„SYSTÉMOVÁ ZMĚNA“ podle Kroha

 Včera jsem uveřejnil první část poznámek k obsáhlému pojednání M. Kroha o krizi současné levice, viz (to nejdůležitější jsem tučně zvýraznil, pojem "systémová změna" a jeho variace podtrhl):

https://radimvalencik.pise.cz/6208-cekat-az-zakroutime-burzoazii-krkem-ad-kroh.html

Hlavní problém Krohovy reflexe současných problémů je, že neustále mluví o "systémové změně", ale ani z výroků, které se tohoto pojmu bezprostředně týkají, ani z jejich kontextu nevyplývá, co on sám si pod ní představuje. Je to, jako kdyby na nás mrkal a lišácky říkal: "Však to všichni víme, jen to nesmíme říkat nahlas!"

Ostatně posuďte sami. Dal jsem si tu práci a vypsal všechny pasáže, které s tím v jeho pojednání souvisejí:

Na druhé straně lidé volají po radikálních (systémových) řešeních, ale ta jim socialisté ani komunisté nenabízejí. Nepamatuji si, že by v poslední době řekl někdo z nich něco radikálního a navrhl nějakou systémovou změnu. Spíše se snaží rozšafně a "s nadhledem" projevy občanského neklidu pacifikovat a někteří z nich dokonce papouškují předstíraně "moderní" rétoriku anarcholiberálů z řad Pirátů či Zelených.  Tím ovšem odcizují vedení stran od členské základny i voličů. Pak se nesmí divit, že volební preference sledují dlouhodobě směr k nule.

...

Současná podoba liberální demokracie zkrátka vychází z módy, ať už si to akademici, politici i žurnalisté přejí či ne.

Není to jen subjektivní instinkt lidových vrstev, ale jejich zcela správná, byť do podoby ucelené teoretické koncepce nedotažená reflexe objektivní reality. Pro její vytvoření ovšem levicová politická scéna nedělá nic a jen čeká, co vypadne z neoliberálních think tanků. Pak se nedivme, že přicházejí noví "spasitelé", kteří nabízejí jednoduchá, lehce uchopitelná řešení založená ovšem na nekorektním (tj. syrově pravdivém) obrazu reality. Systémovou změnu nenabízejí (výjimkou je pouze prosazování přímé demokracie, která má ovšem své objektivní limity), ale voliči je podporují již z vděčnosti za zmíněnou pravdu.

...

Část sociálních demokratů chce technologickou revoluci využít k propagaci iluze o již uskutečněném zániku kapitalismu a tím zdůvodnit svoji kompromistickou politiku vůči nadnárodnímu kapitálu. Komunisté se zase jen těžko potýkají s "mizením" klasické dělnické třídy a nutností upravit v některých směrech tradiční marxistickou koncepci.

...

Lze se jen tak jednoduše spokojit s tvrzením, že v rámci technologických procesů budou vítězové a poražení, když těch druhých je vždy mnohem více? Bez odpovědí na uvedené i další související otázky budou programy alternativních stran jen pasivně sledovat výdobytky pravicového mainstreamu a ztrácet atraktivitu pro početné skupiny obyvatelstva.

...

KSČM je v tomto ohledu v komfortnější pozici a podle mého názoru dopadne v eurovolbách lépe. Ale ani od ní návrhy na systémové změny v EU zatím také nepřicházejí, ačkoli má ve svých řadách zkušené europoslance i společenskovědní odborníky.

Potud text M. Kroha. Doufám, že M. Kroh uspokojí moji zvědavost a upřesní, co si pod pojmem "systémová změna" představuje.

Považuji totiž za naprosto zásadní otázku následující:

1. Je touto "systémovou změnou" znárodnění provedené o něco lépe a radostněji, než jaké bylo provedeno?

2. Nebo se jedná o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, kdy se těžiště ekonomiky přesouvá do nově se rodícího ekonomického sektoru a tomu jsou přizpůsobovány společenské poměry, včetně vývoje vlastnických vztahů?

To jsou naprosto odlišné alternativy. Obě mají oporu v Marxově díle. Ale vyplývají z nich výrazně odlišné závěry, pokud jde o strategii i taktiku současného levicového hnutí:

- V prvním případě z toho vyplývá strategie "čekat za bukem až bude krize nejhlubší", těšit se na ni a živit v sobě iluzi, že "čím hůř, tím líp".

- Ve druhém případě to znamená pracovat s plným pochopením toho, o co jde, na přípravě, prokomunikování a prosazování reforem, které zajistí dynamickou rovnost založenou na principu, že "svobodný rozvoj každého jednotlivce je podmínkou rozvoje všech" a je také tím hlavním faktorem určujícím dynamiku i kvalitu ekonomického růstu.

Malá poznámka: Docela by mě zajímalo, zda se na zítřejším (sobotním) jednání vedení KSČM dohodne alespoň na tom, že se pokusí se dohodnout, jak to s uvedenými alternativami je. Pokud zvítězí názor, že je jasné, o jakou systémovou změnu jde, ale nesmí se o tom mluvit, pak naši komunistickou stranu již nic nezachrání.

Dovolím si ocitovat ještě poslední odstavec Krohova pojednání:

Nechci jim nic radit, s jednou výjimkou: aby se vydali mezi své spoluobčany a pozorně jim naslouchali. Pravdivé poznání a na jeho základě vytvořené koncepce se totiž nemusí rodit jen v pracovnách akademiků či kavárnách intelektuálů, ale i v příslovečných lidových hospodách, ve fabrikách a na polích. Pokud tam levice byla přítomna, dosahovala úspěchů. 

Tak trochu mě to připomíná narodnické "chožděnije v narod", na které v období revolučního zoufalství po roce 1907 navázali někteří bolševičtí "bogotvorci", viz:

https://radimvalencik.pise.cz/1266-obrana-racionality-5-lenin.html

Kontakt s lidmi samozřejmě, ale nelze mezi ně (ani do hospody) chodit bez jasné představy toho, o co jde, co představit jako vizi objasnění příčin problémů a cest jejich řešení.

(Pokračování až M. Kroh upřesní, co chápe pod "systémovou změnou")