VIZE/139: Monografie: Teorie a praxe reforem/14

Uveřejňuji na pokračování první ucelenější tvar, resp. pracovní verzi monografie Odvětví produktivních služeb: Teorie a praxe, a to v co největších částech, které vezme můj blog. Podrobnější informace o této verzi a možnosti účasti na jejím dopracování jsou v prvním díle, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5479-vize-126-monografie-teorie-a-praxe-reforem-1.html

Následující části série byly dopracovány při uveřejňování předcházející třináctidílné série:

2.3. Přesah – nejdůležitější krok v rozvoji poznání

V rozvoji poznání hraje zcela klíčovou roli pochopení toho, jak dochází k přesahu stávajícího poznání. Nejde jen o identifikování a pojmenování tohoto fenoménu, ale o jeho zachycení z více hledisek, o jeho analýzu, o jeho spojení s komplexní představou toho, co se při přesahu stávajícího poznání odehrává, jaké má tento přesah formy.

V nejobecnější rovině můžeme říci, že přesah má následující formu: Doposud, v rámci té zkušenosti, kterou jsme měli, v rámci těch pozorování, které jsme učinili, platilo, že "vše se má tak a tak a ne jinak"; nyní, v důsledku změn, ke kterým došlo buď vývojem předmětu poznání, nebo v souvislosti s nástroji pozorování reality, které nám jsou k dispozici, zjišťujeme, že "to, co se mělo tak a tak, může být i jinak, přesněji – má se za těchto a těchto podmínek jinak".

Přesah v rozvoji poznání má dvě součásti:

- Formální, tj. od tvrzení "A je B" přecházíme k tvrzení, za těchto a těch podmínek platí, že "A je ne-B".

Ještě vyšší míru formalismu dosáhneme použitím binárního zápisu, kdy dosavadní poznání považuje alternativu "A je ne-B" za neinterpretovatelnou:

AB

0 0

0 1

1 0 tato alternativa je v původním systému poznání neinterpretovatelná

1 1

V rozvinutějším systému poznání pak již interpretovatelná v nových podmínkách je.

ABC

0 0 0

0 0 1

0 1 0 za původních podmínek (kdy neplatí C) je "A je ne-B" neinterpretovatelná alternativa

0 1 1

1 0 0

1 0 1

1 1 0

1 1 1 v nových podmínkách (kdy platí C) je neinterpretovatelnou alternativou "A je B

Podrobněji viz kapitola 7. Metody myšlení (jak se vymanit z pasti stereotypů, uchovat duševní svěžest a odhalovat nové) (Valenčík a kol. 2017, s. 55-63).

- Interpretační, kdy odhalujeme, jaký smysl má to, že v nových podmínkách platí "A je ne-B", jak toto tvrzení interpretovat, jak si představit, co vlastně znamená.

Pří vývoji lidského poznání dochází k oběma postupům a jejich propojování:

1. Na počátku může stát nápad, že k vysvětlení určitého problému musíme přistoupit na nějakou (slovy N. Bohra "dostatečně šílenou") myšlenku. Tu nejsme schopni v rámcích doposud platné zkušenosti interpretovat, nicméně hledáme, zda a jak by za nových předpokladů mohla být interpretovatelná. Původní invence nabývá konkrétnější podoby (dělitelnost nedělitelného, tedy atomu; různé plynutí času v závislosti na rychlosti, kterou se pohybujeme; cyklická sloučenina atd.). Přechod k novému poznání je často spojen s překonáním nejrůznějších předsudků či odhalením skrytých předpokladů.

2. Na začátku stojí jevy, které jsou v rozporu s tím, co jsme doposud znali. Tj. setkáváme se s interpretací přesahu, ale ještě nejsme schopni přesně pojmenovat (vyjádřit v pojmech, k čemu vlastně došlo, co přestalo platit). Postupně se naše pozornost koncentruje k jádru problému, které jsme schopni následně vyjádřit formou tvrzení, které nebylo dříve interpretovatelné (neplatilo), v nových podmínkách však již interpretovatelné je (platí).

Obě cesty k uskutečnění přesahu se vzájemně prolínají, zpravidla trvá nějakou dobu, než se stává zřejmým a zřetelným pro širší odbornou veřejnost, že dochází k podstatnému posunu ve vědě. Důležité je, že každý nový poznatek, pokud je dostatečně významný, není spojen jen s nějakou formální konstrukcí, ale i vytvořením představy o tom, co se změnilo. Představa, kterou si odborníci v dané oblasti vytvářejí, je důležitá k propojení teorie s pozorováním, s praxí, zejména však je důležitá, pro pochopení toho, o co jde.

Ve společenských vědách a při jejich interakci s vývojem veřejného vědomí a sebevědomí lze rovněž identifikovat fenomén přesahu. A to i přesto, že vlivů, které jej překrývají, bývá ve společenské realitě více. Navíc je jednou z významných odlišností společenské reality od té, kterou se zabývají fyzici a většina dalších přírodovědeckých disciplín, že komunita teoretiků je mnohem více oddělena od komunity uživatelů výsledků jejich badatelské práce, než je tomu ve společenských vědách. Ve společenské realitě si i málo gramotní lidé mohou vytvořit pocit, že "tomu rozumí lépe". To je jednou z bariér na složité cestě od společenskovědního poznání k jeho praktickému využití. Na druhé straně by oddělení komunity teoretiků v jakémkoli společenském systému mělo značná rizika, protože by mohlo být nejrůznějším způsobem zneužito.

Uvedeme několik příkladů přesahů, které byly či jsou důležité pro pochopení společenského dění, resp. měly či mají pro pochopení společenského dění zásadní význam:

Příklad první (z minulé doby): Takzvaný "základní ekonomický zákon socialismu"

Základní ekonomický zákon socialismu byl formulován jako "co nejúplnější a stále rostoucí uspokojování potřeb obyvatelstva". Na místo toho byla zformulována alternativa "takové uspokojování potřeb obyvatelstva, které se mění v rozvoj schopností člověka a které nacházejí plné uplatnění v rozvoji ekonomiky jako její nejvýznamnější zdroj". Šlo o typický přesah původního tvrzení. Ukazoval přímo na příčinu nízké efektivnosti systému, který se nazýval "socialistickým". Systém nebyl schopen vytvořit podmínky pro uplatnění schopností lidí (svou roli sehrávala nomenklaturní držba moci, neexistence konkurence, což vedlo k nadvládě vztahů osobní závislosti nad schopnostmi a kompetencemi lidí, apod.).

Příklad druhý (z minulé doby): Takzvaná "beztřídní společnost"

Mezi jedno ze základních dogmat minulého systému patřilo, že "znárodnění výrobních prostředků vytvořilo beztřídní společnost". Vůči tomu už v padesátých létech přišel jugoslávský "revizionista" (jak se tehdy říkalo) M. Djilas s tvrzením (rozšířeným do podoby ucelené koncepce vzniku tzv. "nové třídy"), že na realizaci vlastnických vztahů se podílí obyvatelstvo v zemích tzv. "socialismu" velmi nerovnoměrně a že v důsledku toho vzniká nová třída, která si na základě realizace vlastnických vztahů vytváří privilegia, což povede k tomu, že se změní v třídu plnohodnotných vlastníků (Djilas 1958). Reálný vývoj mu dal zcela zapravdu.

Příklad třetí (ze současné doby): Takzvaná "Čtvrtá průmyslová revoluce"

Základní změna (jak ji veřejnosti předkládají někteří odborníci a některé politické subjekty), která probíhá ve společnosti, je tzv. "Čtvrtá průmyslová revoluce". Proti tomu stojí pochopení současné přelomové doby jako změny, která je srovnatelná s průmyslovou revolucí jako takovou, jedná se ovšem o změnu ještě komplexnější a výraznější. Jde o změnu, kdy člověk (rozvoj a uplatňování jeho schopností) vstupuje do ekonomiky mnohem výrazněji než v předcházející etapě rozvoje společnosti. Tak jako v průmyslové revoluci se průmysl prosadil jako dominantní sektor, tak se v nyní probíhající zásadní historické změně prosadí jako dominantní sektor odvětví produktivních služeb.

Příklad čtvrtý (ze současné doby): Takzvaný politický program stran

K tomu, aby byla politická strana úspěšná, stačí podle představitelů "staré politiky" definovat soubor priorit, které se politická strana zavazuje voličům plnit. Oproti tomu stojí pojetí nové politiky, které odpovídá zlomovému charakteru současné doby (a historickému excesu, ve kterém se společnosti ocitla v důsledku hromadění problémů vyvolaných setrvačným vývojem). Jeho základem je, že úspěšný politický subjekt (např. politická strana) musí vycházet z pochopení složitého procesu vývoje veřejného vědomí a sebevědomí, zapojit se do tohoto procesu tak, aby získal dostatečnou důvěryhodnost pro roli, kterou tento subjekt v politickém vývoji chce sehrát, pomáhal tak lidem uvědomovat si a realizovat jejich priority prostřednictvím komplexního využívání demokratických postupů, které jsou k dispozici.

Ve všech čtyřech případech jde o zásadní přesah původního poznání, kterému se ovšem ti, kteří schopnost přesahu ztratili (často proto, že jejich společenská pozice souvisí s udržováním výhod pocházejících ze setrvačného vývoje) brání. Tak to už ve společenské realitě chodí a žádné jednoduché řešení tohoto problému neexistuje.

Individuální schopnost přesahu je významná v několika směrech:

- Při pochopení toho, o co ve společnosti jde, jaké jsou příčiny problémů, na které člověk naráží, a jak je řešit.

- Návazně na to i při naplnění přirozeného bohatství lidského života, které je spojeno s celoživotním rozvojem a uplatňováním schopností.

- Při vyhodnocování vlastních zkušeností a kritickém přejímání zkušeností druhých.

- V obraně proti manipulaci, která využívá nejrůznějších bariér rozvoje lidského poznání – předsudků, zakořeněných stereotypů, náboženských dogmat, uplatňování politiky dvojího metru apod.

- Při běžné mezilidské komunikaci, kdy na jedné straně je člověk schopen ke svému duševnímu obohacení využívat odlišné názory a nové poznatky druhých lidí, současně i svoje vlastní poznatky sdělovat srozumitelnou formou.

- Při eliminování rizik selhání lidské psychiky, která popisuje behaviorální ekonomie.

(Pokračování)