Uveřejňuji na pokračování první ucelenější tvar, resp. pracovní verzi monografie Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe, a to v co největších částech, které vezme můj blog. Podrobnější informace o této verzi a možnosti účasti na jejím dopracování jsou v prvním díle, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5479-vize-126-monografie-teorie-a-praxe-reforem-1.html

Následující části série (autorem této je P. Wawrosz) byly dopracovány při uveřejňování předcházející třináctidílné série (seznam literatury je z důvodu snadnější orientace v první části):

6. Vztah ekonomie a etiky jako projev vztahu teorie a praxe – 1. část

6.1 Úvod k šesté kapitole

Jedním z projevů současných problémů, které zmiňujeme a řešíme v tomto textu, je skutečnost, že ekonomická teorie nedokáže dostatečně uchopit, popsat, zpracovat soudobou realitu. Ekonomii jako vědě se oprávněně vytýká (např. Sedláček 2009), že vytváří modely odtržené od reality, že se zaměřuje na práci s velkými soubory dat, mezi kterými se snaží hledat nejrůznější vzájemné závislosti, přičemž ignoruje další vazby, které mohou dané jevy vysvětlovat. Jako typický příklad lze uvést tzv. DSGE modely (dynamické stochastické modely všeobecné rovnováhy). Kritici těchto modelů (např. Coyle 2010, Chang 2013, 2014) oprávněně namítají, že lidské jednání nikdy nejde popsat matematickými rovnicemi. Parametry těchto rovnic budou vždy omezené, vždy něco nebudou zahrnovat. I pokud budou přístupy dynamické a náhodné, vždy se mohou objevit v čase jevy, s kterými model vůbec nepočítá. Podle kritiků přílišná důvěra v  DSGE modely vedla k podcenění problémů, které v ekonomice existovaly po rozpadu bipolárního světa.

DSGE modely nevěnovaly dostatek pozornosti finančním trhům, objemu transakcí na těchto trzích, výši zadlužení. Přehlédly, že krátkodobě může být pro subjekty něco racionální (např. poskytnout půjčku člověku, který ji není schopen splácet, je-li poskytovatel odměňován podle počtu půjček), dlouhodobě dané chování může způsobovat problémy. Zanedbaly chyby v lidském myšlení (viz kapitola věnována behaviorální ekonomii). Přílišná důvěra v dané modely podle kritiků způsobila, že se nevěnovala pozornost jevům, které vyústily v tzv. Velkou recesi (tedy krizi po roce 2007). 

Z hlediska dalšího možného rozvoje ekonomie se často argumentuje (např. Sen 2002, Alvey 2011), že ekonomie původně vycházela z etiky, že postupně došlo k tomu, že ekonomie opustila svůj etický kořen a že by se k tomuto kořenu měla vrátit, přičemž návrat by prospěl dalšímu rozvoji ekonomie. Upozorňuje se zde, že zakladatel ekonomie Adam Smith byl koneckonců profesorem morální filosofie, že vedle Pojednání o původu a bohatství národů (česky např. Smith 2001) napsal i Teorii mravních citů (česky např. Smith 2005). Jinými slovy vztah mezi ekonomií a etikou je obvykle chápán jednostranně – ekonomie by se měla inspirovat etikou. Problémem ovšem je, že i soudobá etika trpí nemalými problémy (detaily viz např. Sokol 2014). I ona se stala do značné míry teoretickou vědou, která končí u konstatování, že "něco by mělo být", neřeší ale otázku "proč se tak neděje." Tato kapitola proto na jednu stranu souhlasí s názorem, že ekonomie by se etikou měla inspirovat, domnívá se však zároveň, že etika se rovněž může inspirovat ekonomií. Pokud dojde k tomuto inspirování, mohou obě disciplíny přispět k řešení praktických problémů.

Perspektivně vidíme možnosti slaďování či sjednocování ekonomického a etického pohledu v dvojjediném chápání rozvoje a uplatňování schopností člověka:

1. Jednak jako přirozené naplnění jeho smyslu, tj. jako rozvíjení jeho prožitkového bohatství (i v hedonistickém smyslu). V návaznosti na to pak jako základ mezilidských vztahů, které v logice věci předpokládají respektování etických zásad.

2. Jednak jako nejvýznamnější faktor ekonomického růstu, jako zdroj inovací i předpoklad jejich realizace. Role tohoto faktoru poroste s tím, jak bude růst role odvětví produktivních služeb umožňujících nabývání a uchování lidského kapitálu. 

K plnému propojení ekonomického a etického pohledu nelze dle našeho názoru dospět v rámci teoretického paradigmatu neoklasické ekonomie. Perspektivu vyššího sjednocení obou pohledů nabízí ekonomie produktivní spotřeby, podle které akt spotřeby nekončí užitkem (jako prožitkem či v abstraktnější poloze jako naplnění určité preference), ale má pokračování v nabytí lidského kapitálu a ekonomických efektech spojených s působením tohoto lidského kapitálu jako ekonomického zdroje. K tomuto propojení ekonomického a etického pohledu je ovšem nutné rozpracovat teoretické základy ekonomie produktivní spotřeby. Pokusíme se o to v některé z navazujících monografií.

Text kapitoly je strukturován následovně. Nejprve je stručně definována ekonomie a etika. Potom jsou zmíněny oblasti, ve kterých by se ekonomie mohla inspirovat etikou, a dále oblasti, ve kterých se etika může inspirovat ekonomií. Jednotlivé oblasti jsou stručně rozebrány. Závěr shrnuje hlavní poznatky.

Literatura

Alvey, J. 2011. A short history of Economics as Moral Science. Journal of Market and Morality, 2(1), 53-73.

Anzenbacher, A. 2002. Úvod do etiky. Praha: Academia.

Ariely, D. 2009. Jak drahé je zdarma.

BINMORE, K. 2007. Playing for real: a text on game theory.Oxford: Oxford University Press.

Bruni, L. Sugden, R. 2013. Reclaiming Virtue Ethics for Economics. Journal of Economic Perspectives, 27(4), 141-64.

COYLE, Diane 2010. The Soulful Science.: What Economists Really Do and Why It Matters. Princeton: Princeton University Press.

Galingo, Miguel-Ángel; Cuevas, Joaquin Guzmán 2008. The Roleof Ethics in Economics and Management: Galbraith-Drucker Approaches. International Advances in Economic Research, 14(2), 242-6.

HAYEK, Friedrich A. 1994. Právo, zákonodárství a svoboda. Druhé vydání. Praha: Academia.

HAZLITT, Henry 1999. Ekonomie v jedné lekci. Praha: Liberální institut.

HEISSLER, Herbert; Valenčík, Radim; Wawrosz Petr 2010a. Mikroekonomie základní kurs. Praha: Vysoká škola finanční a správní.

HEISSLER, Herbert; Valenčík, Radim; Wawrosz Petr 2010b. Mikroekonomie středně pokročilý kurs. Praha: Vysoká škola finanční a správní.

CHANG Ha-Joon 2013. 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismů. Praha: Dokořán.

CHANG Ha-Joon 2014. Economics: the User's guide. London: Bloomsbury Press.

KANT, Immanuel. 1990. Základy metafyziky mravů. Praha: Svoboda.

NORTH, Douglass C. 2005. Understanding the Process of Economic Change. New Jersey: Princeton University Press.

OSTROM, Elinor 2008. ,,The Challenge of Common-Pool Resources”. Environment, 50(4), 8-20.

RAWLS, John 1995. Teorie spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing.

SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. 2013. Ekonomie. 19. vydání. Praha: NS Svoboda.

SANDEl, Michael J. 2015. Spravedlnost: co je správné dělat. Praha: Karolinum.

SCRUTON, Robert 1996. Průvodce inteligentního člověka filosofií. Brno: Barrister a Principal.

SEDLÁČEk, Tomáš 2009. Ekonomie dobra a zla. Praha: 65. pole.

SEN, Amartya 2002. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad.

SMITh, Adam 2001. Pojednání o původu a bohatství národů. Praha: Liberální institut.

SMITh, Adam 2005. Teorie mravních citů. Praha: Liberální institut.

SOJKA, Milan 2010. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brian team.

SOKOL, Jan 2014. Etika, život, instituce. Praha: Vyšehrad.

ŠĺMA, Josef 2004. Ekonomie a právo. Praha: Vysoká škola ekonomická.

ŠMAJS, Josef; BINKA, Bohuslav; ROLNÝ, Ivo 2012. Ekonomie, etika, příroda. Praha: Grada. 

THALER, Richard H.; Sunstein Cass H. 2010. Nudge (Šťouch): jak postrčit lidi k lepšímu rozhodování o zdraví, majetku a štěstí. Zlín: Kniha Zlín.

TROJAN, Jakub S. 2012. Etické vztahy v ekonomice. Praha: OIKOYMENH.

VALENČĺK, Radim; LEINWEBER, Václac; JURÁSEK, Miroslav 2016. Politicko-ekonomická reflexe současného stavu globální společnosti. Politická ekonomie, 64(2), 218-236.

WAWROSZ Petr 2010.  Incentives to Irresponsible Behavior and Present Crisis (pp. 184-209). In Lacina, L; Rozmahel, P; Rusek, A.: Financial crisis, Institutions and Policies. Bučovice: Martin Stříž.

WAWROSZ, Petr 2012. Institucionální rovnováha v redistribučních systémech. Praha: Vysoká škola ekonomická.

WAWROSZ, Petr; HEISSLER, Herbert; HELĺSEK, Mojmír; MACH, Petr 2012. Makroekonomie základní kurz. Praha: Vysoká škola finanční a správní.

6.2 Definice ekonomie a etiky a oblasti, ve kterých se obě disciplíny mohou vzájemně obohatit

Standardní definice ekonomie říká, že "Ekonomie zkoumá, jak různé společnosti využívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi spotřebitele (Samuelson a Nordhaus 2013, s. 15). Pro ekonomii je tedy podstatný rozpor mezi vzácností zdrojů a neomezeností lidských potřeb, jak lidé jednají, aby tento rozpor vyřešili. Ekonomie se zabývá lidským jednáním, koncentruje se ale na jednání za účelem uspokojování lidských potřeb včetně makroekonomických důsledků daného jednání. Etika oproti tomu se dívá na lidské jednání širším pohledem. Jena z definic říká, že etika je: "Filosofická vědní disciplína o lidském jednání s cílem stanovit, které aktivity lidí jsou dobré, správné a měli by být realizované, a pro které to neplatí." (Anzenbacher 2002). Můžeme se na ni dívat jako na teoretickou reflexi morálky (Šmajs, Binka, Rolný 2012, Trojan 2012). Z hlediska pojmů mrav, morálka, etika se jeví jako vhodné následující rozčlenění (Sokol 2014):

- Společný mrav: to, co dané společenství považuje za dobré a správné.

- Individuální morálka: to, co dotyčný považuje za dobré a správné. Zdůrazňuje se, že jednotlivec by neměl automaticky schvalovat společný mrav, pokud není dobrý, že jedinec má schopnost rozeznat, co je dobré a správné (Anzenbacher 2002). Sokol (2014) či Sedláček (2009) poukazují už na biblické ustanovení "nepřidáš se většině, když páchá nemravnosti.

- Etika jako hledání nejlepšího ze společného mravu i individuální morálky. Etika by teoreticky měla reflektovat, co ze společného mravu i individuální morálky je vskutku správné a dobré. K etickým otázkám patří (Kant 1990): Co je správné? Co mám/nemám dělat? Co to znamená žít dobrý člověk? Tyto otázky lze shrnout pod otázku "Jaký má být člověk?"

Z výše uvedeného plyne, že obě disciplíny mají společného:

- Společný předmět zkoumání: člověka, jeho jednání (chování), jeho přirozenost.

- Principy, na kterých obě disciplíny stojí a které respektují svobodu a důstojnost člověka: princip dobrovolného jednání, princip lidských interakcí a společenské kooperace, princip vlastnictví.

Obě disciplíny se samozřejmě i v ledačems liší. Základní rozdíly mezi nimi jsou uvedeny v Tabulce 6.1.

Tabulka 1: Rozdíly ekonomie a etiky, respektive jejich pohledy na člověka a lidské jednání

Zdroj: Vlastní zpracování

Na otázku, jaký by měl být vztah ekonomie a etiky lze odpovědět, že by to měl být vztah synergický, nikoliv "proti sobě", byť potenciálně konfliktní, vztah doplňující, vzájemně se obohacující, vzájemně se podmiňující. Obě disciplíny mají i přes rozdíly spoustu společného, odlišné pohledy mohou vést k vzájemné inspiraci a vzájemnému rozvoji. Jak by se vzájemně měly inspirovat, je uvedeno v Tabulce 2.

Tabulka 2: Jak se můžou ekonomie a etika vzájemně inspirovat

Zdroj: Vlastní zpracování

(Pokračování)