VIZE/140: Monografie: Teorie a praxe reforem/15

Uveřejňuji na pokračování první ucelenější tvar, resp. pracovní verzi monografie Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe, a to v co největších částech, které vezme můj blog. Podrobnější informace o této verzi a možnosti účasti na jejím dopracování jsou v prvním díle, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5479-vize-126-monografie-teorie-a-praxe-reforem-1.html

Následující části série byly dopracovány při uveřejňování předcházející třináctidílné série:

7.5. Nová učebnice makroekonomie a její využití ve výuce

Jedna z velmi významných příležitostí systematického propojování postupně rozvíjené teorie vzniku odvětví produktivních služeb a jejího uplatnění v praxi se nabídla v návaznosti na zpracování a vydání nové učebnice Makroekonomie pro středně pokročilý kurz (Wawrosz, Helísek a kol. (2017). Přitom to nebylo původním záměrem při její přípravě, kterým bylo dokončit sérii čtyř učebnic mikroekonomie a makroekonomie pro základní a středně pokročilý kurz (Heissler, Valenčík, Wawrosz 2010a), (Heissler, Valenčík, Wawrosz 2010b), (Wawrosz, Heissler, Helísek, Mach 2012). Přispělo k tomu zejména následující:

1. Vhodné složení autorského týmu, kdy se autoři zastávající odlišné teoretické přístupy (přičemž někteří z nich jsou členy týmu, kteří se podíleli na zpracování série čtyř monografií věnovaných zrodu odvětví produktivních služeb) pokusili vytvořit jednotný výklad makroekonomické problematiky, což se jim také podařilo.

2. Zvolení jako jednotící myšlenky problému účinnosti výdajového multiplikátoru ve všech aspektech této problematiky s důrazem na objasnění toho, jak je s různými historickými fázemi této diskuse spjat vývoj makroekonomie jako vědy a různých škol či koncepcí, které se v rámci teoretického klání na vývoji této vědy podílely a podílejí.

Hned na počátku je uveden problém vytěsňovací efektu. I výklad takových aspektů makroekonomického dění, jako jsou různé typy očekávání či problém rigidity cen, jsou velmi vhodně dány do přímé souvislosti s problematikou účinnosti výdajového multiplikátoru. Student (a nejen student, ale každý, kdo si chce osvojit vyšší stupeň makroekonomického myšlení) tak může sledovat, o co v makroekonomických sporech jde a jak se ústřední motiv rozvíjí do dílčích témat, aniž by přestal přes stromy vidět les.

3. Vyvrcholením učebnice je závěrečná 12. kapitola nazvaná Teorie a praxe. Praktické problémy a makroekonomická teorie, která je věnována přímo, jak je uvedeno již v jejím názvu, vztahu teorie a praxe, tak jak se vyvíjel v interakci makroekonomické teorie s realitou. Je určitým shrnutím látky a současně jejím zařazením do historických kontextů. Čtenář se např. v nadstandardní podobě dozví o podstatě diskuse k příčinám Velké ekonomické deprese. Je zde identifikováno, jak praktické využívání (či nadužívání) poptávkové stimulace ekonomiky s využitím výdajového multiplikátoru souvisí s určitou deformací struktury ekonomického růstu, resp. s podporou setrvačných tendencí, což se následně vrací a promítá i do současných společenských konfliktů. Jedná se o část 12. kapitoly, která je věnována prvnímu velkému střetu setrvačného růstu (resp. nedostatečně do hloubky měněné struktury ekonomického růstu) v 70. létech minulého století se světem (přírodou) ve kterém žijeme. Prolongování setrvačných tendencí je vlastně největším společenským nákladem na řešení akutních problémů souvisejících s tím, že v makroekonomické oblasti neexistuje žádný dostatečně efektivně působící stabilizátor, který by zajistil přiměřený rovnovážný vývoj. Pozornější čtení učebnice tak nastoluje otázky, které přesahují původní zadání, otázky sahající až do oblasti filozofie směřování vývoje naší civilizace, a to v bezprostřední návaznosti na korektní a úplný učebnicový výklad reality.

4. Na výsledku, který se podařilo dosáhnout, má zásluhu i několik diskusí, které proběhly na různých úrovních při zpracování učebnice.

To nejdůležitější lze vyčíst z učebnice jako celku, pokud chápeme její jednotlivé pasáže ve vzájemných souvislostech a dokážeme sledovat její ústřední motiv.

Věda o společnosti je v současné přelomové době vystavena řadě tlaků, kterým jsme se věnovali v předcházejících kapitolách a které působí pro ní. I v rámci ní převažuje spíše tlak na vykazování výsledků dle přežitých a nefunkčních stereotypů než na dosahování nových poznatků, které by byly využitelné v praxi a případně i srozumitelné širší veřejnosti. Například vydání této nové učebnice se do hodnocení vědecké produkce jejích autorů ani do hodnocení vědecké instituce, která se o její vydání zasloužila a která ji využívá pro zvýšení kvality výuky, vůbec nezapočítává. Dokonce se nezohledňuje ani v procesu akreditace. Přitom nejúrodnější půdou pro nejkvalifikovanější a do oblasti té nejzákladnější teorie povznesené diskuse jsou právě diskuse o tom, jakou myšlenku vzít za základ, jak ji co nejpřesněji formulovat a jak od ní odvinout celou konstrukci srozumitelného výkladu. Právě tady je těžiště vědy o společnosti. Tady, v oblasti sporu o základní paradigmata.

V návaznosti na text učebnice lze zformulovat některé závěry:

1. Pojetí učebnice ukázalo, že klíčovým tématem vývoje makroekonomické teorie od jejího vzniku do současnosti je účinnost výdajového multiplikátoru, a to jak z hlediska jeho pozitivní (v některých případech patrně i nezastupitelné) role, tak i vlivů, které omezují jeho účinnost, ale i z hlediska negativních dopadů na deformaci celého ekonomického systému.

2. Největší problém, resp. vedlejší negativní důsledek výdajového multiplikátoru spočívá v tom, že popohání ekonomiku setrvačným směrem a jeho nadměrné používání může, z dlouhodobého hlediska, zpomalit nezbytné strukturální proměny ekonomiky, natlačit ekonomiku do pasti setrvačného vývoje, vyhrotit rozpor či konflikt mezi fungováním ekonomického systému a s tímto systémem spojeným typem ekonomického růstu s přírodním prostředím, v návaznosti na to pak tyto konflikty přenést do hlubokých vnitřních konfliktů uvnitř společnosti.

3. Poprvé se výše uvedené projevilo v 70. létech v podobě různých krizí pocházejících z nabídkové strany ekonomiky, které byly částečně reflektovány ekonomickou teorií a podnítily větší zájem o ekonomii strany nabídky (oproti ekonomii jednostranně zvýrazňující význam stimulace poptávky).

4. Z řady důvodů, mezi které patřily i mimoekonomické (transformace bipolárního světa) nebyl otevřen (a doposud není otevřen) prostor pro nový typ ekonomického růstu (takového růstu, který permanentně a výrazně "odlehčuje ekonomiku od omezení daných přírodou, na druhé straně využívá jak vnitřní bohatství přírody, tak i člověka k neustálému zvyšování dynamiky růstu). Tj. nebyl odstartován dostatečně intenzivně proces konstituování odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického odvětví. Nejsou vědomě a cíleně připravovány a realizovány reformy k podpoře zvyšování ekonomické role tohoto odvětví.

5. Na pokračování tendence nerovnoměrného rozdělení bohatství a dokonce i zrychlování této tendence v důsledku parazitování na neřešených problémech a s tím souvisejících deformací pak z hlediska požadavku krátkodobé ekonomické stability reagoval bankovní systém vyspělého světa stupňovanou monetární expanzí (tzv. kvantitativním uvolňováním), která přes efekt touto monetární politikou jednostranně působících vyvolaných výdajových multiplikátorů ještě více posílila setrvačné směřování ekonomiky a následně pak vyhrocováni konfliktů nejrůznějšího druhu. Tato setrvačnost (nezvládnutí mnohem hlubších změn ve struktuře ekonomiky, než jaké umožňuje další dynamický ekonomický růst sloužící člověku a využívající rozvoje schopností člověka jako nejvýznamnějšího zdroje) má vzájemně propojené důsledky v několika rovinách, mimo jiné:

- Psychologické: Vytrácí se schopnost vidět, v čem spočívá podstatě změn, kterými musí společnost projít. Návazně na to se objevují různé katastrofické koncepce či elitářské návrhy na řešení počítající s hlubokými konflikty a obětováním velké většiny lidí. Převládnutí setrvačného vidění se promítá i do výuky. Učebnice nereagují na reálné problémy, studenti se učí znalosti vykazovat, nikoli však chápat látku a už vůbec ne její význam pro praktické řešení problémů.

- Vědecké: Teorie ztrácí schopnost využívat spolupráce jednotlivých disciplín ke komplexnímu pochopení reality, dochází zde k fragmentaci a partikularizaci výkonů, které se dostávají do vakua nevyužitelnosti, místo hodnocení dle reálného příspěvku teorie k překonávání stereotypů převládá rituál vykazování dodržení stereotypů, autorita společenských věd v této situaci prudce klesá.

- Politické: Tradiční politické strany, které uvízly v setrvačném pohledu na realitu, v pasti politických vyjednávání benefitů, což kromě jiného vede k tomu, že "považují za normální to, co není normální", ztrácejí schopnost získat voliče, protože jim nemají co nabídnout. Objevují se strany, které zneužívají rostoucí nespokojenost, což v některých případech má i určitá rizika. Reprezentace stran přestaly považovat společenské vědy za něco, co jim může napomoci v koncipování a realizaci jejich politiky. Snahu získat voliče redukují na problém efektivního marketingu, v důsledku čehož se stále více vzdalují reálnému vývoje veřejného vědomí a sebevědomí.

- Institucionální: Setrvačná správa společnosti, která neumožňuje ofenzívní řešení problémů, vede k demoralizaci jejích nositelů, a to směrem odshora, činí institucionální systém velmi zranitelný vůči nejrůznějším "nákazám" spojených se zneužitím výkonu správních funkcí, nejčastěji pak v souvislosti s prorůstáním institucionálního systému rakovinou struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

- Ekonomické: Selhávají tradiční recepty řešení ekonomických problémů, existující problémy se spíše přerývají a oddalují se jejich dlouhodobé účinky bez jasné perspektivy jejich řešení.

6. V této situaci hraje mimořádně významnou roli pochopení toho, o co jde, a to zejména v podobě vypracování a sdílení jasné, perspektivní a realistické vize, která by vycházela z představy o strukturálních proměnách charakteru ekonomického růstu, základech jeho dlouhodobé udržitelnosti i faktorech jeho dynamiky. Jde o přechod k ekonomice založené na produktivních službách umožňujících nabývání a uchování lidského kapitálu, které rozhodujícím způsobem ovlivní dynamiku i charakter ekonomického růstu, změní jeho setrvačný charakter.

7. Návazně jde jen o to, jak tyto měny odstartovat a podpořit, tj. co a jak dělat v současných podmínkách. To posouvá otázku vztahu teorie a praxe velmi dobře nastolenou a prezentovanou v nové učebnice makroekonomie vzešlé z půdy Vysoké školy finanční a správní do ještě více praktické polohy.

Jak konkrétně může učebnice napomoci více propojit teorii s praxí

Především platí, že návod k tomu nelze hledat v učebnici samotné. Nebylo to ani jejím cílem. Obecně však platí, že tak, jak je poměrně daleko od učebnicového výkladu látky k praktickému využívání poznatků, tak je daleko od textu učebnice k pojetí výkladu látky. Jak jsme již uvedli, je (nebo spíše měla by být) podstatnou náplní vědecké práce diskuse o základních paradigmatech, na nichž věda v dané konkrétní době stojí a z nichž vychází i v oblasti výuky. V tomto smyslu mohou diskuse o tom, jak zefektivnit výuku velmi výrazně přispět k rozšíření povědomí v rámci akademické obce (případně i mimo ni) o tom, jakou roli může v současné době věda sehrát. Zejména ta, která se bezprostředně dotýká nejaktuálnějších a nejakutnějších problémů současnosti.

Literatura:

HEISSLER, H., VALENČÍK, R., WAWROSZ, P. 2010. Mikroekonomie středně pokročilý kurz. Praha: VŠFS.

HEISSLER, H., VALENČÍK, R., WAWROSZ, P. 2010. Mikroekonomie, základní kurs. Praha: VŠFS.

WAWROSZ, P. HEISSLER, H. HELÍSEK, M., MACH, P. 2012. Makroekonomie základní kurz. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. Edice EUPRESS. ISBN 978-80-7408-059-3.

Wawrosz, P., Helísek, M. a kol. 2017.Makroekonomie. Středně pokročilý kurz. Praha: Vysoká škola finanční a správní, a.s., 2017.

(Pokračování)