožila, kanovníkův, křížovníkův, zákonníkuov a jiných všech kněží, co jest skrze to, ješto jako páni rozkošně jedí a pijí a vodívají se ve mnohá a v drahá rúcha, domy vysoké a pokoje čisté dělají a zahálejí. A to všecko na krev obce robotné jednají, skrze mnohé vymyšlené lži na obci toho dobývajíce, ne jako na údech spolu jednoho těla, ale jako na psech sobě posměšných."¹⁰⁰

Když přemýšlivý jihočeský zeman ukázal, že sociálně ekonomická a třídně sociální dělba práce a strukturace ve feudální společnosti plodí vykořisťování a sociální nespravedlnost, pokouší se nastínit, jak by měl vypadat vztah mezi "údy" neboli stavy ve skutečně organickém společenském uspořádání, které by odpovídalo lidské "přirozenosti", přičemž praví, že boží zákon obsažený v písmu svatém "rovnost učí zachovati těm, kteříž sú cierkev svatá, takovú jako rovnost mají údové těla přirozeného...aby nebylo rozdělenie v těle, ale aby týž jeden o druhém spolu pečlivi byli údové, a ač co trpí jeden úd, trpí s ním všichni údové; pakli se raduje jeden úd, všickni se s ním radují údové."¹⁰¹ Je nad slunce jasnější, že klíčem ke společenské organizaci, která by byla v souladu s "věčnou a neměnnou lidskou přirozeností", je dle Petra Chelčického sociální rovnost: "A takový rozum za pravý máme, aby ti, kdo sú praví údové těla Kristova, ujištění skrze dary ducha svatého a skrze zjevnú spravedlnost vydanú v zákoně Kristově, aby ti byli učeni těm dielóm tělesným, kteráž dobrá jsú, netoliko pro to, aby takové zvláště strany prázné nadávali potřebami tělesnými ze svého díla, ale aby to ke všem potřebným činili z milosti jako praví údové toho těla ješto trpí všickni s tím údem, který tlačen neb náh jest, a více aby proto dělali to, což dobrého jest. Neb jako údové těla mají k jiným údóm pravú lásku a spravedlnost zachovati, tak jakož každý sobě dobrého žádá, tak aby jiným sám činil, tehdy má dělati to, což dobrého jest, aby každému právě prospěl svým dielem a v ničem jeho neoklamal. Když podlé toho naučenie puojde, tehdy nižádný oud Kristuov nebude dělati žádných diel marných, zlých a škodlivých a ke škodě neb s oklamáním bližních svých."¹⁰² 

A Chelčický by nebyl Chelčickým, kdyby se ještě jednou neobul do převelice nesvaté pozemské římskokatolické církve: "Ale ono kněžstvo, kteréž ona nevěstka, ješto sedí na římské stolici, porodila volně bez bolesti, sedieci na poduškách postavcových, a v měkkosti života jich život postavila, toť sú synové prokletí, ješto sú boha beze cti učinili před jeho nepřátely a před očima všech, jenž se jemu posmívají a jménu jeho svatému se rúhají pro jich mnohé bláznovství. Kteřížto všechny tráveniny mateře své vylili sú, tí nynie prospívají, v horší blúdíce a mnohé bez čísla po sobě v bludy zavodíce. Nepečliví o stádu božím, zlí nájemníci v času pokušení utekli sú od něho a zavřeli se na hradích a na městech, boje strojíce a z lidí krev cedíce. Synové nešlechetní a vší nespravedlností naplnění tak všecko činí jako z kurvy synové, ješto studu a cti nemají. Neostanúť na věky v domě božím a nebudeť jim v kořist stádo boží, kteréž dali sú  na rozchvátání všeliké zvěři zemské."¹⁰³

Na celém traktátu hloubavého jihočeského písmáka je možná nejpozoruhodnější to, že Chelčický v něm prokazuje, že učení o "trojím lidu" nemůže být pojmově teoretickým modelem "organického" uspořádání společnosti, pokud nevyrůstá ze sociálně ekonomické rovnosti mezi lidmi, ale naopak ahistoricky fixuje a zvěčňuje společenskou nerovnost a sociální nespravedlnost, aniž by se uchyloval k apokalyptickým vizím o "konci světa, skonání věků a příchodu království božího". Podivuhodná je též svobodomyslnost a intelektuální odvaha přemýšlivého jihočeského zemana, s níž přistoupil k jednomu z klíčových ortodoxních dogmat, jímž katolická církev zdůvodňovala a ospravedlňovala sociálně ekonomický, politický i duchovní útlak vykořisťovaných pracujících vrstev světskou a církevní feudální vrchností.

Traktát "O trojím lidu" vznikl údajně v průběhu roku 1424.104 Spis "O boji duchovním" spatřil světlo světa ještě několik let před tím. Chelčický jej měl napsat krátce poté, co v létech 1419 – 1420 pobýval v Praze, kdy vedl učené disputace s univerzitními mistry (navštívil prý například mistra Jakoubka ze Stříbra), a po dlouhých rozpravách s táborskými kněžími.¹⁰⁵ 

I v traktátu "O boji duchovním" pranýřuje všímavý jihočeský písmák sociální zlořády, které plodí feudální systém, když praví, že "i práva, jenž slovú zemská, sou proti božiemu přikázání...A to jest vše skrze vysoké myšlenie šatanovo, jenž jest knieže a vladař všech temností, že tak silné panstvie jeho na zemi utvrdilo se jest. A to vše skrze mocné najvíc ujal jest, mocně a silně, to panstvie své na světě, zjednav svú zlostnú chytrostí v úřady údy své, lidi pyšné, lakomé, tělestné a slepé, ješto se boha nebojie a na lid nic netbajie, protož aby ne oni pro lid obecný byli, ale lid obecný pro ně, aby jich břichu slúžili a na jich pýchu usilovali. Jakož psáno jest: "Lov lvovi jest osel divoký na púšti, taktéž chudina jsú pastviště bohatých". Bohatí svú hojnost znajie v nich a svú leností ležie na nich... neb oni sú zvyklí ve všem obcovati podlé nemilostivosti tohoto světa a podlé úmyslóv lakomých lidí a podlé zavázanie trhu a podlé zavázanie dluhu. A nad kýmž majie moc, že se jim zavře nájmem nebo mzdú, nad tiem se neslitujie v těžkostech, ale vytáhnú na něm, co najviec mohú, úsilé za ten den neb za rok, aby jich peněz nad mieru zaslúžil. Nevážie jeho síly ani života, ale zisk svůj v diele."¹⁰⁶ Dle mínění Petra Chelčického jsou to opět právě poddaní sedláci z vesnic, kteří jsou ve feudální sociálně ekonomické a třídně sociální dělbě práce stavem nejvíce hodným úcty, neboť svou prací živí druhé dva stavy trojího lidu ve třídně sociální organizaci feudální společnosti, jejichž členové (neboli "údové lidští") – ještě jednou připomeňme slova z kázání kněze Jana Želivského, ideologa a politického vůdce pražské chudiny – "pojídají svůj chléb vezdejší jako zloději a lupiči".

Jako nábožensko-filosofický myslitel a reformátor křesťanské nauky bohoslovecké odkazuje Chelčický i zde na biblický text a východiskem jeho úvah jest mu tentokráte list svatého Pavla k Efezanům: "Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským. Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi. Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti. A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje. A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. Lebku také spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží. Všelikou modlitbou a prosbou modlíce se každého času v Duchu, a v tom bedlivi jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté."¹⁰⁷

Poznámky

99) Chelčický, P.: Drobné spisy, v citovaném vydání, str. 124.

100) Tamtéž, str. 127-128.

101) Tamtéž, str. 103 – jedná se o citát z traktátu "O církvi svaté".

102) Tamtéž, str. 129-130.

103) Tamtéž, str. 126-127. Naše výklady o Chelčického traktátu "O trojím lidu" srovnej s Macek, J.: Tábor... I. díl, v citovaném vydání str. 55-126.

104) Tento údaj lze například nalézt v předmluvě knihy Chelčický, P.: O trojím lidu; Melantrich, Praha 1940, která vyšla v edici doktora Rudolfa Holinky. Na internetovém serveru českobratrské církve se uvádí rok 1425.

105) Na webovém portálu nezávislé internetové encyklopedie se můžeme dočíst, že traktát "O boji duchovním" vznikl roku 1421.

106) Chelčický, P.: Drobné spisy, v citovaném vydání str. 56, respektive str. 75.

107) Bible svatá aneb všecka svatá písma starého i nového zákona podle posledního vydání kralického z roku 1613: Epištola svatého Pavla k Efezským, kapitola 6., verše (odstavce) 11-18. Okrajová poznámka: "lebka spásy" = přilbice spásy.

Moje poznámky:

K tomu jen velmi stručně – poměrně obsáhlá prezentace přístupu P. Chelčického je zde na místě, protože společně s Jakubkem ze Stříbra představuje vrchol racionálního kompromisu tehdejšího usilování o nápravu. Mj. i to je poučné – kde se hnutí odporu a nápravy má zarazit, aby posunulo vývoj co nejdále v rámci daných historických omezení a souvislostí? Co je tím racionálním kompromisem, když autentický účastník dějů je schopen realitu vnímat vtažen do ní a omezen svou pozicí v ní?

(Pokračování)