VIZE/259: Investování do schopností a do pozice/8

V osmém pokračování upozorníme na teoretickou lahůdku, která otevírá velký badatelský prostor s nečekanými praktickými aplikacemi.

Pokud se znalec teorie kooperativních her, konkrétněji znalec přístupů k řešení Nashova (S, d) vyjednávacího problému podívá na obrázek 10 ve 4. pokračování, objeví v něm tzv. vodní problém (problém pojmenovaný po původní aplikaci, v níž byl identifikován).

4. pokračování viz: https://radimvalencik.pise.cz/5916-vize-255-investovani-do-schopnosti-a-do-pozice-4.html

V následujícím obrázku (13) obrázek 10 mírně doplníme o linii se sklonem 45°, resp. proti směru hodinových ručiček 135°.

Obrázek 13:

K tomu:

Bod dotyku linie se sklonem 45°, resp. 135° a hranice paretovských zlepšení představuje bod maximální sumy výplat (proto jsme mu také připsali souřadnice Y´¹_maxΣ a Y´²_maxΣ. V našem případě je to bod, při kterém jsou investiční příležitosti obou subjektů využity podle míry výnosnosti bez ohledu na to, kterému subjektu patří. V prvním pokračování v obrázku 1 jsme jej označili písmenem E jako bod rovnováhy, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5908-vize-252-investovani-do-schopnosti-a-do-pozice-1.html

Je to také bod, ve kterém je efektivnost příslušného ekonomického systému nejvyšší.

Z obrázku 13 vidíme, že možnost investování do pozice posouvá oblast vyjednávání mimo bod maximálního součtu.

Pokud budeme předpokládat individuální racionalitu subjektů (každý subjekt dá přednost tomu stavu, který je pro něj lepší, tj. v našem případě kdy dosahuje vyššího příjmu) a kolektivní racionalitu hráčů (kdy subjekty dají přednost tomu stavu, při kterém má každý z nich větší příjem), mohou maximální efektivnost příslušného ekonomického systému zabezpečit i v případě, že hráč, který má možnost získat výhodu formou investování do pozice, možnost získání této výhody při vyjednávání uplatní jako náklad své obětované příležitosti. A to tak, že investiční příležitosti budou využívány podle míry jejich výnosnosti bez ohledu na to, kterému subjektu patří, ale hráč, který má při vyjednávání silnější pozici danou možností investování do pozice, bude požadovat příslušnou kompenzaci.

Uvedenou problematiku jsme popsali v obecné rovině v kapitole 8. "Metody vyjednávání (k problematice vývoje finančních trhů z hlediska přenesené ceny a jak vyjednávat)" v monografii Valenčík, R. a kol: "Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem", VŠFS, Praha 2017, s. 64-76, online celé viz:

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/ekonomicky_zaklad_odvetvi_produktivnich_.pdf

Odhalili jsme přitom fenomén, který jsme nazvali "snag" (z českého "zádrhel"), protože se při analýze vyjednávání na kapitálovém trhu prostřednictvím aparátu teorie kooperativních her ukázalo, že dosažení bodu maximálního součtu výnosů nemusí být ani za předpokladu individuální a kolektivní racionality subjektů bez problémů. Jeden nebo oba z hráčů totiž mohou dosáhnout maximálního zlepšení nikoli v bodě E obrázku 1 (tj. při využití investičních příležitostí dle míry jejich výnosnosti).

V příštím pokračování připomeneme příslušné výsledky v intencích jejich aplikace na naši problematiku investování do pozice. Ukáže se, že tato teoretické odbočka, která zdánlivě jen konkretizuje některé detaily dané problematiky, otevírá cestu k teoretickému uchopení velmi podstatných aspektů problematiky investování do pozice.

(Pokračování)