Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti/20

Podrobný úvod k seriálu, který vychází z pojednání, které zpracoval PhDr. František Neužil (považuji za důležité tento úvod přečíst) je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/7024-neuziluv-hus-o-moci-a-rozumu-v-soucasnosti-uvod.html

Několik poznámek k otázce ideově teoretických zdrojů husitství a vzájemného vztahu mezi myšlenkovým obsahem Husova díla a husitským revolučně demokratickým hnutím

20. část

František Neužil

Eschatologické vize hlásaly "konec světa" neboli konec vykořisťovatelského feudálního soukromého vlastnictví i celého, na něm zbudovaného společenského řádu, všech kategoriálních forem feudální renty – renty naturální, renty v pracovních úkonech (čili roboty) i renty peněžní, chiliastická proroctví předpovídala příchod božího království, v němž nebude pánů a poddaných, papežů, císařů a králů a všichni lidé budou svobodní synové a dcery boží. Vize příchodu beztřídní, sociálně spravedlivé společnosti, v níž bude vládnout samotný lid, jakožto "zákona božího", jenž se měl stát programovým východiskem revolučního přetvoření celého křesťanského světa, odrážela a vyjadřovala – naprosto oprávněné a zcela spravedlivé! – potřeby, zájmy, touhy a sny venkovských poddaných i chudých vrstev městského obyvatelstva.

Protnutí světských, pozemských a sakrálních, posvátných dějin hlásali radikální táborští kněží a chiliastická ideologie, která sice byla reakční svou formou, neboť se vědomě obracela do minulosti, k apoštolským dobám prvních křesťanů, současně však byla revoluční, revolučně demokratickou svou třídně sociální podstatou i sociálně politickým zaměřením, se díky jejich proroctvím stávala materiální předmětnou, dějinotvornou silou, jež k sobě přitahovala tisícihlavé zástupy venkovské a městské chudiny a vedla "boží bojovníky" do spravedlivé a v pravém slova smyslu svaté války proti nepřátelům boží pravdy a božího zákona, jimiž byli především všichni světští a církevní feudálové, vykořisťovatelský feudální společenský řád v celém křesťanském světě a ona "svatá válka božích bojovníků proti nepřátelům božím a pravdy Kristovy" měla proto charakter mezinárodního zápasu nábožensko- filosofického a teologického i sociálně politického.

Na Hradišti hory Tábor se zároveň rodil a rukama nových příchozích budoval zárodek příštího "království božího na zemi" podle sociálně ekonomického vzorce: "Jakož na Hradišti neb na Táboře nic není mé a nic tvé, než všecko v obec rovně mají: takéž všem všecko vždycky má v obec býti, a nižádný nemá nic zvláště mieti; jinak ktož co má zvláště, ten hřeší smrtelně."⁸⁴ Na sociálně ekonomickém základě společenství majetku – čili vlastně jakéhosi rovnostářského, válečného komunismu, protože při tehdejším stupni rozvoje výrobních sil, odvíjejícím se od nízké úrovně produktivity práce, nebylo možné pojmout sociálně ekonomickou rovnost mezi lidmi jiným způsobem –, které ztělesňovaly kádě, do nichž i vladyka Ctibor z Hvozdna odevzdal všechny peníze, jež stržil za svůj zemanský dvorec, se na Táboře chopila, i když pouze na krátkou dobu, přibližně do konce roku 1420, politické moci venkovská a městská chudina.

František Palacký vyslovil svého času pozoruhodný postřeh, když napsal, že "co do smýšlení politického směřovala tato strana patrně k republice a ke zrušení všeho rozdílu stavů; poněvadž ale biblí nepodávala zřetelného příkladu republiky, nenašel zárodek tento u Čechů takového rozvinutí, jakého k utvoření jasného ponětí o státním životě republikánském potřebí bylo."⁸⁵ Radikální chiliastičtí kněží pak stáli jako političtí vůdcové vládnoucí venkovské a městské chudiny v čele táborské teokratické republiky.

Robert Kalivoda dokládá a zdůrazňuje, že díky aktivnímu úsilí "radikálně levicového" politického křídla táborských kněží dochází velmi rychle k zásadní obsahové proměně chiliastické ideologie. Proroctví o "nastolení tisíciletého království božího" kreslilo samozřejmě z počátku Kristův příchod jako čirý zázrak, v jehož průběhu měl syn boží "tělesně a osobně u veliké slávě se všemi anděly svými sestoupit s nebe", radikální kněží a kazatelé však na Táboře vysvětlovali novým příchozím – a účinně tak odráželi úšklebky nepřátel, k nimž patřili jak katoličtí veršotepci, tak i slovutní kališničtí "mistři-fistři" jako Jan z Příbrami či autor "Husitské kroniky", poté, co se nenaplnilo chiliastické proroctví o "zjevném a tělesném" Kristově příchodu v únoru roku 1420 –, že Tábor se může stát v době, kdy nastává "konec světa", "svatým městem" a místem spásy "věrných boží pravdě" jedině tehdy, pokud se táborité nebudou spoléhat na to, že bůh bude dělat veškerou dějinotvornou práci za lidi: Kristovu příchodu nutno porozumět jako obrazné alegorii, jejímž obsahem a podstatou je proces revolučně demokratických přeměn společnosti a která se rozplývá v revoluční aktivitu lidí; hlavním smyslem "skonání věků" je právě revoluční přestavba společnosti, která se stává opravdovou metodou společenských přeměn, obrody a obnovy celého světa; novým obsahem pojmů "konec světa" a "skonání věků" je revoluční konflikt, jenž zahrnuje jako jeden z hlavních cílů revolučního boje zábor majetku nepřátel a jeho převedení do vlastnictví lidu, což umožní "věrným" nastolit nový společenský řád, nikoli pouhé a samoúčelné ničení a hubení, slepé fyzické vyhlazování protivníků božího zákona. Díky tomu, že na jaře 1420 převládla na Táboře obsahově revoluční chiliastická ideologie, mohla se vládnoucí táborská venkovská a městská chudina stát nejenom hybnou, ale též vedoucí a řídící třídně sociální i politickou silou, hegemonem husitského hnutí.⁸⁶

Není proto divu, že radikální táborští kazatelé coby aktivní hlasatelé a rozsévači revoluční chiliastické ideologie učili, že čas Kristova příchodu "nebude čas milosti, nýbrž pomsty a odplaty ohněm a mečem, takže všichni protivníci zákona Kristova musí zahynouti sedmi posledními ranami, k jejichž vykonání mají být věřící vyzýváni... V tom čase pomsty nemá býti Kristus napodoben ve své mírnosti a smilování s hříšníky, nýbrž v horlivosti a prchlivosti a spravedlivé odplatě... každý věřící i kněz, byť osoba duchovní, je zlořečený, který svému meči tělesnému zabraňuje prolévati krev protivníků zákona Kristova; naopak i on má své ruce umýti a posvětiti jejich krví... je zlořečený každý věřící, který zdrží svůj meč, aby tělesně ve vlastní osobě neproléval krev protivníků zákona Božího, ale že má každý věřící umýti své ruce v krvi nepřátel Kristových... v tom čase pomsty, pokud ještě trvá církev bojující, dlouho před dnem konečného soudu, mají býti všechna města, vsi, hrady a všechna stavení zpustošena, zničena a spálena jako Sodoma, protože již ani Pán Bůh, ani kdo do nich nevkročí... již nyní v tomto roku pomsty má býti Pražské město jako Babylon od věřících zničeno a spáleno... nikdo nemůže být zachráněn a od ran Páně zachován, leda v shromáždění na horách tělesných a v jeskyních skalních, kde jsou věřící nyní shromážděni... v tomto křesťanstvu, pokud ještě trvá církev bojující, zůstane v svrchuřečené ráně toliko pět měst hmotných, do nichž jsou věřící povinni se utéci v čase pomsty, protože mimo oněch patero měst nijak nebudou moci dojíti spásy... kdokoli uslyší kázati slovo Kristovo... a nevyjde z měst, vsí a hradů na hory tělesné, kde se nyní shromažďují táboři nebo jejich bratří, ten hřeší smrtelně proti přikázání Kristovu a v svém hříchu zahyne, protože nyní nikdo nemůže být ochráněn od ran Páně, leda kdo přijde k jeho věrným na hory... bratří táborští jsou v tomto čase pomsty andělové poslaní, aby vyvedli věřící ze všech měst, vsí a hradů na hory... Jsou totiž vojskem poslaným od Boha po celém světě, aby odstranili všechna pohoršení z království Kristova, které je církev bojující, a aby vyhnali zlé ze středu spravedlivých a vykonali pomstu a rány na národech protivníků zákona Kristova a jejich městech, vsích a hradech."⁸⁷

Radikální táborští kazatelé načrtli zároveň politickou strategii, s jejíž pomocí mohou "věrní bojovníci boží" zachránit v "tomto čase protivenství, pomsty a odplaty" svou nesmrtelnou duši před věčným zatracením a pekelnými plameny: "Kterýkoli pán, panoše, měšťan nebo sedlák by byl vyzván od řečených věřících zachovávati tato čtyři ustanovení, totiž svobodu každé pravdy, za druhé podporování zákona Božího, za třetí starost o lidskou spásu, za čtvrté potírání hříchů podle jejich způsobu a nepřidržel by se jich tělesně a přítomně, aby každý takový byl jako satan a drak od nich potřen nebo zabit a jeho majetek zabrán... všechno časné zboží protivníků zákona Kristova v čase nynější pomsty mají řečení věřící jakýmkoli způsobem napadati a pustošiti, ochromujíce je, pálíce nebo tělesně ničíce... všichni sedláci a poddaní, kteří z přinucení platí roční platy protivníkům zákona Božího, mají být hubeni a zatracováni a jejich statky jakožto statky nepřátel pleněny."⁸⁸ Z uvedeného jasně vysvítá, že v chiliastickém programu nejde o nesmyslnou fatální zkázu lidí, kteří se neuchýlili na místa spásy. Pro osud lidí se stává rozhodující, jaký poměr zaujmou k programu přestavby společnosti, při čemž není výjimky pro žádný společenský stav. Program je při tom stavěn naprosto závazně, bezohledně, lidé – včetně poddaných sedláků – nemají jiné volby než jej přijmout nebo propadnout záhubě. Přestává však již rozhodovat fyzická příslušnost ke společenskému stavu, směrodatnou je vůle začlenit se do nových společenských vztahů, jejichž vytvoření je hlavním obsahem revolučního programu.⁸⁹

Poznámky:

84) Palacký, F.: Dějiny..., v citovaném vydání str. 563.

85) Tamtéž, str. 532.

86) Viz Kalivoda, R.: Husitská ideologie, str. 340-341.

87) Vavřinec z Březové: Husitská kronika, str. 123-124 a str. 189-190. Okrajová poznámka: z formulace poslední věty jasně vyplývá, že chiliastický program selsko-plebejského křídla husitského hnutí byl zaměřen na revolučně demokratickou přestavbu feudální společnosti ve všech křesťanských zemích a boj husitů měl jasně vyhraněnou mezinárodní povahu.

88) Tamtéž, str. 191. Okrajová poznámka: i čtenář, jenž není příznivě nakloněn našim teoretickým úvahám o husitství, bude možná souhlasit s naším názorem, že ctihodný autor "Husitské kroniky" a spolu s ním patrně též i další slovutní "mistři-fistři" ze staroslavného vysokého učení Karlova věnovali neuvěřitelné množství životní energie i poetické vynalézavosti zuřivému, nenávistnému spílání všem zmíněným chiliastickým článkům radikálních táborských kněží, vyjadřujících svými vizemi a proroctvími zájmy, potřeby tužby a sny venkovské a městské chudiny – viz tamtéž, především str. 189-199. (Srovnej též s Macek, J.: Tábor...II. díl, v citovaném vydání str. 281-288). Uvedu opět pouze jediný příklad. Na článek chiliastického programu, dle nějž "všichni sedláci a poddaní, kteří z přinucení platí roční platy protivníkům zákona Božího, mají být hubeni a zatracováni a jejich statky jakožto statky nepřátel pleněny", reaguje vážený mistr Vavřinec slovy, že "to je blud a příležitost ke krádežím a loupežím". (Viz str. 191 "Husitské kroniky"). V tomto odsudku figuruje poměrně umírněné slovní výrazivo, jež však o to jasněji zračí, že dle ctěného mistra má uchování logiky fungování vykořisťovatelského feudálního soukromého vlastnictví daleko větší význam a společenskou důležitost než rozdíly mezi stoupenci a protivníky božího zákona.

89) Viz Kalivoda, R.: citovaná práce, str. 340.

Moje poznámky:

Stačilo tak málo – podívat se na druhý předpovídaný Kristův příchod jako na podobenství, kdy roli Krista budou hrát sami lidé, v nichž je Kristus přítomen, a kteří vezmou nápravu do svých vlastních rukou. To je nepochybně velký krok vpřed. Až příliš velký. V tehdejší době se to nemohlo obejít bez značných excesů, které husitské hnutí diskreditovaly a současně o štěpily.

(Pokračování)