Radimvalencik | VIZE/323: O "systémové změně" a debaklu levice/3

Diskuse, odstartovaná pojednáním M. Kroha a mou začala před několika málo dny a protáhla se do podoby poměrně koncepčního ujasnění některých zásadních otázek. Každopádně do seriálu o vizi:

Navazuji na články:

Čekat, až zakroutíme buržoazii krkem? (Ad Kroh)

Viz: radimvalencik.pise.cz/...

"SYSTÉMOVÁ ZMĚNA" podle Kroha

Viz: radimvalencik.pise.cz/...

komentáře k těmto článkům a bouřlivou diskusi ve skupině "VZBUŘTE SE!" k těmto článkům.

Myslím, že se přece jen podařilo postoupit o něco dopředu. Zejména díky odpovědím na toto alternativu, kterou jsem zformuloval včera:

1. Je touto "systémovou změnou" znárodnění provedené o něco lépe a radostněji, než jaké bylo provedeno?

2. Nebo se jedná o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, kdy se těžiště ekonomiky přesouvá do nově se rodícího ekonomického sektoru a tomu jsou přizpůsobovány společenské poměry, včetně vývoje vlastnických vztahů?

Maxim:

Možná je to moje chyba, ale vaše dva body (1.znárodnění, 2.změna, srovnatelná s průmyslovou revolucí) mi připadají jako typově odlišné:

Změna, srovnatelná s průmyslovou revolucí označuje, řekněme, dosažení nějakého kvalitativně vyššího stupně rozvoje výrobních sil.

Znárodnění naproti tomu je jen nějaké technické opatření - právní akt. Pokud by (čistě hypoteticky) byl proveden plošně, byl jen dílčí součástí (možná završením) nějakých obsáhlejších společenských změn.

Z tohoto hlediska se, myslím si, body 1 a 2 ani vzájemně nevylučují.

Moc nerozumím tomu, proč v prvním případě by mělo být strategií "čekat za bukem až bude krize nejhlubší", když pro nějakou - řekněme revoluci - jsou zapotřebí podmínky jak objektivní, tak i subjektivní. Ty objektivní lze asi ovlivnit jen málo, ale ty subjektivní se čekáním za bukem asi samy nevytvoří.

A ve druhém případě: Průmyslová revoluce se nedá nainstalovat shora politickým rozhodnutím. Kde jsou ti její protagonisté - subjekty, podnikající v odvětví produktivních služeb? Mělo by se přece jednat o jejich ekonomické zájmy. Především oni sami by tedy měli být i nějak vidět, tlačit na politickou scénu a lobovat za vznik nějakých právních a institucionálních změn, jsou-li zapotřebí.

Pan docent Kroh sice, jak sám píše, nechce nikomu radit, nicméně podle mne ve svém článku načrtl čtyři témata, na kterých by se mohla a asi i měla "nesystémovost" stran projevit. Viz názvy kapitol:

- Současná podoba liberální demokracie vychází z módy

- Nové technologie plodí nové možnosti, potřeby i rizika

- EU je v krizi, ale návrhy reforem chybějí

- Světový mír je nejvyšší hodnotou

A nelze přehlédnout, že právě uchopení některých z těchto témat přináší body stranám, které jejich soupeři označují jako "populistické".

Myslím si, že výsledkem jednání KSČM bude konstatování, že svádět další debakl v pořadí na vedení by byla chyba, když za něj mohou přece všichni. Je hlavně nutno udržet stabilitu, zabránit chaosu a pokračovat v práci pro neprivilegované občany.

K tomu ode mě:

Váš názor je podnětný a je určitě posunem vpřed. Souvisí to ovšem s tím problémem, který je u samotného Marxe, kterého nekriticky a zjednodušeně přejímají:

- jeho pohled z Předmluvy ke Kritice politické ekonomie

- jeho pohled ve XXIV. kapitole Kapitálu

Tedy rozdíl mezi průmyslovou revolucí (která zásadně ovlivnila i nadstavbu společnosti včetně vývoje vlastnických vztahů) a buržoasní revolucí (souhrnem buržoasních převratů a zvratů, s duálními důsledky).

Skutečný program nemůže být "čekání na příležitost" (která nepřichází a "čekatelské" strany atrofují), ale pochopení obsahu dějinného procesu a postavení se do čela vytváření podmínek pro reformy, které posunou člověka do centra dění. Tak jak podnikatele (kapitalisty) posunulo do centra ekonomického dění zrušení obilních zákonů (cen na obilí). Tentokráte však jde právě o tu plnou emancipaci člověka, pro kterou nazrál čas. Tj. jde o vytvoření společenských podmínek pro společenský vzestup každého jednotlivce nezávisle na jeho výchozí startovní pozici, přitom tak, aby svobodný rozvoj každého byl podmínkou všech.

M. Kroh:

Ad 1: "znárodnění" už začalo v oblasti vodárenství či obecních podnicích a bude pokračovat i v dalších strategických odvětvích přinejmenším tím, že stát časem přijde na to, že pro některé klíčové investice bude lepší mít vlastní podnikovou infrastrukturu (tím se vyhne manipulovatelným výběrovým řízením, které investiční proces jen zpomalují a často i prodražují). Tím se ovšem dostane logicky do rozporu s neoliberálním modelem EU. Bez konfliktů to tedy nepůjde.

Ad 2: ani tento proces se neobejde bez politických zápasů, protože jde o prostor, na který si dělá zálusk i soukromopodnikatelská sféra. A otázka, zda se jedná o sféru bez ziskového stimulu (tj. na základě rozdělování podle potřeb) či jde jen o další expanzi kapitalismu do nového prostoru, protože v tom stávajícím je mu "těsno" a nevydělává (viz Zelený), bude stěžejním námětem pro politická řešení v budoucnu. Čili jen abstraktními modely mimo konkrétní čas a prostor se tento problém vyřešit nedá...

Dost mě to u tebe překvapuje. Možná, že je to Tvým zaměřením matematika, z něho bys měl vystoupit, když už se chceš zabývat politologií. Tak znovu a opravdu podle hesla "chytrému napověz" ještě jednou a naposledy (nemám čas). Znárodnění všude tam, kde je to přínosné pro společnost (stát, obce, kraje) - když už odkazuješ na německou SPD, přečti si její slavný godesbergský program. Tam je zhruba totéž. Rozhoduje sociálně ekonomická analýza, nikoli dogmatické poučky, které mi stále podsouváš. A u toho druhého jsem se vyjádřil snad jasně. Ten proces může mít spoustu alternativ (variant). Určitě nelze podpořit technokratickou variantu, prezentovanou průmyslníky. A co se těch veřejných sociálních služeb týče, budu samozřejmě preferovat jejich veřejnoprávní charakter, samozřejmě za účasti soukromého sektoru - především živnostníků - jako doplňku či dodavatelů služeb (IT, pekaři, malé stavební firmy, řemeslníci, opraváři, hlídači ...). Soukromý sektor se může angažovat také, ale tam, kde si sám vydělá - například v oblasti luxusních domů důchodců pro bohaté atd. V oblasti školství (to Tě asi nejvíce zajímá) stejně - soukromý sektor nelze považovat za rovnocenný s veřejným, ale může být jeho doplňkem ve specifických oblastech (vykrývat speciální niky poptávky). A opět musí si na sebe vydělat.

K tomu ode mě:

Alternativa byla nastolena v jiném gardu. Totiž tak, zda je SYSTÉMOVOU ZMĚNU (v tvém pojetí) potřeba chápat jako jedno či druhé, tj. z čeho by měla vycházet strategická orientace perspektivního politického subjektu:

1. Z toho, že znárodníme vodovody a pak postupně vše ostatní?

2. Nebo podpoříme změny vyúsťující v novou ekonomiku?

Ten rozdíl je zásadní a podle mě chybné řešení této alternativy přivedlo ČSSD a KSČM k programovému vyprázdnění a zavedlo je do slepé uličky.

Několik poznámek na závěr

Každá dobrá diskuse posune poznání o něco dál – a toto diskuse byla dobrá. Pokusím se o určité shrnutí.

1. Marx doložitelně hovoří s období buržoasních revolucí (menších, větších, spojených se spoustou reakčních zvratů, probíhajících v různých zemích), které ve svém souhrnu zahrnují celou epochu průmyslové revoluce, která je komplexní změnou technologií, výrobních vztahů i nadstavby (politické, ideové). V důsledku "revoluční netrpělivosti" (vím, o čem mluvím, nemám mu to za zlé, ale tady se mýlil) si další změnu ve společenském vývoji představoval zjednodušeně jako "socialistickou revoluci". Zaměnil celou epochu různých politických střetů a zvratů za jednorázový akt, který předpokládat – dobytí politické moci a znárodnění (které dle jeho představy mohlo probíhat i postupně, například též formou postupného odkupu atd.). V tom byl jeho model vývoje společnosti zjednodušený a nepřesný. Pravdu a hlubokou pravdu (která vyplývá z jednoho z jeho největších přínosů, totiž z přírodně historického pojetí vývoje společnosti) měl v tom, že se společnost vyvíjí směrem k vytváření podmínek, za nichž bude svobodný rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech a jako takový bude působit i jako hlavní faktor určující dynamiku i kvalitu ekonomického růstu. Ano. Tímto směrem se společnost přes všechna úskalí a zvraty vyvíjí.

2. Perspektivní politická síla, která má ambici vyvést společnost ze slepé uličky, musí vyjít z kritického přehodnocení K. Marxe (jehož dílo je natolik komplexní a natolik ovlivnilo další vývoj teorií společnosti, včetně například Böhm-Bawerka a dalších výrazných teoretiků, že jej nelze "přeskočit"). Musí se vyrovnat i Marxovými omyly a omyly jeho interpretátorů. Především však musí mít jasnou představu, jasnou vizi toho, jak (prosazováním jakých reforem, jakých opatření, vybojováním jakých střetů) dospějeme ke společnosti, v niž je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech. Takovéto vymezení toho, jaký vývoj a k čemu podporovat, je dostatečně orientující. A vyžaduje politickou sílu (tak jako probojování průmyslové revoluce vyžadovalo jak teorii, tak i politickou sílu, např. k probojování zrušení obilních zákonů či deklarace lidských práv). Kdo touto politickou silou bude? Kdo otevře cestu těm ekonomickým silám, které svým úspěchem v konkurenčním prostředí budu vytvářet podmínky pro co největší naplnění života člověka a čerpat z toho ekonomickou sílu pro svou expanzi? Uvidíme, kdo to bude, ale pokud ČSSD či KSČM nebude u toho, budou tyto strany nejen nepotřebnou, ale dokonce retardační silou. Zaniknou a zaniknou ostudně.

3. V podmínkách, kdy je institucionální systém společnosti pročervivělý strukturami založeným na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (a děkuji M. Krohovi, že tento důležitý pojem vtáhl do diskuse), je snění, že se něco podaří řešit znárodněním, iluzí. Jen ve výjimečných případech lez touto cestou něco napravit. Ve většině případů znárodňování = otevření cesty k tunelování. Na to upozorňoval už velký znalec a ctitel Marxe Milovan Djilas (kterého minulý režim hodně neměl rád). A to bylo jen v podmínkách, kdy fungoval mnohem méně škodlivý společenský fenomén – zneužívání výkonu dílčích vlastnických funkcí při správě znárodněného majetku a rozdělování produkce v něm vytvářené. V podmínkách působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad se znárodněné entity stávají nástrojem tunelování v míře, ze které se chce zvracet. Abych nechodil daleko – stačí se podívat na Českou televizi, která spojuje tunelování s vytvářením ideové nadstavby společenským silám, které z tunelování námi odváděných prostředků do různých zestátněných entit tyjí. Rovněž tak myšlenka, že pro vzestup odvětví rozvoje člověka (odvětví produktivních služeb) je nutné do školství, zdravotnictví apod. "shora" (tedy z našich kapes) nasypat více prostředků je omyl. Ne. Takto budou financování jen vyžírkové, zloději, lidé nekompetentní, žáby na prameni. Jsou nutné komplexní reformy, které umožní, aby subjekty působící v těchto odvětvích (firmy či organizace poskytující vzdělávací, zdravotní, lázeňské apod. služby) byly financovány přímo z podílu na ekonomických efektech, které jednotlivé subjekty v těchto odvětvích vytvářejí, a aby si tyto ekonomické subjekty v této oblasti konkurovaly. To těmto odvětvím propůjčí sílu, aby se stala jak odvětvími nejvýznamnějšími, tak i nejméně zasviněnými pozůstatky společnosti, která se již přežila.

(Pokračování)