VIZE/195: Ekonomie produktivní spotřeby/19

TEORIE, O KTEROU DNES JDE 

Na každou sérii v rámci seriálu o vizi, která se týká ekonomie produktivní spotřeby, se vždy zvlášť těším. Pokud se chceme vyznat v současné přelomové době, potřebujeme oporu v nové ekonomii. Tu nazývám ekonomií produktivní spotřeby.

Ekonomie produktivní spotřeby 19. část: Model člověka

Tato část souvisí s problematikou vztahu ekonomie a etiky, viz dříve napsané:

https://radimvalencik.pise.cz/5540-vize-143-monografie-teorie-a-praxe-reforem-18.html

https://radimvalencik.pise.cz/5541-vize-144-monografie-teorie-a-praxe-reforem-19.html

https://radimvalencik.pise.cz/5542-vize-145-monografie-teorie-a-praxe-reforem-20.html

Model člověka, se kterým přichází neoklasická ekonomie, je bytostně spjat s individualitou člověka. Člověk maximalizuje svůj užitek (jakožto subjektivní prožitek) a je tudíž, podle tohoto pohledu, sobecký. Proto, z tohoto (neoklasického pohledu) musí být ekonomie doplněna etikou a morálními apely. Takto to i mnoho lidí laiky vnímá. Proto Sedláčkova "Ekonomie dobra a zla", která je určitou populární kritikou neoklasické ekonomie, zaznamenala takový úspěch. Tento bestseller lze v plném znění stáhnout zde:

https://www.databook.cz/data/6/f/1347061053.ekonomie-dobra-a-zla-nahled.pdf

Ekonomie produktivní spotřeby vidí situaci poněkud jinak. Člověk se evolučně vyvinul v rámci přírodně historického procesu a mezi jeden z aspektů vývoje jeho prožitkového mechanismu v rámci tohoto procesu patří to, co je pro něj dlouhodobě prospěšné (z hlediska jeho vývoje a v případě dobře fungujícího ekonomického mechanismu i z hlediska jeho příjmů) se pro něj stává příjemným. Příjemné vy smyslu motivujícím:

- Člověk se snaží vykonávat činnosti, které jsou pro něj dlouhodobě prospěšné.

- Člověk se snaží obstarávat předměty, jejichž vlastnění či užívání je pro něj dlouhodobě prospěšné.

- Člověk se snaží dostávat do situací, které jsou pro něj dlouhodobě prospěšné.

Tyto motivace vycházející z mechanismu přenosu prožitků z finální spotřeby na zprostředkování, která k uspokojení finální potřeby vedou, a ze syntézy prožitků nad těmito zprostředkováními, což vede k ontogenetickému i fylogenetickému zafixování nových potřeb, které se stávají zdrojem nových motivací.

Jak jsme již uvedli, není a nemůže být tento proces bez problémů:

- Na jedné straně se v některých případech tento mechanismus opožďuje za vznikem potřebných motivací (člověk by potřeboval zhubnout, ale stávající mechanismus prožitků, který funguje v jeho hlavě, upřednostňuje gastrální hedonii).

- Na druhé straně mohou příslušné motivace zhoubně vybujet a stát se nevyváženě dominantními (jako je tomu v případě bulimie).

Právě linie zkoumání vztahu mezi (na jedné straně) prožitkovým oceněním dlouhodobě prospěšného (nejen pro jednotlivce) a (na straně druhé) tržním oceněním téhož (tedy dlouhodobě prospěšného nejen pro jednotlivce) je významná oblast aplikace behaviorální ekonomie. Právě v této oblasti lze očekávat zrod původních a prakticky velmi významných modelů.

Pokud si uvědomíme, že příznivá společenská situace (zatím přijměme tento pojem intuitivně, návazně tento pojem upřesníme) je velmi významná z hlediska toho, co je pro člověka dlouhodobě prospěšné, není ze své podstaty člověk "sobecký" ve smyslu individualistické maximalizace prožitků. Přirozenou náplní života člověka (tím, co neoklasická ekonomie chápe jako "maximalizaci užitku") je aktivní (nikoli jen kořistnický) vztah člověka ke společnosti, k tomu, aby společenská situace byla příznivá. A to nikoli v důsledku vnějšího morálního apelu, ale prostě proto, že takto se člověk evolučně vyvinul a vyvíjí. Člověku je prostě z jeho vlastní (přírodně historické) podstaty (kterou lze zčásti vyjádřit například i prostřednictvím matematických modelů v rámci evoluční teorie her) snaha o vytvoření příznivé společenské situace. Tu ovšem člověk může chápat různě, např.:

- Jako situaci, ve které dominuje jeho rod, kmen, národ, jeho víra, jeho model způsobu života.

- Jako situaci, kde má zajištěnou bezpečnost.

- Jako situaci, kdy si uchovává svoje privilegia, nebo naopak, kde je vertikální prostupnost.

- Jako situaci, kde svobodný rozvoj každého jednotlivce je podmínkou rozvoje všech.

Existují různé společenské ideály spojené s představou o příznivých společenských podmínkách, což má své příčiny v samotném fungování společnosti. Proto je v určitém smyslu slova člověk produktem těch společenských vztahů, kterými prochází, které určují jeho společenskou pozici; tyto vztahy pak imprimují systém jeho prožitků, a to formou přenosu představy prožitků spojených s cílovým stavem na zprostředkování (v daném případě společenské zprostředkování), která k dosažení tohoto stavu vedou.

Úkolem ekonomie produktivní spotřeby není zkoumat vývoj společnosti jako celku, ale by být koncipována tak, aby byla otevřeným systémem, který je schopen poznatky jiných oborů interpretovat v rámci svých vlastních specifických modelů a využívat je k prakticky využitelným závěrům.

Rozdíl mezi neoklasickou ekonomií a ekonomií produktivní spotřeby je v tom, že neoklasická ekonomie různé etické, společenské apely apod. považuje za něco vnějšího, za něco, čím musí být korigovány její závěry, zatímco ekonomie produktivní spotřeby je přirozeným způsobem zasazuje, resp. projektuje, do představy o tom, že jsou součástí toho, co podporuje a modifikuje základní orientaci člověka na maximalizaci současné hodnoty očekávaného příjmu, přičemž zjevné odchylky analyzuje na pozadí svého základního modelu, což umožňuje velmi dobře a s využitelnými závěry postihnout jejich podstatu.

(Pokračování)